Nahý

Fakt nářez tenhle film!!! Dvouhodinovej hereckej koncert jakej jsem už dlouho neviděl. Těžkotonážní temný komedialní drama se valí na diváka s neuvěřitelnou kadencí plnou mega-dialogů ... Šílenost sama, spousta otazníků, žádná odpověď. Úžasná ústřední melodie. Divák u konce již zcela zdecimován, unaven a možná i zhnusen ... Těžko popisovat, tohle se musí vidět ... (21.12.2012)

Zlatá Palma - výběr (23.01.2006)

Zajímavá dobová výpověď o inteligentním člověku, který kvůli svojí snaze provokovat (nebo co on to vlastně chtěl) nemá ani trochu lehký a konvenční život. Fantastický David Thewlis (s "roztomilým" přízvukem) a vůbec všichni zúčastnění rozehrávají drsné a syrové drama prosycené černým humorem a situacemi, plné sarkastických dialogů, kterým se ale člověk nezasměje. Johny na své "cestě" dává rozmanitým, všemožnými způsoby zvláštním osobám ještě zvláštnější otázky... Podivným způsobem zajímavý film, který není "hezký" v tom pravém slova smyslu, je depresivní, bezútěšný, inteligentní a drsný. (30.12.2007)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,769,305║Tržby Celosvetovo $-║ (16.12.2009)

V jedné scéně sedí hrdina na pohovce a napravo vedle něj leží partnerka. Kamera bere hrdinu z levého profilu. Pokud ale hrdina na partnerku mluví, otáčí se kolem levého ramene jakoby do kamery, i když ve skutečnosti by se otáčel logicky přes pravé rameno. Co z toho plyne? Postavy a vůbec všechny věci ve filmu se často musejí přizpůsobovat kameře; tomu, kde je postavena, i když v reálu by se tak nikdy nezachovaly. A je velice zajímavé sledovat, jak si s tímhle úskalím režiséři (ne)vyrovnávají. (22.06.2008)

,,PROSTĚ NĚJAK ŽIJU ZE DNE NA DEN. SEMTAM NĚJAKEJ DEN VYNECHÁM. BEJVAL JSEM VLKODLAK....ALE TEĎ UŽ JSEM ÚÚÚÚPLNĚ NORMÁLNÍ! DO PRDELE! TĚM JE HEJ. NIC NEDĚLAJÍ. SEDÍ A VYJOU NA MĚSÍC“...... /// Píchání, perverzní kecy, uvolněný mravy. To všechno doprovází Johnnyho v Londýně, kam přijel za Louise, aby nakonec vopíchal Sophii. Můžeme o něm říct cokoliv, ale že by se nudil – to ne! Je to hajzl. Stejně jako Jerry. (Ale Johnny je vtipnější!) ,,KAM JDEŠ JOHNNY?“...,,PRYČ ZE SVÝ HLAVY!“ (Kdo mi tenhle skvost zase doporučil????) Johnny mele bláboly, potkává dalšího ,,dementa“, každej je píča a srší schopnostma Sokratovskýho dialogu..... Chytrej film. Neuvěřitelná výpověď v eskapádě slovních sraček, plnej osvobození od kakofonické zvědavosti lůzy, kterej nejsem schopen svojí prořídlou šedou kůrou vstřebat. Složitost jednoduchýho děje je nad moje chápání, postavám nerozumím (stejně jako v ENTER THE VOID), ony fixní ideje budoucnosti jdou mimo mé chronické systolické bušení srdce a aktuální neuralgii do prdele! Něco tak ,,plný“ dialogů se dneska těžko vidí. Existence světa. Moje? Vaše? Filosofujte a píchejte. OMELETA SMRDÍ! Panoptikum nešťastných(?), osamělých lidí (?) (kteří chtěj sex – pokud možno perverzní). Jo a abych nezapomněl: Jeremy za Sophií pospíchal, aby ji prdel roz.... no však víte...(jako ten ježek tý lišce...) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Znám všechny knihy Bible a vím, co Nostradamus myslel tím 6-6-6. 2.) Hledám poselství v každým čárovým kódu. 3.) Když ženská – tak starší, když sex – tak perversní. 4.) Věřím, že si šoustáním vrátím mládí. 5.) Thx za titule ,,FYDuk“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (05.08.2011)

