Hereditary
Prekliate dedičstvo
Hereditary
Hereditary
Hereditary
Režie:
Ari AsterScénář:
Ari AsterKamera:
Pawel PogorzelskiHudba:
Colin StetsonHrají:
Toni Collette, Gabriel Byrne, Alex Wolff, Milly Shapiro, Ann Dowd, Mallory Bechtel, Jarrod Phillips, Austin R. Grant, Brock McKinney, Morgan Lund, Ari Aster (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Když zemře Ellen, matriarcha rodu Grahamů, začíná rodina její dcery rozplétat záhadná a čím dál tím děsivější tajemství svých předků. S přibývajícími odhaleními se čím dál více snaží překonat svůj neblahý osud, který zřejmě pronásleduje celý jejich rod a pomalu ničí vše, co znají. (Vertical Entertainment)
Recenze (685)
Nádherně nepříjemné, temné, dusné, mrazivé. Málokdo to ale docení podobnou vrchovatou měrou jako poučení hororoví fandové. U Hereditary je totiž nutné být schopen si užít jak velmi pozvolnou, atmosférickou, znepokojivou a emocionálně vypjatou první polovinu (respektive tři čtvrtiny), tak i to doslovné (nádherné! pokud se to tak dá říct) hororové zvěrstvo, do kterého se to překlopí v závěru. Půlka lidí bude kafrat, že je to pomalé a bez laciných atrakcí ("kde jsou lekačky?"), půlce zbytku pak bude líto, že to u pouhých náznaků nevydrželo až do konce. Miluju, jakým způsobem ten film vykreslil narušené vztahy v té rodině. Miluju, jak režisér jedním zvukem dokázal vyvolat hnusnější pocit, než desítka lekaček a gore záběrů v jiných filmech. Miluju, jak mě herci (výborní, všichni do jednoho) jedním pohledem a výrazem tváře dokázali donutit k tomu, že jsem se zachvěl a otřásl. Už dlouho jsem nebyl u filmu takhle permanentně nervní. A v neposlední řadě nezbývá než pochválit reklamní kampaň, která dokázala bezpečně nalákat, přitom ale neodhalila takřka nic. Důrazně varuju potenciální diváky před čtením náhodných komentářů k filmu, protože dříve nebo později tu nějaký idiot vykecá něco, co fakt dopředu vědět nechcete. Moment, u kterého jsem věděl, že mě ten film má v hrsti. Že nesleduju jen klasické vyhajpované hororové indíčko, po kterém se po roce zavře voda. Díky platformě Planet Dark za brzkou předpremiéru v Kině pilotů, kde nerušili žádní random teenageři jdoucí do multikina na novou wanovku. ()
Horor pro lehce náročnějšího diváka, kterému nevadí plíživější tempo a absence žánrových klíšé a lekaček, a naopak docení více rozpytvávající dialogy a inovativní způsob vyprávění jinak tradičního hororového příběhu. Minimalistický, téměř neustále přítomný znepokojující soundtrack. Originální vizuální hrátky se zasazením postav do prostoru se symbolicky sureálným pojetím dějiště hrůzy (domek, makety). Ne úplně mainstreamová žánrovka s hloubkou plnohodnotného psychologického rodinného dramatu a rouchem dlooouho utajovaného tajemství. Akorát jeho odhalení mne nerozsekalo až tak, jak jsem po tom všem čekal. ()
Novákovi zakopali bábu, která byla nějaká divná už předtím, než vystrčila kopyta. A jak už to bývá, divné báby se rády vracejí. Ale bába nebába, ono jinak solidně jebalo celé famílii, obzvláště naprosto dokonale odpudivé, předčasně potracené holčičce, co se narodila s prdelí místo xichtu, vypadala, jako by si ji uplácal Ledrfejs s libovolným hospodářským zvířectvem během texaského masakru, a která působila daleko méně děsivě, když si jako správný down rozšmelcovala držku o sloup veóčka. Ta je taky jediným opravdu strašidelným elementem této urputné snahy mě během třiceti minut dokonale uspat. No, zase jsem holt nedbal! Už přívěs vypadal na pěkně obskurní rohypnoliádu a místní olupení rozumbradičtí panicové (čti hororoví experti) ihned po hnusném ruském kinoripu opět mohutně leštili rákosy, nadšeně si cákali do pyžamek s Assvenžery a zasvěceně blábolili o hororu roku pro náročného