Spartakus - Pomsta

Chaos. Stejné stigma jako Prison Break (2005). První série Spartaka měla dost jasně definované styčné body svého úspěchu – hermetické kulisy arény, cvičiště a Batiatusovy vily a koncentrovaný děj v jejich rámci. Druhá série tohle všechno zboří, ale nijak nevytěží. Z přívalu nových možností se jí totiž rozklepou kolena a začne tápat. Tvůrci se to bohužel snaží řešit tím úplně nejhorším a nejméně produktivním způsobem – začnou oživovat mrtvé postavy, nelogicky vracejí děj do již viděných kulis a velké části stopáží vyplňují dialogy známých postav, které pouze zdržují a děj nikam neposunují. McIntyre není Whitfield a toho nového a kreativního je zoufale málo. Jsou to právě pokračování jako druhá řada Spartaka, díky nimž člověk docení „nedokončená“ díla jako Okamotovu Zběsilost (1966). Jdu jí zvednout hodnocení. (03.10.2021)

Očekávaný nárůst hlavních linií tvůrci nezvládli úplně nejlépe, některé epizody působí dojmem, že pořádně netuší, o kom chtějí vyprávět. Nejvíce to odnáší překvapivě upozaděný Spartakus, takže nemám pocit, že by jeho nevýraznost byla vinou Liama McIntyreho. O poznání lépe jsou na tom výborné linie Ashura a Glabera, který převzal po Batiatovi roli hlavního intrikáře, což funguje výborně. Podobně jako návraty na stará známá místa v epizodě Libertus. Aréna tomu zkrátka chyběla, tohle bylo to nejlepší možné rozloučení s ní a zároveň start podstatně zajímavější části série, ve které má zase své místo i Spartakus. Ten krom přípravy na finální střet s Glaberem musí dělat svá první "politická" rozhodnutí a několikrát také klidnit tření mezi lidmi různých národů v jeho skupině. Intrik dle očekávání ubylo, přesto dům Batiatův stále stojí a dění v něm v mnoha částech překonává osudy skupiny. Naštěstí to neplatí pro dvě závěrečné epizody, které jsou z tohoto pohledu naprosto vyrovnané. Obzvlášť prolínání výborné bitvy s až hororovým děním v domě. Lucretia, dítě, plazící se Ilithyia a ten pohled. 75% (23.05.2022)

Oproti 1.sérii "Krev a písek" je série "Pomsta" výrazně slabší. Celkem mě bavily jen některé linie, bohužel spíše ty vedlejší. Bavila mě nepříliš chytrá, ctižádostivá, bezohledná a rozmazlená mrcha Llithya a její dům (vše kolem Batiatova domu) + dřívější domina, nyní pomatená Lucretia, od které bych se teda raději držela pořádně daleko (její činy se daly tak nějak předem očekávat) + pár dalších ojedinělejších scén s některými mužskými postavami. Spartakus mě nyní již absolutně nezajímal, kolem něho je ve dvojce prostoduchý, patetický děj a novej herec mi ani není sympatický, takže když byl na scéně, občas jsem si odskakovala raději uvařit dobrý čaj.:) 3. série už je s prominutím odpad, ani jsem to nemohla dokoukat, přiznám se, že z toho už jsem neměla absolutně nic, ale možná, kdybych tolik nepřeskakovala a nepřetáčela... :) Třeba mi něco skvostnějšího uniklo. :) (01.05.2019)

Fugitivus S novou tváří stará kvalita. Herecký koncert Lucy Lawless stíhá jeden epochální dějový zvrat za druhým. Všechny myslitelné obavy jsou zažehnány. A Place in This World Pěkně zamíchali osudem a skvěle se propojila minulost se současností. Ashur překvapuje svojí loajálností k domině. Jen Ilithya neměla váhat... The Greater Good Svazuje staré příběhy z Gods of Arena s novými pointami Blood and Sand. Nevia se našla a nové recasty začínají čím dál tím více skřípat. Je potřeba se povznést nad minulostí a soustředit se na nové tváře. Diváci znalí síly Vyššího dobra už z předchozích Tapertových seriálů od prvního okamžiku budou vědět, na čem jsou. To poselství se ani po dvou dekádách nemění. Jestli nestojí bojovat za jednotlivce, nemá smysl žít prázdný život. Empty Hands Mi naprosto vrátili víru v to, proč se Spartacovi naplno věnovat. Ilithya se konečně stává novou dominou par exelence. Orgie jsou skvělé, dějové zvraty dech beroucí. A králem všech králů je Joseph LoDuca. Libertus Masíčko od A-Ž. Chosen Path Poklidnější hra, rozdání nových karet, klid před další epickou bouří. Assassin z Egypta slibuje mnohé, stejně jako nová pravidla v Glaberově domě. Sacramentum Po dvojici dílů Empty Hands a Libertus další 100% hra intrik, spekulací a odplaty. Neskutečně to získává na hloubce, síle a napětí. Nikdo není pánem nad svým osudem, všichni musí nejprve zničit všechny kolem sebe. Krev za krev. Balance Dává přednost expozici množství postav a na to zásadní je jen málo času. O Ilithyi nemá nikdo zájem, nicméně přežívá, protože je matkou budoucího syna samotného Spartaka. Seppia konečně díky Lucretiině oběti odhaluje proradnost Glabera. Ve Spartakově táboře je čas na lásku i zradu a naději v lepší zítřky. Monsters TJ Scott za bloodbath na hrad! Wraths of the Gods Dramaturg na popraviště! (09.01.2019)

Zamrzí smrť Andyho Whitfielda, ktorý nemá adekvátnu náhradu v ďalších sériach v roli Spartaca. Nový herec ponúka ale črty, ktorého by možno predošlý herec nezahral tak dobre, a to spoločný záujem, morálku pre všetkých, vojenskú stratégiu a spravodlivosť. Mal som si na neho problém zvyknúť a aj keď mi to nepríde lepší herec a lepší Spartacus, verím v to, že tieto črty vie zahrať lepšie a byť tak lepšie stvárneným symbolom. Andy Whitfield mal totižto príliš rebelskú tvár. Spomienky na Naeviu sú nešťastne spoilernuté recastom, takže vieme, že ju nájdu. Glaber intriguje výborne a dokáže Spartakove akcie využívať vo svoj prospech. Jeho súperom sa stávajú Seppius a Varinius, bohužiaľ nedostatočne využití. Zmŕtvychvstanie Lucrecie ale trochu zaváňa scenáristickým prešľapom. Ashur získava dobré postavanie, Oenomaus dobrovoľne bojuje v pit. Oslobodzuje sa loď plná germánskych otrokov, čo sa nepáči Crixovi, ale Agronova loajalita Spartacovi prekonáva všetky ťažkosti. Séria sa držala v podobnej kvalite ako predošlá, ubudlo intríg, pribudlo vojenskej stratégie. (13.01.2024)