The Goldfinch
Stehlík
The Goldfinch
The Goldfinch
The Goldfinch
The Goldfinch
Režie:
John CrowleyScénář:
Peter StraughanKamera:
Roger DeakinsHudba:
Trevor GureckisHrají:
Ansel Elgort, Sarah Paulson, Aneurin Barnard, Finn Wolfhard, Nicole Kidman, Luke Wilson, Willa Fitzgerald, Luke Kleintank, Jeffrey Wright, Denis O'Hare (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Theodoru Deckerovi bylo 13 let, když byla jeho matka zabita při bombovém útoku v newyorském Metropolitním muzeu umění. Tato tragédie změnila celý jeho život a vrhla jej na dlouhou a strhující odyseu provázenou nejen zármutkem a pocitem viny, proměnou a vykoupením, ale i láskou, přátelstvím a světem zločinu. Přes všechnu nepopsatelnou hrůzu si z onoho osudového dne v mysli uchoval jeden výjev skýtající naději… obraz drobného ptáčka přivázaného řetízkem k bidýlku. Stehlíka. (Vertical Entertainment)
(více)Recenze (67)
Stehlík by chtěl být velkolepým příběhem, ale jeho tvůrci až příliš pozdě zjistili, že do něj prostě nemůžou narvat všechno. A i přesto se o to pokusili. Výsledkem je film, který se chce zabývat obrovským množstvím témat, ale nakonec se všem musí věnovat jen velmi povrchně. Je to škoda, protože minimálně v první půlce jde o hodně povedené drama, která navíc krásně vypadá. Celek je však stěží uspokojivý. ()
-"I dreamt I saw my mother again." Když už chcete otevírat svůj film narací, tak takhle se to dělá. Akorát by stačila ta jedna věta, zbytek byl nadbytečný. Takové plýtvání perfektně dobrým Deakinsem. Ta trocha emo Finna Wolfharda mě v tom gigantickém návalu rezignované beznaděje aspoň pobavila, ačkoliv se pořád nemůžu rozhodnout, jestli je to dobrý herec, nebo jenom roztomilý chlapec. Ale dobrý bože, opravdu všechno zkrátit tak na půlku. Říkám si, že když už se neuměli rozhodnout, co je pro celovečerní film nosné a co je jenom neschopnost adaptovat ("zredukovat") rozsáhlou knihu do snesitelně dlouhého a smysluplného filmu, tak z toho měli udělat televizní minisérii, kde by každý díl měl svou vlastní pointu a celek jako celek by potom dával ještě další, větší smysl. Tohle je takový dost zmrzačený ptáček, vidíme hlavně ten řetěz, kterým je připoutaný k bidýlku, ale nedostaneme se k té všeobjímající kráse, která by ho měla dělat jedinečným. ()
Stehlík Donny Tarttové patří mezi knižní hity oceněné Pulitzerem, líbí se Stephenu Kingovi i Michelle Obamové. Tudíž se líbí všem. A nebo? Opulentní román rozepsaný na 730 stranách je převedený do předlouhého filmu, který je plný celé řady nevšedních zápletek. Obsazení je zajímavé (Kidmanka i Sarah Paulson), příběh kolem obrazu ze 17. století je dynamický. Ale přes veškerou snahu je to pořád jen příběh situovaný kolem obrazu. Místy jsou atraktivnější lokace v Albuquerque, než cokoli jiného. Takto se vracíme k prvotní funkci filmu, sledovat v pohybu místa, která jsou běžným smrtelníkům příliš vzdálená. ()
Potácel jsem se od jednoho k druhému a pořád bez emocí. Cítil jsem se jako hlavní hrdina, také jsem hledal nějaký záchytný bod, jenže ten se nedostavil. Postavy přicházejí, události také, vše je tak nějak poslepované, ale divák si toho moc neodnáší. Režisér John Crowley, který většinou divákům nepodlézá, nepřibližuje se vykalkulovanosti, si tentokrát vzal příliš velké sousto. Vysype toho na nás spoustu, ostatně v ruce měl obsáhlý román oceněný Pulitzerovou cenou. Výsledek je každopádně (jedním slovem) zvláštní. Třináctiletý hoch přežije na rozdíl od své matky bombový útok v galerii umění. Otec už před tragédií zmizel, takže se ho ujímá snobská rodinka, učí se tajemství starého nábytku, chce být víc než jen kamarádem dívky, která přežila stejnou katastrofu, pak se ozve jeho tatík, pak zjistíme, že si z muzea po výbuchu něco odnesl. A tak dále, a tak dále. Jsme někde v polovině a já už nemůžu. Občas jsem měl pocit, že jsem si odskočil na záchod, jindy pro kávu a zapomněl film stopnout. Něčeho se mi pořád nedostávalo a chyběla mi chuť zjišťovat, co to asi bylo. ()
