Spione
Spies
Režie:
Fritz LangHudba:
Werner R. HeymannHrají:
Rudolf Klein-Rogge, Gerda Maurus, Lien Deyers, Willy Fritsch, Paul Hörbiger, Hertha von Walther, Lupu Pick, Fritz Rasp, Grete Berger (více)Obsahy(1)
Agent č. 326 (Willy Fritsch) má príkaz zničiť sieť špiónov, no jedným z nich je i Sonja Baranilkowa (Gerda Maurus), do ktorej sa zamiluje. 326 sa snaží zistiť, kto je šéfom celej organizácie. Netuší, že je to bankár Haghi (Rudolf Klein-Rogge), s ktorým sa Sonja staví, že č. 326 ho odhalí, takže Haghi použije všetky prostriedky na oklamanie tajnej služby a eliminovanie agenta č. 326... (matriosa)
(více)Recenze (9)
Slušná špionská jízda, s kvalitami jen o rok staršího Metropolisu ale nesrovnatelná. Expresionismus už umřel, takže žádné slintání nad výtvarnou stránkou se nekoná. Už i proto, že tohle je mnohem mnohem komornější příběh až moc zaměřený na melodramatickou rovinu - vztahu muže a ženy. Opravdu nečekejte nic velkolepého, kde je každá druhá scéna pamětihodná. Jo a 90 minut má jen americká verze, ta pořádná a správná, kterou jsem viděl, má dvě a půl hodiny. Film jsem si užil v krásné obrazové kvalitě, před několika lety byl restaurován, takže vyčištěný obraz a taky nově složená hudba. ()
Po grandiózním sociálně-utopistickém Metropolisu se Lang vrací k látce jemu nejbližší, a to špionážním filmům. Veskrze jednoduchý děj, v němž zlosynný bankéř Haghi (Rudolf Klein-Rogge) vede dvojí život, je ozvláštněn řadou nesčetných intrik, zvratů a vyzvědačských udělátek (mizící inkoust, průklepáky). Lang konečně klade na psychologii postav větší důraz, nezobrazuje je pouze jako schematické figury (Spinnen 1 a 2). Snad jen ten cukrkandlový vztah mezi agentem 326 (Willy Fritsch) a kontraagentkou Sonjou (Gerda Maurus) mi přišel poněkud nadsazený. Jinak ale panuje spokojenost. 80% ()
"Malý film, ale se spoustou akce" jsou slova Fritze Langa, který se k tomuto filmu sám příliš nevracel. Svou délkou odkazuje ovšem mnohem více na jeho mafiánský megaopus "Dr. Mabuse", se kterým ho pojí i Rudolf Klein-Rogge v roli hlavního padoucha. Co ho s ním i s jinými Langovými filmy dále spojuje, je také jméno scénáristky, autorky předlohy a Langovy ženy They von Harbou. Jednou to může být náhoda, po čtvrté už si troufnu říci, že ta je právě největší slabinou Langových němých filmů. Potenciálně zajímavé náměty jsou z jejího pera rozmělněny do jakési dobové přízemnosti až nabubřelé naivity, které ve filmu nepomůže ani Langova sugestivní režie. Přes mé zdrženlivé hodnocení bych ovšem ke zhlédnutí určitě doporučil, akce a zajímavých momentů je ve filmu dost. ()
Viděl jsem verzi, co má 144 minut. Netvrdím, že bych se nudil, ale trošičku kratší by mi to vůbec nevadilo. Jinak ale nemám co vytknout. Výborný film po všech stránkách. ()
Fritz Lang zrejme dúfal, že Haghi bude novým Dr. Mabusem. To, že sa o štyri roky vrátil radšej ku geniálnemu kriminálnikovi ( DAS TESTAMENT DES DR. MABUSE ) a tohto nevýrazného bankára nechal tak, je vlastne celkovým stanoviskom toho, že film nieje to pravé orechové. 150 minút ( F.W.Murnau Stiftung verzia ) je zrejme príliš dlhá na to ( a to mal prvý Mabuse takmer 4,5 hodín ), aby sa zameriavala viac na malinovkové scény, ako na teror. ()
Jak už samotný název napovídá, jde o film se špionážní tématikou od mistra napětí F.Langa. Film je svou propracovaností a napětím dost podobný ranějšímu Dr.Mabusemu, dokonce i představitel hlavní role je zde stejný a to charismatický R.K.Rogge. Poměrně velmi slušná jízda kterou trošku sráží snad až příliš happy endový konec. Shlédnutá 144-minutová verze. 80%. ()
Zábavný film o špionských praktikách, kdy vidíme plno vychytávek, mizící inkoust, průklepový papír, kameru v klopě, až po velkou vlakovou nehodu. Všechny tyto věci fungují parádně a mají skvělé tempo. Na druhé straně je milostný příběh špiona a špionky z nepřátelské skupiny, který už tak zábavný není, ale upřímně to není taková tragédie. ()