diváka, což mě mělo ihned odradit. Avšak ignorujíc výstrahy jsem si to nedopatřením pustil místo plynu a možná bych udělal lépe, kdybych ohulil ten sporák, protože výsledek to mělo stejný a já byl do půl hodiny v kómatu. Máma mezi maniodepresivními záchvaty furt poooomalinku patlala domečky pro panenky, táta se ještě pomaleji choval jako nesvéprávný ignorantský kokot, až si oba ani nevšimli, jak mají zpomalené, retardované děti. Prostě nefalšovaný plíživý děs, do kterého jednou za čas bliknul stroboskop, nebo se tam halucinogenně mihla mrtvá bába, jenž vyvrcholil profláklým bezradným samoúčelným okultistickým pičoidem. Až okatě násilná snaha tvůrců o tu jakože tísnivou atmosféru vydržela akorát tak do prvního zívnutí, a během následujícího plazení hustým bahnem už pak bylo z mého pokojíčku slyšet jen hlasité chrápání. Nemyslete si ale, protrpěl jsem to poctivě až do konce a v momentech znuděných procitnutí jsem to poctivě vracel, aby mi náhodou neutek nějaký ten šnek. Neutek. Nicméně i tak za tím úplně nespláchnu, neboť Tonička ze sebe v té prudě vymáčkla snad nejlepší výkon kariéry, a také je nutno docenit tu kástingovou řeholi. Najít tak mimořádně děsivě hnusnou holčičku, to museli chudáci obsazovači nejmíň rok urputně prolízat pouťová obludária a potratové kliniky. ()
Ako sa to zhruba do polovice krásne vyvíja ako špičkový psychothriller so skvelými hereckými výkonmi, tak sa to po hodinke zvrhne na skoro béčkový horor plný afektovaného vrieskania, ľakačiek a s pointou zo 70. rokov. ()
║Rozpočet $10miliónov║Tržby USA $44,069,456║Tržby Celosvetovo $81,301,558▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $2,618,650║ Tržby za predaj DVD v USA $1,907,018 ║ Komorne pojatý horor, ktorý si ide svojím tempom a nenútene sa dostáva pod kožu. Malá Charlie je už sama o sebe dosť slušné psycho. Miestami slušná depka, či dusná atmosféra. Trošku sa s tým ešte vyhrať a mohla to byť aj kultová delikatesa ale v dnešnej dobe aj tak dosť dobrá práca. /75%/ ()
Neopodstatněně dlouhé a Toni Collette (pravda, herecky nevděčnou) ústřední roli hysterky nedává. Tolik k záporům přes které nejede vlak. Pak je tu ještě výtka s ohledem na závěrečnou zběsilou dvacetiminutovku, která sklouzává do doslovného pokleslého guilty plesure módu. A byť si jí lze náležitě užít, to zase ne že, tak je v tak příkrém rozporu s pozvolně budovanou plíživou atmosférou plnou náznaků, že to dohromady neštymuje. A to tak, že vůbec. Což je škoda o to větší, že jinak jde o veskrze zdařilou záležitost pro žánrového diváka hledajícího „trochu něco jiného, ale přesto v jádru dobře známého“. ()
Praštěná pointa mě docela nadchla a díky ní se mi ten film líbil. I když to vlastně nedává moc smysl, tak to prostě bylo i docela vtipný. Což se nedá říci o zbytku filmu, který se snažil být velice nepříjemný (a dařilo se mu to). Všem tam šibe, mají náladu pod psa a rozhodně to není nic optimistického ke sledování. Je to až moc pomalé a občas mi přišlo, že nesleduji horor, ale dánské psychodrama o rozpadu rodiny. Hodně mě potěšila Ann Dowd. Ta má teď monopol na tyhle nejednoznačné záporné postavy. ()
Nejvíc mě znepokojilo zjištění zhruba v polovině, že venku nikdo technoparty nepořádá. (3,5*) ()
