poster

Domestik

  • Slovensko

    Domestik

    (festivalový název)
  • anglický

    Domestique

    (festivalový název)

Drama / Psychologický / Thriller

Česko / Slovensko, 2018, 117 min

Režie:

Adam Sedlák

Scénář:

Adam Sedlák

Kamera:

Dušan Husár
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Slarque
    ****

    Tělesný horor, jehož sledování je postupem času až fyzicky nepříjemné. Adam Sedlák dokazuje, že na dvouhodinový film téměř nepotřebuje ani opouštět klaustrofobní prostor jednoho bytu (měl vůbec okna?). Jiří Konvalinka je pro mne zcela neznámou tváří, ale rozhodně mu věřím profesionálního cyklistu postavou počínaje a jízdou na válcích zdaleka nekonče. A po tomhle zážitku jsem vlastně zvědav nejen na další tvorbu Adama Sedláka, ale i slovenského kameramana Dušana Husára. Za mě jako za diváka i za cyklistu oba palce nahoru.(8.7.2018)

  • Dadel
    *****

    Už od prvních vteřin, když se rozezněly tóny mé oblíbené skladby od Fuck Buttons, tak jsem věděl, že jde o výjimečnou událost. Český film, jehož veškeré production values mají světové parametry. Nebýt českého jazyka, snadno bych hádal, že autorem filmu je Györgi Pálfi nebo Darren Aronofsky. Znamenitý film o fanatismu vrcholových sportovců a jeho dopadu na partnerský vztah, natočený silně klaustrofobně, depresivně a nechutně (to je klad, kdyby to někdo nepochopil:). Výborné fyzické a herecké výkony obou hlavních herců (nikdo jiný tam skoro nehraje) Terezy Hofové (dosud neznal jsem) a Jiřího Konvalinky z kapely Vložte kočku, která k filmu i nahrála hudbu. Moc tomuto filmu přeju mezinárodní úspěch (ten domácí na Lvech je snad jistý).(11.7.2018)

  • Shadwell
    *****

    Sex na pervitinu. ____ Hovořit v případě Sedláka o nějakém talentu či naději českého filmu je mýlka, protože on je již plně vyzrálým autorským tvůrcem, který přesně ví, co a jak chce říct. Na rozdíl od Tomáše Pavlíčka, kterému je třicet, a přesto točí, jak kdyby mu bylo šedesát (Chata na prodej), je stejně starý Adam Sedlák patřičně nekompromisní. Tomáše Pavlíčka nepotkáte na párty, kterých vymetá desítky ročně, jinak než v saku a v polobotkách. Adam Sedlák nosí kšilt a sneakersky. A o tom to (taky) je. ____ Vyjma kritického komentáře ohledně užívání dopingu ve vrcholovém sportu (atletika, cyklistika, kulturistika) nabízí Domestik další tři úžasné roviny – emancipační, transgresivní a recipientskou. (i) Zatímco hlavní hrdina je primitiv bez vzdělání, ona je vysokoškolačka. On žije v interiéru a snižuje si obsah kyslíku, ona v exteriéru dýchá zdravý vzduch a chodí plavat a běhat. On navzdory svému ježdění setrvává pořád na místě a Tour de France nevyhrál a nevyhraje, ona se doopravdy pohybuje při plavání a chození do práce a snaze posunout či alespoň zpříjemnit jejich vztah. Jenže jak víme již z Mannova Nelítosného souboje, skloubit absolutní workoholismus s rodinným životem nelze. (ii) Ještě větší rozdíl mezi hlavními hrdiny spočívá ale v tom, že on si chce snížit hmotnost, aby ji nemusel tahat na kole, kdežto jejím cílem je hmotnost naopak zvýšit (otěhotnět). Tato transgresivní rovina (tělesnost a maso jako téma), posouvající film žánrově od Hanekeho ke Cronenbergovi, tu vychází z ústředního tématu hororové literatury, kterým je maso a jeho problematika. Může to být změna jeho tvaru. Nebo je to o oživování mrtvých, o tom, jak dát život tam, kde nebyl, ale hlavně o důsledcích tohoto faktu. Soustředit se ryze na tělo a vypnout u toho mysl, jak činí trochu omezený hlavní hrdina, v sobě nese důsledky, které jsou, jak ukazuje závěrečná auschwitzsko-mauthausenovská scéna, téměř vždy katastrofální. (iii) Existují dva způsoby, jak dosáhnout v životě štěstí – buď instantní drogy (kafe, alkohol, cigarety, nezdravé jídlo), které člověka krátkodobě nakopnou, ale dlouhodobě na to dojede, a pak je druhá správná cesta, která sice zpočátku dost bolí, ale v konečným důsledku se vyplatí (frajer postaví svépomocí rodinný barák, několikaleté studium cizích jazyků). Pokud tedy někdo Domestikovi vytýká delší stopáž, je to omyl, protože filmy, které diváka bezprostředně baví, většinou velmi rychle odezní, kdežto ty divácky nepříjemnější kusy na sledování (Visconti, Kubrick) si neseme v paměti někdy až do smrti. Sedlák by samozřejmě mohl nechat film přestříhat na devadesát minut, ale pak by se z Domestika stala jenom droga. A nic víc. ____ Ve Varienty mají pravdu, když Domestika vidí jako dílo perfekcionisty. Když si hlavní hrdina u Mefistofela, což je onen inteligentní nihilista se sklonem k chastu, nechává brát krev, nevidíme vpich jehly, což se zrovna v tomto typu filmu vyloženě nabízí. Jenže pak by na nás neměl takový dopad záběr na plastový vak plnící se krví. Když přeskočíme vpich jehly, je dopad na diváka o to silnější. Přesně tyto detaily rozhodují o tom, zda má filmař věci pevně v rukou a nehraje s vesmírem tzv. kostky, anebo jen chaoticky vrší záběry a scény. Pohled na větrák generátoru kyslíkového stanu coby paralela k otáčejícím se ráfkům kola, rozostřený záběry respektive matný záběry přes stan evokující rozpadající se postavy, až na cyklisticky žlutou a pekelně červenou tlumené barvy (ač ona žlutá a červená jsou jen falešnými nadějemi), střih zvuku/mix zvuku či různě variovaná inscenace postav v rámci stejných prostorů znamenají, že se z Domestika nepochybně stane téma bakalářských analýz. Ale hlavně to znamená, že Sedlák ví.(25.9.2018)

