Vlk z Královských Vinohrad
The Wolf from Royal Vineyard Street
Scénář:
Jan NěmecKamera:
Jiří MaxaHrají:
Jiří Mádl, Karel Roden (vypravěč), Táňa Pauhofová, Jiří Bartoška, Martin Pechlát, Ted Otis, Gabriela Míčová, Jiří Menzel, Tomáš Klein, Jiří Forejt (více)Obsahy(1)
Autobiograficky laděný příběh výstředního režiséra Jana Němce, který s gustem sobě vlastním vypráví o svých láskách, filmech, nadějích, prohrách i vítězstvích. Neboť kdo byl jednou vlkem, vlkem navždy zůstává... Poslední filmové dílo legendárního českého tvůrce Jana Němce (mj. O slavnosti a hostech, Démanty noci, V žáru královské lásky) volně vychází z autorovy publikace „Nepodávej ruku číšníkovi“ a sleduje jeho životní osudy od šedesátých let do současnosti – od festivalu v Cannes v roce 1968 až do MFF v Karlových Varech v roce 2015. Němcovo alter ego jménem John Jan zde představuje herec Jiří Mádl. „Film má v názvu vlka, tvora divokého, lstivého, neovladatelného. Vlk v rouše beránčím a naopak. Uvidíte místa činu, autentický dialog, autorský komentář, archivy pravé i falzifikáty. To, co bude ve filmu, se skutečně stalo a John Jan to skutečně prožil. I když, pravda, občas jsem to trochu nafouknul,” řekl režisér Jan Němec během filmových příprav. Při natáčení mu nešlo o historickou věrohodnost, ale o vytvoření ducha i atmosféry minulé doby a zachycení génia loci daných míst. Režisér Jan Němec se bohužel dokončení svého posledního celovečerního filmu nedožil. Zemřel 18. března 2016, dva dny před poslední dotáčkou. Nicméně film v hrubých obrysech dokončil. Protože jeho zdravotní stav už nebyl nejlepší, pověřil dokončením snímku pomocného režiséra Tomáše Kleina. Snímek byl uveden v hlavní soutěži karlovarského festivalu a krátce před Němcovými nedožitými 80. narozeninami oceněn Zvláštním uznáním poroty. (Česká televize)
(více)Recenze (75)
Natočit si svůj vlastní fiktivní portrét, kde Vás na střídačku hrají jedni z nejvýraznějších talentů své generace? Kdo z Vás to má?:) Jan Němec byl výrazná a svébytná osobnost, a vydrželo mu to až do úplného konce, ba dokonce ještě kousek ZA ten konec (neboť jak známo, konce natáčení se nedožil). Mě Vlk bavil, zvláštní vsuvky z archívu ani pokusy vytvářet záběry ze šedesátých let v současnosti (a vydávat je za záběry z šedesátých let) mi nevadily, a i když souhlasím s tím, že by se určité věci neměly omlouvat tím, že "autor to takhle chtěl", stejně u mě vítězí obdiv za to, že něco takového vzniklo. Ta hodina a čtvrt se dá přežít bez problémů, a myslím si, že červená barva sem patří. 70% ()
Bavilo mě Němcovo nadšení pro točbu, popis nejdůležitějších okamžiků pro něj (a naši republiku), jeho nadhled, smysl pro (sebe)ironii, v podstatě jsem byl nadšen, že jistě nevím, co je přibarveno více a co méně. Všechen ten podvratný styl spolu s výbornými herci na mě zapůsobil, litoval jsem, že Němec toho sebestředného Goddarda trochu nezmáčknul. Porevoluční tvorbu tohoto legendárního režiséra moc neznám, ale mít tenhle snímek vymazlenější formu, přidám snad i čtvrtou hvězdu. ()
"A teď to vyplivněte a to je smysl filmu!" Výstřední bilancování nad životem výstředního režiséra, který je pohlcen vlastní důležitostí, jíž jako většina filmařů značně přeceňuje. ()
Presne takto si predstavujem zmyslupnu festivalovu tvorbu. Zabavna, hrava a kreativna blbina, ktora mi vratila vieru v zmysel artovych filmov. 8/10 ()
Hodně, možná až příliš osobní záležitost. Tzn. vůbec si nedokážu představit, jak může tento film působit na lidi, kteří Němce osobně neznali. Jakási nostalgie tady je generována mimo jiné i tím, jak film víří režijními, "střihačskými" a "zvukařskými" nápady. Takovéto nakládání s filmem se dnes už jen tak nevidí... ()
Svérázná filmová tečka za životem výrazné postavy českého filmu a solitéra Jana Němce, k němuž jsem na sklonku jeho života začal chovat nefalšovaný obdiv - a to jak za formální invenci jeho snímků, tak i např. za jeho postoj, kdy vrátil medaili za zásluhy na protest proti Zemanovi. Zcela jistě to není film pro každého, ale mně osobně dosti pobavil, a považuji ho za důstojné zakončení Němcovy velice zajímavé filmařské dráhy. Trio Mádl, Roden a Pauhofová mě tam vyloženě potěšilo, a ještě teď se musím smát při vzpomínce na to, jak se v tom filmu Mádl proháněl ve žluté Felicii Fun po Karlových Varech během filmového festivalu. Btw. český film s nejzábavnějším trailerem za hodně dlouhou dobu! ()
