Režie:
Karel LamačKamera:
Otto HellerHudba:
Jára BenešHrají:
Karel Lamač, Helena Bušová, Jára Kohout, Betty Kysilková, Věra Ferbasová, Theodor Pištěk, Raoul Schránil, Oldřich Nový, Růžena Šlemrová, František Roland (více)Obsahy(1)
Majitelka panství "Krásná skála", Alena Skalická, vrátí se po letech pobytu v cizině na statek, aby se sama ujala jeho vedení. Její strýc Skalický a inž. Miloš Miláček, kteří až dosud statek spravovali, chystají slavné uvítání. Uvítací řeč má pronést hajný Štětivec. Nadlesní Eisenkulka ho zkouší. Štětivcova žena, hubatá Barbora, trne strachem, aby její Matěj neprovedl nějakou hloupost... [dobový program]
Alena Skalická se vrací po studiích na své panství, které zatím spravoval její strýc. Jeho pravou rukou je lesní inženýr Miloš Miláček. Alena s sebou přivezla docenta Bulfínka, který má statky zmodernizovat, a sňatkového podvodníka Gustava Horowitze, jenž se jí vlichotil a nechal se najmout do jejích služeb. Dívka stroze odbude slavnostní přivítání a projeví nedůvěru k dosavadnímu způsobu hospodaření, což jí později Miloš vyčte. Připomene jí také společné zážitky z dětství. Po nedorozumění opustí mladík spolu s propuštěným hajným své místo, jež převezme podnikavý Horowitz. Docent Bulfínek se zamiluje do Hanči, dcery hajného Štětivce. Alena, zmatená Horowitzovými plány i obletováním, se radí se strýcem, ale s Milošem se smířit nedokáže. Aby posílila jeho žárlivost, oznámí své zasnoubení s docentem, přestože on se uchází o jinou. Ale nakonec zamilovaní najdou k sobě cestu. [NFA.cz] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Tohle je ten typ prvorepublikového filmu, který vám nemůže ublížit ani vás nenadchne. Takže za tři. ()
Bohužel opět další film, který obsahuje zbatečně moc trapně "vtipných" situací - ovšem Jára Kohout je naprosto dokonalý. ()
Chybou je, že se všechny písničky téhle polooperetky dají spočítat na prstech jedné ruky - jinak by to bylo ještě mnohem sladčí a pro většinu diváctva tedy ještě nestravitelnější. Bujaré veselí v nás nevyvolá - nejvtipnější je snad myslivecká latina a lovení zajíců na tabák. Karel Lamač nebyl zrovna nejvhodnější typ na hlavní roli - Věra Ferbasová je však neuvěřitelně rozkošná lolitka - jestli se tento termín dá aplikovat na náš předválečný film. ()
"Já bych chtěl mííít tvé fotóó...!" Karel Lamač byl výborný režisér komedií Vlasty Buriana a i kdyby za celý život nenatočil nic víc než U pokladny stál, choval bych ho v hluboké úctě. Ale ani při své maximální toleranci k prvorepublikovému filmu ho NESNESU jako herce. Nevím, jestli ho snad nakazila Věra Ferbasová tou svou našpulenou pusou, koketním pomrkáváním a ušišlaným zpěvem "Venoušku, Venoušku, že dostaneš", ale Lamač je tady nekonečně trapný. Nemožný. Hrůza. Děs. Vyloučeno. Mimochodem, je obdivuhodné, že tuhle podbízivou stylizaci ustál a v podobných filmech tehdy ještě hrál i Oldřich Nový. Celou svou divadelní kariéru zasvětil boji proti tomuto druhu operet a jejich kultivaci do podoby hudebních komedií s důrazem na činohru. A pokud možno zcela prostých lyriky. Inu, potřeboval reklamu pro své divadlo a účast ve filmech nevalné úrovně k tomu patřila. 10% ()
"Jednou jsme si spolu hráli v koupelně. Ona byla Rusalka a já zamilovaný vodník. Musel jsem vlízt do vany a toužebně kuňkat." - Dekadence První republiky nezná mezí! ()
