Vlk z Královských Vinohrad
The Wolf from Royal Vineyard Street
Scénář:
Jan NěmecKamera:
Jiří MaxaHrají:
Jiří Mádl, Karel Roden (vypravěč), Táňa Pauhofová, Jiří Bartoška, Martin Pechlát, Ted Otis, Gabriela Míčová, Jiří Menzel, Tomáš Klein, Jiří Forejt (více)Obsahy(1)
Autobiograficky laděný příběh výstředního režiséra Jana Němce, který s gustem sobě vlastním vypráví o svých láskách, filmech, nadějích, prohrách i vítězstvích. Neboť kdo byl jednou vlkem, vlkem navždy zůstává... Poslední filmové dílo legendárního českého tvůrce Jana Němce (mj. O slavnosti a hostech, Démanty noci, V žáru královské lásky) volně vychází z autorovy publikace „Nepodávej ruku číšníkovi“ a sleduje jeho životní osudy od šedesátých let do současnosti – od festivalu v Cannes v roce 1968 až do MFF v Karlových Varech v roce 2015. Němcovo alter ego jménem John Jan zde představuje herec Jiří Mádl. „Film má v názvu vlka, tvora divokého, lstivého, neovladatelného. Vlk v rouše beránčím a naopak. Uvidíte místa činu, autentický dialog, autorský komentář, archivy pravé i falzifikáty. To, co bude ve filmu, se skutečně stalo a John Jan to skutečně prožil. I když, pravda, občas jsem to trochu nafouknul,” řekl režisér Jan Němec během filmových příprav. Při natáčení mu nešlo o historickou věrohodnost, ale o vytvoření ducha i atmosféry minulé doby a zachycení génia loci daných míst. Režisér Jan Němec se bohužel dokončení svého posledního celovečerního filmu nedožil. Zemřel 18. března 2016, dva dny před poslední dotáčkou. Nicméně film v hrubých obrysech dokončil. Protože jeho zdravotní stav už nebyl nejlepší, pověřil dokončením snímku pomocného režiséra Tomáše Kleina. Snímek byl uveden v hlavní soutěži karlovarského festivalu a krátce před Němcovými nedožitými 80. narozeninami oceněn Zvláštním uznáním poroty. (Česká televize)
(více)Recenze (75)
Zajímavý testament Jana Němce, který je pojatý v podstatě jako experimentální hraný dokument, který je místy opravdu jen hrou s kamerou, s osobnostmi, se sebou samým. Ale má to svoje kouzlo, má to zajímavého duchu, hravého, který by skoro souzněl s mladším autorem a ne s osmdesátiletým režisérem, který nestačil sám snímek dokončit. ()
Nelíbí se mi to. 1) Knížku jsem nečetl. 2) Filmové zpracování věc zcela pohřbilo. 3) 32letý Jiří Mádl, jak postupně zraje, je stále více sexy. 4) Historky jsou dobré, jejich prezentace mi ale nesedí. Výslech na STB nebo pohřeb komunismu jsou malé "ostrůvky pozitivní deviace". 5) Zajímavý koment: Chřástal***. ()
Drobné příběhy, ze kterých se skládá životní příběh vyprávěný tak, jak se všechny (zvláště ty o nás samých) vyprávějí. Z toho, co se stalo se část zapomene, vynechané části se doplní podle jiných příběhů, všechno se posune do nám příznivější roviny, okoření se trochu vtipem a vloží se pochybnosti, rozhodování a akce. A tohle, že není náš příběh? Samozřejmě, že je. Copak znáte nějaký jiný!... Byť kritikou zprvu podlomen, film mě uspokojil již svou hravostí, dokumentaristickou sběhlostí i slušným výkonem Jiřího Mádla. Poznámka: Přejděme trochu od Jana Němce přímo do Vinohrad; v Královských Vinohradech se totiž narodil nejen vlk, ale i beránek, Jiří Langer. Film o něm je zatím jen žádoucí. Určitě si to také myslí Reiner Stach, autor dalekosahající monografie o Kafkovy, v níž také setkání Langera a Kafky popisuje. ()