Vitexi, Jana Němce jsem osobně neznal, ani o jeho osobě nic nevěděl, ale nějakou pomůcku, vlastně jakousi antipomůcku jsem měl, totiž že jsem viděl jeho O slavnosti a hostech a hlavně Démanty noci. Tyhle filmy a tenhle týpek? Oukej. Takže působení proběhlo, žádný strach. A ještě k tomu Mádl. On za to nemůže, ale čumět na něj a věřit, že je jako režisér Němec v roce šedesát osm, to prostě nejde. Nevím, jestli je tak dobrý herec, nebo miláček bohů, nebo já tak otupělý, ale nakonec mu stejně baštím všechno a už scéna výslechu je úchvatná.Název jsem původně považoval za infantilní opičení. Že odkaz názvu je adekvátní koncepci, jsem sice záhy pochopil, ale teprve k závěru jsem konečně zjistil, jaký mělo důvod a smysl vidět Vlka z Wall Street. Na tom filmu je totiž hodnotné právě jen to, že slouží jako "médium" Němcově narcistně-parodické sebepresentaci. Vlka z W.S. stačilo vidět jednou, Vlka z Kr. V. si musím pustit i podruhé. A nejspíš budu taky muset přikročit k pokusu o rehabilitaci V žáru královské lásky. Vždycky jde o úhel pohledu, že. ()
Točiť film sám o sebe? :D a pritom takýto. ()
Pri takto koncipovanom diele mohol vzniknúť experimentálny nezrozumiteľný paškvil, priemerný a vyšumiteľný festivalový doplnok, alebo aj originálny, na vtipnej strihovej skladbe hraných a archívnych záberov a nakoniec aj krátkej stopáži založený autobiografický príbeh v rýchlom tempe. Našťastie nastala varianta C, Jan Němec nemá rozhodne potrebu svoju osobu akokoľvek glorifikovať a výber flegmatika Jirku Mádla do hlavnej úlohy bol geniálny ťah. Len ten rozprávač v podobe Karla Rodena je tu úplne zbytočný. Myslím tie vsuvky, kde osobne vystupuje, pôsobia totiž ako z iného filmu, sprievodné slovo je OK. ()
Formálně povedený vypravěčský experiment na téma vlastní autobiografie, kterou nelze brát úplně za slovo, ale rozhodně můžeme pochopit, proč chtěl Jan Němec zabít Godarda. Tak proč to nakonec neudělat aspoň ve filmu, že? S přesvědčivostí výpravy a kulis si autor starosti nedělal. Na historický film rozpočet neměl, tak prostě natočil Cannes '68 (a jiná místa i časy) letos. Buď se s tím divák srovná, nebo to prostě nebyl ten pravý divák. A v neposlední řadě mě opět celkem bavil Jiří Mádl. ()
Jan Němec snad nikdy netočil filmy klasického ražení, ale tuhle jeho sebeprezentační labutí píseň si překvapivě zařadím k té části Němcovy tvorby, která mě dokázala pozitivně oslovit. S Němcovým věkem zřejmě rozrostlo i jeho sebestřední ego natolik, že ho dává neustále do popředí, ale dokáže si ze své povahy (třeba hned v úvodu) trochu vystřelit a přes všechny ty mystifikační úlety (já si vážně musel dohledat, zda náhodou Němec nedostal toho Oscara za dokument, protože mě to skutečně zmátlo!) občas i hravě vyprávět a připravil mi tímto filmem větší zážitek, než v jakým jsem doufal. Např. scéna z výslechu na téma Kafkova díla, spravedlnosti a svobodného myšlení má silnou hloubku a trefně ukazuje střet komunistického režimu s myšlenkovou opozicí, směřující do náhlé pasti. Příhoda z amerického úřadu má v sobě až absurdní podtón a potěšilo i vtipné autentické setkání s Jiřím Menzelem. Je to stále Němec, který zůstává po celou svou tvorbu svůj, naprosto svobodný a holt mu ani nevadí, když ve scéně zasazené do 60. let projede s již tak amatérským ztvárněním „dobových“ reálií současný automobil, nedělá mu problém ani vložit do filmu delší záběry beze zvuku či nechat jindy běžet do tmy pouze hlas. Ale kupodivu mu ve výsledku vznikla skládanka, která funguje, má co sdělit, stále něčím jiným upoutat a v níž Němec většinou zdařile zakomponoval různé ukázky ze svých filmů hraných, dokumentárních i amatérských a osobních. I více filmařských nápadů a experimentů s kamerou (záběry rybího oka ve městě) se mu povedlo a funkčně obohatilo vlastní filmovou zpověď. [75%] ()
