Mý lepší blues

Takový líbivý moderní film s velmi výraznou a kvalitní jazzovou hudbou a trochu rozporuplným a nevyváženým dějem. Film o hudbě, film s hudbou, film pro hudbu. Černošská jazzová oslava života o sebevědomém hudebníkovi, jehož ironie života srazí na zem, aby si uvědomil pravou podstatu života. Sebevědomý trumpetista Bleek Gilliam (dobrý Denzel Washington, jako malý Zakee Howze) je na vrcholu. Má svojí hudbu, kapelu, dvě přítelkyně, trpělivost s kamarádem a dobrý tah na branku ve stoupání za úspěchem. Nešťastná náhoda a přehnaná dávka sebevědomí ho krutě srazí k zemi, aby nakonec pochopil pravý smysl života. Což nakonec vyznívá až trochu moc kýčovitě. Naštěstí pro film je tu dost slibných míst, lehký nadhled a především vynikající hudba. Z dalších rolí: Bleekův kamarád a neúspěšný manažer kapely Giant (sám režisér Spike Lee) s prokletou sázkařskou vášní, saxofonista Shadow Henderson (Wesley Snipes), Bleekův kamarád i sok v hudbě a lásce, pianista Left Hand Lacey (Giancarlo Esposito), vyznavač francouzského šarmu, bubeník Butterbean Jones (Robin Harris) a basista Bottom Hammer (Bill Nunn), další členové kapely, Indigo Downes (Joie Lee) s příšerným účesem a konečná Bleekova životní partnerka, Clarke Bentancourt (zajímavá Cynda Williams), která dá nakonec přednost Hendersonovi, lakotní majitelé hudebního baru Moe (John Turturro) a Josh Flatbushovi (Nicholas Turturro), Francouzka Jeanne (Linda Hawkins), a gangsterský pohůnek Madlock (Samuel L. Jackson). Nespoutaná hudba jako oslava černošského velikášství. (01.06.2012)

Po shlédnutí 3 filmů Spika Lee během cca 10 dnů si myslím, že bejt černej je ta nejvíc cool věc na světě. Agitační feťácké tanečky Sama Jacksona v Jungle Fever ( "I am a c..c..c..c..crackhead"), Spikeovo poflakování se s pizzou v Do The Right Thing, Denzelovy sólíčka na trumpetu a jeho sebevědomá nadvláda nad ženami (klátí víc než jednu bez nejmenších výčitek svědomí a bez "miluju tě" keců) a perfektní role Johna Turturra ve všech třech filmech. Krásné syté barvičky, dobrý hudební podkres a dobře napsané dialogy. Kouká se na to hezky. Nejlépe hodnocené Do The Right Thing mi paradoxně přišlo nejslabší. (02.05.2008)

Ti co mají rádi tento druh hudby (mezi něž se řadím) si budou tenhle film naprosto užívat. Hudba tam je všude a furt. Každá scéna má hudební podkres v podobě jamování, kterého se nám tak dopřává jak na jevišti, tak i mimo něj. Denzel je do své role opravdu vžitý, což se dá říct vlastně o každém. Na ten film se kouknu ještě několikrát, abych si užil tu hudbu a atmosféru. (16.02.2008)

Příjemný typický Lee. Člověk by řekl, že tak vyhraněný a prudký člověk bude točit nějaké šíleně agresivní a negativní filmy, ale pravda je, že jeho kousky jsou sice velmi energické, ale nikdy se neutápí v extrémních situacích a bez nějakého změkčování či zveličování dokáží vyprávět přesvědčivý a intenzivní příběh. Zajímavé je i, jak přirozeně se na plátně setkávají postavy realistické a karikované (majitelé baru). (04.12.2013)

Nevím no.. Lee (hlavně ten z raných devadesátek) je na mě moc roztříštěný. Na jednu stranu by chtěl být inovativní a odvážný, chvílema si jakoby hraje na takovou tu "formanovskou" pseudorealitu, střídá tempo, občas začne blbnout ve střižně..ale zároveň je překvapivě staromilský a formální.. Občas mu to sklouzává do klišé, kýče a figurkaření, ale tak nějak po haluzi se z toho většinou dokáže vyžvanit a vylhat aby to vypadalo jako záměr.... Na tohle jsem mrknul hlavně proto, že se tu troubí na trumpetu, ale musím říct, že jsem u toho většinu času "trpěl".. Přiblble prvoplánová fetišizace trumpety mě nejednou donutila zvednout obočí až na temeno hlavy. Bleek je nesnesitelnej kretén se kterým se člověk nemůže identifikovat, tím spíš když ho hraje neoblíbený Washington, kterému ale člověk musí přiznat minimálně to, že se na roli trumpeťáka technicky evidentně poměrně svědomitě připravoval.. a taky je fajn zase jednou vidět Denzela z dob kdy ještě manýristicky nežvejkal naprázdno pantem... Nakonec jsem byl mile překvapený, že v poslední cca čtvrtině se ukázalo, že Spike Lee nehodlá jít Scorseseovskou cestou povrchní glorifikace povrchních debilů a ve finishi skutečně přichází s jakýmsi rozuzlením a ponaučením (a to tak, že to vlastně vůbec nepůsobí jako moralitka).. Takže asi jo, ve výsledku z toho mám dojem spíše pozitivní... Ale popravdě pořád čekám na ten film který mě přesvědčí, že Lee není jeden z nejpřeceňovanějších filmařů devadesátých let.. (08.07.2019)