Nějak nevím, alibisticky se tedy přikláním ke třem hvězdám. Jan Němec prostě nepochyboval, že je někdo - a já o tom bohužel docela pochybuji. Mádl se na něj nehodil a Roden tam vyloženě překážel - poprvé jsem si všimla, že artikulace není zrovna jeho silná stránka, kolikrát mu nebylo ani rozumět. Nebyl do ani film, ani dokument, taková zvláštní směska všeho. Od načechraného narcismu až po skutečné okouzlení filmem. ()
Za najlepsi film jana nemce povazujem O Slavnosti a Hostech s Kandrtom, teda pardon, s Ivanom Vyskocilom. To bol podla mna film, ktory moze kludne konkurovat Vlacilovi ale i menzelovi. Tuna reziser Jan Nemec natocil film o cloveku, ktory prekracuje hranice slusneho spravania sa, je tak trochu hulvat a film je to zabavny, hravy ---a pritom aj sympaticky blby, kult sa zaplat Ramzes nekona : 52 % ()
Nehodnoceno,viděno jen půl hoďky. ()
Příběh filmaře, neboli Jana Němce. (Ne)hraje Jiří Mádl. Upřímně, zatím to je jediné, co se od Němce po revoluci dá, ačkoli jsem ještě neviděl všechno. Je to teda spíš dokument, ale není nudný, Němec se tu divně nepohybuje, nehraje na klávesy a ani moc neexperimentuje s rybím okem, za to tady máme historické záběry a koukat se na to dá. Prozatím nejlepší, co jsem od Němce viděl. 3* EDIT: Dnes jsem měl možnost vidět film podruhé a zanechal ve mě větší zážitek, než poprvé, dokonce jsem byl schopný ten film více docenit a díky tomu si ho taky víc užít. Přidávám hvězdičku, takže 4* ()
Velké překvapení Karlovarského festivalu, které rozhodně stojí za zhlédnutí. 90% ()
Treti hvezdicku davam za originalitu zpracovani. ()
Jan Němec si sám napsal a natočil film o sobě a také pro sebe. Z pohledu někoho, kdo je jeho osobou takřka netknutý, je to poměrně divácký oříšek. Na první pohled je sice vidět, že i když peněz na film vyloženě mnoho nebylo, tak si natáčení hlavní protagonisté velmi užili. Neubírám Janu Němcovi, že byl jednou ze stěžejních osobností českého filmu, ale jeho Vlk z Královských Vinohrad šel hodně kolem mě a nezanechal hlubší dojem. ()
Nestal se se mě světový režisér, ale prodal jsem několik konzerv, frankfurtských párků...😀 ()
Děsivý film, který není radno vidět dvakráti! odpad! ()
Tak tohle jsem bohužel vážně nedal, vydržel jsem cca půlku.1* za informační hodnotu materiálu, a že se tam člověk něco zajímavého dozví, ale způsob natočení jde úplně mimo mě. Co to mělo být, dokudrama??? Absolutně nezáživné, bez energie... ()
Punk je když? Tak trochu. Vlastně napůl. Zvláštní. (2,5*). ()
Až na neuvěřitelně vtipnou scénu, kdy je hlavní hrdina vyslýchán hloupým soudruhem, je to docela nuda. Film je inspirován životem režiséra Jana Němce, takže je spíše jakýmsi jeho vyrovnáním se s minulostí, než poutavým filmařským počinem. ()
