Mandy - Kult pomsty

Jednoduchá revenge story pojatá jako halucinogenní psycho jízda, která pravděpodobně nemá obdoby. Snímek jak z jiného světa, s atmosférou tak pekelnou a zdrcující, že se o ní většině filmů (obzvlášť přiznaným hororům) ani nesní. A v němž psychotický Cage (se sekyrou, pro níž by každý viking vyhlásil válku všem severským bohům) je vlastně tím nejnormálnějším prvkem... Neskutečná věc, která i přes své ultra pomalé tempo nepřestává fascinovat famózní vizuální stránkou a hlavně velmi sebevědomou a suverénní realizací své jedinečné vize. Možná nikdy jsem neviděl film, jenž by v mých očích tak mistrně a okázale lavíroval na hraně geniálního umění a naprostého grindhouse braku. Panos Cosmatos musí sjíždět asi hodně slušný matro, protože tohle je největší mindfuck za dlouhou dobu. A taky velké díky za stylové cameo pro pozapomenutého klasika Billa Dukea (Komando, Predátor). 80 % (16.09.2018)

Dvouhodinová halucinace o lásce, smrti, pomstě, Bohu a Cenobitech na špatném LSD. Mandy je jeden z těch fakt divných filmů, co buď v prvních minutách odradí nebo u něj budete fascinovaně sedět až do konce a těšit se, co přijde dál. Já seděl. A proto jsem se dočkal hořících hlav, šermu motorovkou, nejnudnějšího porna a hlavně Cheddar Goblina! Který obsahuje víc sýru než běžné sýry! Díky. (11.08.2020)

Audiovizuálně neuvěřitelná mrda a v některých momentech neskutečně silné/omračující/působivé (za všechny budiž zmíněna scéna souboje motorovými pilami), ale jako celek pro mě osobně bohužel nesnesitelně nudné - prvních cca 65 minut je fakt utrpení, a teprve když Cage nastoupí na svou pomstu, je to trochu lepší, ale přesto mě celý film stál neuvěřitelné úsilí, abych vydržel do konce. Je to škoda, protože herecky je to bezchybné, a Cosmatosův první film Beyond the Black Rainbow se mi kdysi líbil moc, ale tohle na mě přes všechnu tu dokonalou hudbu, obraz a drastičnost už nezabralo. (29.03.2023)

Film, který působí, jako kdyby ho natočil sám ďábel s brkem trávy v puse. "Mandy" je jednoznačně jedna velká psycho jízda, která do sebe kombinuje prvky z filmů jako "Evil Dead", "Hellriser", "Old Boy" nebo jeden z "Grindhousů". Rozhodně to není snímek pro každého. Pro filmové nadšence pokleslého žánru povinnost. Je to divné, je to pomalé, je to nenápadně vtipné a také hodně krvavé. Je to zatraceně okouzlující!!! Film, jenž klame svou jednoduchostí, a přitom každou scénou udivuje svou propracovaností. Ona vizuální stránka, která je přesycená samými filtry, plus tomu dopomáhá i velice slušná hudba, tvoří naprosto senzační temnou a pitoreskní atmosféru, jež sledování snímku mění v jeden velký bizár, zato ale podivně podmanivý. Šíleně zvrácená a krvavá jízda, která bije srdcem a Nicolas Cage "přehrává" (scéna v koupelně je nezapomenutelná) tak krásně, až je z toho nádherný koncert magorství. Na druhé straně Linus Roache stvořil asi nejvíc tragikomického záporáka, co jsem kdy viděl a krásně tancuje na (malém) poli směšnosti, narcismu a nebezpečnou hloupostí ve své smečce nebezpečných trosek a magorů, manipulující je ve vidině sebe samého jako osvícenou bytost a vůdce povýšeného na vyšší spirituální úroveň. Už dlouho jsem neměl chuť po projekci dát okamžitý repete a užívat si maličkostí. Atmosférická lovestory, která sklouzne do revenge pekla. Pro mě nejen film roku, ale zcela zásadní věc, která je průkopnická především tím, jak si odvážně hraje, fascinuje, dojímá, bere dech, a hlavně vzbuzuje v jistých momentech skutečné nadšení i emoce. Děkuji Cosmatosovi a děkuji Cageovi za jeden z "nejkrásnějších" filmových trash zážitků a dobrodružství do nitra noční můry. /100% + FILM ROKU/ (15.01.2024)

„Já jsem teď tvůj Bůh!" Úžasné, intenzivní zvukově i vizuálně po celou dobu pro toho, kdo se naladí na správnou vlnu. Příběh je v základní dějové linii samozřejmě jednoduchý, jenže zpracování mu dává přidanou hodnotu, kvůli níž jsem po delší době nadšený. Už Černá duha mě nadchla, proto nechápu, proč jsem tak dlouho sušil tenhle film v archivu. Snové a halucinogenní scény střídá šťavnaté gore a postupně je jasné, že tahle pomsta bude nakonec chutnat sladce. A já teď mám chuť napsat poetickou ódu, ale budu se držet při zemi. A krom jiného jsem konečně zjistil, co přesně znamená úsloví - tlouct špačky. (02.04.2020)