Režie:
Fritz LangScénář:
Douglas MorrowKamera:
William E. SnyderHudba:
Herschel Burke GilbertHrají:
Dana Andrews, Joan Fontaine, Sidney Blackmer, Arthur Franz, Philip Bourneuf, Shepperd Strudwick, Barbara Nichols, Dan Seymour, Joyce Taylor, Carleton Young (více)Obsahy(1)
Majiteľ známeho denníka Austin Spencer (Sidney Blackmer) oponuje prokurátorovi Royovi Thompsonovi (Philip Bourneuf), ktorý práve uspel v procese, založenom na nepriamych dôkazoch. Keď je jedna tanečníčka nájdená zaškrtená a polícia nemá žiadneho podozrivého, Austin Spencer presvedčí svojho budúceho zaťa, prominentného spisovateľa Toma Garretta (Dana Andrews), aby vytvoril nepriame dôkazy na inkriminovanie seba samého. Priame dôkazy o Tomovej nevine si chce Austin nechať v tajnosti do poslednej chvíle. Potom vo svojich novinách plánuje rozbehnúť kampaň, odhaľujúcu možnosť odsúdenia nevinného človeka na elektrické kreslo... (matriosa)
(více)Recenze (11)
Fajnový low-budget noir, který vás nejdřív ukolébá vědomím, že víte přesně, co bude následovat, abyste pak byli příjemně překvapeni. I Langův poslední americký film stojí za to. P.S. V roce 2009 nás čeká remake s Michaelem Douglasem. ()
Námet je zaujímavý, no celý čas čakáte na zvrat, že sa niečo pokašle, čo aj príde, no veľmi ma sklamalo, ako fušersky to je natočené, toto by som od môjho obľúbenca Langa nečakal. Potom sa dočkáme ešte jedného zvratu, ktorý je ale cítiť umelinou, len na efekt, aby šokoval divákov, no neveríte tomu a bol som z toho maximálne sklamaný. Tieto dva zvraty sa fakt Langovi nepodarili, preto len priemer, inak to malo určite na viac. ()
Ach jo a já jsem si p celou dobu filmu myslel, jak jsem strašně chytrej, že se mi za pomoci sherlocko-holmesovského všímání si detailů povedlo odhalit závěrečný zvrat a ono to vůbec tak nebylo :-( O to větší ale překvapení :-) ()
Rozhodně to není ten nejlepší Fritz Lang, jakého můžete vidět, ale i tak je na snímku vidět, že ho měl tvůrce pevně v rukou a že dokázal diváka trochu napínat až do konce. Scénář ale není tak silný, jak by bylo třeba, je jen na půl cesty k něčemu skutečně výjimečnému. Ani tak vás Langův film vyloženě neurazí. ()
Langova rozlúčka s jeho bohatou americkou tvorbou. Žiaľ, ide o konverzačnú záležitosť s fádnym vizuálom. Langove prednosti (psychológia postáv a atmosféra) sú tu utlmené. Dana Andrews od svojich najväčších noirových rolí u Premingera (Laura, Fallen Angel, Where the Sidewalk Ends) síce takmer vôbec nezostarol, podáva však priemerný až nevýrazný výkon. A skôr ako o noir, ide o zmes krimi thrilleru a súdnej drámy. Pointa prekvapila aj mňa, no aj napriek tomu za mňa menšie sklamanie. ()
Za zajimavy pribeh-scenar pridavam hvezdu navic. Potesila ucast krasne Joan, ale treba i Barbary Nichols nebo Joyce Taylor. Lze doporucit. Pripada mi to spis jako krimi nez noir. 4- ()
Posledný americký film Fritza Langa pred jeho návratom do Európy, možno postráda výraznejší vizuál, ale zase disponuje excelentným scenárom a množstvom detailov, ktoré si všimnete možno až po druhom pozretí, kedy sa dovtípite, že to občas nelogické chovanie postáv malo vlastne v sebe veľkú logiku. Každá časť filmu dokonale do seba zapadá tým, že vôbec nezapadá...) Hudba hrá len, vtedy, kedy je to skutočne treba, a to množstvo zvratov (z toho dva kľúčové) v záverečnej polhodine je až dychberúce. Do poslednej minúty neviete, ako to dopadne a, keď Lang zobrazí tragédiu, ktorú divák tuší, že príde, majestátne postaví celú premisu na hlavu. A navyše... aj napriek tomu, že príbeh je jednoznačne uzatvorený a všetko vysvetlené, vo vzduchu visí veľký otáznik. Je záver filmu happy-end, alebo vôbec nie je? Vo výsledku je tento Langov posledný noir jeho chladným, až cynickým úderom do tváre bežného diváka a ideálnou rozlúčkou s typickým americkým publikom. ()
Zábavný a neokázalý kompromis mezi noirem a neorealismem, který si bohužel z obojího zvlášť vzal až bolestně málo. ()