Z počátku jsem nevěřil, že to může fungovat. Nakonec to ale bylo v podstatě strhující! Porevoluční Jan Němec na mě působí (působil) jako zneuznaný, zahořklý snad génius, o jehož genialitě mohl divák toliko jeho nových věcí s úspěchem pochybovat. Mít ale jeden den na dosah Zlatou palmu a druhý den točit americký svatby za 150 dolarů kus a v tomhle režimu fungovat celých 15 let, to člověku asi vážně nepřidá. Zvlášť s vedomím, jak by to ta Palma nebo Oscar mohly radikálně změnit. Pro Oscara si šel v době, kdy už z něj pro svoji kariéru nemohl lautr nic vytěžit. Tohle je neveselej příběh. A dává odpověď na otázku po té jeho “nevysvětlitelné” zahořklosti. Vždyť přece Amerika... No jo, ale jaká..!? Asi jste tam, Johne, krapet vyšel z formy. Vlka jste ale udělal moc dobře. Mádl s Rodenem Vás rozhodně nenechali ve štychu. Líbilo se mi to, do filmařskýho nebe Vám posílám svůj dík a Vaši lásku k filmu Vám upřímně věřím. ()
Dovedete si představit větší blbost pod sluncem, než na filmové festivalu v Cannes místo filmů a krásnejch pruhovanejch holek masturbovat schůzí? Kladu si otázku, proč jsem nedal Vlkovi plný počet. Možná ze stejných důvodů jako někteří ostatní, které zadržela konfrontace s drze nízkorozpočtovou formou, ne příliš vzdálenou VHS záznamům svateb, jejichž produkci se nešťastný Němec nějakou dobu živil. Nicméně právě forma je na filmu tím zajímavějším. Němcovi se povedlo slabinu filmu, který by ve své extenzivní topografické a dějinné rozmáchlosti v serióznějším hávu spolykal stovky miliónů dolarů, zhodnotit jako velmi funkční způsob, jak přiblížit celý autobiografický příběh s tlustou patinou vzpomínky - absurdní, neúplnou, svévolnou či rovnou vybájenou, nečasovou, surreálnou, v každém případě autentickou. Vzpomínkou člověka, do kterého se JJ celou dobu stylizuje - do filmaře, který sice neprorazil tak, jak by si přál, neuměl politiku (a zabil popelníčkem Jean-Luc Godarda), ale jehož život, řízený stejně osudem jako jakýmsi kodexem vinohradského frajera, se vyznačuje deviatilitou, na níž věhlasnější kolegové (Menzel & Forman) ke svému profesnímu štěstí štěstí neměli. A mě se to líbilo. Snad to souvisí s jedním tajemstvím, které jsem ještě nikdy nikomu neprozradil: Miluju film. A takový jako Vlk žádný druhý není. ()
Nic jsem nečekala a moc jsem nedostala. Tohle částečně smyšlené autobiografické dílko opravdu za moc nestojí. Dvě povedené scény (výčet pozitiv u nepřítele proletariátu F. Kafky a setkání s Ivankou Trumpovou) nemůže zachránit nezajímavý a jinak opravdu nudný film. ()
Ano. Autobiografie mohou být různé. Jan Němec to ví. Mám rád jeho filmy a vážím si toho, co vše vytvořil pro naši kinematografii a bil se o naši svobodu. Děkuji. ()
Taková svérázná tečka za kariérou jednoho z nejlepších českých režisérů v podobě hodně osobité autobiografie alá umělecký hodně nízkorozpočtový film. Moje oblíbenkyně Pauhofová tady hrála asi minutu a půl, Bartoška minutu, Jiří Mádl furt. Životopis bez jeho filmů s několika styčnými body: Cannes 1968, pokec s STB, emigrace, svatby, návrat. Ještě že to má snesitelnou stopáž, protože tenhle film není pro většinového diváka. ()
Související novinky
Vlk z Královských Vinohrad soutěží ve Varech
Vlk z Královských Vinohrad, celovečerní hraný film režiséra Jana Němce, reprezentuje Českou republiku v oficiální soutěži Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary 2016. V autobiografickém filmu… (více)