poster

Sladký ničema

  • USA

    Sweet and Lowdown

  • Slovensko

    Sladký ničomník

Komedie / Drama / Hudební

USA, 1999, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • FlyBoy
    ****

    Láska k hudbe, konkrétnejšie k jazzu sympaticky prenesená na plátno. "Sweet and Lowdown" môže síce pôsobiť nudným a nepreniknuteľným dojmom, ale pod povrchom sa ukrýva nielen láska hudbe, ale aj k filmu. Veru, ostal som opitý úprimnou nostalgiou a s menším problémami sa nakoniec naladil na ony vážnejšie pasáže, ktoré sú umne narušované tými typickými, Allenovskými. Woody inak a slabšie, ale stále viac než dobre...(2.7.2009)

  • Schuldiner
    ***

    Tenhle film s jazzovým nádechem jednoznačně táhne naprosto skvělej Penn a jeho role roztomile chvástavýho egoistickýho paka :-) Člověk se těm jeho kecům musí smát.. on prostě baví.. Taky se mi líbila Samantha Morton v roli Hattie, ta ač neřekne za celej film ani slovo, je okouzlující. Celkově film tak nějak příjemně plyne...ale líp ho asi hodnotit nemůžu, protože při srovnání s některými dalšími Allenovými filmy je tenhle přeci jen malounko níže. Ale zklamanej nejsem, bylo to dobrý.(24.5.2011)

  • anli
    ***

    Příběh jednoho hudebníka s talentem,který si umí užívat život možná až přespříliš a po Allenovsku.Film je vlastně jakási série více či méně vtipných scének s různými konci.Právě to může působit nevyváženě a trochu podivně.Jinak je to ale klasický Woody a Sean Penn(zasloužená Oscarová nominace)snímku vévodí a je opravdu úchvatný,stejně jako Samantha Morton(též zasloužená Oscarová nominace),která mu výborně sekunduje.Celý film je vlastně hudební skládačka o životě Emmeta Raye,který je chvíli komedií a chvíli dramatem.Některé nápady a scény jsou opravdu vtipné a nezapomenutelné(scénka s měsícem),chvílemi zas film mírně nudí.Ale pořád je to slušně odvedené řemeslo,které stojí za vidění a má opravdu dojemný konec,při kterém nezůstane jediný kapesník suchý.Takže tentokrát to u mě má Woody za hudebních 70%(12.9.2011)

  • asirtes
    *****

    Sweet and Lowdown, alebo historky z jazzových klubov v New York city podľa Woody Allena. ... If you are a student of jazz history, you are aware that Emmet Ray -- the subject of Woody Allens "Sweet and Lowdown" -- really existed. And not only did he exist, Emmet resembled many of the jazz musicians of the 1940s. At one point in his career he lived off the money earned by a couple of prostitutes, a practice not unheard of in jazz circles beginning with Buddy Bolden and Jelly Roll Morton. However, these jazz musicians prefer the term "manager" to the phrase pimp. Like many jazz legends, Emmet was an anti-hero, but his guitar playing -- makes up for his multitude of sins. Emmet was also a traveler who not only toured America but has played extensively in Europe. The guitarist lived at a time when jazzmen first traversed the country, spreading consciousness of jazz even to American audiences who were beyond the modest reach of radio and recordings. This original American art form not only spread across the country but to Europe in the 20s and 30s. The way was paved by such men as Louis Armstrong and Duke Ellington who were welcomed enthusiastically when they appeared on the other side of the Atlantic Armstrong in 1932 and Ellington in 1933. The audience for these giant talents included foreign musicians who modeled themselves after the American originators. Many Europeans played on a high level but only one became a major influence on American jazzmen -- the gypsy guitarist, Django Reinhardt. In Paris, Reinhardt and violinist Stephan Grappelli founded the Quintet of the Hot Club of France in 1934. Bringing his romantic, bittersweet gypsy ethos to the American jazz with which he had fallen in love, Django created an original sound and style. Though little is known about the life of Emmet Ray (few photographs and recordings exist today), the Woody Allen film attempted quite enthusiastically to capture the spirit of Emmet Ray -- and that of the crazy world of jazz -- on celluoid forever. Dirk Dickens, Encyclopedia of Obscure Jazz Artists (Mirage Press)(21.8.2012)

  • Sarkastic
    ****

    „Rozhazování končí! Moc utrácíš. Bude se šetřit. Co kupuješ kromě jídla? Chodíš k doktorovi? Veterinář bude levnější.“ Jakožto hudební film funguje Sladký ničema skoro dokonale, chytlavé rytmy mě nenechávaly v klidu a já si užíval téměř každičkou melodii (pravda, musíte mít rádi nejmenovaný hudební styl, abyste tuhle složku plně docenili). Po příběhové stránce už to taková sláva není, děj místy docela dost ztrácí tempo, naštěstí každá historka/momentka z Emmetova života nabízí něco zajímavého a vtipného (měsíc byl super, stejně tak pronásledování milenců a jeho různé verze, i když nejvíc mě stejně bavily „rozhovory“ hlavního hrdiny s Hattie). A vše samozřejmě táhne výborný Sean Penn s tím svým neodolatelně přiblblým úsměvem, jeho přespříliš skromného Emmeta se srdcem na pravém místě si snad nelze neoblíbit. Zvlášť, když udělá osudovou chybu, která z něj konečně udělá lidštější bytost. Škoda toho rozvláčného způsobu vyprávění a z něho vyplývajících nudnějších chvilek, kvůli tomu dávám pouze solidní 4*. „Nemusíme se brát.“ – „Nejde to. Potřebuju volnost. Jsem umělec.“ – „Já myslela, že mě máš rád.“ – „Baví nás to spolu. Vzal jsem tě na skládku střílet potkany.“ – „Střílet potkany mě nebaví!“ – „Vzali jsme si sendviče.“ – „A koukat na vlaky je taky dost divný!“ – „Vždyť to říkám. Každej máme rád něco jinýho.“(8.8.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace