Terapie

Jak jsem na Terapii jednou začal koukat, rozhodl jsem se, že těch 45 dílů poctivě dokoukám. Po prvních pěti dílech se mi totiž rozjela velice zajímavá válka dialogů mezi Karlem Rodenem, co hraje terepeuta a jeho pacienty. Ti jsou ve všech ohledech naprosto skvělí herci. Vlastně nebyl ve filmu jedinej člověk, kterej by přehrával nebo by mu to vysloveně nešlo. Všichni předváděli ty vyšinuté postavy naprosto precizně, že jsem prakticky každému uvěřil a byl jsem pokaždé zvědavý jak se jejich příběh vyvíjí dál. Pravda, že někdy v půlce už to začalo ztrácet kouzlo. Prakticky to byla pokaždé ta samá rutina, která se nijak výrazně nevyvíjela. Pak ale postava Karla Rodena zažila pár šoků a já jsem byl nesmírně zvědavý, jak to vlastně všecko dopadne. Nakonec musím říct, že samotný nápad a všecko kolem tohoto nápadu bylo naprosto perfektně domyšlené. Jen ten závěr mohl mít nějakou výraznější tečku. Každopádně co se týče psychologie postav a jejich dialogů, dlouho jsem něco takového neviděl. A to je na český seriál, podle mě, parádní úspěch. (22.10.2012)

K Terapii jsem se dostal skrz HBO On Demand. První sérii jsem zkusil a pak jsem dva dny v kuse koukal. Stejně tak tomu je i druhá série, ke které se vracím poměrně dlouho po její premiéře. Byl jsem ale zvědavý, zdali mě opět dokáže chytnout stejně tak, jako první série. No a musím říct, že se jí to opět povedlo. Dokonce si myslím, že tahle série obsahuje ještě daleko lepší postavy než ta první. S přehledem to vyhrává Tereza Voříšková, u které ta její postava byla vysloveně na líbesbríf. To se nedá říct jinak. Nicméně i ostatní byli skvělí. Každý naprosto rozdílný, o to více každý další díl s nimi byl zajímavější. Mrzel mě snad jenom závěr, ostatně stejně tak jako v první sérii, kde se veškeré ty postavy náhle utnuly a aniž by bylo cokoliv řečeno, vše tak jak to začalo, také i náhle skončilo. Ono to ale o tom nejspíš i je. Lidé do života terapeuta jak příjdou, tak náhle zase odejdou aniž by řekli alespoň ahoj. Jenže v rámci seriálu je to hrozně těžký, protože stejně tak jako první série, i ta druhá to ukončila tak, že mi nezodpověděla celou řadu otázek. Vlastně jako život každého z nás, když vstoupí k někomu na návštěvu a pak zase náhle bez rozloučení odejde...I tak musím říct, že Terapie je jedinečný zážitek. Karel Roden nemusí mluvit, aby bylo jasno, co si o všem myslí. I to je důkaz toho, že je skvělý herec. Jakmile pak mluvit začne, je to jako kdybyste dostali nějaký dárek k narozeninám, který se nikdy neoposlouchá. (05.10.2014)

Je tomu sice šest let od poslední série, ale ve skutečnosti se vůbec nic nezměnilo. Karel Roden je pořád zatraceně dobrej herec, a terapeut k tomu, a navíc k němu chodí pořád slušně ulítlé postavičky všedního pražského života, které neméně dobře hrají přední herci a herečky, o kterých je v dnešní době dost řeč, a kteří jsou kolikrát i dost vidět. A ti všichni předvádí herecké kolotoče filmové radosti, které ve spojení s psychologickými rozbory a terapeutickými mikrořečmi Karla Rodena (který slovem obecně šetří, ale na druhou stranu ví kam a kdy udeřit), vytváří solidní třetí sérii, na kterou bylo opět radost koukat. Nemá smysl podrobně rozebírat každou z postav, která se tu objeví. Na některé jsem koukal radši, na některé méně. Dokonce i díly byly sem tam slabší, ale to k tomu tak nějak patří. Ne každá terapie může být pro diváka nutně zábavná. Snad jen dodám, že nejzajímavější linie pro mě byla s Markem Taclíkem, která stejně tak i, pro mě, nejzajímavěji skončila. (15.04.2019)