Vysoce hodnotím formu, tj. pseudohistorický dokument. Tvůrci velmi svérázně vyřešili dobové záběry (nemyslím těch několik archívních), v niž se Mádl prohání po současném Cannes a Varech a film se tváří, že to je tehdy. Inu, ušetřily se nemalé peníze a nijak mě to neuráželo, protože tady šlo o obsah, nikoliv o atmosféru. Víc ale vadí, že po úvodním divákově šoku, na co se to dívá a že je to sakra divná forma, se vytrácí příběh, obsah i poselství, druhou polovinu a závěr jsem už doslova proklí(m)nal. ()
Experimentální hravost filmu a sršatá provokace není pro každého diváka a vychází z přirozenosti snímku, který navíc baví. Němcův cit pro absurditu vítězí nad sebelítostí. Dějinné události líčí skrze osobní výjevy a sebelítosti se vysmívá.Pobavilo mě například vízum do Prahy "pohřeb komunismu". ()
O Janu Němcovi jsem už něco málo věděl, takže tento příběh pro mě nebyl, zase až takovou novinkou. Na druhou stranu o to více, jsem si tento autobiografický snímek užil z hlediska provedení . Mám opravdu moc rád neotřelé a zajímavé nápady. Vlk z Královských Vinohrad spadá přesně do této kategorie. Vyloženě mě bavilo na film koukat, jako na hraný dokument s občasnými dobovými záběry. Mádl zapadl a Roden, tomu dává tou svou dikcí ,,je mi to fuk,, , potřebný audio komentář, jen kdyby občas tak nedrmolil. Film má dobrou stopáž, takže na pohodu. V tomto případě se jedná spíše o obsah, než o provedení, jde tu o filmařovu zpověď formou hraného dokumentu, ne o klasický biják. ()
Nejsem si jistý, nakolik je zde znát ruka pana Kleina, který film dokončil za Jana Němce. Protože na rozdíl od jiných Němcových porevolučních opusů netrpí tolik roztěkaností a snahou říct hodně věcí naráz (ne že by to zde chybělo, ale je to jaksi učesáno a ukočírováno), a dokonce se zde line jistý a hodně zajímavý vnitřní příběh. Škoda jen, že jej hraje Mádl, který má podle mne jen dva výrazy - udivený a pobavený, pokud tedy nepočítám jeho pokusy tvářit se sem tam drsně, a řekl bych, že lepší herec by tomu dal větší šťávu. Moc se mi líbila scéna s výslechem a Kafkou, je příjemně podaná a vypointovaná, a navíc se do příběhu přesně hodí. Jasně, čiší z toho Němcovo megalomanství, touha po slávě a uznání, snaha předvést se jako velké macho. Ale když to vezmu jako netradičně natočený film, kdy jednotlivé scény znamenají střípky skládačky (třeba jako to má Greenaway u filmu Fallové), jež se na konci nějak spojí, docela mne to bavilo. ()
Je mi jasný, že většina filmových intelektuálů bude stříkat hvězdičky blahem, ale já se, až na pár vtipných vyjímek, spíš nudil. Refence zajímavé, ale k čemu to, když je ne každý postřehne. Účelově odporná kamera mě dost mrzí. Takže asi tolik k té jejich metamorfóze. ad. Kulturní vsuvka. Během prémiery sebou dva tvůrci málem švihli o zem, dalšímu se to nakonec podařilo, a dva se málem propadli oponou. Bžunda #kvík2016 ()
Taková hrůza, jak tu většina líčí, to fakt není. // Btw na tom pódiu se prý přizabil málem i Václav Havel, Drahomíra Vihanová a řada dalších, takže chyba není v lidech... ()
Spíš než jako ucelené filmové dílo beru Vlka z Královských Vinohrad jako katarzi kariéry Jana Němce, který si jím brilantně vystavěl svůj vlastní epitaf. Roztříštěný, narcistický, ale se vším všudy nekonečně upřímný. A jako takový funguje geniálně. 90 % ()
Nuda, nuda a zase jen nuda a pak sebestřednost, ale abych jen nekritizovala, tak kamera super a občas až umělecké záběry ;) ()
Vždycky sem měl slabost pro filmy i osobnost Jana Němce. Byla to kontroverzní osobnost, ale geniální filmař, alespoň jeho první dva český filmy jsou nepřekonatelný. VzKV je jeho nejlepší film od NHsM, svérázný filmový epitaf a autoportrét. Nikdo by mu lepší filmový pomník než on sám nenatočil, on sám nejlíp znal svůj život. Důstojný rozloučení se světem a životem, stihnul si to Honzo Jane. ()
Související novinky
Vlk z Královských Vinohrad soutěží ve Varech
Vlk z Královských Vinohrad, celovečerní hraný film režiséra Jana Němce, reprezentuje Českou republiku v oficiální soutěži Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary 2016. V autobiografickém filmu… (více)