Mohla bych se rozplývat dlouho, ale dnes vyzdvihnu hlavně Lamačovo ochočení Věrky Ferbasové. To mu šlo stejně dobře jako s Trudou. Anny mohla být tak spokojená, měla už dvě náhradnice. ()
Zpívat se naštěstí začíná až v 50. minutě a vůbec operetnost Tý louky spočívá jen ve třech písních (z nichž ta hlavní je sice epochální šlágr, ale z úplně jiného světa) a v jednom nepochopitelném čísle kašírovaného cirkusového baletu v bikinách, představeného jako toulaví cikáni. Cokoli lze shrnout pod termín "obraz" nenabízí nic nadprůměrného nebo zajímavého, doslovnost dialogů je často příšerná a ústřední zápletka se sňatkovým podvodnímem jen zpočátku sexy, posléze mizerná. Naštěstí (!) je tu při povšechné sympaticky rozverné bukoličnosti přehršle docela dobrých, přirozeně padnoucích fórů, hlavně Kohoutových a Lamačových, přičemž Lamač dívčích srdcí je dík jedinečné práci s hlasem ve své stylizované komické póze nejen neodolatelný, ale i kromobyčejně nadčasový. Takže zdravím Oskara. ()
"Ty bys byla mizerná slepice, seš strašně nesnášenlivá!" Ztřeštěná komedie Karla Lamače, u níž jsem se smál až jsem se za břicho popadal. Což je sice nepěkný pohled a ani zvukově malebné to moc není, nicméně to znamená pět hvězdiček. ()
Vedle soudobé české taneční hudby patřila k fenoménům třicátých let také opereta. Popěvky, které v nich zaznívaly, dosahovaly nepředstavitelné popularity u široké veřejnosti, ochotně sdílející prostou upřímnost interpretovaných textů. Mezi nejúspěšnější tituly náležel bezpochyby právě Benešův kus. Karel Lamač, pobývající od konce dvacátých let v Berlíně, se sice do Československa vracel pravidelně, ale jen obtížně věnoval svůj čas také české produkci, která hledala své nástupce v nových, mladých osobnostech. Pro zaneprázdněného Lamače připadala v úvahu další filmová práce jedině s podmínkou vlastní herecké účasti. Hravý i dravý žertovný příběh z českého venkova byl skutečně vyplněn plejádou líbivých písniček, z nichž dodnes některé přežily, a také se mohl pyšnit exkluzivní sestavou prvorepublikových komiků v čele s Járou Kohoutem, Oldřichem Novým, Theodorem Pištěkem, Věrou Ferbasovou či Růženou Šlemrovou. Film, pro mnohé patrně nepřijatelný, je i po více jak sedmdesáti letech cenným svědectvím o době a lidech. Esence podřadné zábavy, prýštící z nejednoho záběru, získává v konfrontaci se současným neumětelstvím pojednou toužebně očekávaný klíč k hledanému úniku. Psal se rok 1936, žízeň po nekomplikovaném humoru byla silnější než cokoli jiného a nebyl tedy nejmenší důvod hledat vady na kráse. ()
Příjemný snímek se spoustou známích herců. Kvalita filmu už trochu zaostává, ale nutno říci, že je již 77 let starý. ()
Jeden z nej filmů té doby. Jára Kohout je nezapomenutelný jako hajný Štětivec stejně tak jeho žena v podání B.Kysilkové a dcera Věra Ferbasová ,které se dvoří docent Bulfínek v podání K.Lamače. Tohle je prostě řada gegů ,které skvěle do sebe pasují. ()
V tomto filmu me Lamacova rezie nijak nezaujala. Snad i ve sve dobe pusobila trochu zastarale... Scenar je na svou dobu ale dobry, jako taskarice dokonce vyborna. Spousta vtipnych scenek. Skvely Kohout, Kysilkova, Ferbasova, Schranil, Novy... ()
Rozverná komedie, která je známá jako často hraná opereta a přináší především vděčný part myslivce, který si vlastně tak trochu ukradne tento part pro sebe. Především Jára Kohout je skutečnou hvězdou tohoto snímku a téměř každá scéna s ním je velmi vtipná a je tu spousta skvělých hlášek, a to především mezi Kohoutem a jeho filmovou ženou Kysilkovou. Takový ten tradiční prvorepublikový film plný veselých, ale i poměrně hluchých míst. Hudba: Jára Beneš ()
Děj filmu je naprosto stupidní a nemá smysl se jím zabývat. V podstatě jediné, co povyšuje toto dílo na kult, jsou hlášky hajného Štětivce. To, co z něho padá jsou perly českého humoru na úrovni nejlepších štípáků Buriana nebo Haase. Jára Kohout je prostě bůh a Betty Kysilková mu zdatně přihrává. Táto, ne abys dneska přišel až zejtra...žijeme spolu jako na dívadle, samej výstup...a další. Válele jsem se smíchu. Zapomenutá pecka. 85% ()
Já bych chtěl mít tvé foto... "Puška bez lovce? Žeby sebevraž...?" Scénky za milión s Karlom Lamačom! ()
Film překypuje tolika hláškami, zejména Járovými, že si je tu poznamenám, páč by byla věčná škoda, kdybych je někdy zapomněl: "Nechci ti lichotit, ženo, ale máš za muže fešáka!" "Ne aby ses dneska vrátil až zítra!" "Čím má žena méně zubů, tím je kousavější!" (takže bych fakt nechtěl být Boženou Němcovou, to to její dětství muselo vypadat - její babička měla v padesáti jen dva zuby) no a jako zlatý hřeb "Jaký drž hubu? Doma nesmím kouřit, co uvaříš, se nedá jíst, tak mi řekni, na co tu hubu mám?" Ona "Na tohle ji máš!" a vlepí mu facku. Jinak jsem byl u vytržení ze Schránila, v pozdějších filmech hraje milovníky, většinou mírně slabošské typy, zato tady si od začátku nenechá nic líbit a vytáčí Bušovou takovým způsobem, že se mu na konci dostane nezasloužené odměny - padne mu do náruče. Noo a Lamač taky překvapil. Rozhodně né svým "hereckým" projevem, který zůstává příšerný jako ve všech filmech s ním, ale tím, jak po Schránilově způsobu vymetl s Ferbasovou (ona: "na lásku je pro mě ještě příliš brzy!" on: "dobře, tak já přijdu až večer v 9!") ()
Lamač hraje víceméně stále totéž, zato ale dokonale. Je snad jediným, co z toho filmu nezestárlo. Nelze opomenout Nového, který slizkého Horowitze zahrál s velkou chutí. Komično zastupuje Kohout, dámy tentokrát víceméně do počtu, jakož i charakterní milovník, kterému stačí pouze vyčkat, až dáma prozře. ()
To je tak špatný film, že ani Oldřich Nový tam není dobrý. Spousta laciného rádobylidového humoru, Karel Lamač zavřený v kozím chlívku Járou Kohoutem... Ne, přátelé, ne. ()
V porovnání s jinými staršími filmy tohoto typu, neztrácí, naopak, vychází mi poměrně zajímavá čerstvá komedie o jednom velkostatku a jeho nové správkyni. O.Nový a J.Kohout excelují. ()
Tři hvězdičky za pár humorných skečů, především kolem nedorozumění se psem a Hančí. Ve filmu kupodivu exceloval Jára Kohout s Betty Kysilkovou, Ferbasová se moc do role Hančí nehodila, zato Lamač jako Bulfínek byl jedinečný. Film musíé pamětník srovnávat s inscenací Hudebního divadla v Karlíně 1968 - 1970 a Karlem Effou a spol., přičemž tento film značně zaostává. Co jsou platné krásné písničky, když snad ani jedna nezazní celá a některé jsou z filmu zcela vypuštěny. Helena Bušová i Raoul Schránil tentokrát velice trapní. ()