Základ príbehu bol zaujímavý - na úvod nešťastie, ukradnutý obraz, otrasní rodičia.... No tie vedľajšie dejové linky urobili z celého príbehu taký rozmazaný guláš, že výsledok vyšumel do neznáma. A hlavne to bolo neskutočne naťahované, aleže hrozne. Trištvrte hodiny mohli kľudne urezať a dejová linka by hneď dostala švih. Takto keď si to človek pustí v noci, tak zaspí skôr ako sa film dostane do polovice. Slabší priemer. 55/100 ()
Pri tejto adaptácii cítiť, že je nakrútená podľa skvelej predlohy, len akosi si tvorcovia nevedia poradiť s tým, ako túto kvalitu preniesť aj na plátno. Výsledkom sú síce skvelé herecké výkony, výborné prechody medzi zábermi, na druhej strane ale aj veľký zmätok v deji a rozťahanosť. Stavím sa, že kto nebude dávať celé dve a pol hodiny pozor, tak sa mu môže stať, že vôbec nepochopí, o čo tu išlo a kto je vlastne kto a aký má pre príbeh zmysel. Zrejme si budem musieť film pozrieť niekedy ešte raz, aby som si okrem drobností ujasnil aj to, či si myslím, že ide o skutočne dobrý film. Kritika dala najavo, že si to nemyslí... ()
Naprosto excelentní herecké obsazení! Jenže, to bohužel nezaručí dobrý film. Respektive ten top to nezaručí, tohle je trošku lepší průměr. A na délce taky mohli ubrat. ()
Mohlo by to fungovat jako osmý díl televizního dramatu. Stehlík je hloupý, bez tvaru a nepřesvědčivý. Je to bezchybné fiasko. Chtělo by to, aby měl režisér větší účinnost v tom co chce říci. Vizuální stránka není špatná, ale je to bez energie a emocí. Spíše jde o transplantaci knižní zápletky než o vloženou adaptaci. ()
V tomto případě se divácká obec opět rozdělí. Předpokládám, že milovníci údajně krásné knihy výhrady mít budou, rovněž diváci, které taková témata příliš neberou. Já zatím knižní předlohu nečetla, obsah příběhu mi nebyl znám, čili jsem se zájmem sledovala, co z toho vzejde. Jak mě to vtáhlo, tak mě to na konci vyplivlo. Přiměřeně dojatou, spokojenou, delší stopáž jsem nevnímala. Nelze mluvit o famózním herectví zúčastněných, přestože Kidman si opět jede svoji kvalitu, Sarah Paulson to na malém prostoru rozbalila jako snad ještě nikdy, role Jeffrey Wrighta byla pro mě synonymem bezpečí a ten mladík, myslím ten, co hrál mladého Borise, jmenuje se Finn Wolfhard, tak o tom ještě uslyšíme. Hodně uslyšíme! Hlavní hrdina působil odtažitě, ale rozumím, že toto by záměr. Stehlík je natočen natolik precizně a citlivě, že mě dostal. Klade důraz na emoce, přátelství, lásku, svědomí, naději i beznaděj, znázorňuje život nešťastného člověka, který zažil tragédii a ta ho poznamenala navždy. Složitě hledá nové útočiště, půdu pod nohami, přestože bojuje, nemá to vůbec snadné. Potřebuje se totiž vypořádat především sám se sebou. Obávám se, jak bude film vyznívat během domácí projekce, však v kině na mě zapůsobil solidně. Složitější náměty mám v oblibě. Typ filmu, ve kterém se střídá několik žánrů a který jde snadno zvrtat. Tady se to ale, aspoň dle mého vkusu, povedlo hezky. Plus malé-velké potěšení vypuklo, když z plátna zazněli Radiohead a jejich úžasná skladba Everything In Its Right Place. Seděla tam přesně. ()