Jeden z nejvíce přehlížených světových divů kinematografie. ()
Motto: "Na takový případ nenarazíš ani jednou za deset let." Podle prof. S. Gottlieba bylo natočení "potenciálně extrémně hitchcockovského" filmu Nade vší pochybnost (Beyond a Reasonable Doubt) nabídnuto počátkem roku 1954 přímo Alfredu Hitchcockovi ('Unknown Hitchcock: the unrealized projects'). Mimochodem, Langův nízkorozpočtový snímek byl divácky úspěšný a jenom v USA získal na vstupenkách přes milion dolarů, téměř jako Velký zátah. (Hitchcockova volba, daleko nákladnější Nepravý muž s langovským Fondou, který přišel do kin takřka vzápětí, patřil po finanční stránce k omylům.) Zvláštní věc. Oba režiséři si jsou tak neuvěřitelně podobní a přece by vytvořili zcela odlišný film. A tak ač tu máme Joan Fontaine, jejíž herecký výkon v Mrtvé a živé pan Lang tolik obdivoval, potenciálně hitchcockovský snímek se stal čirým Langem. Jeho filmy nikdy nebudou "psychologickými", Lang se opravdu nezabývá prožitými traumaty postav. Proto tím posledním, koho trápí minulost hlavního hrdiny, je hlavní hrdina sám. Vždycky je to Hledání přítomného času; se všemi těmi komunikačními prostředky a médii: vedle nepřekonatelného polaroidu ("Můj otec vždy používal samovyvolávací fotoaparát a v něm nejsou negativy.") např. setkání pohledu snoubenců prostřednictvím TV kamery, což je vlastně variace scény ze Zatímco město spí. Martin Scorsese píše o posledních dvou hollywoodských filmech Fritze Langa: "je to jako byste sledovali laboratorní pokus". (Nezapomeňme, že ústřední hrdina je výslovně označen za "pokusného králíka" [a guinea pig].) A mě napadají slova Kitty ze Šarlatové ulice: Tohle bude mistrovské dílo. 'Nade vší pochybnost' se jistě musí vidět více než jednou, aby šlo ocenit jeho "skutečné umění". Při další projekci je navíc požitek sledovat počínání Toma Garretta a jeho výroby důkazů. Oba zvraty (autonehoda i prořeknutí) přitom zůstávají stejně působivými. Podruhé si navíc můžeme všimnout, že jim vždy předchází trestuhodné sebeuspokojení. První zvrat natočil Lang němě (s rozhlasovým pozadím), ale divák je už v garáži připraven, že se něco hrozivého stane (pouze hrdina nic netuší, ostatně v úvodu filmu neprozíravě řekl: "když budeme mít štěstí, dostaneš křeslo"). Hned v následné scéně v cele je pohoda hrdiny ještě evidentnější. "Nic s tím nenadělám. Ty taky ne, takže v pohodě." Při druhém zvratu (v kanceláři ředitele věznice) si dá bohorovně pusu na špacír. A přece ho Susan prosí, aby přestal. "Je po všem, buď vděčný." Jenže Garrett ji neposlouchá a mele si svou. Povšimněme si, že bezděky bere do ruky ředitelovo pero a přesně ve chvíli, kdy řekne "Emma", zasune ho zpátky do pouzdra. Což Lang zopakuje s guvernérem na témže místě při podepisování milosti. To Garrett se odsoudil, to on na sebe "nastražil důkaz, který povede k jeho zatčení, souzení a odsouzení". Oba nešťastní mužští spiklenci se opravdu provinili. Nikoli snad tím, že vyráběli důkazy a že Garrett hrál svou roli před ctihodným soudem (bojovali za zrušení trestu smrti a navíc obžalovaného nemůže nikdo kritizovat za to, že lže). Jejich vina spočívá v jejich sebeuspokojení a v tom, že "nebyli vděční". Všimni si rovněž tradiční Garrettovy odpovědi. On chce být opravdu "někdo, komu by šlo věřit, že je bezděčnou obětí okolností". Za každou cenu a přese všechno touží být kdekým. Poprvé: "Jak víš, že neměla [stejnou barvu vlasů]?" – "Její fotka byla všude v novinách." Podruhé: "Vážně ji našli tady? – "Ano. Bylo dost fotek v novinách." Potřetí: "Jak jsi věděl, že se jmenovala Emma?" – "Četl jsem to v novinách." Už dávno jsem se vzdal ambicí sestavit žebříček Langových filmů, po dalším a dalším zhlédnutí Langovy hollywoodské závěti si však říkám: jak by šlo natočit něco lepšího? A přitom "they could be pictures of anything" [mohly to být obrázky čehokoli]. () (méně) (více)