Postava Johnnyho byla velmi provokativní, sympatická, osamělá, bystrá a odporná zároveň. V tom byl výkon Davida Thewlise naprosto bravurní. Film s původním scénářem čítajícím 25 stran byl pro mě až příliš depresivní, bezútěšný a syrový. Ale to už tady také někdo psal. Skutečně zvláštní film. (11.06.2012)

Hodně divný a přesto hodně zajímavý film. Hlavní hrdina je velmi nevyrovnaný mladý muž, který pořád něco mele a pořád někoho a něco rozebírá. Chlapům obvykle velmi rychle začne lézt na nervy a ženské postavy ho buď osudově milují (což já osobně nechápu) nebo ho za chvíli nemůžou ani vidět. Je svůj, nechápe, proč někoho urazí a co jim vadí a hlavně nesnáší, když se na něj někdo váže. Všechny ostatní postavy jsou taky divné, ale kouká se na to dobře. David Thewlis ovšem vleze na plátno a okamžitě ho ovládne, skvělý výkon. (19.01.2009)

Co se týče kinematografie 20. století, je Naked (společně s The Swimmer) asi můj největší objev za několik posledních let. (Díky, Honzo Fischere.) (26.08.2017)

Film, který nevypráví příběh, ale představuje postavy - lidi v celé své povrchní hloubce a příšerně smutné kráse. A každá postava tohohle poloneznámého opusu by svou životností a vydatností vydala za celý ensamble průměrného snímku. Za všechny Thewlisův Johnny, který je sice příliš arogantní na to, abyste mu věřili každou tezi, kterou ve svých sebeočistických výlevech vychrlí, jenž však sála takovým nezpochybnitelným šarmem a životní energií, že jsem si proti němu připadal jako absolutní mrtvola. Naprosto nezapomenutelný archetyp člověka, kterému bych se tak rád víc podobal. Dále mě fascinovalo to, jak si Leigh s neuvěřitelnou lehkostí hraje s naším očekáváním a používá ho proti nám, jak psychologii daleko radši naznačuje a implikuje drobnými detaily, než explicitně vykřikuje - a jak to všechno nádherně podtrhuje Dicksonova hudba. Absolutně brilantní film, na který nikdy nezapomenu. "You with me?" 100% (27.04.2014)

Velice zajímavý film, který je jakousi sondou do života jednoho muže ve středních letech, jenž vlastně nemá kam jít, a tak se napřed zastaví za svou bývalou holkou a potom se setkává s dalšími lidmi různých povah a vštěpuje jim svá moudra. Musím říci, že i přesto, že občas jsem se nudil a občas jsem nestíhal v rychlém proudu řeči myšlenkově pobírat, co hlavní hrdina říká (týká se to hlavně rozpravy hlavního hrdiny s nočním hlídačem), i tak se mi film velice líbil a rozhodně jsem měl po skončení filmu pocit, že jsem viděl nadprůměrný film zajímavý dějem i postavami. A občas jsem se i dost nasmál, hlavně rozprava Johnnyho s tím podivným Skotem, jenž hledal svou holku Maggie, byla velice vtipná, takového křupana ve filmu jen tak neuvidíte. Ale tak nějak pomalu se dostávám k tomu hlavního, co zde chci pochválit, a to byl naprosto perfektní herecký výkon Davida Thewlise, který v hlavní roli naprosto exceloval. Určitě se jedná o jeden z nejzajímavějších hereckých výkonů, které jsem dosud ve filmu viděl. Thewlis opravdu dokáže se svým herectvím utáhnout celé dvě hodiny a film nudí jen málokdy. Nevím, jak bych hodnotil, nebýt výkonu pana Thewlise, kterého jsem dosud znal jen z role v Harrym Potterovi. Ale opravdu mu tleskám. Jinak film jako celek určitě působí velice dobře a kvalitně, pouze ta občasná nuda se mi tam nelíbí, a proto také dávám hvězdičku dolů, ale čtyři hvězdičky už si tento film určitě zaslouží. (04.12.2008)

