poster

Život je sladký

  • Velká Británie

    Life Is Sweet

Komedie / Drama

Velká Británie, 1990, 98 min

Režie:

Mike Leigh

Scénář:

Mike Leigh

Kamera:

Dick Pope

Střih:

Jon Gregory

Scénografie:

Alison Chitty

Kostýmy:

Lindy Hemming
(další profese)
  • sanikope
    ***

    Tento Leighov sa mi ťažko hodnotí, rozhodne by som ho nezaradil do jeho zlatého fondu. Ak by som mal čosi vyzdvihnúť- všetci herci boli super ale mladý Timothy Spall ako majiteľ reštaurácie bol o 3 triedy nad všetkými (špecialne sa mi zaryla do pamäti jeho hláška "You know, you are very attractive woman" ktorú, ak som správne počital použil vo filme 3x) . Dejovo bol film dosť rozvláčny a nabral na grádoch až v druhej polovici, to už som takmer spal a prebral som sa len vďaka scénam s Timothym (Aubrey) alebo s Jane Horrocks (Nicola). Nevadi, s odstupom času už viem že to sa Mike Leigh len zaúčal a neskôr mi vytrel zrak...(10.8.2011)

  • Cushing
    ****

    Stojí za vidění, i opakované, i když není snadné se do toho vkoukat. K bodování nelze než přistoupit v rozpacích -- kldině by to mohlo mít dvě hvězdy, stejně jako pět. Leigh rezignuje, bezpochyby záměrně, na pečlivé strukturování scénáře a budování děje, což má efekt snímání běžného života, v kterém se taky žádné vypointované příběhy neodehrávají. Ale není důsledný, informaci o ohrožení života anorekticko-bulimické dcery nám naservíruje až ke konci. Trošku podvod, ale to je koneckonců každé "realistické" či "naturalistické" dílo. Každé vyprávění, literární i filmové, je v podstatě fikcí, která se skutečnosti může v něčem blížit, ale jinak jsou to nespojitelné světy, což je dobré pořád mít na paměti, chce-li být člověk kritický. Tady v tom snímku mi ovšem nesedlo hlavně to, že rodina je na začátku ukázana jako víceméně sociální případ, ale pak divák zjišťuje, že jde o normální středostavovské těleso, onen skutečný, byť nehrdinský, ovšem daně hrdinsky odvádějící "pilíř společnosti" -- jsou to mučedníci dnešní doby. Scénu, kdy neustále se pitomě pochechtávající matka při rozhovoru s nemocnou dcerou smrtelně zvážní, nelze než vychvalovat do nebes, protože právě tehdy poznáme, proč se ta obdivuhodná žena celou dobu chová tak divně -- vytváří totiž iluzi spokojenosti a štěstí -- a samozřejmě při tom selhává. Další autorova finta se zatajovanou informací, a tentokrát pro dobro věci. Uch. Film pro přemýšlení -- a přemýšlivé lidi.(22.8.2008)

  • italka63
    ****

    Tak zvláštní film jsem hodně dlouho neviděla. Po deseti minutách matčina ječáku jsem začala mít obavu, aby na mně nepřišly zarděnky...jenže to začalo dostávat jakýs takýs děj a najednou mi jako parta potencionálních adeptů do blázince pomalu přestávali připadat. Otec v podání Jima Broadbenta byl vlastně úplně obyčejný středostavovský chlapík, kuchař, co miluje svoji rodinu, mírně divná zrzavá dvojčata s brýlemi a svoji hlučnou, leč ochotnou a obětavou ženu, své sny, mírně výstřední zálibu ve sbírání starých krámů a své přátele. Při scéně v nově otevřené restauraci jeho přítele, kam nepřišla ani noha, kde zdrcený kámoš Aubrey učí hrát pomocnou kuchyňskou sílu na bubny, jsem se náramně bavila. A ocenila chování uječené matky ke konci filmu, kdy pomalu měnila hlas do normálu, jen aby pomohla své nemocné dceři.A tak pokud chcete vidět jeden netypický film, proč ne tenhle?(5.1.2013)

  • kaylin
    ****

    Mike Leigh se ve snímku "Život je sladký" dokáže podívat na své postavy jak realisticky, někdy až bolestivě realisticky, tak i s nadhledem a humorem, kdy u postavy, kterou hraje Timothy Spall si celou dobu nejste jistí tím, jestli přehrává záměrně, nebo je to všechno na efekt. Každá postava je ale lidská a má hloubku.(27.3.2018)

  • mat.ilda
    **

    Fuj, ještě aby to chování podle původu nebylo nakažlivý... to aby byl našinec za Brexit rád dvojnásob - za Brity, i sám za sebe! Rozhodně ne komedie, ale hluboká tragédie o společenském úpadku a destrukci rodiny a já opět vzdávám díky naší zaostalosti a třídní tuposti, která nám nevelí, kam je třeba se přesně zařadit. Jen s velkým sebezapřením jsem sledovala za uši tahající rodinnou komunikaci, balancující na hraně trapnosti a uvěřitelnosti, všechny ty přehrávané grimasy a fistulí pronášené zoufalé hlášky v chudinském londýnském hantecu... a to prosím Tajnosti a lži od Leigha patří k mým hodně oblíbeným socdramatům! Jestli ale počin skutečně odráží realitu, tak moje hluboká účast s Ostrovany, patrně demokracie, již jako vrozená vada, zdegenerovala do nevratných škod - jak já říkám, není nad střídání diktatur... Lehké překvapení nastalo obratem v chování matky, která přiřkla nastalé situaci okolo jedné z dcer status vážnosti až takového významu, že zanechala hloupého řehnění a uschopnila se k smysluplnému shrnutí své situační role. A ještě pobavilo, jak byli ti staří britští pardi o dost mladší... ne tedy, že by platilo i hezčí :-)(27.6.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace