Doktor Mabuse, dobrodruh I.
Dr. Mabuse, der Spieler
Dr. Mabuse, the Gambler
Režie:
Fritz LangKamera:
Carl HoffmannHrají:
Rudolf Klein-Rogge, Alfred Abel, Bernhard Goetzke, Paul Richter, Hans Adalbert Schlettow, Georg John, Károly Huszár, Grete Berger, Lydia Potěchina (více)Obsahy(1)
Mabuse zuří, když mine cíl. Mabuse se tetelí rozkoší, když cítí nadcházející triumf. Mabuse je génius zločinu a zároveň prostý smrtelník ovládaný vlnami vášně. Narozdíl od svých předchůdců upíra Nosferata nebo Caligariho je to postava z masa a kostí. Fritz Lang navazující na rané expresionistické opusy se obrací k současnému životu, který v poválečném Německu znamenal vlnu hospodářských nepokojů. Jedním z těch, kdo využívá nadcházející bídy, je právě Mabuse lavírující mezi podsvětím a smetánkou. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (36)
Tak jsem si říkal, že 4 hodiny je na němý film kurevsky dost. Že teda vydržím pár minut a pak mě to přestane bavit. A ejhle! Doktor Mabuse mě doslova přikoval k posteli, že jsem hltal každý okamžik filmu. A to jsem skutečně nečekal! První půlka je patrně lepší než ta druhá, ale i tak můžu říci, že jedinou slabinou filmu je délka. Jinak tedy klobouk dolů, protože Doktor Mabuse je nadčasový film s výtečnou hudbou, který přes některé apriorní nedostatky tyto vlastně vůbec nemá! ()
Po pěti hodinách sledování Mabuseho, jenž mě spíše zklamal než nadchnul, jsem právem vyčerpaná. Málo akce, spíš dlouhé záběry na patetická gesta herců, dějově rozpláclé, místy nudné, ale je to Lang a ten uměl! ()
(1001) Musím říct, že Závěť doktora Mabuse jsem si užila mnohem víc, ale nejsem schopna říct, jestli to znamená, že Závěti dobře posloužila výhoda zvuku, jestli za tu dobu Lang vyrostl jako režisér nebo zda Závěť zkrátka odpovídá mému vkusu víc než Dobrodruh. ()
"Dr. Mabuse, der Spieler - Ein Bild der Zeit" / "Dr. Mabuse, Inferno des Verbrechens" dvě části o šesti aktech, dvě části co do délky obrovitéhu "mafiánského" opusu. Který mě však i přes skvělé filmové momenty nedokáže plně oslovit. Vyjma skvělého začátku a závěrečné přestřelky se v drtivé většině odehrává pouze v detektivkových interiérech. Scénář působí, jakoby se chtěl držet literární propracovanosti příběhu a jednotlivých postav, ale jejich tíhu prostě nemůže unést. Zvláště, sledujete-li oba díly najednou (což není nutně podmínka ani záměr), i náznak menší akce působí trochu jako vysvobození, hlavně ve druhé půli. Možná i díky Langově velmi názorné, nicméně někdy až příliš polopatické režii. Přesto, jednoznačné doporučení, Dr. Mabuse je skvělý padouch mnoha tváří a scény, ve kterých využívá své hypnotické schopnosti, rozhodně stojí za to. ()
To, co dokázal Fritz Lang ve svých dvoudílných filmech, je bezesporu výjimečné. Bohužel tento specifický formát byl vždycky výzvou k uvádění, ať už v profesionálním prostředí nebo amatérském. Často ani specializované archivní projekce neumí dostatečně komunikovat, co to v praxi znamená a propagace a diváci tápou. Nejlepší se takto jeví domácí projekce, typicky skvělé jsou fyzické nosiče z produkce Eureky... Každopádně dodnes váhám mezi mistrovstvím Aud Egede Nissen a Gertrud Welcker, která mě oslnila více, protože jen Rudolf Klein-Rogge je jistým hereckým bohem na první pohled. Geniální příběh Mabuseho je ostatně univerzální pro celé 20. století, samozřejmě jeho počátky jsou už navždy zařazeny mezi nejlepší německé filmy všech dob. ()
[7/10] (Uco-Film / Ullstein / Universum /// Produkce: Erich Pommer /// Scénář: Fritz Lang, Thea von Harbou podle románu Norberta Jacquesa /// Kamera: Carl Hoffmann /// Hudba: Konrad Elfers) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Dr. Mabuse je kombináciou Fantomasa, Houdiniho, Moriartyho a Freuda. Je to geniálny manipulátorský sociopat bez svedomia a s riadnou dávkou cynizmu, takže sa môže stať, že mu budete držať palce viac, ako hlavnému komisárovi a Mabuseho obetiam. Podstatné ale je, že tento dvojdielny film patrí medzi najzábavnejšie krimi trilery histórie a chytí diváka viac, ako množstvo dnešných, omnoho kratších techno trilerov. Je to jedno z najzásadnejších diel nemeckého expresionizmu a asi aj jeho najzábavnejším. Mabuseho prevleky môžeme chápať ako paralelu so životom herca, ktorý neustále a každý deň hrá iné postavy, alebo ako filmového režiséra, ktorý vytvára postavy so svojimi osudmi, s ktorými svojvolne manipuluje. Pokiaľ vám pripadá dĺžka filmu prehnaná, pozrite si ho na dvakrát, asi nie náhodou bol rozdelený na dve časti. Ja som ale pri jeho štvorhodinovej dĺžke úplne stratil pojem o čase. Tento film je dôkazom toho, že aj prostredníctvom čistého žánrového filmu sa dá vyjadrovať k mnohým spoločenským otázkam. ()