"Špioni" nabízejí spíš obdivuhodnou filmařinu než strhující příběh, postavy, myšlenky... Režiséra totiž senzační děj (inspirovaný sice skutečnou událostí, ale bytující - slovy kritika - někde mezi čistým škvárem a čistým expresionismem), psychologie a vývoj postav zajímají stejně málo jako společenská kritika (jeho vztah k všudypřítomným zázrakům techniky má blíž k fetišismu než ke kritickému nadhledu). Vše je podřízeno akci v zorném poli s Langem v úloze neviditelného impresária. Představuji si ho, jak řídí své divadlo světa se zaujetím a mistrovstvím rovným tomu, s jakým bankéř-zločinec Haghi (postavu s rysy Lenina, podle některých i Trockého, ztělesnil první manžel režisérovy ženy a scénáristky They von Harbou) ovládá svoji vyzvědačskou síť. (Lang prý v záběrech rukou často používal ty své. Možná jsou to ony, které v prvním záběru "Špionů" otevírají sejf, vlastně dveře do světa uměleckého díla ?) Během poslední půlhodiny se divák ocitá postupně ve vlaku, v tunelu, v bance a v divadle, a přitom ani na okamžik neopustí území špičkové akční zábavy. Zde se zametá cesta velkému Alfredovi. A nejen jemu : agent 007 má u Langa číslo 326. ()
Motto: "Po celém světě se děly neobyčejné věci..." Začátek jako z Vojny a míru předznamenává, že budeš účasten něčeho velkolepého. Vždyť třeba britské období Alfreda Hitchcocka (který zase předal babu dál) je nejrůznější variací na Vyzvědače. Truffaut upozorňuje na zachycení kulky v knížce, které se později objeví ve 39 stupních (havárie vlaku je zase ve Čtyřech vyzvědačích), a když mu pak řekne, že musel vidět některé Langovy filmy z té doby - Vyzvědače a Závěť doktora Mabuse, Hitch odpoví: "Mabuse - je to už dávno" (krom toho se přiznal k Unavené smrti a Vrahovi mezi námi). Pokud jde o mě, vyznávám se ze druhého zhlédnutí a připouštím hvězdičku navíc. Jak se láskyplně vyjádří plukovník Jellusič, "die Nacht ist ja noch lang". A tak všem, kdo mají dlouhou chvíli a noc je ještě mladá, připravili manželé Langovi něco pořádného k snědku. Bankéř Haghi, geniální mozek fantastického spiknutí, zatím sedí u dlouhého stolu s telefony, telegrafem, interkomem, mikrofony a otvorem plivajícím písemnosti, ďábelsky pokukuje do kamery a nestoudně odpovídá na otázku, kteráže moc má ve všech těch věcech prsty. "Zdá se, že Haghi se dívá na mě," píše Raymond Bellour. "On, 'mistr špionů', špehuje mě, pozoruje mě, přibíjí mě na sedadlo. Mě? Kdo? Divák. Ale jak se může stát, že se Haghi stal mým divákem?" Snad je to dokonalý Langův vtip o (zne)užití médií, když ke slídění použil i filmové médium samotné, avšak pohleď, jak je ve svých posledních třech němých filmech zcela ponořen do moderních technologií, je jimi fascinován, Vyzvědači jsou skoro jejich oslavou a velebením. Začínají vodopádem obrazů a zpráv, telefonátem a rádiovým vysíláním, které oznamují znepokojující řadu "mediálních" zločinů. Haghi kontroluje ohromné impérium vyzvědačů, jež špehují, svádějí a ovládají druhé, sám je pak "mistr špionů". Donutí velvyslancovu ženu, aby mu poskytla informace o tajné japonské dohodě, díky fotografii, na níž žena kouří opium. Haghiho spiknutí je mediálním spiknutím, píše Eva Hornová, spočívá v jeho schopnosti monitorovat nejskrytější tajemství každého jednotlivce - jeho neřesti či zločiny - a zacházet s nimi. Mediální moc vstupuje do nejprivátnějších záležitostí, jako jsou touhy a lásky, aby je využívala a manipulovala jimi pro vlastní účely. Neomezuje se přitom na technická média jako fotografie, odposlouchávací zařízení či rádiové vlny, ale přetváří i jednotlivce v média, svléká z nich jejich totožnost, používá jich jako komunikačních prostředků, a co víc - využívá jejich soukromé city. Jako agenti nemají Soňa a č. 326 skutečné identity, ale pouze zakódovaná jména, role ke hře, mise ke splnění. Fungují jako média pro své instituce: shromažďují informace, přepravují tajné dokumenty, předávají zprávy a manipulují jinými v zájmu sil, pro něž pracují. Když se Soňa zamiluje, snaží se stáhnout z mise. Logika filmu, spočívající v zastření přepážek mezi intimní sférou jednotlivce a sférou politiky, však takovou separaci neumožňuje. Lang rovněž nemá iluze o podobnosti Haghiho spolčení s policií - jde o zrcadlové obrazy toho druhého (všimni si strohého, ale všeříkajícího mezititulku "Protivník"), oba používají skrytou a trvalou kontrolu nad vším a všemi, kteří mohou zmařit jejich logiku. "Opona dolů!" Glückliches Ende? Jak pro koho. () (méně) (více)