Děti z Marais
Les Enfants du marais
Deti z močarísk
The Children of the Marshland
Režie:
Jean BeckerKamera:
Jean-Marie DreujouHudba:
Pierre BacheletHrají:
Jacques Villeret, Jacques Gamblin, André Dussollier, Michel Serrault, Isabelle Carré, Suzanne Flon, Jacques Dufilho, Gisèle Casadesus, Eriq Ebouaney (více)Obsahy(1)
Garris a Riton žijí na břehu bahnitého rybníka. Riton má z druhého manželství tři neposedné děti. Čas od času utápí v červeném víně zármutek a snaží se zapomenout na svou Velkou lásku, svou první ženu Pamelu. Garris žije sám. Oba se živí paběrkováním, chytají žáby, sbírají hlemýždě, trhají konvalinky apod. (oficiální text distributora)
Recenze (20)
Čistokrevná krása duše. Mně se po tom konci nedostávají slova, film o svobodě a přátělství, jistě ano, ale především o časech kdy nemateriální věci neovlivnovali naše štěstí a hon za konzumem byl na míle daleko. Ke štěstí stačilo natrhat konvalinky, pochytat žáby a dát si s přáteli dobrou láhev vína. Jean Becker umí pracovat s lidskou povahou jako nikdo druhý, nádhera. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $324,006║Tržby Celosvetovo $4,400,000║ ()
Možný spoiler : "A zelený ráj dětské lásky, ráj nevinnosti plný zábavy........nevinný ráj, plný kradmého potěšení." Ten, kdo očekával drama plné zvratů se strhujícím závěrem, tak se nedočkal. Kdo viděl Rozhovory s mým zahradníkem, tak ví, o čem mluvím. Je to příběh nádherných vzpomínek na dětství, vyprávěný teď už letitou Ori Ori, jednou z dětí, která v mokřinách vyrůstala. Děti z mokřin je přesně ten typ filmu, které miluju a kde se můžu stoprocentně spolehnout na to, že budu víc než spokojená. Téměř po celou dobu jsem si přála být tam se všemi přáteli v té zelené dřevěné boudě u mokřin s pocitem, který tam vyjádřil pan Richard (žabožrout), neustále prchající před svou snobskou rodinou: "Nikdy jsem nebyl tak bohatý, jako když jsem žil tady." Opět úžasná atmosféra francouzského venkova, kterou jsem okamžitě nasákla s prolínajícími se osudy pár přátel. Vykreslení všech postav bylo dokonalé, od Ritona s neodmyslitelnou sklenkou vína, kterého zahrál bravurně Jacques Villeret, přes pana Amédéeho, až po hlavní pilíř celého přátelského seskupení Garrise, kterého se bezchybně zhostil Jacques Gamblin. Vynikající, hluboce lidský a hlavně moc příjemný film, který vás pohladí na duši. Díky Jeane Beckere za takové filmy ! ()
Krásny film, ktorý môže pri zbežnom pohľade vyzerať ako bez deja a bez pointy. Treba sa naň naladiť, natiahnuť sa na pohovku a nechať sa unášať atmosférou francúzskeho vidieka a jeho jednoduchých a čistých obyvateľov, zoznámiť sa s flegmatickým Garrissom, večne neposedným a nespoľahlivým Ritonom a s ich intelektuálnym priateľom Amédéeom. Zápletiek sa čoskoro objaví dosť na to, aby ste si ho v kľude dopozerali a užili. Pochopíte nevyslovené, prijmete nemenné a do postele zaleziete vyrovnaní so svetom. Aspoň na chvíľu. ()
Idylicky poklidný příběh s motivem přátelství je příjemně osvěžující zážitek. Bez pochyby lze zde hovořit o velmi kvalitním filmu, což je zřejmě dáno i tím, že to je prostě ta typická francouzská poetika, která umí téměř pokaždé upoutat takovou tou laskavou pohodou všedních věcí a zapůsobit plnou silou, (alespoň u mne to funguje). Kromě toho film zaujme i vtipnými dialogy. Tím jako celek povyšuje dílo nad standardní úroveň. Co je však nejpodstatnějšího, že jsem prožil hezký večer s Garrisem a Ritonem tak trochu na vlastní oči:-)) ()
