House by the River

Motto: "Občas může být laciný parfém velmi vzrušující." Přiznávám se. Nejdřív jsem Dům u řeky (House by the River) nenáviděl, poté jsem ho akceptoval a dnes ho obdivuju. Asi se ke mně stále vrací jako plující špína, zapomenutí mrtví a Stephenovy rukopisy. Zaprvé název: proč Dům a proč u Řeky? Titulní Stephenův dům je místem činu, mementem (na večírku se na něj John dlouze zadívá). Dokonce je určitým dokladem teorie o "šťastných místnostech" z předchozího Langova filmu, neboť k vraždě dojde nikoli z důvodu nějaké duševní poruchy, ale víceméně kvůli architektonickému a urbanistickému řešení domu: Stephen právě spatřil francouzským oknem sousedku bydlící (až neuvěřitelně blízko) vedle něj. Urbanismus místa je přitom utvářen řekou, je to dům u řeky. Ta má přitom od samého počátku negativní funkci (první věta zní: "Nenávidím tuhle řeku."). Řeka, jíž ani nepotřebujeme znát jménem, není zásobárnou životodárné vody, ale špinavým odpadním tokem, navíc ne příliš spolehlivým. Zdánlivě zneškodněné odpady vrací po čase zpět a odhaluje, že "způsob, jímž někteří využívají tuhle řeku, je hanebný." A proto, jak správně pravil ještě normální Stephen, "za špínu by měli vinil lidi a ne řeku". Co je pak touhou člověka? Když Emily přijde s poštou, potají se mrkne na Stephenův rozepsaný text, následně se Stephen dívá na odcházející Emily a sousedka zase na něj, jak se dívá. A my hned vidíme, co je předmětem touhy každé z postav (pánova tajemná práce, krásná služka, klevety). Adrian Martin z frankfurtské univerzity píše: "Když Stephen přichází k domu, pozoruje vodu v rouře a pošilhává po oknu od koupelny, mění se ve zloducha podobného těm z éry němého filmu, s myšlenkami na znásilnění. Je snadné zde vidět předobraz Psycha (1960). Nevyhnutelně anální představa (...) účinkuje už tady u Langa, se všemi svými kulturními konotacemi 'špinavosti'." Mluvíme-li o předobrazech, nezbytnou rekvizitou Langova snímku jsou zrcadla. A to nejen ta skutečná, ale i zrcadlení ve výstavbě filmu: opakování scén, zdvojování postav, tvorba scény apod. Například při Stephenově návratu z altánku jeho kroku odpovídá zrcadlová chůze sousedky s kolečkem. Vražedná pasáž (skvěle natočená, včetně nápadně vysokých úhlů kamery) bude samozřejmě několikrát reflektována a v různé podobě zopakována. A i samotný snímek Dům u řeky je vlastně zrcadlen rukopisem Řeka (později Smrt na řece) od Stephena Byrna. Je to ostatně film o tvorbě příběhu. Na počátku máme prázdné listy, Emily, která se dívá do rukopisu, netuší, že se stane součástí knížky (vzrcadlí se do ní), a ani spisovatel nemohl vědět, že on sám dá názvu knihy skutečný význam. Lang v každém případě využil možností, které mu nabízelo natáčení nízkorozpočtového snímku u "béčkové" produkční společnosti. Lacinost a špinavost filmu je neustále zdůrazňována (i v replikách). Hudby je přitom užito velmi zajímavě: například v jedné z "milostných" scén Marjorie a Johna, a vlastně i na úplném konci, zazní tak nebývale melodramaticky, až to posluchači přijde jako vědomá parodie. Pokud jde o scénář, opravdu ho nepsal Stephen Byrne, je to "čirý Lang", i s další variací na soudní scénu, připomínající tu z Návratu Franka Jamese. Jinak lze nalézt podobnost i s Nade vší pochybnost, kde ženu uškrtí opět spisovatel, možná též v rámci "rešerší" a tvůrčí inspirace. "Chci, abys věděl, že jsem v něčem bohatší." – "Bohatší?" – "Ano, jako dítě jsem se bál, na mnoho věcí si netroufal. Bál jsem se lidí. Co řeknou? Co si myslí? Možná proto nebyla má tvorba dobrá. V tom jste měli pravdu. Ale teď už se nebojím a... napsal jsem něco dobrého, protože je to opravdové." – "Došlo k vraždě." – "Nesvětí účel prostředky?" Jako každý správný Langův zloduch však Stephen přecenil své síly a jeho dům u řeky se šťastně řešeným schodištěm mu ještě ukáže. "Jsou věci, které nikdy nepochopíš, Stephene." (25.11.2014) (méně) (více)