Asi tady polovinu lidí naseru ale já Langa moc rád nemám. Jeho filmy jsem vyhledal až teď a během týdne jsem viděl asi 4 a všechny se vešly do průměru. Tohle je další případ. Chápu kvality a i kultovnost Mabuseho ale já se bohužel jen a jen nudil. Ta délka je absurdní. Kdyby to bylo o 2 hodiny kratší a vystřihlo by se několik scén, některé byly vyloženě uspávací tak by se mi film líbil víc takhle dávám jen 2*. ()
Neskutečně napínavá němá mysteriózní kriminálka, které vůbec nevadí její délka, o "nejnebezpečnějším zločinci světa". Podobně jako Fantomas se dokáže namaskovat, podobně jako profesor Moriarty je prohnaný a vypočítavý... a k tomu dokáže hypnotizovat lidi. Je sice pravda, že "nejnebezpečnější zločinec" se jen tak potlouká po kasinech a tahá z lidí prachy, ale co na tom? Právě chvíle, kdy démonický Klein-Rogge sedí u karetního stolku a obehrává a hypnotizuje hejly, jsou na filmu nejpůsobivější. Když hned v úvodu v bakaratu vytahá z floutka Hulla nějakých 170 000 marek, připomnělo mi to scénu z Flemingova Moonrakera a Huga Draxe. Kdepak asi vzal Fleming inspiraci? A k tomu okouzlující hraběnka (píšu to tu jako plus, protože jinak v němých filmech na mě ty cuchty obvykle působí dost odpudivě), servilní nebezpečné Mabusovo služebnictvo... pro mě to utrpělo jedinou vadou - i zde je nápis "horor" hned na druhém místě. Ale to Mabuse není. Což je ale problém můj, nikoli filmu. ()
I přes ohromnou délku a „němost“ je Langův film snadno stravitelný i pro současného diváka. Příběh má poměrně jednoduchou základní zápletku – šílený zločinec doktor Mabuse touží jen po vlastní moci. Neváhá jít přes mrtvoly, loupí, lže Proti němu stojí inteligentní inspektor Wenk. Snaží se Mabusovi zabránit v páchání zla. Jedna z věcí, která Langovu dílu brání být brakem, pouťovou zábavou, laciným thrillerem, je rafinovanost, s jakou ústřední dvojice bojuje za svou pravdu. Dobro a zlo. Holmes a Moriarty. Po celou dobu sledování jsem pořád myslel na tuto slavnou Doylovu dvojici. „Laciné“ prostředí detektivky, podané racionálně, inteligentně. Komplikovaná struktura v níž každá postava má svých „15 minut slávy“ tu nepůsobí nijak nepochopitelně. A že tu těch vedlejších postav pár je – hraběnka, její manžel, mladý milionářti všichni i jiní tu dostanou dostatečný prostor na to, aby mohli být hlavní postavou vlastního filmu. A přesto působí vše tak jednoduše, logicky. Za zmínku stojí i jakási rezonance německého expresionismu, která se tu neprojevuje ani tak kulisami, ale spíš mimikou, gesty, a sem tam nějakým tím líčením (Janusův feťácký posluhovač). První setkání Fritéze Langa s Mabusem je film nadčasový, učit by se z něj dnes mohli všichni, všechno. ()
Dlouhé jako týden před výplatou, ale co Lang dokázal v roce 1922 s tímto opusem, to je něco neskutečného. ()
Spektakulárna nemá kriminálka s mysterióznymi prvkami ´´vďaka´´ svoje dĺžke odradí asi väčšinu divákov. Ale v tomto prípade netreba dbať na prvý dojem. Epicky natočená a v rámci doby skvelo zahraná, inteligentná zábava aká sa ani dnes nevidí. A bola veľká škoda keby sa z filmu vystrihla čo i len minúta. Ľudkovia, vrelo odporúčam. ()
Mám rád němé filmy, mám rád Langovy němé filmy, ale zatímco Metropolis bylo geniální, Špióni zábavní a Nibelungové alespoň výpravní, tak Mabuse byl pouze dlouhý. Zkrátka mu chyběla velkolepost a zajímavý děj Langových ostatních opusů a já se po celé čtyři hodiny nudil. Pár zajímavých scén by se sice našlo, ale i ty byly děsně dlouhé, takže jsem nevydržel s pozorností. Vypíchnul bych asi tu scénu v divadle, kde si Mabuse v přestrojení pohrává telepaticky se svým protivníkem Wenkem. Bohužel pro mě byl tento snímek velkým zklamáním. ()