Veľmi príjemný film o dobrých ľuďoch a vydarených životných príbehoch, na ktoré sa dá len v dobrom spomínať. Ale predovšetkým je to film o slobode, priateľstve a o tom, že na dobrý život vám stačí málo ... a videlo to len 79 ľudí. Škoda. ()
Ona poetická atmosféra se tu zdaleka nepronáší do vizuální stránky tak, jak jsem si to dle plakátu představoval, až mi občas v rámci svého žánru spolu s režií připadala trochu průměrná. Francouzský venkov se sice nezapře, ale Pagnol či Robert tohle také nejsou, i k některým hercům či postavám jsem si déle nacházel vztah... nicméně v momentu, kdy jsem se s daným podáním plně smířil a díky jiným kladům ho přijal, začaly mě příhody vícera postav různého věku stále víc oslovovat a mile mě překvapilo, jaká menší epická sága z Dětí z mokřin vypadla a jaké motivy spolu s koncem meziválečného období (byť možná ve zkratce) nabízí. To už jsem si nějakou dobu před tím začal vychutnávat onen jedinečný pocit okamžiku obyčejných, přesto kouzelných chvil... třeba u chytání žab, jízdy na konci vláčku, povídání si s dědou u rybníku, posezení u gramofonu v přírodě... a také ten motiv nezapomenutelného, přestože pomíjivého dětství (s krásným kruhovým symbolem houpající se pneumatiky)... v závěru s příchodem nové éry padající mrazivý sníh a symbolický skon. Ulahodila mi i hudba včetně závěrečné melodie. Po skončení tak nemám daleko od 4 hvězdiček a rozhodně jsem spokojenější, než u prvního setkání s tvorbou Jeana Beckera (Sympatický dareba). Ale nadhodnocovat vzhledem k rozpačitějším pocitům nebudu. Zatím totiž ještě doufám, že mě do třetice v budoucnu osloví Becker mladší ještě víc. [65%] ()
Vím naprosto přesně, oč tvůrcům šlo. Natočit nějaký ten hřejivý a slunečný snímek z doby mezi oběma světovými válkami, aby to bylo jako filmy podle Pagnola, a do toho vrazit trochu toho filozofování o životě, ale žel je to od začátku falešné jak pětník a duchovní ani náhodou. Tvůrci by si měli přečíst třeba Měsíční pahorek v dlani od Henriho Bosca, než přijdou s takovou povrchní slátaninou. I ty herecké výkony, zbytečně přehnané a expresivní, mě od začátku štvaly - být to víc civilní, ba dokonce normální, asi nebudu soudit tak příkře. Takhle to vypadá spíše jako nechtěná kopírka něčeho, na co tvůrci nemají myšlenkový a především duševní a empatický rozsah. ()
Příjemně poklidný a pohodový snímek z doby mezi dvěma světovými válkami. Hrdinové příběhu jsou prostí lidé, kteří žijí na břehu močálu v pařížské čtvrti Le Marais. Jejich dny plynou v běhu každodenních starostí i radostí při shánění živobytí na den příští. Film, který je oslavou krásného lidství a nezištného přátelství byl natočen podle stejnojmenného románu Georgese Montforeza. ()
Takový hezký příběh. Nic víc. A pan Cantona by měl raději zůstat u zeleného pažitu... ()
Život na okraji společnosti podaný s takovou dávkou nostalgie a poetiky , že by jeden zatoužil takový vésti. I "malé" životy mají svá velká dramata. Galerie postav a postaviček, která se ovšem vyhýbá jakékoliv šabloně. V nynější době plné klipovitě pojednaných filmů plných násilí a okázalosti je to balzám na pro oči, uši i duši. ()
Co říct? Pohlazení duše od francouzské kinematografie, ten čas nevinného dětství a meziválečná doba, kdy chudí neměli lehké časy. A přesto byli bohatí, svou čestností, přístupem k životu, humorem. Tam, v mokřinách, v dřevěných chudých domcích, nádherné přírodě, tak, jak nám vyprávěla babička Cri-Cri, svýma očima ponořená v dětství. Skvělá režie, herci i hudba. ()