  • Rimsy
    ****

    Fyzičnost až na prvním místě! Konečně, chce se říci. Žánr bytového hororu je řízlý tematikou Fair Play a sleduje proměny hrdinů na psychické i fyzické úrovni. Některé tělesné kousky jsou těžko zkousnutelné, ale to je jenom dobře. Mám rád, když se utahování šroubů daří způsobem, jaký svého času piloval Polanski, a precizní Sedlákova režie jde právě v těchto stopách. Žádný záběr není nahodilý či odfláklý, vše má své místo a forma tak podtrhává neurotičnost ústředních postav. Pro mě jeden z nejsilnějších tuzemských filmů za poslední roky - možná vůbec nejsilnější.(3.7.2018)

  • JFL
    ****

    Podle ohlasů nejvíce polarizující titul letošního ročníku MFF Karlovy Vary, potažmo titul, který překvapí unisono odmítnutím v jistých kruzích. Přitom, když k němu nepřistoupíme doslovně jako k příběhu jednoho vztahu a dvou konkrétních lidí, může se vyjevit jako konceptuální filmové vyjádření sebestřednosti. Scénář vrství indicie, které pomáhají stavět matoucí vyprávění a svádět pohled diváků k hlavní mužské postavě, zatímco současně různými indiciemi naznačuje, že za hranicí jeho ulity svět vypadá jinak, než jak se na první pohled zdá. Navíc podobně jako již v Semestru režisér Adam Sedlák vykazuje na svůj věk až překvapivý vhled do fenoménů společnosti, které by se ho podle ageistických předsudků neměly týkat. Po artificialitě vztahů mladé generace se tentokrát dotýká třicátnického kariérního zenitu a s ním spojených osobních krizí i nenápadných propadů plynoucích z nedostatečné (sebe)reflexe.(12.7.2018)

  • - Nakrúcanie trvalo 24 dní a posledná klapka zaznela koncom októbra 2017. (classic)

  • - Před českou premiérou proběhla premiéra na Karlovarském IFF 3.července 2018. (Varan)

  • - Jiří Konvalinka sa na úlohu závodného cyklistu Romana pripravoval viac, ako pol roka, keď pod vedením profesionálnych trénerov nacvičoval jazdu na valcoch i na cyklistickom ovále. Druhým domovom sa mu stala posilňovňa a absolvoval i povinnú cyklistickú depiláciu. (classic)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace