Elisa

REzisera jeana Beckera /Sympaticky dareba, Rozhovory s mym Zahradnikem/ uznavam rovnako ako dalsieh ofrancuzskeho rezisera Yves Boisseta /Canicule 1984/. Gerard Depardieu ako otec tej holky, ona sama /Vanessa Paradise - Une chance sur deux/ rolu stvárnila viac nez dobre. Postupne zistila, ze zivotne prusery a stradanie jej dali silu aby jej zivot ukazal smer : 87 % (06.04.2021)

Jean Becker znova boduje aj ked tentoraz si vybral dost nevyrovnany scenar. Najväcsiu chybu vidim v tom, ze pasaz, ktora by mala predstavovat len taky 20-30 minutovy uvod na zoznamenie sa s postavami tu trva 2/3 filmu a pasaz kedy sa konecne rozbehne nejaka zapletka o ktorej by mohol vzniknut neskutocne zaujimavy film tu trva len poslednych 30 minut. Velka skoda, lebo vsetky sceny medzi Paradisovou a Depardieum su neskutocne fascinujuce. Obidvaja herci to podavaju famozne vykony. Dokial sa tie dve stratene existencie nestretnu, tak musime sledovat miestami blaznive, miestami smutne a miestami dost otravne epizodky Paradisovej a jej kumpanov. Vysledkom je film, ktory stoji za pozornost, ale vysledok mohol byt ovela lepsi. 7/10. (28.06.2015)

Tohle jsou vlastně první počátky francouzského multi-kulti ve filmu. První půle je jasná reklama na hodného muslima prezentovaná černým kloučkem jak od Matela. I kvůli tomu mi první polovina tohoto filmu přišla o dost slabší. Nicméně druhá, ve které se objeví Gérard začala mít konečně úroveň. Nejdříve do filmu vstoupí jednou velkou pijatikou, aby si mě po chvíli svým herectvím absolutně získal. On to prostě umí a zachránil tím celý film. A Vanessa Paradis taky nebyla úplně hloupá. Šla na herectví chytře, přes kozy..a dneska je z ní uznávaná herečka. (30.04.2018)

Příběh o tom, že člověk nemá soudit vlastní rodiče (zvlášť, pokud je nezná) a o tom, že pomsta je sladká, ale geny jsou geny. Elisa je chytlavá hitovka a Marie dcera té, která byla jejímu autorovi inspirací. Na dívku, která přežila pokus o vraždu rukou vlastní matky, odmítnutí od pokrevních příbuzných a dětský domov, působí docela vyrovnaně. S kamarády se potuluje Paříží, žije z drobných krádeží a přimhouřených očí drobných obchodníků. A v srdci jí doutná plamínek nenávisti, a když se rozhoří naplno, Marie se vydá se na cestu a v hlavě má jasný záměr s mozkem svého otce a pistolí v hlavní roli. Nehrát ji Vanessa Paradis, neměla by tato postava velkou šanci na divácké sympatie. Dívka ostrá jako žiletka, s andělskou tváří, nádhernými vlasy, křehkým tělem, chováním divokého zvířete a zraněnýma očima. Napohled zcela sobecká a morálně nezatížená, za hrubým slovníkem a drzým chováním se ale skrývá věčná starost o kamarády, které je třeba nakrmit a hlídat, aby se nedostali do maléru, a bezradnost nad vlastním životem. Gérard Depardieu tu sice hraje druhou hlavní roli, ovšem vyskytuje se až v poslední třetině filmu – a úplně to stačí. Jeho kreace lihového násilníka s duší umělce je totiž natolik přesvědčivá, že dívat se na ni delší dobu, by slabší žaludky nemusely ustát. Když se pak ale ukáže, jak to mezi ním a Elisou bylo-nebylo, člověk mu ledacos odpustí (až na ty mastné vlasy). Příběh je doprovázen pečlivě namixovanou hudební směsí, ale žádné brnkání na divákovy city se nekoná. Ale některé momenty – třeba scéna u prarodičů nebo Mariina incestní koketerie – byly na mě ale přeci jen trochu příliš. 8/10. (více zde) (08.07.2013)

Marie se věkem blíží k hranici zletilosti, od bezdomovectví ji zachraňuje pouze výstavní zevnějšek a sny mladé slečny se ubírají pouze jedním směrem. Chce najít a zabít člověka, který způsobil, že se ji matka pokusila zabít a pak si udělala nový, nepříliš potřebný, otvor do hlavy. Oním hledaným darebákem je nikdy nepoznaný otec Jacques, který se maskuje jako chodící veršující demižón. Zabít tuto trosku by bylo snadné, ale Marie si nejprve chce s nechápavým tatíkem trochu pohrát, než rozhodne o jeho osudu. (02.10.2009)