Bajo la piel de lobo

Kamera tohoto filmu přetloukla všechno ostatní v rámci samotného námětu nebo jeho vyprávění vůbec. To, co sledujete, obsahuje tak nádherné záběry, až se Vám tají dech. To, co sledujete, by Vás ale námětem mělo šokovat pro svojí omezenost, a ono to tak nějak pro svojí nemluvnost a nedostatek dialogů nic moc s divákem nedělá. (14.05.2020)

Takový španělský Trosečník, který ovšem žije na vrcholku hory zcela dobrovolně. Film se odehrává v blíže nespecifikované době 20.-ého století, ale tipla bych si 2. polovinu.  Martinon si žije pěkně v klidu v rozvalinách bývalé vesnice, chodí na lov a jednou za 3/4 roku sejde do vesnice, aby prodal kožešiny. Lidi obecně nemusí, takže je spokojený ovšem než mu vlci zadáví psa. Pak si koupí manželku, ale ta mu moc dlouho nevydrží, tak si ji jde do údolí vyreklamovat jako vadné zboží. Její otec ovšem nemá peníze, tak mu dá svůj poslední majetek a to nejmladší dceru. A teď se začne jeho život obracet naruby. A vůbec se nedivím, protože žít s vidlákem v manželství, kde si řeknete 2 věty za 14 dnů to musí být na palici, to už byl zábavnější Wilson, který žil s Tomem na ostrově. Krajina je syrově krásná a nebezpečná stejně jako život horalů a film je rozhodně zajímavý i přes tu minimálomluvnost, spíš to je jeho přednost. Dokáže se vám dostat pod kůži a to je to o co má ve filmu jít. Za mě 85% (25.08.2021)

Mrzutý dej so slušným námetom, herecky na úrovni, sa odohráva v nehostinnej vidieckej oblasti Pyrenejí, kde prevláda dobová hierarchia kupovania neviest. Príbeh zo života neokrôchaného horala, ktorý žije samotársky a rozhodne sa kúpiť si životnú družku, ktorá ale nezvláda život v ťažkých nehostinných podmienkach a je nahradená jej mladšou sestrou, ktorá sa vzoprie svojmu osudu a koná. Zbytočne rozvláčnené scény neplodných detailov živobytia narúšali dramatickosť, vo viacerých situáciách pôsobili priam nudne. (19.07.2019)

Upřímně vlastně nevím, kde jsem se tu vzal, protože Netflix sliboval něco jiného, ale musím ihned dodat, že nelituji, protože film pro svou neobvyklost uvízl v paměti a jen tak se odsud nevytratí. Způsob vyprávění v tomto případě zcela přehlušuje všechny ostatní aspekty příběhu a minimalistické rozhovory dávají vyniknout pouze tomu skutečně nejpodstatnějěímu, o čem se však ve snímku zásadně nemluví. Přiznám se, že mi chyběl kontext, který by snad dokázal alespoň částečně nastínit důvody, jež vedly postavy k výchozímu (nikoli průběžnému, ten je naopak zdůvodněn dostatečně) bodu jejich chování a motivací, a to včetně časového i kulturního zařazení, neboť v opačném případě by cynik mohl lehce namítnout, že jsem sledoval nepříliš podařenou španělskou variaci na "Maryšu" a přehlídku toho, jak se tamní vyděděnci mlaskajíce stravují. Takto si mohu pouze domýšlet, co vedlo postavy k absolutnímu uzavření se před sebou navzájem i k rezignaci na bazální lidské potřeby doteku a sdílení a je nutno říci, že vzdor působivosti formy mne popsaná skutečnost nesmírně iritovala. (06.03.2021)