Teenager Theo Decker si bude ešte dlhé roky vyčítať (a jeho postupné vyrovnanie sa s takouto nemilou situáciou, je viac, než svojské) smrť svojej matky v Metropolitnom múzeu v New Yorku počas nečakaného teroristického útoku jednotlivca, keď popritom všetkom chaose taktiež stihol „čmajznúť” vzácny obraz vtáčika priviazaného retiazkou o bidielko... Čochvíľa prestúpi do pestúnskej starostlivosti k pomerne výstrednejšej rodinke-Barbourovcom, kde sa skamaráti s okuliarnatým Andym, alebo taký ďalší člen rodiny, Platt, sa riadi heslom:„Čo na srdci, to na jazyku” . Paní domu stelesnila Nicole Kidman, ktorá bohužiaľ nemala ani čo poriadne hrať, a tak sa aspoň predvádzala v kostýmoch ušitých na mieru a tvárila sa zaujímavo v dvoch časových rovinách, kedy sa odohráva Stehlík, od režiséra snímku Brooklyn, Johna Crowleyho. Postavu Thea Deckera si zahrali dvaja herci, t.j. Oakes Fegley a Ansel Elgort, keď mladší z nich, extrémne presvedčivo stvárňuje neplnoletého jedinca, ako systematicky podľahuje prostrediu, v ktorom býva, čiže gény sa nezaprú, pretože jeho otec Larry je alkoholikom, a odtiaľ už nie je ďaleko k cigaretám a drogám. Vo svojom okolí nemá žiadny poriadny vzor, a to ani nehovoriac o Borisovi s ukrajinskými koreňmi, ktorý ho formuluje o stošesť. A práve toto nepodarené, výsostne skazené chlapčisko má veľké tajomstvo... _ Tento film je veľmi ambiciózny, ale iba čo sa týka jeho filmových ukážok, realita už býva strašne krutá, čo som sa patrične včera presvedčil v kine na vlastnej koži, kde som len neveriacky krútil očami nielen nad nekvalitnou prácou strihu, ktorý ešte viac kazí výsledné dojmy, presvedčuje ma, že sa s týmto neradno zahrávať, a ani taký osvedčený DP Roger Deakins nezmôže absolútne nič, keď i samotná réžia nestojí ani za fajku dymu, je tak neuveriteľne nasiaknutá samou nudou, že to až nie je pekné ! Jediné, aké-také, mierne pozitívum vidím tak maximálne v hereckom výkone Oakesa Fegleyho, ktorý bol oveľa lepší, ako hviezda z Baby Drivera, alebo z budúceho remaku West Side Story, Stevena Spielberga, kde sa už dúfam ukáže v lepšom svetle... ? Summa summarum : Po Tarantinovi ide opäť o ďalšie výrazné filmové sklamanie roku 2019, keď som to predtým vôbec ani nečakal, čo o to oveľa viac zamrzí ! Filmová zbytočnosť, ktorá vznikla úplne zbytočne ! ()
Mám pocit, že postava Jeffreyho Wrighta by tenhle film označila za imitaci. Řemeslně dokonale zvládnuté, velmi dobře odehrané, ale mrtvé. Emoce hlavně v dospělostní dějové lince skoro žádné, tíha událostí vyměněná za balsové dřevo, dějové linky nechané bez uspokojivého konce, nebo naopak velmi rychle zalepené jakýms takýms rozřešením. Moc příběhů, moc postav, málo koncentrace. A na příběh, který hodně koketuje s myšlenkou osudu, je to opovrženíhodně málo osudové. Přesto se mi to líbilo, jen to mohlo (mělo) být mnohem lepší. ()
Velký Příběh neurčitě zpracovaný. 1) Zpočátku jsem byl poněkud zmaten snovou atmosférou snímku, častými flashbacky a nejasnými souvislostmi. Jako bych měl před sebou suroviny na nějaké složitě jídlo rozložené po stole a měl si domyslet, co z nich nakonec bude. Ale postupně si mě film přece jen vtáhl do svého světa. Moc se mi ten svět nelíbil, ale nemohu mu upřít, že byl působivý. Ve dnech následujících jsem dokonce zjistil, že mi některé scény se zaryly do paměti a nemohu se jich zbavit. To se mi u špatných filmů nestává._____ 2) Jen to zpracování... Neustálé snové scény evokující přemýšlení recyklovaly