„NĚCO SE STALO, ANNIE, A ZMĚNILO TO CELÝ MŮJ ŽIVOT. POZNALA JSEM SPIRITUÁLNÍ MÉDIUM…“ /// Zemřela matka (babka), do hrobu (možná) dána a zůstalo po ní lidí… jak už to bejvá – dcera, vnučka, vnuk… Zejména ta malá píča je strašidelná i když je živá… ale jinak je to celkem nuda. ¾ hodiny. Strašidelná (lidsky) je i dcera (její máma), ale aspoň víme, po kom to vnučka (dcera) má. Takže psycho, ale hlavně vopruz. Tohle je pro hodně náročnýho diváka. Herecký kreace mámy a táty z toho dělají podivnou podivnost jako byla třeba Matka!, jen tady je to tak nějak lidštější. Ale, to už tady kurva neumí nikdo normálně strašit? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Matka mě chtěla zapálit (bylo to v noci, ve spánku, takže se to nepočítá). 2.) Uctíváme Paimona. 3.) Thx za titule „UniCorn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Fuj, kde vzali takovou malou šeredu? Já tedy chápu, že se měla podobat matce, ale až tak? :-) Po 30 minutách sledování mne napadla otázka: "Sakra, ta rodina nezná šampón a hřeben?" Všichni tam mají mastné a rozcuchané vlasy...brrr. I když jsem se díval po půlnoci, takže horrorová atmosféra byla naladěna, přesto jsem z filmu na prdel nepadl. Zajímavě natočené, bohužel ten zmatený konec mne zklamal. Přesto, film patří mezi ty lepší horrory v letošním roce. Tedy stále věřím, že se nějaký s hodnocením na 100% letos objeví. ()
Napriek tomu, že sa Hereditary bezpochyby zaradí medzi najlepšie tohtoročné horory, by som pár vecí vytkol. Rozbeh bol na môj vkus až príliš pomalý, drsnejšie momenty striedali tie slabšie a nejakú dobu mi trvalo, kým som tomu prišiel na chuť. Taktiež herecký výkon matky v závere sa mi zdal prehnaný a hysterický, až ma to trochu iritovalo. Ale všetko ostatné je bomba. Nádherná atmosféra! Divák spočiatku nemá ani potuchy, o čo tam vlastne pôjde, no čím viac sa odkrývajú karty, tým je to väčšie psycho. Prirovnanie k Mother je tentokrát na mieste (avšak psychický tlak na diváka bol omnoho väčší). A to som si myslel, že v duchárskom žánri sa už nedá vymyslieť nič zaujímavé. Teda najmä keď sa jedná o hrátky so seansami. Rozuzlenie silné (i keď sánka mi nepadla) a to decko bolo už na pohľad tak odporné, že sa do hororu výborne hodilo. Po sérii sračiek v posledných dvoch mesiacoch môžem niečomu konečne zatlieskať. ()
SPOILERY. Stejně jako u Čarodějnice mi nezbývá, než se drbat na prdeli v údivu, co to zas všichni kolem mě hulej, a při sledování si režírovat vlastní verzi, kde závěrečná pointa není zcela odtržená od psychologického/charakterového obsahu prvních dvou třetin a nedělá z celého filmu bohapustou žánrovou dějovku, kterou nelze vnímat jinak než skrze totální nelogičtnost povrchové zápletky, protože veškeré předchozí narážky na potenciální přesah zničehonic nejsou nic než arbitrární výplň. Že se nekoná očekávaná metafora mezigeneračního rozpadu osobnosti, mateřství a manifestace potlačených traumat, s tím jsem schopná se vypořádat. Že ve výsledku nevzniklo nic než obehraná wanovská duchařina, pouze bez lekaček (tak asi díky za malé radosti, no), to už mě ovšem poněkud míchá. ()
Film, který už v životě nechci vidět!! Hereditary získal nadměrný hype podobně jako Quiet Place, ovšem s rozdílem, že Hereditary je milován a vznášen do nebes kritiky, ale nenáviděn běžnými diváky. Kdežto Quiet Place sklízí nadšení na obou stranách. Hereditary je hodně divácky nevděčné a dá se zařadit do podobné sorty filmů jako the Witch a Mother, kde opět nechybí pointa, která většinu diváků naštve a vyvolá velké boom. Film má něco přes dvě hodiny a je vyprávěn velmi pomalým tempem, tedy netrpěliví diváci budou možná zívat nudou, ale pokud se Vám podaří vžít do filmu a vtáhne Vás atmosféra dostanete nevšední zážitek, ze kterého Vám bude hodně úzko až nepříjemně. Film je kreativně natočený, úhly kamery jsou na debut až úchvatné a Wan by se s jistotou poklonil, ale především je to herecký koncert Toni Collette, která předvádí jeden z nejimpozantnějších ženských hereckých výkonů, které jsem kdy měl možnost vidět a pokud nedostane nominaci na Oscara, tak se budu velmi divit. Chvála patří i Milly Shapiro, která vyhrává cenu za nejošklivější holčičku, kterou jsem kdy viděl a bacha jde z ní mráz v zádech! Hereditary vytváří nový směr hororu a má hodně blízko k Exorcistovi či Shining. Rozhodně nečekejte žádné Jump Scares, neobjevuje se zde ani Gore, spíš očekávajte znepokojivé, psychologické, emocionální hororové Drámo, které má však jedno z nejintenzivnějších hororových finále, které jsem viděl za hodně dlouhou dobu. Pár scén ve filmu je hodně nepříjemných až Hard to Watch a rozhodně mi utkví v pamětí delší dobu ( škola, attic, auto). Po odchodu z kina jsem pociťoval úzkost, nepříjemné pocity a ty dvě málem bouračky cestou domů na náladě moc nepřidali. 85% ()
