Velké naděje
Great Expectations
Veľké nádeje
Režie:
David LeanKamera:
Guy GreenHrají:
John Mills, Valerie Hobson, Jean Simmons, Bernard Miles, Francis L. Sullivan, Finlay Currie, Martita Hunt, Alec Guinness, Hay Petrie, Torin Thatcher (více)Obsahy(1)
Klasický příběh podle knihy Charlese Dickense v dvouoscarovém zpracování Davida Leana. Hrdinou je (jako u Dickense tradičně) malý sirotek, tentokrát Pip. (HOODY)
Recenze (41)
Oscar 2 : Kamera ČB, Výprava ČB + 3 nominace: Nejlepší film, Režie, Scénář ()
Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. ()
Adaptace nejklasičtější knihy do toho nejklasičtějšího možného filmu. Velká hollywoodská produkce plná opulentně konzervativních kompozic a vůbec stylu. Taková mramorová rozmáchlost asi k Leanovi patří, jediná škoda je, že tohle jsou filmy dělané pro plátno. Každopádně na člověka dýchne doba jiné kinematografie. ()
(1001) Ó můj bože, jak já nenávidím Estellu. Tato nenávist se ve mě usadila před sedmi lety, kdy jsem se setkala s látkou poprvé, a nyní zjišťuji, že se mě nedrží o nic slaběji než tehdy. A pravděpodobně ze stejných pohnutek, z jakých jsem v pubertálním věku mlčky obdivovala Písničku o škaredých holkách od Žáčka. Trochu mě překvapilo, že ze všech kritických hlasů je zrovna tenhle nejsilnější, ale co už. Další věc, se kterou jsem nepočítala, bude to, že druhý nejvášnivější hlas se bude týkat toho, že mě skoro až fyzicky bolelo, jak někdo může dopustit, aby se takhle zacházelo s dítětem (a tím mám na mysli výchovu všech těch dětí, tedy i Estelly). K věcem, co rozehřály mé srdce: pěstní bitka chlapců a pan uprchlý trestanec. A co se týče konce: Vždycky mi bylo líto, jakým způsobem se rozhodl Dickens nakonec ukončit tenhle příběh. (Teď budu mluvit o knižní předloze.) Jakýsi literární kritik o tom napsal: "Bylo by neadekvátním morálním ponaučením upřít Pipovi jeho odměnu, když předvedl růst svého charakteru." Tahle věta mě velmi rozlítila z toho hlediska, že autor za touto odměnou vidí Estellu. Estella není odměna, je to lidská bytost podobně ztýraná a zmanipulovaná jako Pip a zaslouží si vlastní rozpletení osudu a nikoliv ještě hlubší objektivizaci, a navíc to není vhodná "odměna" pro Pipa, protože Dickens strávil celou novelu až do té doby popisováním a vysvětlováním toho, že ti dva se k sobě nehodí. Jejich spojení by tudíž nepředstavovalo odměnu, ale jen další trest nebo spíš zvrácený vtípek. Toliko k literární předloze a teď k tomu, jak se s tím vypořádali filmaři. Jejich adaptační rozhodnutí totiž posunulo konec k lepšímu a to oceňuji. Pipovo gesto strhání závěsů a rozbití okenic je přímé a čisté a nepokřivuje tolik jeho charakter jako to knižní skočení po její ruce, když je konečně volná. A Estella se svou reakcí (přiznáním strachu) také zachová člověk a je jako šablona. Muhahaha, a teď jak nad tím přemýšlím, tak se mi v hlavě objevila analogie k seriálu Jak jsem poznal vaši matku, kde se rovněž řeší celoživotní posedlost muže (Teda) jednou konkrétní zidealizovanou ženou (Robin). Tvůrci seriálu osnovali intriky této posedlosti devět let a nakonec se je rozhodli zakončit tak, jak si od začátku naplánovali, a zcela tím spláchli do koše veškerý vývoj charakterů, kterým postavy během těch let nutně prošly. Ale kdybych tady měla jít do větších podrobností, tak se zase příliš rozčílím, a to se mi teď nechce. Každopádně bych to měla uzavřít tím, že David Lean, jeho scenáristický tým a jeho žena Kay Walsh zcela určitě našli přijatelnější způsob, jak nechat hrdiny spolu, aby to příliš nepošlapalo pečlivě budovanou čest protagonistů. ()