Pamatuju si, že když jsme šli s kamarádkou z tohoto filmu, museli jsme se zastavovat a objímat, abysme se trochu navzájem utěšili. Jinak si ale bohužel z filmu už moc nepamatuju - jen tu bezútěšnou apokalyptickou atmosféru - chtěl bych ho někdy vidět znovu. (01.02.2007)

Brutální smršť nekonečných nihilistických monologů, lavina otázek, ale žádné odpovědi. Nic tak těžkotonážního, existencionálního a zároveň komediálního jsem snad ještě neviděl (ale pravděpodobně uvidím v dalších Leighovych filmech). Moc pěkná osudová hudba. (08.05.2014)

Odysea novodobého Sokrata, jeho púť nočným Londýnom, inšpirácia gréckou antickou filozofiou je tu viac ako jasná. Snímok stojí prevažne len na dialógoch, ktoré sú myšlienkovo veľmi bohaté a hutné (mňa oslovil hlavne ten s nočným strážnikom). Zároveň k tomu treba pripočítať šarm a charizmu hlavnej postavy prezentovanej excelentným D. Thewlisom. Jeho často ironické poznámky a naoko nevinné otázky vždy triafali do čierneho. Nevšedný, originálny kúsok. 80/100 (08.07.2015)

jeden z najlepších anglických filmov, aké som kedy videl, úžasná výpoveď o dobe a jej hrdinoch zmietaných existenciálnymi problémami, otázkami, na ktoré nie sú odpovede a slepými motiváciami svojich antiheroických činov plných beznádeje. dokonalé obsadenie v komornom tempe rozohralo strhujúci príbeh, kulisami sa stala nepekná atmosféra Londýna začiatku 90. rokov a témou nič menšie ako hľadanie podstaty človeka, hľadanie jeho koreňov a miesta v čase i priestore, zároveň však večná rivalita hluchej spokojnosti so systémom verzus večnú nespokojnosť filozofov, prekliatych básnikov a mladých rozhnevaných mužov. Geniálne napísané scény, dialógy a repliky, ktoré chvíľu rozosmejp, aby vzápätí zaboleli a postavy, ktoré žijú a nie iba bezdôvodne prebývajú na plátne. Vážny a vážený film, nekompromisný film, pesimistický, ale ohurujúci. (28.11.2006)

Veľmi zvláštny a rozporuplný film, ktorý v jednom okamžiku zaujme, nadchne a vzápätí odpudzuje. Pozitívne je, že napriek slušnej dĺžke nenudí. Nemám žiaden vzťah k bezdomovcom a lúzrom. Ani dobrovoľným, ani tým, ktorí sa medzi nimi ocitli nechtiac. Všetky postavy tohto filmu boli ako z nejakého panoptika, nepravdepodobné, skarikované a iba chvíľami zaujímavé. Film bol od začiatku do konca na dve hviezdičky, čím vyjadrujem názor, že nemusel a nemal byť nakrútený. Ale tú tretiu musím pridať za fantastický herecký výkon Davida Thewlisa, ktorý statočne ťahal celý film. (07.03.2012)

Náročný a v mnoha směrech silně depresivní ale převážně neskutečně poutavý a skvěle zahraný snímek o "dobrovolném" bezdomovci a jeho přežívání a pohledu na svět. Možná zbytečně dlouhé ale David Thewlis je dokonalý. (06.03.2013)