jedno a to samé. Nudily a zdržovaly. Výrazné mi přijdou části s Borisem._____ 3) Na konci film přehodí výhybku a přemění se v akční střílečku, která mě jako fanouška hlavní postavy sice uspokojila, ale působila poněkud nepatřičně. Možná, jak píší někteří komentátoři, by dílu více prospěla seriálová forma._____ 4) Neumím posoudit, jestli ta zvláštní lehká podmanivost filmu je dílem knihy, kterou ani film nedokázal potlačit, anebo naopak filmu. No, kniha dostala Pulitzera, takže asi špatná nebude. A film? 5) Nejvýraznější tváří je 17letý Finn Wolfhard (mladý Boris) a později 32letý Aneurin Barnard (Boris dospělý). Asi nejhezčí tváří pak 25letý Ansel Elgort (starší Theo)._____ 6) Výstižný koment: filmfanouch***. ()
V minulosti som sa pokúšala prečítať knižnú predlohu od Donny Tartt, Dostala približne po 50 stranu, ďalej som nepokračovala nakoľko si myslím, že nie je správne sa do čítania extrémne nútiť. Našťastie som nedala na tunajšie recenzie a filmu som dala šancu. Je síce pravda, že film je dosť dlhý (kniha má cez 700 strán) ale bol pomerne dobre obsadený a zaujímavo natočený formou skladačky v rôznych časových rovinách, kde sa príbeh uzavrel až v poslednej minúte vložením posledného dieliku. K tým, čo volajú po skrátení o hodinu, ktorú časť/časti by ste z filmu vyhodili? ()
po delší době film,ze kterého mám opravdu rozporuplné pocity.Na jednu stranu není ani zdaleka tak špatný,aby úplně zapadl.A na druhou stranu zase není tak dobrý aby z něj byl opravdový hit.Filmový Goldfinch si celkem evidentně ukousl až moc veliké sousto a chtěl by být opravdu velkým dramatem a ono se mu to daří tak z poloviny.Témat a malých příběhů je to hodně a věřím,že knížka musí být komplexnější a dobrá.Tady se ovšem buď jen něco nakousne,a nebo se pluje po povrchu a spousta z toho vyšumí do ztracena.A ono je to svým způsobem logické,protože i když má film skoro dvě a půl hodiny,nikdy nebude schopen obsáhnout víc jak 700 stránkovou knihu.Přitom technická stránka a herci jsou tu dobří a když to vezmu kolem a kolem,tak je to film,který nebudu mít problém vidět znova...70% ()
Hudebně to bylo nadprůměrné, herecky z toho mohli vyštípat daleko více emocí. A hlavně dějově hrozná nuda, ač se to tvářilo sebevíc umělecky. Ta délka je zabíjející, i při 90 minutách bych měl s tím problém. ()
Ve své velkoleposti poněkud povrchní a bezemoční, přitom ale zajímavý a netradiční příběh, klouže ale jenom po povrchu, slabší 3*. ()
Přes veškerou snahu tvůrců se Pulitzerem oceněná sedmi set stránková bichle na plátno převézt nedá. Dokonce ani v případě, že vám za zády stojí parádní casting a nejlepší kameraman současnosti. ()
Rád by som veril, že kniha musí byť bombová. Film, žiaľ, nie je. Rozťahané, nudné. Našťastie bez nejakých zbytočných dramatických scén. Skvelá uspávanka. 1 z 5 ()
Za mě trošku komplikovaný a zbytečně složitý film, který by se dal převést trošku "jednodušší" formou. Bavilo mě mužské obsazení, to ženské mi bylo neskutečně nesympatické a otravné. Za mě jsem neporozuměla vlastně hlavnímu příběhu... :D Asi to potřebuji vidět ještě jednou :D Bohužel :D ()
Související novinky
Deakins a ztráta středněrozpočtových filmů
Pokud sledujete filmové odvětví, chodíte do kina a k mé radosti čtete zdejší novinky, pravděpodobně vám neuniklo, že středněrozpočtové filmy a dramata pro dospělé v posledních letech prakticky zcela… (více)