Takřka hororový začátek byl perfektní a okamžitě mě na film navnadil. Děj si dále ponechal určité tajemno a přitom ho dokázal skloubit s dospíváním malého chlapce, kterému nechyběl ani humor. Pak přišla trošku pěst na oko v podobě "dvacetiletého" Pipa, ale postupně jsem si na tento fakt zvykl a přeorientoval se na nastupující romanci. Tempo potom bohužel začalo docela váznout a film se stal rozvláčným, naštěstí do správných kolejí ho vrátil přízrak z minulosti, aby ho pak vystřídal samotný už trochu rutinní závěr. Celkově slabší 4*, Leanovo o rok starší Pouto nejsilnější se mi líbilo o něco více. ()
Zdařilá adaptace, bohužel až na dva podstatné aspekty: hlavní hrdina je na svou roli očividně přestárlý, což neustále strhává pozornost, a ještě větší problém představuje happy end, kterým se celé dílo a jeho neúprosné směřování za neúprosného odtikávání zastavených hodin brutálně odklání od celkového smyslu knihy a významu toho, co to znamená prožít celý život s nadějí na krutě a zámyslně vnuknuté vyhlídky, celý jej tak nevratně a nehodnotně utratit. Ač jinak mám vůči Curaonovi plno výhrad, s touto látkou si poradil lépe, i když možná byl jen svobodnější si s ní lépe poradit. Umím si představit, že Hollywood Leanovi v roce 1946jednoduše zakázal vyšeptale tragický, zoufalý, bezvýchodný konec, jaký pro svého hrdinu s komicky nevhodným, nepanským jménem Pip, jež ho jako bludička z vřesoviště pomáhá vést do záhuby, nastrojil filosofující realista Charles Dickens. ()
Tragický výběr téměř 40.letého hlavního představitele do role Pipa. Ale jinak už tady je poznat, kde budou Leanovy silné stránky. ()
Ale tak je to pěkné. Nicméně s anglickým filmem si až na drobné výjimky obecně příliš netykám. Často jsou ty jejich starší i současné věci tak odosobněné, že už je mi milejší se vrátit k Dickensovi. Což by na druhou stranu nebylo tak zvláštní, pokud by například tato proslavená verze nebyla pátou v top žebříčku BFI. Ale tak nechme je snít jejich sen o kinematografii, která odolala v každém směru Hollywoodu. Zatím jsem přijala spíše verzi s Yorkem ze 70. let, a tu přesazenou do současnosti na konci 90. let. Nový BBC seriál je pěkný na pohled, ale herecky méně věrohodný, zajímavější je celovečerní verze z roku 2012. Rozpačitě jsem reagovala na adaptaci z 30. let, těším se na BBC klasiku z 90. let. A jak tak pátrám v paměti, na Hallmarku musela jít ještě jedna varianta z 80. let. A zřejmě bych i přišla na to, proč mi tahle verze nesedí, ale soudobá Jana Eyrová (1944) mi vyhovuje, ale je to skutečně nutné? Přeslavný Dickensův román z let 1860-1861 je natolik atraktivní a nabízející tolik hlavních motivů na zpracování, že se jej filmaři zřejmě nikdy nepřesytí. ()
Johna Millse ani dvouhodinovou stopáž jsem nevydýchala. Navíc já raději Cuaróna. ()
Viděno na velkém plátně v digitálně zrestaurované verzi. David Lean se po Poutu nejsilnějším rozloučil s Noelem Cowardem a pustil se do dvou adaptací děl Charlese Dickense. Jedinou výtku bych měl pro Johna Millse, který věkově neodpovídal Pipovi, bohatě to ale vynahrazuje jeho herecký výkon a další herci, především Alec Guinness, pro něhož toto první setkání s režisérským velikánem bylo bezmála osudové. A to jsem nezmínil dokonalou atmosféru blat... ()
Staré, černobílé, pro nás už dnes zdlouhavé, ale i tak skvělé. Oni ti pánové jako Dickens své příběhy zkrátka uměli napsat, a když scénárista a režisér nepodlehnou klamu, že je dokážou svými inovacemi převyprávět lépe, výsledek se zpravidla dostaví. ()