Kdyby tato Leighova horečnatá chodecká „road movie“ (anebo sauntererie?) pojednávala více o nahých než o nahém, jehož poriomanie (a monomanie!) organizuje ono ustavičně připomínané drama naplňujícího se konce světa, zasáhla by mě tím víc. Všechny ty životy tváří v tvář žvástu, v nějž se zhroutil člověk, kamení, a divák tak klouže jen po evidovaných skulpturách v zapomenutém lapidáriu na konci studené války, ačkoliv důvěrnějším nahlédnutím v tu hemživou rozmanitost duší, z níž se rodí stále nová a nová první slova, by se dozvěděl více i o sobě samém, a neutvrzoval se jen v tom, jak správně sám tento svět vidí: protože vnímá jen zkreslujícím prizmatem zotročujícího Já. Zdánlivě vědoucí Johnny není nějakým osamoceným prorokem v londýnském panoptiku osamělých: sám je pouhým odrazem prvotního výkřiku, který ještě před půlstoletím zněl sytě krutým hněvem, zatímco on již své kletby jen vykašlává. Pansofické promluvy posedlého chorobnou neumluvitelností k sobě strhují přílišnou pozornost, takovou, jaká až zatemňuje celé navštívené (nikoliv obývané) prostředí: vyvolávají dojem, že je tím, který má každému co říct, zatímco ve skutečnosti stále mluví jen se sebou samým – v ostatních. Nenaslouchající a znecitlivělý nic nesděluje a s nikým nic nesdílí, jen cituje, trápí a zesměšňuje: bližní se mu otevírají jen jako různě zaprášená jeviště, na nichž sehrává svá ochotnická představení dle konvenčních scénářů. Struktura vyprávění, konfrontující jej souběžně s další vychýleným egomaniakem, psychopatickým sadistou, mi přišla rovněž příliš vypočítavá, poplatná snaze o příběh (byť efektní): vyvolává mylný dojem jedné osudové polarity, zatímco k takovému zásadnímu střetu dochází v každém záběru. Méně je mnohdy více – a to Leigh dokázal svým skvostným debutem Bleak Moments. V Nahých (!) toho mohl rovněž dostát, ale zřejmě se obával, že by tak film zahustil v divadelní hru… A obával-li se toho skutečně, pak oprávněně: protože divadlem tento film opravdu voní (a někomu jistě také páchne), a tímto feromonem mě také ještě více přitahoval... Každé setkání charakterizuje dokonalé a soustředěné vystižení postav – jejich jazykem, zvláštnostmi reakcí i skrytou motivací k hovoru (a v neposlední řadě skvělým herectvím všech představitelů). Každý z hrdinů touží po jedné, určité odpovědi, a té se mu nedostává – na rozdíl od krutosti, tělesné, duševní i jazykové. Nevnímaný, trýzněný prostor rovněž uzavírá tyto osobité interakce silou lidmi netušenou a každou repliku odstiňuje jakýmsi sivým smyslem věcí posledních: s každou větou tedy hrozí, že spadne opona a přikryje i diváka. Tak nevím, zda přeci jen nejde spíše o poctu Sarah Kane než Tonymu Richardsonovi… (20.01.2018)

Noci na zemi na špinavší, britský spôsob. Dutá bolesť na správnych miestach. (02.04.2022)

Leighův film je vlastně alegorie na druhou. Jednak po vzoru antického Odyssea (ovšem s tím rozdílem, že hlavní hrdina na konci návrat do Ithacy zavrhne), jednak po ironizujícím vzoru Joycova Odyssea, který je vlastně rovněž sledem náhodných setkání bez konečného výsledku. Z toho je možná patrné, že jsem si mnohem víc užíval koncept, než film samotný. Ale to bych pomíjel briskní a chytré dialogy, které je třeba ocenit o to víc, že vznikaly z větší části improvizovaně. (05.08.2018)