Spartakus - Pomsta

Chaos. Stejné stigma jako Prison Break (2005). První série Spartaka měla dost jasně definované styčné body svého úspěchu – hermetické kulisy arény, cvičiště a Batiatusovy vily a koncentrovaný děj v jejich rámci. Druhá série tohle všechno zboří, ale nijak nevytěží. Z přívalu nových možností se jí totiž rozklepou kolena a začne tápat. Tvůrci se to bohužel snaží řešit tím úplně nejhorším a nejméně produktivním způsobem – začnou oživovat mrtvé postavy, nelogicky vracejí děj do již viděných kulis a velké části stopáží vyplňují dialogy známých postav, které pouze zdržují a děj nikam neposunují. McIntyre není Whitfield a toho nového a kreativního je zoufale málo. Jsou to právě pokračování jako druhá řada Spartaka, díky nimž člověk docení „nedokončená“ díla jako Okamotovu Zběsilost (1966). Jdu jí zvednout hodnocení. (03.10.2021)

Komiksová estetika první řady je zpátky. 1)  Choreografie neustálých bojů, krve a meče navazuje tam, kde předchozí řada skončila._____ 2)  Propletenec neustálých intrik a opakovaného zrazování na straně Římanů, kde prakticky neexistuje kladná postava, pěkně kontrastuje s ušlechtilým, byť neurvalým, chováním bývalých otroků. Inu, komiks._____ 3)  Z nových postav stojí za zmínku přitažlivý 23letý novozélandský Maor Pana Hema Taylor (osvobozený otrok Násir) a 31letý Australan (žije v Los Angeles) Daniel Feuerriegel (Násirův milenec Agron)._____ 4)  Některé postavy mají více prostoru, než dříve. Je tu 30letý usměvavý Dustin Clare (gladiátor Gannikus), 42letý charismatický a přitažlivý Fijijec (žije na Novém Zélandu) homosexuál Craig Parker (legát Glaber) či 37letý libanonský Američan Nick E. Tarabay (otrok Ašúr, slouží věrně Glaberovi). Rovněž nepříliš charismatický 30letý Australan Liam McIntyre (Spartakus) dělá, co může. I 43letý mix Novozélanďana a Australana Manu Bennett s vousy, které mu sluší (gladiátor Crixus) vypadá přitažlivěji, než dříve._____ 5)  Věk protagonistů uvádím k roku vzniku řady (2012). (04.03.2022)

Problém druhé sezóny není ani tak v (nezbytném) přeobsazení titulní postavy (McIntyre je možná ještě charismatičtější než byl Andy Whitfield), jako spíš v neucelenosti hlavního příběhu - rozpadá se tak na několik menších, z nichž skutečné grády mají jen dva (velkolepá záchranná a vyvražďovací akce v pátém dílu a závěrečné dvě epizody, v nichž probíhají zpravidla strhující střety s Glaberovou armádou). A jistá potíž je i se samotným Spartakem, který jakoby zde přestal být ústředním tahounem a stal se jen jednou z mnoha postav - a bohužel jednou z těch méně zajímavých. Kvůli tomu se trochu ze seriálu vytrácí primární podstata Spartakova příběhu... Akční scény jsou víceméně na stejné úrovni jako v předchozích dvou sériích (KREV A PÍSEK a BOHOVÉ ARÉNY, btw POMSTA dějově navazuje i na tento prequel!), a opět platí, že zpomalovačky jsou využívány až příliš často... Zábavu v neakčních scénách opět zajišťují především intriky mezi záporáky (Ashur je opět nebývale slizký, vývoj vztahů mezi Glaberem, Ilythií a Lucretií je dopředu jen těžko čitelný) a různorodé konflikty mezi vzbouřenými otroky (Oenomaus/Gannicus, Crixus/Agron atd.). (23.03.2019)

I když jsem ve finále s druhou, třetí spokojený, musím bohužel přiznat, že se šlo kvalitou trochu dolů. Velmi nešťastné přeobsazení Spartaka se nepovedlo a Liam McIntyre se snaží seč mu síly stačí, Andy to ale není a přijde mi jako takový klučíček bez charismatu. Scénář je slabší, není tu tolik wow momentů a i když se vracejí ti, na kterých stojí dokonalá první série, Manu Bennett, Peter Mensah i Luxy Xena Lawless, nemají tady takový prostor rozjet tu fantazii, jakou předvedli v minulosti. Díky posledním epizodám jde ale hodnocení nahoru, tam si tvůrci vylepšili trochu pošramocenou pověst. (01.05.2018)

Očekávaný nárůst hlavních linií tvůrci nezvládli úplně nejlépe, některé epizody působí dojmem, že pořádně netuší, o kom chtějí vyprávět. Nejvíce to odnáší překvapivě upozaděný Spartakus, takže nemám pocit, že by jeho nevýraznost byla vinou Liama McIntyreho. O poznání lépe jsou na tom výborné linie Ashura a Glabera, který převzal po Batiatovi roli hlavního intrikáře, což funguje výborně. Podobně jako návraty na stará známá místa v epizodě Libertus. Aréna tomu zkrátka chyběla, tohle bylo to nejlepší možné rozloučení s ní a zároveň start podstatně zajímavější části série, ve které má zase své místo i Spartakus. Ten krom přípravy na finální střet s Glaberem musí dělat svá první "politická" rozhodnutí a několikrát také klidnit tření mezi lidmi různých národů v jeho skupině. Intrik dle očekávání ubylo, přesto dům Batiatův stále stojí a dění v něm v mnoha částech překonává osudy skupiny. Naštěstí to neplatí pro dvě závěrečné epizody, které jsou z tohoto pohledu naprosto vyrovnané. Obzvlášť prolínání výborné bitvy s až hororovým děním v domě. Lucretia, dítě, plazící se Ilithyia a ten pohled. 75% (23.05.2022)