Domestik

Trvalo mi fakt dlouho, než jsem se k tomuhle filmu dostala. Moje původní očekávání sice zcela nenaplnil, ale musím připustit, že se jedná o celkem solidní psychárnu, jež má šanci zaujmout zejména svou originalitou, syrovostí a naprosto špičkovým zvukem. Snímek však trochu doplácí na přestřelenou délku. Těch hluchých míst je tam opravdu až příliš mnoho, aby se to dalo jen tak přehlédnout. Nicméně Adam Sedlák dozajista patří k mladým talentům, které bychom si měli hýčkat. Zase tolik se jich u nás totiž nevyskytuje. (65%) (31.07.2022)

O kvalitách mladého českého talentu Adama Sedláka není pochyb. Přesně ví, co chce odvyprávět a jak k tomu přistoupit. Nudné a bez života jsou lokace, interiéry, nasvícení, režie záběrů a kamery, vše to je ale úmyslné. Krásně tak vytváří nepřijemný a hlavně klaustrofobický pocit, zaměřující se na rozklad dvou lidí a jejich vztahu. Opravdu nepříjmená podivaná, která ale rezonuje. Musím vypíchnout záběrování v kombinaci se set designem, které nám stále připomíná na co postavy myslí , na co se soustředí, jak se vidí, jak vnímají situaci a nebo co je neustále v pozadí jejich mysli. Co pro mě však filmu lehce podráží nohy je, až nesystematicky pomalé tempo, způsobeno menší a pomalým progresem celé situace, který nemusel být tak stagnující. Mohli jsme to probádat celé hloub, jasněji a k tomu v kratším filmu. Pomalé filmy mi nevadí, vadí mi, když se dlouho přešlapuje na místě. Přesto silných 6/10, ještě to ve mě bude chvíli rezonovat. Film je odvážný, nekompromisní a technicky brilantně udělaný. Oproti zbytku české tvorby to je originální, šikovný a nestrojený. (22.09.2022)

Sedlak nam nadelil velmi neprijemne pokoukani. Co ale je prijemne je to, jak zvladl natocit dvouhodinovy film s minimem dialogu v jednom byte a udrzet mou maximalni pozornost. Pliziva kamera si vybira netradicni uhly snimani, vyuziva kreativni hru s hloubkou ostrosti a hodne atmosfericke sviceni. Spolu se zvukem vytvari zvlastni koktejl intenzivni podivane, kteremu musim dat oba palce nahoru. (03.01.2020)

Sedlák si mě získal loni precizně originálním BANGERem, teď jsem zjistil, že stojí za dobře zmáknutým Semestrem. Říkal jsem si, že bych tedy mohl zabruslit i k jeho filmovému debutu, který láká už jen svým žánrovým zařazením, aby pak při sledování až odpuzoval tím, jak skličujícím vlastně je. Tahle skoro dvouhodinová artová depka o lidské pošetilosti je skvěle natočená, úžasně ozvučená, ale ve své druhé polovině až skoro nesnesitelná. To z ní rozhodně nedělá špatný snímek, jen se divák musí obrnit všem možným nepříjemnostem, které může přinášet vztah dvou silně nevyrovnaných lidí. [viděno v iVysílání 2.2.2023] (02.02.2023)

Pro český film jasná událost roku. Domestik je na naše poměry nevídané dílo z mnoha úhlů pohledu. Pokud bych to měl k něčemu přirovnat, tak jednoznačně k řecké divné vlně – a to zejména kamerovými postupy, znepokojivou atmosférou a celkovým stylem vyprávění příběhu. Našel bych tam i určité podobnosti s Repulsion od Polanského, Black Swan od Aronofskyho či některými filmy Davida Cronenberga. Adam Sedlák na skoro dvou hodinovém prostoru rozehrává psychologickou hru o dvou postavách, které postupně podléhají svým posedlostem a propadají se do temných hlubin lidského bytí. Jde o minimalistické dílo, jenž se z 98% odehrává v interiérech – nebál bych se ho označit nálepkou „psychologický bytový body horor“. Celkově je Domestik extrémně fyzický, nepříjemný a psychicky náročný film, který diváka zavede do tmavých zákoutí lidské mysli a tělesnosti. Započal Adam Sedlák svým Domestikem českou divnou vlnu? To se uvidí... Každopádně bych to docela uvítal. A pokud se tak nestane, alespoň se těším na jeho další film, jelikož jde jednoznačně o jednoho z nejtalentovanějších tvůrců, které má naše republika aktuálně k dispozici. Úžasný debut, který obrovsky cením. BTW: Jsem velmi zvědavý, jak si film povede v našich kinech. Ačkoliv mu přeji velký úspěch, tak si myslím, že u běžných návštěvníků moc pozitivních reakcí nesklidí – ale rád bych se pletl. (03.07.2018)