Režie:
Miroslav KrobotKamera:
Jan ŠusterHudba:
Vladimír FranzHrají:
Ivan Trojan, Václav Neužil ml., Jaroslav Plesl, Martin Myšička, Hynek Čermák, Simona Babčáková, Lenka Krobotová, Miroslav Krobot, Klára Melíšková (více)Epizody(6)
Obsahy(1)
V režii Miroslava Krobota se v šestidílném televizním seriálu představí celé Dejvické divadlo. Tedy nejen všichni členové hereckého souboru, ale i ostatní zaměstnanci, příbuzní a přátelé. A všichni v něm budou hrát sami sebe... Vedení kdysi slavného a snad i kultovního Dejvického divadla je vystaveno nečekané a v podstatě existenční zkoušce. Tato kulturní instituce nezíská grant na svou činnost a je postavena do situace, kdy se musí v daleko větší míře starat sama o sebe, tedy sehnat peníze na svůj provoz a přitom neslevit ze svých uměleckých ambicí. Tak začíná šestidílný komediální seriál, jehož hlavním a jediným hrdinou je kolektiv Dejvického divadla, jehož existence neodvratně míří ke zkáze. Půjde o mystifikaci s prvky absurdního a černého humoru, který vychází z poetiky Dejvického divadla. (Česká televize)
(více)Recenze uživatele Sarkastic k tomuto seriálu (1)
Zkáza Dejvického divadla (2019)
„Klári? Ty vibruješ!“ - „No, já vím, já to cítím. Už od rána.“ - „Ne, mobil ti vibruje!“ Jen krátce po bombě ze severozápadních Čech přichází další nálož humoru. Ale pokud někdo očekává druhý Most!, může narazit. Humor je tu totiž jiný a určený specifickému publiku, ne široké divácké obci (a je dobré mít i mírný přehled o členech, např. vědět, kdo je manžel Issové, jaký vztah má Melíšková k energiím atd.). Babčáková použila v souvislosti se Zkázou slova o „závěrečné dehonestaci a úplné ztrátě kultu“. No a „Dejvičáci“ si dělají srandu sami ze sebe, všeho co se týká divadla, a jdou často až na hranu (někdy i za ni). Prostor vyřádit se postupně dostávají všichni členové (vč. těch zákulisních). Vládne nadsázka, vyhrocenost, absurdní a černý humor. V 5. a hlavně 6. díle nabírají na síle i „dada“ prvky a Zkáza začne působit jako z jiné galaxie. Celý seriál celkově vzato geniální není, některé jeho části ovšem ano. Proto i přes hlušší místa rád nadhodnotím slabšími 5*. „Sedáváš tady často?“ - „Jo.“ - „Krmíš holuby?“ - „Jo.“ - „Žádný tu nejsou…“ - „No, to mě mrzí.“ ()