Tohle je film, při němž nemám co řešit. A když nemám co řešit, nepotřebuji o něm ani psát. Řešení se ukáže hned na začátku a další děj (?) ho jen potvrzuje. Nic nového k němu nepřidává, jen ho rozšiřuje, a tím potvrzuje. Jean Becker je pokračovat té nejlepší lyriky francouzských románů. Pozn. (celkem nesmyslná): Představuji si "Paní Bovaryovou" natočenou Caludem Chabrolem (rozhodne ne podle mých představ), jak by ji udělal Jean Becker. Možná si to stačí promítnout v hlavě..., ale to už by zas nebyl Jean Becker. Pozn. 1: Hloupý Riton zde dává na pravou míru známé, byť značně pokleslé, provolání chytrého Václava Havla: "Trpělivost a víno vítězí nad uspěchaností a silou!" Pozn. 2: Flm velmi bystře akcentuje problém svobody! Pozn. 3: Včera (2. listopadu!) jsem našel, kromě hřibů kovářů, největšího hřiba pravého, kterého jsem kdy viděl. Zítra bych šel třeba na slimáky... a když bude škaredě, budu fermentovat tabák. ()
Pán režisér Becker, hlboká poklona za tento film. Ide o ... skôr až existencionalistickú, .... krásnu oslavu slobody, voľnosti a krásu jednoduchosti človeka osadeného v lone prírody, tento krát pri močiaroch. Postavy sú vyšperkované svojim správaním , myslením , ... konaním ....počnúc deda "žabožrúta" - milionára čo nevedel ani písať ani počítať a čo sa "najbohatším cítil, keď žil pri močiaroch"... cez skoro prostoducho jednoduchého "milovníka vína" Ritona ... dobráka od kosti.... po zádumčivého vojnou zoceleného Garrisa. Božinku ! ako som len zatúžil byť razu s nimi v podvečer pri močiari ujedajúc žabacie stehienka a počúvať jazzovú trúbku Amstronga ... priznávam ... je malo filmov kedy banujem , že už skončil ... tu som naozaj banoval a určite sa k filmu budem vracať s radosťou a znovu a znavu aspoň vizuálne nasávať tu krásnu atmosféru. ()
Sloboda nie je nič nerobiť, ale možnosť vybrať si, čo v tento moment chceme robiť. Nemáte niekto na prenájom domček na mokradi? ()
Tady je ukázka toho, že i nedramatický film nemusí nutně nudit a čas s ním je příjemně strávený. A to především díky sympatickému hereckému obsazení. ()
Rozprávka pre dospelých, ktorá ma až tak nenadchla aj keď mám rád vidiecku atmosféru starého Francúzska.. ()
Velice milý a příjemný film. Nic pro lidi, kterým chybí vlastnost zvaná empatie. ()
110 minut neotřelé krásy, ta minuta je stála tu jednu hvězdu a to za to nákupní centrum. Tím člověka nevybíravým způsobem vrátili do reality. Přátelství napříč společenským postavením. Možná to zavání určitou naivitou, ale je to krásná představa. Frantíci umí, jejich mentalita je mi blízká, jejich humoru se upřímně směji, mám rád jejich temperament, ale zároveň pohodu a klídek (a dobré víno). A také to, že si nenechají srát na hlavu a umí se ozvat. Když stojí nálada za starou bačkoru, jdu a pustím si ty různé "tymiány, maminčiny zámky, četníky, studnařovi dcery, blondýny" a spoustu dalších pohodových filmů, dnes obohacených o další klenot. ()
Garris a Riton žijí na břehu bahnitého rybníka. Riton má z druhého manželství tři neposedné děti. Čas od času utápí v červeném víně zármutek a snaží se zapomenout na svou Velkou lásku, svou první ženu Pamelu. Garris žije sám. Oba se živí paběrkováním, chytají žáby, sbírají hlemýždě, trhají konvalinky apod. Potud obsah. A další velký objev = Jean Becker (Rozhovory s mým zahradníkem) . Riton = Jacques Villeret = Blbec k večeři. Člověk by ho fakt zabil, jak je blbej i v tomhle filmu. S tupým boxerem Ericem Cantonou se nakonec C, protože mu zachrání život. A Garris se nevzdá své lásky ke služebné Isabelle Carré. PODRUHÉ 22-5-2023 Stále 4* , ale ještě víc mě prudil nablblý Riton. Mezitím jsem Jacques Villereta viděl ve "Zločinu v ráji", kde je naprosto skvělý. On je skvělý i tady, ale ta postava člověka přímo irituje. ()