Fantazie

Dvě hodiny je moc. A film dojíždí na roztříštěnost, což je mimořádně častý problém povídkových celků. Máme tu zkrátka přehlídku různých žánrů (z nichž některé nudí tu dětské publikum, jindy zas náročné dospělé) spojenou velmi chatrným tématem a působivými hranými předěly. Nicméně přes všechny výtky jsou to vizuální orgie a je zde hromada neskutečně působivých momentů. V kině to muselo působit naprosto magicky. (01.03.2018)

Naprosto geniální spojení vážné hudby s animací. Jednak oku lahodící kresby bez většího příběhu (květy na vodě nebo víly tančící za zvuků hudby z Louskáčka Petra Iljiče Čajkovského), nebo i příběhy s dějem, ale beze slov, které obstarává opět nádherná hudba (Sorcerer's Apretice á la čarodějův učeň Mickey nebo Pastorální symfonie jako Staré Řecké báje). Opravdu radost pohledět (a poslouchat). (15.03.2004)

Základní linkou Fantazie je osm melodií velkých mistrů klasického světa hudby: nejdřív vyslechneme Toccatu a D moll (J. S. Bach), poté nastoupí suita z Louskáčka (P. I. Čajkovskij), tu vystřídá melodie Paula Dukase Čarodějův Učeň (The Sorcerer´s Apprentice), inspirována Goetheovou stejnomenou poemou z roku 1797. Následuje má nejoblíbenější pasáž Svěcení jara (Igor Stravinskij) a originálně pojatá přestávka (Meet the Introduction), v níž si pod vedením klarinetisty užijeme krátký jam session. Poté patří prostor van Beethovenově Šesté symfonii, zvané ¨Pastorální¨, pak nám ve čtyřdílném Tanci hodin (Dance of The Hours) skladatel A. Ponchielli představí postupně Ráno, Odpoledne, Večer a Noc. Závěr patří Lysé hoře (M. P. Musorgskij) a Schubertově Ave Marii. Celé dílo uvádí a postupně komentuje Ceremoniář, jehož úlohy se zhostil hudební kritik a skladatel Deems Taylor, ovšem neméně důležitou osobností je dirigent Leopold Stokowski, věhlasný britský dirigent s polskými kořeny. Nahrávání hudby ve Philadelphia Academy of Music trvalo sedm měsíců, přesněji 42 pracovních dnů. Ona délka měla svůj důvod, protože Walter Disney chtěl uvést ve filmu zcela nový způsob hudebního zpracování. Orchestr snímalo 33 mikrofonů na 8 oddělených zvukových kanálů. (08.10.2014)

Jedinečné, originálne (a to nielen v medziach WD), pôsobivé. Recept ako zhmotniť umelecký zážitok do pohyblivého obrazu v protichodnosti obmedzených možností svojej doby. Úžasné aj z pohľadu producentského rizika, keď viete, že Snehulienka a jej podobný sú overeným návodom úspechu. A naraz tu máme "rozprávača-dirigenta", Čajkovského kompozície, zmes audio-vizuálnych pocitov, nekonvenčný dej... Samozrejme, nie každý fragment vás rovnako pohltí a v súlade celku tvorí nesúlad, aj tak ide o nespochybniteľný art-brain pleasure. (26.09.2014)

Klobouk dolů před tak odvážným experimentem, jakým převedení pocitů z hudební do obrazové formy jistě je. Fantazii se nedá v žádném případě upřít notná dávka originality a novátorství, které na diváka po celou dobu tryskají vysloveně ze všech částí obrazovky, a je otázkou pro každého, nakolik nechá dvířka svého vnímaní pootevřená. A byť jsem tímto na svoje vnímání dost navztekanej, musím říct, že jsem výsledným dojmem částečně zklamán. Pasáže o Mickeym a čarodějovi nebo o vzniku a vývoji života byly dokonalé--přesně tak, jak jsem u Disneyho zvyklý--, stejně jako netradiční a skloubením krásné hudby s obrazovými hrátkami vskutku podmanivá úvodní část. Ovšem ostatní epizodky už mě nechaly úplně chladným a dokoukal jsem je vždy jen s nadějí, že ta další bude zase lepší. Opilý Dionýsos byl holt nejlepší v Simpsonových (i když jen na chviličku) a pokud chci vidět srandovní taneční čísla zdánlivě nemotorných zvířat, vždy pochodím lépe u Madagaskaru nebo Lvího krále. Někde prostě zub času hlodat musí.. 70% (14.08.2013)