Nic jako dřív

Opravdu nemá cenu rozlišovat mezi dokumentem a hraným filmem. Toto vypadá jak hraný film se vším všudy, ale inscenované to nebylo. Vždyť je to úplně jedno. Ale cinefilství autorů kouká z každého záběru. Cítím jejich radost vyprávět, stříhat. Co mě uhodilo do očí z hlediska obsahu, je tendence ženských postav stavět svůj postup životem na vyzývavosti. Trefně to vyjádřil ten DJ od Renči. Ve své bublině to neregistruju. Česká společnost má v tomto ještě pěkný kus před sebou. (25.05.2018)

Jak po filmu poznamenala moje maminka - no, nedělá to tomu Varnsdorfu moc dobrou reklamu... Jinak podle mého je film spíš než o významu vzdělání o tom, že nejdůležitější v životě je narodit se do té správné rodiny. Jen málo těch, kteří neměli takové štěstí jako třeba já, dokáže překročit ten stín a jít za něčím lepším... První den na KVIFF 2018 a hned mírná deprese :-/ (03.07.2018)

"Co když půjdete jinam, co když půjdete do Prahy? Vy pořád žijete v tom výběžku, tady jim to můžete klidně házet přes stůl... Telata!", volá se svou typickou laskavostí na studentky střední odborné školy jejich učitelka. Vandsdorf. Město skoro na konci světa a čtyři studenti různých oborů. Nic jako dřív nás provádí krátkou, ale důležitou částí jejich života a starostmi, které jim toto životní období v tomto prostředí přináší. Snad i proto je nejčastější reakcí diváků v prvních minutách pobavení, chvílemi přerůstající až ve výsměch. Tyto reakce však velmi brzy opadají, při bližším kontaktu si jednotlivé postavy získávají obdiv a respekt. Přestože se jejich odpovědnost vůči každodenním školním povinnostem rovná téměř nule, s životními výzvami se dovedou poprat mnohem sebejistěji, silněji a samozřejměji než mnozí jejich velkoměšští vrstevníci z generace mileniálů. S obrovským respektem sleduji také dospělé, kteří se v jejich životě vyskytují - jejich učitele a vychovatele, kteří se dovedou skvěle vžít do situace svých studentů a nebýt pro ně pouze nechápajícími pedagogy, kteří se tváří, že škola je vše. Své studenty chápou stejně, jako je chápou Kokeš s Tasovskou, kterým se tak podařilo přinést nejen spoustu důležitých otázek, ale také autentickou a přitom velmi nadějnou zprávu z končin jednoho z českých výběžků. (03.07.2018)

1.) Pobavilo mě že je vůbec ještě možné aby byl v ČR v roce 2017 v zimě sníh. 2.) Pobavilo mě že je maturita podle učitelů tak strašně důležitá když řada lidí nemá maturitu a mají mnohem vyšší postavení než ti co ji mají. 3.) Děvče je opravdu skromné. Nepotřebuje utrácet za hadry, ale takové šminky a kosmetika která je ještě dražší to jí nějak uniklo. (29.09.2020)

Život jako prostřená tabule, na níž skleničky nebudou nikdy stát přesně v jedné lajně. Ale můžeme se o to aspoň pokoušet – navzdory prostředí, do něhož jsme se narodili, a osobnostní výbavě, která nám byla dána. Budeme si vůči Povídkám varnsdorfským držet stejný odstup, jaký si držíme od Nerudových Povídek malostranských? (04.04.2018)