Od Dickense jsem nikdy nic nečetl, takže těžko mohu srovnávat se silou a košatostí předlohy - čistě z filmu samotného mám ale pocit solidního, byť poněkud roztříštěného příběhu. Linie s uprchlým trestancem/mecenášem je výborná, jasné filmu dominuje a táhne ho dopředu. Ale ve chvíli kdy na poměrně dlouhou dobu převládne příběh staré zahořklé panny a její schovanky, tedy romatická linka a snaha vnést do charakteru hlavní postavy trochu emotivní hloubky, film povážlivě drhne a jinak solidní děj vyplňuje hustou vatou upjatých šroubovaných dialogů (fakt nesnáším Jane Austenovou... a toto ji silně připomíná) a vykonstruovaně působících "náhod" spojujících oba příběhy do jednoho celku. Naštěstí to nevydrží věčně, s přesunem do dekadentnějších Londýnských kulis a nástupem Aleca Guinesse je všechno zas aspoň na nějakou dobu v nejlepším pořádku. 7/10 ()
Predtým, ako som si pustil Nádejné vyhliadky, som si o filme nič nečítal. Takže som nevedel, že sa jedná o adaptáciu Dickensovej klasiky a ani nič o deji. Dobre som urobil, pretože som ako divák na začiatku vôbec nevedel, akú bude mať film atmosféru. No a tá sa Leanovi mimoriadne vydarila. Čiernobiela kamera v rukách starých majstrov dokáže vtiahnuť diváka do deja tak, ako by to dnes nedokázal ani Joe Wright s pomocou najvýkonnejšieho počítača. Nechcem si predstaviť, ako by vyzeral digitálny, hnedým filtrom prehnaný Londýn v nejakej dnešnej, 100 miliónovej adaptácii. Mierny problém som mal aj ja s Johnom Millsom, ale nie kvôli veku, pripadal mi na rolu príliš necharizmatický. Rovnako mladá Jean Simmons bola krajšia, ako Valerie Hobson v jej staršom vydaní. Chápem dôvody, prečo britskí kritici považujú toto dielo za najlepšiu adaptáciu románu v histórii kinematografie. ()
Není to sice tak dobré jako kniha, ale to snad nelze ani od filmu čekat nedá. ()
David Lean okresal Dickensovu známu predlohu a treba uznať, že to urobil veľmi dobre. Je však dosť možné, že čitatelia knihy budú trochu rozčarovaný inovovanými prvkami. Snímok má potemnelý anglický vizuál, romantickú linku a dobré obsadenie. Film bežal v našich kinách v roku 1947. ()
Nejsem čtenář a nebaví mě číst. Ale Nadějné vyhlídky je jediná kniha, kterou jsem přečetl. A musím uznat, že jak jsem se na film těšil, tak tak jsem zklamaný a kniha vítězí. Hlavní hrdina hraje dvacetiletého a je mu snad 38?! - to se nepovedlo. Great Expectation je dobrý film, ale nic víc. 65% ()
Úvodné minúty sú pekne desivé a majú uhrančivú temnú atmosféru. Po tom všetkom sa rozjasní, hlavná chlapecká postava nastúpi na čudné vyučovanie ( drezúru ) o živote a začína pociťovať prvé tlaky ( každý vie, čo mám na mysli ). Zvyšok sa vezie na vlne melodrámy strihnutej kriminálnym príbehom, ničím zaujímavým. Zostať tak pri tajuplnosti a takmer hororovosti úvodu, išlo by o pecku. ()
S přehledem nejlepší adaptace nesmrtelné Dickensovy klasiky, která si díky talentu Davida Leana stala nesmrtelnou... Blata nikdy nebyla tak ponurá a láska nikdy nebyla tak tragická... ()
Je neděle odpoledne, v obývaku se sešla celá rodina a sháníte konzervativní, ale dostatečně kvalitní snímek k čaji o páté? Rozhodně sáhněte po Nadějných vyhlídkách. Typicky anglicky suchý humor se spojil s poetikou ne nepodobnou filmům Burtonovým se svými mlhavými močály, po nichž se prochází hledaní trestanci, a gotickými zámky, v nichž přebývají pavučinou olezlé zapšklé čarodějnice. Tyto propriety (snímané ještě navíc nádhernou kamerou) učinily takový malý zázrak - adaptace knihy Charlese Dickense, na kterou se dá koukat a je zábavná! Jediným problémem je dospělý Pip, jenž má být dvacetiletým mladíkem, lamačem srdcí a lvem salónů, kdežto tady ho hraje postarší nepříliš sympatický John Mills. ()