Smrt na Nilu

„JSEM HERCULE POIROT! MNĚ NEMUSÍTE NIC ŘÍKAT! MÁM BYSTRÉ OČI. A MOZEK. TEN SI VŠAK O VÁS NEMYSLÍ NIC PĚKNÉHO...“   Mě by zajímalo, komu jsou tyhle Poirotovky určený… Řekl bych, že mně. Nikdy jsem je nečetl a ten (prej skvělej) seriál s Davidem Suchetem nesleduju. Takže vlastně mi z toho vychází…. že jako „nefanda“, bych mohl bejt třeba příjemně překvapenej. Fajn filmařina, Gal Gadot si jako Královnu Nilu taky dovedu představit… ale kurva ne! Nechává mě to ledově klidným…     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1937 napsala Agatha Christie, neznám. 2.) Pro lásku bych zemřel.   ///  Thx za titule „Petra Procházková“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (15.04.2022)

V opět nádherném, velkorysém, sytivém, bravurním koncertním nasnímání nám Branagh předvádí hry lásky šálivé a marnou lásky snahu ve vší kráse i krutosti, lesku i bídě, ve vší pokleslosti i opulentní nádheře, ve vší osudovosti marné lásky hry šálivé, kde vše je dovoleno a neexistují žádná pravidla. Lásky marné snahy, hry, jejichž záměry se kříží a násilně přerývají, jež nás zanechávají vykolejené, nevyrovnané, nesmířené a přelomené, naše životní linky přeťaté, a skýtají nám nevyžádanou příležitost (či nutnost) stát se někým jiným, než kým jsme toužili být, aniž by vůbec byla předem naděje, že se nám stane odměnou, když to zvládneme. *** Je to opět film se silnou pečetí opanovanosti uprostřed frivolnosti, přepychu a podmanění, dosahující až meditativní roviny tvorby, jež si nezakazuje nádheru hýřivosti, šarm ani vtip, ale přistupuje k nim s rozvahou mistra a umem a citem lékárnického magistra. **** Předchozí Vražda v Orient Expresu mě sice přece jen uhranula víc, snad že vztah k pravdě, či spíše k pravdivosti bytí jako podmínce přístupu ke skutečné kráse, jako podmínce kultivace pravé lásky k životu, jež není zastíněna povrchní  nicotnou sebeláskou, z níž plynou naše ješitné představy, tu vyzařuje fatálněji, osudověji, vznešeněji a artikulovaněji, snad nostalgičtěji, jak ta těžce vyzískaná krása pomalu a majestátně emanuje z každého obrazu - nicméně zpětně už asi začínám chápat, že tohle téma je spojovníkem obou filmů a činí z nich jeden celek, čili nedává moc smysl je srovnávat: společně hovoří o nezbytnosti vymýtit ze sebe přehlušující sebelásku a ješitnost, aby člověk dokázal docenit matérii života, jež nás obrábí, odevzdáme-li se, daleko za hranicemi našich dětinských dychtění, na poli ztrát - jen v tomhle druhém filmu se to sdělení - a proč by ne - posouvá do odlehčenější, rozmarnější polohy. *~ (11.02.2022)

Chvíli vypadá Death on the Nile jako moderně inscenované divadlo, občas jako vesměs působivé omalovánky. Avšak pro film takovéhoto charakteru nevhodně působící. Celá tahle show jede tak trochu prkenně, upoceně, na sílu, potažmo na efekt. Branaghův Poirot je OK, ale zbytek osazenstva veskrze pajdá a přicmrndává kolem něj. Chybí opravdový vizuál, poctivé kamerové záběry, reálná výprava a hlavně, lépe vykreslená zápletka. (02.05.2022)

Nemal by byť Poirot dejovo nepredvídateľný s prekvapivým záverom? Rád by som išiel vyššie, no bohužiaľ nedá sa. Pri takomto rozpočte beriem kulisy a kostýmy ako samozrejmosť. Pri takomto druhu kriminálok je alfa omega výsledkom príbeh, no a ten mi popravde prišiel čitateľný, čo však môže byť aj mojou chybou, lebo len pár dňami som videl “originál”. (10.04.2022)

Kenneth Branagh moc dobře ví, co dělá. Divákům servíruje moderní, zároveň však staromilské pojetí klasické detektivky, kde se nikam nespěchá a logika je až na prvním místě. Chytrá režie a lahůdková vizuální stránka umocňují už tak silný dojem, jemuž škodí snad jen poněkud roztahaná první polovina. Více zde. (12.02.2022)