Racek

Natočiť film na diela, ktoré vznikli pre divadelné pódium, je vždy riskantná záležitosť. M. Mayer evidentne mal odvahu a pokúsil sa „filmovo“ spracovať klasiku od A. P. Csehova. Výsledok vďaka skvelej hre od A. Bening a S. Ronan je prijateľný. Z celkového hľadiska však teraz (opäť) zvíťazili desky divadelného pódia. Ostatné „vedľajšie postavy“ spíš skromne asistujú. Osobné hodnotenie: 71% (***) (28.10.2018)

Čajka je o pokrivených hodnotách, o falošnom obraze o láske a o vyvrátení názoru, že sláva, peniaze a obdiv so sebou automaticky prinášajú životné šťastie. Za plusy tejto drámy považujem kvalitné obsadenie a aj jej netradičné poňatie. Ide skôr o akési divadelné predstavenie na plátne a nie o klasickú formu celovečeráku. Je to však len taká príjemná jednohubka. Nič viac, nič menej. *Videné na MFF Cinematik, 2018. (01.10.2018)

Tato hra mě velmi oslovila a knižní zpravování jsem si hrozně užil. Byl jsem dost zvědavý, jak se povede filmově zpracovat tak náročně uchopitelné dílo. Za mě se to povedlo. Film má právě tu atmosféru, kterou jsem cítil z knihy. Ano, je to prostě o jednom duševním dialogu vedle druhého, ještě z prostředí uměleckého vs. toho reálného. Řekl bych už náročnější pro diváka. Tolik se toho nestane za těch sotva 90minut, ale postavy toho tolik prožijí. Volba herců na jedničku! Trio hereček s velkým H - S. Ronan, A. Bening a E. Moss! Neskutečné výkony! Za mě obrovské nadšení a díky za tak povedené zpracování. (04.10.2019)

Zábavné, hlavně Elisabeth Mossová. Všechny postavy vypadají afektovaně a sympaticky jako ve stylu Čechova. Stejně se mi ale můj oblíbený Anton Pavlovič zdá trochu mnohem lepší než tato adaptace. Irina nakonec naznačí , že by mohla pomyslit i na někoho jiného než na sebe. Příběh je plný vášně a vzteku a zrady. Když se zbavíte nudy, melancholie a flustrace, uvidíte mnohem plynulejší film. (27.02.2019)

Jednoho krásného letního dne se na víkend schází rodina a přátelé, z nichž určití jednotlivci vášnivě miluji někoho, kdo se stejnou vehementností miluje jiného. Celkově je to však příběh o umění, slávě, rodičích, dětech a především lidské absurditě v zájmu svých myšlenek a skutků napříč spektrem svého konání. Jedná se o filmové zpracování stejnojmenného díla ruského dramatika a prozaika Antonína Čechova, který napsal někdy v roce 1896. Vzniklá tříhodinová hra byla tímto zkrácena na polovinu své délky, takže celá koncepční myšlenka autora není zcela pojata. A tak se dá říci, že to dosti ztrácí vážnost dané hry, což vyjadřuje pocit zbytečnosti tohoto filmového projektu, který v daném spektru naprosto ztrácí smysl. Jako reklama na onu hru však může zafungovat dobře. Divák chtíc se dozvědět více, nechť se odebere přímo do divadla. Konzistence příběhu naráží na daný aspekt sociální morálky jak v rámci rodiny, tak i přátel, která se každou generací (co si budeme povídat) mění spíše k horšímu. Tento koncept je plně univerzální do každé doby a svou výpovědí nemálo nadčasový. V jednoduché verzi se dá říci, že je to příběh o lidech, kteří ve svém životě hledají něco, co nikdy nemohou mít. Autoři snímku se zřejmě snažili naznačit paralely se současnými nefunkčními rodinami, snad k lepšímu uchopení celé myšlenky, avšak zůstává otázka, jestli to bylo skutečně potřeba. I když je fakt, že dosti záleží, jak se k takovému snímku divák postaví. Každopádně má něco do sebe a jak je psáno výše, pro doplnění podrobností dané problematiky v dílu vyobrazené nelze jinak, než skutečně doporučit zajít na divadelní představení oné hry. (07.02.2020)