Stehlík- Filmová adaptace 6 let starého románu, který jsem nečetl, s režisérem Johnem Crowleyem jehož Brooklyn nemusím avšak s velmi zajímavým hereckým obsazením a především s kameramanem Rogerem Deakinsem. Finančně sice propadák a zahraniční kritika na něj vyloženě nadává, přesto by se měla Stehlíkovi dát šance. Ne proto, že by šlo o výborný film ale proto, že nejde ani o zas tak výrazně špatný film. A dokonce mám po delší době chuť přečíst si knihu podle které byl nějaký film natočen. Stehlík trvá 150 minut což je ve finále možná trochu problém, ovšem ne proto, že by se film vlekl. Naopak uteče hodně rychle a první polovina je vyloženě super. Představitel mladého Thea Oakes Fegley je parádní a celá první část příběhu, který začne oním výbuchem z muzeu, následně se stočí k tomu, že Theo začne žít u rodiny svého kamaráda a následně se přestěhuje k otci do Las Vegas funguje. Nicole Kidman jako matka oné kamarádovy rodiny je skvělá, Luke Wilson se jako nezodpovědný otec po dlouhé době zase trochu herecky dokázal herecky vyřádit a i Sarah Paulson tu hraje úplně jiný typ postavy než které hrála doposud. I Finn Wolfhard jako ukrajinský kamarád (s výrazným falešným ukrajinským přízvukem) funguje. Do téhle části vše funguje jak má. Roger Deakins je zase kamerový bůh, který táhne nahoru i velice bídný film když do něj náhodou vleze (Ave Ceasar mrk mrk!) a hezky se celou tu dobu poslouchá i hudba od Trevora Gureckise. Samosebou by se hodilo vědět jak moc tyhle pasáže fungují v knize a jak moc jsou ve filmu pozměněny jelikož mi často přišlo, že se vše děje nějak zrychleně a v knize je to vše pravděpodobně detailně rozpracované. Nic ale vyloženě scénáristicky nebolí do očí... do té doby dokud jsme pořád v Las Vegas! Deakins pořád jede s kamerou o sto šest, Gureckis furt dodává hezkou hudbu, děj se ale najednou stočí úplně jiným směrem, Theo definitivně dostává tvář Ansela Elgorta a vše začne být výrazně horší. Především se začne házet jedna podzápletka za druhou a polovina těch podzápletek ve finále nikam nevede. A filmaři se nám ani neobtěžují nějak naznačit jak ony podzápletky vlastně vyvrcholí. Opět počítám s tím, že většina je v knize rozepsáná víc čímž pádem musí být Stehlík bichlí tlustou jako prase, tohle je ale film a filmaři mají ve finále příliš málo času na to aby vše osvětlili. Během posledních 20 minut se toho vlastně stihne tak moc, že z toho vyloženě začnou bolet hlava i oči. A do celé zápletky, která se celou dobu točí okolo jednoho obrazu se připletou i gangsteři. Film se dokonce 10 minut před koncem pokouší o jakousi akční sekvenci, která ale neladí s čímkoliv co se dělo celých 130 minut předtím. A finální vyvrcholení je vyloženě k smíchu. Elgorta pořád beru jako sympaťáka, Aneurin Barnad jako starší Boris/starší Finn Wolfhard na mně funguje a především Jeffrey Wright je neskutečně super, oni sami ale ten film nedokážou vyhrabat z jeho lineárních nedostatků. A je to škoda. Kdyby někdo vystřihl posledních 30 minut Stehlíka a bral ho jako samostatný krátký film, film by se dal velice snadno označit za velice podprůměrnou věc, která prostě nefunguje a nedává smysl. Ve spojením s předchozími dvěma hodinami je ale akorát vidět, že je poslední půlhodiny prostě výrazný kvalitativní propad proti prvním dvěma hodinám. Ve finále je tak jedno, že si člověk první dvě hodiny vyloženě užívá, Roger Deakins zase hází moneyshot za moneyshotem a celý příběh Stehlíka je prostě zajímavý když nedojde k žádnému uspokojivému vyvrcholení. Ten film ale rozhodně není špatný. Jen mohl být ještě výrazně lepší a v poslední půlhodině neklesnout tak výrazně hluboko! () (méně) (více)