Pár klišé postavených na hlavu, pár dalších naopak potvrzených v maximálně nepříjemné formě. Excelentní herecká sestava, která je tak dlouho nenápadná, až je v klíčových chvílích děsivě přesná. Co mi ale z hlavy nevymizí nikdy, jsou ona tichá leknutí, kdy zvukař nepotřebuje prásknout dveřmi a skladatel přeskřípnout tři struny na houslích. Jen se ve správný moment objeví ten správný objekt, obrys nebo hadr a já okamžitě sedím v křeči a přemýšlím, jestli textil neutrpěl škodu. Dějově sice Aster neobjevuje nic nového, ale ta cesta plná náznaků a stop, které jsou po zhlédnutí úplně jasné, má v sobě něco jedinečného a atmosféra života mezi domečky pro panenky přetavená v pocit přítomnosti v jednom z nich je jedním z těch tvůrčích nápadů za milion, které přijdou jednou za kariéru. Pro mě je Hereditary neopakovatelné jak vzácnou shodou nápadu a realizace, tak tím, že mě k jeho porci šponovaného napětí už nikdo nedotáhne ani párem volů. ()
Má to 2 hodiny a prvú hodinu a pol to nie je „typickým“ spôsobom strašidelné. Jasné, je to horor, ale výslovne nepríjemných je možno tak max. 20 – 30 sekúnd. Atmoška je znepokojivá, mrazivá, originálna. Nepripomína nič, čo bežne vídame v radových hororoch. Šokujúca scéna s cestným stĺpom, ktorú som fakt nečakal. Skoro mi vtedy z ruky vypadla šálka. Ale inak sa prvá hodina a pol nesie v takej trochu čudnej, zvláštnej nálade, kedy tušíte, že je to celé strašne psycho, ale neviete PREČO PRESNE. A zároveň to možno mierne nudí napriek tomu, že herci podávajú kvalitné výkony v čele s Toni Collette, ktorú pokladám za jednu z najnesympatickejších herečiek Hollywoodu, ale toto jej muselo byť písané na telo. V napätí ma viac, než príbeh, udržoval naliehavý pocit presvedčenia, že sa na mňa ku koncu chystá séria brutálne nečakaných vysvetlení, zvratov a (re)konštrukcií. Bola to pravda? No... vlastne neviem. Pol na pol. Prekliate dedičstvo nie je Šiesty zmysel, kedy sa na konci vyrútil twist prinútiaci diváka prehodnotiť celý dovtedajší dej. Je to skôr ako Peeleovo Uteč (alebo Kľúč s Kate Hudson), ktoré so zamotaný scenárom pracovalo podobným štýlom, postupne odhaľovalo jednotlivé vrstvy tajomstva, až pred nami finálna záhada stála vo svojej zvrhlej, plnej kráse a ovládla nás. Na Uteč však Prekliate dedičstvo nakoniec v mojich očiach nemá. A to napriek nezabudnuteľným výjavom, ako sú korunovácia Paimona, pílenie hlavy a zvuk, ktorý vydáva malá Charlie. Plus pár vecí som nepochopil (prečo nešla istá postava za to, čo spáchala pod vplyvom drog, do basy? Nedalo sa inú postavu zlikvidovať menej komplikovanejšie, než stĺpom a všetkému, čo mu predchádzalo?). ()
Za posledních 5 let jsem neviděl fakt skvělý nový horor, řada z nich hype a pak vyloženě o hovně, až jsem z toho těžký skeptik co prakticky rezignoval. Přemýšlel jsem, proč je tomu tak a došel k závěru, že po čem jako starý fanoušek opravdu toužím, není ani tak originalita, jako ve skrytu fakt znepokojivý, surový, 666, nějak zvrácený a temný záležitosti - namísto samých vděčných bezpohlavních "safe" sraček pro diváky ovce. Chci rozpočtově nelaciný horor, co mě lehce zhyzdí a dá žasnout nad sadou obsahu, jaký běžný křehký člověk prostě nezpracuje, shledá moc ofenzivní, zkrátka v jehož hloubce se skrývá opravdový ZLO za hranou, nikoli korporátní libtardský Hollywood a pouhá kalkulačka. V čemž přesto, že HEREDITARY nebyl stoprocentní, mohl ještě přidat na plyn, trošku to podle mě zbytečně přetáhl se stopáží v napínání a přišel tak o nejlepší možný momentum, místy bylo vypjatý rodinný drama až k smíchu a otravný, tak ale přeci jen přinesl slušný zážitek, především pak uspokojivě chorý a nesvatý klimax (v něčem až ze soudku MARTYRS). Dál si budu snít, ale nebyla to žádná další generická polopatická duchařina, z jakých už se mi chce blejt. A tak krásně ošklivá holčička se taky příliš nevidí. (druhá projekce - 5*) ()
Těžký test pro mainstreamové diváky, jelikož Hereditary nedává nic zadarmo. Žádné zbytečné lekačky, žádné krvavé orgie (snad s výjimkou dvou případů) a už vůbec žádné závěrečné vykoupení. Díky zlovolné, minimalistické hudbě a naprosto parádní herecké práci většiny zúčastněných si tenhle horor prožijete na vlastní kůži. Občas vám zatrne, sem tam zamrazí, ale díky nevyzpytatelnosti chytrého scénáře a postupného šponování napětí budete neustále ve střehu. Škoda je asi toho konce, který předhazuje další otázky, namísto toho, aby je zodpověděl. Ale možná kvůli tomu mi tenhle "nepříjemný" zážitek rezonuje v hlavě ještě dnes. Jo a Toni Collette tu hraje nadpozemsky, až mám pocit, že jí při natáčení skutečně hráblo. (80%) ()
Přiznám se, že závěr mi přišel strašně dementní a původně u mě shodil hodnocení o jednu hvězdu. Po rozmyslu zůstávám výše, protože Dědictví se mi jeví jako velmi zdařile zrežírovaný horor, který zdaleka netěží jen z několika vybraných děsivých momentů. Je to takový "celistvý" film, u něhož první polovina/třetina není jen jakýsi typický prolog hororu k nadpřirozenému běsnění, ale také samostatně funguje jako drama. 7/10 ()
Ze začátku je ta hororová sošnost až legrační, protože si ji film ještě nezasloužil - ale jakmile se rozjede, splatí všechny dluhy. Trpí mírnou "překonceptovaností", kdy je za vším vidět snad až moc rozmyslu - ale jinak jsem si to užil mnohem víc než další mainstreamové horory poslední doby - rozhodně víc než To a Tiché místo. Táhne to i ústřední trojice herců, jejichž vedení a výkony jsou ve svojí žánrové vypjatosti perfektní. ()
Související novinky
Hororová novinka Mluv se mnou dostane pokračování
Nový australský hororový snímek pod názvem Mluv se mnou, který z kraje letošního roku na Sundance Film Festivalu zakoupilo do distribuce americké studio A24 poté, co po prvních projekcích obdržel… (více)
Indie Doctor Strange je hit
V posledních několika týdnech do kin vstoupily hned dva filmy s tematikou multiverza, Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství a Everything Everywhere All at Once. První z nich se podle předpokladů… (více)
Hvězda Borata si zahraje v novém hororu
Vycházející herecká hvězda Maria Bakalova z dvojky Borata si ještě spolu s Amandlou Stenberg (Nenávist, kterou jsi probudil) zahraje v hororové novince Bodies, Bodies, Bodies od distributora A24. O… (více)
Joaquin Phoenix spojí síly s režisérem Slunovratu
Filmař Ari Aster má na kontě chválené horory Slunovrat a Děsivé dědictví, Joaquin Phoenix se zase objevil v několika skvělých nezávislých filmech a pak dostal Oscara za Jokera. A teď oba tvůrci spojí… (více)
