poster

Domestik

  • Slovensko

    Domestik

    (festivalový název)
  • anglický

    Domestique

    (festivalový název)

Drama / Psychologický / Thriller

Česko / Slovensko, 2018, 117 min

Režie:

Adam Sedlák

Scénář:

Adam Sedlák

Kamera:

Dušan Husár
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Deimos
    **

    KINO Blansko/// Obsazení 3/10 Děj 5/10 Hudba 7/10 Kamera 4/10/// PLUS: Tereza Hofová a stejně tak i Jiří Konvalinka se do rolí pořádně položili a dokázali až neuvěřitelně zapracovat na proměně svých charakterů a to jak psychických, tak i fyzických, hudba je občas podmanivá, často drásající MÍNUS: kamera je často ve velkém detailu a pozadí je rozostřené, přesto je to ale často hnusný a znechucující pohled/// Shrnutí: Hodně silný filmový zážitek a zároveň hodně divácky nepříjemný. Proměna postav hnusně dokonalá, zvuky nepříjemné a situace postav, do které by jste se ani náhodou nechtěli dostat a nebo je i z části zažit. Film, který ukazuje, že přehnaná snaha o dosažení svých cílů vede k záhubě. Kvalitně natočené, ale rozhodně ne pro každého./// Celkem 49%/// PS: milý personál kina nás příjemně potěšil.(17.10.2018)

  • xxmartinxx
    ****

    Koncentrovaný zážitek, který překvapivě žene - není jemný ani pomalý, jak se tváří, ale naopak celkem nezastavitelně boří cestu dopředu. Možná proto mě zklamalo, že to vlastně na konci není tak daleko od výchozího bodu. Čekal jsem, že to překročí hranice reálna k nějakému Fight Club/Black Swan rozuzlení. Každopádně takový nenačančaný Refn, no. Užil jsem si to a od Adama Sedláka a jeho týmu čekám věci. Ambice jsou, schopnost vyhmátnout nadčasové téma taky - to půjde vybrousit.(3.7.2018)

  • Rimsy
    ****

    Fyzičnost až na prvním místě! Konečně, chce se říci. Žánr bytového hororu je řízlý tematikou Fair Play a sleduje proměny hrdinů na psychické i fyzické úrovni. Některé tělesné kousky jsou těžko zkousnutelné, ale to je jenom dobře. Mám rád, když se utahování šroubů daří způsobem, jaký svého času piloval Polanski, a precizní Sedlákova režie jde právě v těchto stopách. Žádný záběr není nahodilý či odfláklý, vše má své místo a forma tak podtrhává neurotičnost ústředních postav. Pro mě jeden z nejsilnějších tuzemských filmů za poslední roky - možná vůbec nejsilnější.(3.7.2018)

