Žena za výlohou

Klasické dílo americké drsné školy (film noire) může zapůsobit jako velmi rozporuplné. Nicméně solidní scénář s tehdy používanou metodou dvojí pointy, která vychází vstříc hollywoodskému imperativu happy endu, provázený namnoze výtečnými hereckými výkony a důkladnou režií, naznačují, že máme co do činění s dílem, jež v řadě ohledů převyšuje nejen dobovou úroveň, ale zejména ve válečné době mohlo vyvolat svou nekonvenčností v méně probudilých částech USA i poměrný rozruch. Precízní řemeslo a výborné dialogy mohou mnohé z této atmosféry přenést také do dnešní doby. Právem. (25.04.2011)

Dnes kvalita filmu častokrát záleží od rozpočtu, reklamy, efektov a podobných doplnkových vecičiek, takže často umenie režiséra nie je v súčasnosti nosným pilierom filmu. V časoch tomuto filmu podobným však museli mať herci a tvorcovia naozaj talent aby mohli „spáchať“ niečo podobné a Fritz Lang bol toho príkladom. Na prakticky úbohom príbehu postavili dokonalý thriller plný napätia a nepredvídateľnosti. Človeku by sa zdalo, že film postavený na pokuse o utajení vraždy a následnom vydieraní nemôže priniesť nič nové. A to som už 'zopár' filmov videl. Po päťdesiatich rokoch má film stále šťavu a dokáže uspokojiť. Filmovo a divácky, samozrejme. 90%. (25.06.2007)

Je pro mě těžké pátrat a orientovat se v ději a motivech k němu směřujícím, když ani nevím, zda je správně "Žena za výlohou" nebo "Žena ve výloze". Pokud za výlohu považujeme čelní sklo, pak je "za" správně, pokud ale jde o prostor tvořený čelním sklem a výkladním prostorem, pak musí být "ve"., protože "za" by bylo už někde v místnosti. A přitom všem mám ještě pátrat nebo orientovat se v motivech profesora Rata (nikoli Unrata), které se prostě "nedají zamluvit". Kamarádi ho také (byť jen obecně) varovali, a já se k nim přidal. Nakonec padla rada na úrodnou půdu. Tenhle mechanismus znám, není třeba všechno prožívat, většinou si to stačí jen představit - a proto také filmy (nejen takové - a nejen filmy), považuji za platnou součást našeho bytí ve světě. (03.11.2017)

Stále jsem nepochopil, kdy je film noir. Čím se liší od obyčejných kriminálek/detektivek? Ale o svojí neznalosti se tu rozepisovat nechci, i když jsem doufal, že to tady konečně pochopím. Žena za výlohou má perfektní a dobře promyšlenou kameru a vůbec po filmařské stránce je velmi zdařilá, i ten příběh - ačkoli byl dost jednoduchý - mě zaujal, navíc byl velmi chytře vedený a promyšlený. Ale ten průběh filmu byl příliš pomalý a atmosféra nebyla tak silná, aby mě držela v napětí a já byl to příliš pomalé vyprávění akceptovat. Nechytlo mě to moc ani herecky, Robinson se neustále tvářil, jak kdyby byl v polospánku (což mohl být účel, ale pochybuju, že by to tam mělo takovou hloubku). A ten zbabělý konec to taky celkem pokazil, ale tak aspoň mě pobavil. Ten film rozhodně není špatný, ale na víc jak silné 3* prostě není. Od Langa u mě pořád vede Ministerstvo strachu (shodou okolností ze stejného roku). (21.10.2020)

Profesor Unrat po hollywoodsku. Ovšem, poněvadž se jedná o dílo Fritze Langa, těch německých reminiscencí se nám tu vyskytuje dost. Zasloužilý profesor, navíc s rodinným zázemím, není tak úplně vzdálen myšlence zažít něco dobrodružného. Začne to Šalamounovou Písní písní a skončí setkáním s tajemnou, šarmantní kráskou. Jenomže tehdy profesor ztrácí vládu nad svým osudem a stává se obětí nečekaných událostí, vlastní práce (Nezapomínejme, že se jedná o kriminálního teoretika, jenž je najednou postaven na zcela opačné místo, než které zastával doposud.), vydírání a tragického spádu nemilosrdných událostí. Výborný výkon Edwarda G. Robinsona, záhadná Joan Bennett a Dan Duryea jako velmi nepříjemný sebejistý hoch. Této klasice filmu-noir pomáhá i působivá práce s hudebním podbarvením a znamenitý způsob vyprávění. A co k závěru? Je to dost americké, ale tady tento princip dvojí pointy funguje velmi spolehlivě. (03.07.2006)