Na Děsivé dědictví jsem se těšila tak moc až jsem byla ochotná na něj jít do letního kina, kam jinak ani nepáchnu, a po zážitku co jsem zažila už vím zcela přesně proč. Jelikož Děčín je město plný kreténů tak i když máme normální kino, které vždy hrálo celý rok a jako bonus jsme v létě mohli chodit čumět na podstatně menší plátno na parkoviště u Labe do "letního kina" spolu s bezdomovci, tak letos se vedení města rozhodlo na léto kino zavřít a nechat fungovat jen to letní. Jelikož parkoviště u Labe se úplně neosvědčilo a po něm Mariánská louka plná fetek taky ne, rozhodlo se město letní kino umístit na děčínský zámek. Neskonalá paráda. K zámku totiž vede půlkilometrovej krpál a nic neni lepší než vláčet 32 kg sežraných rakem ve třiceti stupních do vymrdanýho kopce. Alík je na rozdíl ode mě inteligentní a od nápadu jít na film na zámek mě odrazoval, ale já si prosadila svou. Tak jsme šli. Po sto metrech toho zkurvenýho kotáru jsem si chtěla volat záchranku a nechala jsem se zcela nedůstojně zbytek cesty donést na Alíkových zádech až k bráně čímž jsem se mu postarala o kardio a trénink nohou. Alík zacvakal lístky, já slezla ze zad a šli jsme si sednout na svá místa, který byly dle libosti a pravidla, kdo dřív přijde ten dřív sedí. Jelikož místa jsou limitovaná a lístky ne, měli jsme kliku, že jsme dorazili brzo jelikož lidé funící po nás pomalu zaplnili zbylý místa a další si pak za plnou cenu mohli sednout na zem do prachu kdy místní kastelán blekotal, že čekali menší účast. Mně to bylo u prdele, já pohodlně seděla a bavila se, jak načančaný holky v bílejch šatičkách s klenim sedaj do prachu a vyčítaj svým hošanům, že je jejich vina, že je od zrcadla z koupelny nevyhnali o hodinu dřív. Napjatě jsem čekala až pustí film. A čekala jsem mnohem déle než bych tušila jelikož dementi pouštící film zjistili, že v půl desátý je, Buddho div se, vidět a díky tomu na plátně bylo vidět úplnou píču. Jak retardi jsme tedy čekali až se setmí což se stalo kolem 22h. Půl hodiny skluz ale mrdat to, konečně uvidím Děsivý dědictví . Film začal a já zjistila už během první věty, že něco je špatně a ejhle měla jsem pravdu. Sic anglicky válím a Alík rozumí taky, jenže i tak bych u filmu, kde všechen zvuk šel z jednoho!! repráku a navíc zastřeně, ocenila titulky nemluvě o grupě neanglicky mluvících čechů. Jenže titulky nebyly. Po asi desáté větě to lidem kolem nás došlo a začalo se hromadně reptat něco ve smyslu - Co to do píči je? Kurváááá titulky nejdou !!! Hej promítači, ty debile dělej něco !! a tak dále. Promítač nás asi po dvaceti minutách kdy se dle všeho vzbudil vyslyšel a horor nám pauznul s tím, že to hned opraví. Díky mrmlání všech okolo se vzbudili pávi, co jsou v zámecký zahradě a začali řvát jak na lesy. Jako bonus se z blízké hospody přidal opilecký zpěv a na zámku se rozsvítila dvě okna a bylo slyšet nějaké chorálové bo orálové zpěvy. Po dalších dvaceti minutách byl obraz pořád zastaven, lidi nepříčetní a já se slovy - Vole mrdat, jdeme domů !! začala diváckou vzpouru jelikož spolu se mnou se zvedla polovina osazenstva a do minuty jsme se hrnuli ke kukani, kde babka prve dávala lístky, všichni. Babka tam překvapivě už nebyla, ale před kukaní stál silně nervózní týpek a za zběsilých omluv nás ujišťoval, že když druhý den zajdeme do Sněžníku tak všem nám vrátí peníze. Takže výsledek - Půl hodiny čekání na film, dvacet minut filmu bez titulků, dvacet minut pauza ááá choďme šeci do pyče. Byla jsem tak nasraná, že dolů jsem sešla sama a když jsme se o půl hodiny později dostali domů, sedla jsem k počítači, vlezla na net a film za deset minut stáhla. Lahev vína, brambůrky, tuna čokolády, trocha THC, Alíkovo rameno místo polštáře a film jsem si užila 1000x víc než ve vypíčeným letním kině. Jo a k filmu - Stál za všechny ty komplikace, jelikož po kurva dlouhý době husto-kruto-přísně vostrej horor co mě tak chytnul, že nebudu ani spoilerovat. Akorát jedna věc - Nevěřila bych, že existuje šerednější holka než co hrála v Tichém místě...ejhle existuje. Jestli ty dvě příšery uvidím jednou společně na plátně tak to bude teprve horor !! () (méně) (více)