Podzimní vzpomínky

Nejprv musím vyzdvihnout nádhernou kameru a vůbec technickou stránku filmu, které filmu dodali jisté poetično. Tím ale moje chvála bohužel končí. Scénář a práce s herci byly strašné. Tři hlavní ukrajinští herci by určitě byli výteční, kdyby je režisér nenutil do těžkopádných (a zdlouhavých) scén a jejich dialogy nešustily papírem. Nemůžu si pomoct, ale víc než lacinou love-story jsem v tom nedokázal vidět. Své poselství, mělo-li být prtiválečné, film nedokázal předat. Po mých rozpacích při závěrečných titulkách mě dorazil sám režisér (a scénárista v jedné osobě) při diskusi, když prohlásil, že film měl mj. ukázat, že "válečná zkušenost může lidi sblížit" a že pro nás tedy válka "může být i pozitivní", přičemž na závěr nezapomněl dodat, že si přeje, abychom žili ve světě bez válek a měli se rádi. (...!) (13.01.2018)

Pekelná artistně-amatérsky-íránská záležitost, ze které čiší snaha o upřímně krásný a čistý film, ale leze z toho harlekýnová doslovná lacinost, které se cynici vysmějí a romantici se u ní... asi zastydí nebo nevim co. Nechci o tom moc víc psát, neb se sám stydím, že jsem ještě v přítmí hned po konci vypadnul ze sálu, abych tu devadesáti-minutovku trapnosti neprotahoval o rozhovor s autorem, který to bez jakékoliv ironie jistě myslel skvěle, upřímně a snažil se, jak nejvíce mohl; ale tady prostě je ta sklizeň marná, marná, marná. [20%; 2018-01-11 BioOKO Írán::ci] (12.01.2018)