Tenhle film se jednoznačně vyznačuje zajímavou atmosférou, nádhernými, někdy až neskutečně temnými obrazy a příběhem, za který by se nemuselo stydět žádné moderní špionážní drama. Fritz Land už v této době dokázal, jak velkým je filmařem a že je předpoklad, že se od něj ještě dalších zajímavých kusů můžeme dočkat. A to se nakonec také splnilo. Co je na filmu někdy možná těžko snesitelné, to jsou až příliš teatrální výstupy, hlavně v závěru je Mabuse až příliš divadelní. K němému filmu to patří a jeho šílenství je tak okázale podtrhnuto. Fritz Lang ale některými obrazy skutečně ukazuje svou filmovou sílu. "M" je ale "M". ()
Film, který popisuje životní příběh gangstera, vášnivého gamblera a mystifikátora. Příběh mocného člověka, kterého nezastaví nic a nikdo, jelikož mimo své geniality zločince si dokáže pohrávat s myslí člověka. Snímek, jehož opravdu jedinou slabinou je délka, jinak mu nelze naprosto nic vytknout, protože příběh, atmosféra, napětí, nadčasovost, hudba, to vše je po celou dobu na velmi vysoké úrovni. 90%. ()
Filmy výmarské éry mají v sobě zvláštní druh tajemna a hrůzy. Je to především zásluhou expresionistické stylizace, líčení, stmívaček, herectví a více či méně nadpřirozené tematiky. Proto se na ně vždycky rád podívám. Původní Doktor Mabuse představuje kvůli své délce tak trochu výzvu, ale já mám dlouhé filmy rád a navíc jsem to sledoval po kouscích. Démonický Rudolf Klein-Rogge si užívá roli doktora Mabuse, gamblera, podvodníka, manipulátora, mistra převleků, zloděje a vraha, který se stal předchůdcem všech hollywoodských mafiánů a zločinců. Proti němu stojí sympatický státní zástupce von Wenk, jemuž bych vytknul snad jen nedovtipnost. Za zmínku stojí vykreslení samotných hlavních postav. Zatímco dnešní divák je zvyklý na komplikované postavy, starým filmům prospívá jasně rozlišené dobro a zlo, což oba protihráči naplňují do posledního písmene. Díky za tenhle zážitek. (1 204.) ()
Odmyslím-li si anglické mezititulky (měly být německé!) a nepříliš zajímavou hudbu, zůstává expresionistické obrazové jádro, kterému nechybí vnitřní ani vnější napětí, do kterých se toto jádro rozpadá. Přitom jsem pociťoval jako škodu, že Lang narouboval svoji představu zla na tehdy už silně rozvinuté psychoanalytické učení (v této době Sigmund Freud publikoval svá nejdůležitější díla). Proč právě takové "faux pas", těžko říct? "Happyend" typu: "kdo s čím zachází, tím také schází", je možná milý, ale nepříliš přesvědčivý. Ale tak jako tak, zapadá "Mabuse, hráč" velmi dobře do velkého mabusovského cyklu, který patří k mezníkům (nejen němé) filmografie. ()
Režijní preciznost Fritze Langa zachránila co se dalo, ale moje výtky jsou v podstatě stejné jako u Intolerance. Přílišná délka zabila napětí, a megalomanská touha stvořit hluboké a po všech stránkách působivé dílo, udusila srozumitelnost a zábavnost. Pozdější Metropolis je sice pojat v podobném stylu, ale ten držel pohromadě monumentální výpravou jež brala dech, a silnou myšlenkou, která nikdy úplně nezmizela v pozadí. Dr. Mabuse, der Spieler má podobné ambice, ale místo epického příběhu s přesahem, nenabízí nic víc než detektivku. Sice brilantně natočenou a skvěle zahranou, ale až příliš plochou na to, aby dokázala ospravedlnit čtyřhodinovou stopáž. Lang se pokusil tento nedostatek překlenout tím, že postavám přidal na plastičnosti, ale to se povedlo jen u role samotného zloducha. Kdyby scénář pokračoval směrem který naznačila scéna na burze, tak by to nemuselo vadit. Bohužel v dalších eskapádách už je děj tažen něčím jiným než jen údivem nad drzostí chladnokrevného podvodníka, a film začíná zadrhávat. Je to dvojnásobná škoda, jak zmařené šance na úchvatné dílo, tak prostého faktu, že údajný geniální mozek zločinu tráví většinu času v kasínech, kde pomocí hypnózy obehrává v kartách znuděné milionáře. ()
Vůbec by nevadilo ještě pár hodin navíc. Tato mafiánsko-hororová kriminálka je neuvěřitelně moderní, nadčasový film. Dokonce nejlepší němý a asi nejlepší film LFŠ 2008, který jsem viděl. Škoda, že ho v sále poslední den filmovky zhlédlo jen 15 lidí. Ba ne, mě to vůbec nevadilo. ()