  • Matty
    ****

    Film jako zatěžkávací zkouška. Opravdu fyzicky nepříjemný zážitek, při němž máte pocit, že vám postupně ubývá kyslíku. Stejně jako hlavním hrdinům a jejich vztahu. Zprvu ještě dokážou vést víceméně konstruktivní dialog, poslouchat požadavky toho druhého a reagovat na ně (i pokud se týče sexu, z něhož mají na začátku zjevně potěšení oba - nejde o partnerovo silové dokazování si převahy a fyzické zdatnosti). Postupně svou pozornost ale čím dál urputněji koncentrují sami na sebe, na své vlastní cíle, posunování svých tělesných limitů. Svého partnera přestávají vnímat (v záběrech s oběma je zpravidla zaostřen jen jeden z herců), nejsou ochotni ustoupit, udělat cokoliv, co jim nepomůže dosáhnout jejich záměru. Domestik je tak v zásadě stejně jako Semestr o lidech posedlých sebou samými a neschopných sebereflexe. Jenom jsou o generaci starší, víc je tlačí čas (proto taky dává smysl, že je Šarlota, která chce počít dítě, dokud může, o několik let starší než její partner) a jejich narcismus nabývá monstróznějších podob. A zejména je neničí to, že by nebyli schopni se v životech někam posunout (třebaže Roman většinou šlape na místě), ale naopak posedlost tím, kam se chtějí dostat. Při kratší stopáži by Domestik možná byl koncentrovanější a měl větší spád, ale skoro dvouhodinová délka společně s úmyslně repetitivním charakterem vyprávění (opakování omezeného množství prostředí, situací a témat, které postavy řeší) napomáhá tomu, že jste v závěru skutečně vysíleni a přejete si, aby to už skončilo a mohli jste odejít z kina na vzduch, kterého je ve filmu tak málo. Jediná exteriérová scéna je jednak pocta Zrození od Jonathana Glazera (nebo si to alespoň myslím), jednak ukazuje, že nejvíce omezující vězení nepředstavuje byt ani kyslíkový stan: Šarlotu i na čerstvém vzduchu zrazuje její vlastní porouchané tělo, před kterým - na rozdíl od vyčerpávajícího vztahu - nemůže utéct. K dojmu nemožnosti úniku napomáhá i precizní design zvuku, vytvářející (někdy záměrně dezorientující) zvukové můstky mezi záběry a přispívající k neobyčejné audiovizuální kompaktnosti filmu. Tu rozbíjejí pouze některé zbytečně specifické dialogy, které byly výsadou velmi přirozeného Semestru, ale tady, ve filmu, který směřuje od klaustrofobního psychothrilleru k domácímu (body) hororu, jehož protagonisté ztrácejí kontakt se skutečností (resp. si vytvářejí svou vlastní realitu), bych se bez nich vesměs obešel. Přesto je míra spoléhání se na vyprávění obrazem a zvukem obdivuhodná. Stejně tak Sedlákova odvaha natočit veskrze nepříjemný film o lidech, v jejichž společnosti vám rozhodně nebude dobře (náznaky citu pro „feel bad“ poetiku jsou taky něčím, co se objevilo již v Semestru). Nikoliv bezchybný, ale rozhodně jeden z nejpřesvědčivějších českých celovečerních režijních debutů, který si chci časem zopakovat, abych mohl nejen znovu projít onou intenzivně nepříjemnou zkušeností, ale také zkoumat, jak konceptuálně důsledný ten film ve skutečnosti je. 75%(18.9.2018)

  • Vitex
    ***

    Těšil jsem se, poměrně dost. Co jsem si ale o postavách pomyslel v prvních deseti minutách se až do konce prakticky nijak nezměnilo. (spoilery) Je to prostě film o tom, jaké to je, když spolu žije idiot a stroj. Oba už ke konci hodně zvrací. Není to vůbec překvapivé, pokud to roztáhnete na 117 minut. Velmi mě bavily jednotlivé záběry, jak jsou vymyšlené. "Efektnost" jsem přijal jako princip vyprávění, s tím jsem taky problém neměl. Pak ale člověka zarazí množství rozostřených záběrů v druhé půlce filmu, které plní prakticky stejnou funkci jako švenky na noční stolek či postkoituální cigarety v prvorepublikových filmech: Domestik se tváří radikálně, nakonec ale často vyměkne a sex a nechutnosti divákům ukazue v autocenzurované formě. Moc se mi líbily kompozice záběrů, ale jejich barevná koncepce a scénografie celkově nedržela stejnou laťku. Zvuk jakože super, ale často velmi jednoduchou formou obstarával to, co by měl film generovat součinností všech svých složek, ne jen tlačením na pilu zvuku. Myšlenka snímku moc pěkná, ale stejně jako s těmi postavami, od desáté minuty nenastane už žádné překvapení... Zbývá jen zopakovat, co bylo napsáno už vícekrát: z Adama Sedláka něco bude.(11.7.2018)

  • - Jiří Konvalinka sa na úlohu závodného cyklistu Romana pripravoval viac, ako pol roka, keď pod vedením profesionálnych trénerov nacvičoval jazdu na valcoch i na cyklistickom ovále. Druhým domovom sa mu stala posilňovňa a absolvoval i povinnú cyklistickú depiláciu. (classic)

  • - Nakrúcanie trvalo 24 dní a posledná klapka zaznela koncom októbra 2017. (classic)

  • - Před českou premiérou proběhla premiéra na Karlovarském IFF 3.července 2018. (Varan)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace