Mid90s
Mid90s
Deväťdesiate
Mid90s
Režie:
Jonah HillScénář:
Jonah HillKamera:
Christopher BlauveltHrají:
Sunny Suljic, Katherine Waterston, Lucas Hedges, Na-kel Smith, Olan Prenatt, Gio Galicia, Ryder McLaughlin, Alexa Demie, Harmony Korine, Jerrod Carmichael (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Kalifornské slunce, holky, mejdany, skejt a parta starších kluků, do které by hrozně rád zapadl. Tohle je prostě léto všech velkých poprvé, na které Stevie nikdy nezapomene. Tím spíš, že ho prožívá v polovině devadesátek – neopakovatelné době, jejíž atmosféru Jonah Hill (Vlk z Wall Street, Superbad) ve svém režijním debutu dokonale vystihl, hudbou počínaje a módou konče. (Aerofilms)
(více)Recenze (196)
Nelze jinak než za plný počet. Hillovi se bravurně podařilo vystihnout dobu ve všech možných aspektech od muziky a módy devadesátek, po krásného vystižení klukovské radosti z první pusy, prvního piva nebo cigarety. Slza mi prostě ukápla, jelikož jsem zavzpomínal na zlaté časy dětských proflákaných lét na patníku doby analogové. Na časy, které už nikdy nepřijdou a nám nezbývá, než na ně zavzpomínat. ()
Od Jonaha Hilla jsem očekával nějakou blbost, ve kterých sám často hraje. Ale tímto snímkem mě skutečně dostal. Dostal do něj snad všechny charakteristické prvky devadesátek (hip-hop, skateboardy, volné oblečení, kanystry s džusem), čemuž pomohl také formát filmu 4:3. Příběh příjemně graduje, postavy se vyvíjí a vykreslují, Sunnyho Suljice obdivuji, že ve 13 letech podal tak fenomenální výkon plný emocí, zejm. v dospělých scénách. ()
Vedle 'Eighth Grade' asi nejvíc "the feels" movie tohohle roku (pro mě). Jonah Hill s odzbrojujícím debutem, očividně hodně osobním. Někdy si to musím dát znovu. Těžká paráda. ()
Lotta the time we feel our lives are the worst. But I think if you look in anyone else's closet, you wouldn't trade their sh*t for your sh*t. So it's good. (7/10) ()
Nostalgická sonda do USA let 90. kde drtivou většinu filmu táhnou obzvlášť klasický songy a parádně obsazený role hlavní party. Navíc, kdy jste naposled viděli film kde se jedna z postav jmenuje Fuckshit? Je to takový hezky protiproudový kdy se tam bez váhání nadává do teploušů a negrů a vůbec hodně věcí co by dnes už asi neprošlo bez toho aby se nějakej měkkejš neurazil. Styl natočení na starší kameru s oldschool poměrem stran pomáhá trochu zvýraznit atmosféru filmu a upřímně řečeno když se nad tim zamyslim, byla by to trochu nuda s moderně kvalitním obrazem. Jonah Hill se vážně vytáhl. P.S. zřejmě nemám dost cool komentář když jsem to nenazval "coming of age" filmem jako všichni ostatní :))) ()
Hill mě mile překvapil, natočil svěží film, který ve mě probudil nostalgii 90 let. Nikdy jsem na skateboardu snad nestál, ale po shlédnutí si mám chuť zajezdit. Nejenom zasazeni děje, ale i jak je film natočený je super. Mladí herci zahráli skvěle, jak kdybych je sledoval z dokumentu o skejťácích, k tomu téma problémy v dospívání a máme tu fajn filmek, který si dám klidně znova. ()
Tohle mi sedlo. Hill mi naserviroval krasnou nostalgickou fresku z ktere strika retro feeling detstvi po hektolitrech, parada. ()
Režijní prvotina skvělého herce Jonaha Hilla mě naprosto ohromila a má moje veliké uznání stejně, jako mají i herci tohoto snímku. Dialogy, ze kterých jsem se válel smíchy a zároveň výborně zapadaly do doby let 90, hudba, která mě vnesla do příběhu a utla se přesně v tu pravou chvíli, scénografie, která by jako z oka vypadla nějakýmu skejťáckýmu filmařovi, momenty, kdy mi přestávalo bušit srdce, nebo mě dokázali, jak už jsem psal, neskutečně rozesmát, to všechno do sebe zapadalo jako puzzle. Hltal jsem každičkou sekundu, pecka. Proč mu říkají Kurvadrát? Protože vždycky, když udělá někdo hustej trik, řekne: "Kurvadrát, to bylo hustý!" /MFFKV2019/ ()
Hill natočil drama, v němž je nostalgická nálada upozaděna a hraje minimální roli. Je to hlavně syrové vyprávění o dospívajících osamocených chlapcích, jejichž životní osudy režisér nijak zvlášť nekritizuje a ani se nesnaží o jejich proměnu. Jen je zkrátka popisuje takové, jací opravdu jsou. Nicméně příběh nezachází příliš do detailů - spoustu pocitů u postav, jež působí trochu "nedovařeně", si musí divák domyslet. Více v ext. recenzi. ()
Devadesátky je prvotní snímek, který natočil Jonah Hill. A musí se nechat, že zachytit tu atmosféru se mu povedlo fakt dobře. Oblečení, hudba dokonce i filtr a kamera jsou super. Je to krátký film a děje se tam to čím si prošel v těhle letech snad každej a kdo říká, že ne tak kecá. 75% ()
Original music: Atticus Ross & Trent Reznor. This nigga think he Spielberg or some shit. V průběhu devadesátek jsem prodělal pubertu, dospívání. Druhý stupeň a střední školu. Je to tudíž nutně osobní. U nečekaně citlivého filmu Jonah Hilla jsem si uvědomil, že na ta léta vzpomínám méně, než bych nejspíš měl. I když by se ozvěny těch časů v Železném Brodě a v Semilech měly podobat filmu o skejťácích ze západního pobřeží jen málo, opak je pravdou. Chybí sice Mńága, pravda, a slunce ve městě vyhlášeném prvním elektrickým krematoriem skrze podezřelá mračna též neoslňovalo jako paprsky zrcadlenými pacifikem, spousta toho nicméně souhlasí: Pixies, pochopitelně Nirvana, Philip Glass, dokonce, OMG!, Omega. Cédéčka. Videokamera. Kámoši tváří v tvář. A hlavní hrdina, dvojník Michala Suchánka circa Jen si tak trochu písknout (odhalený slovan Suny Suljic); posuďte sami. Kromě jednotlivostí se Hillovi (ročník 1983) podařilo vystihnout ducha doby, hnané kupředu dramatickými technologickými a společenskými změnami, ale dosud charakteristické čistotou, o níž se mileniálům nezdá. Prostředí subkultury, která plní funkci za dysfunkční rodinu (a v mnohém lépe!), s tím mile koresponduje. Adept na dvojprogram s Šeptej. Nebo trojprogram s Paranoid Park. She put two of my fingers in her vagina. (...) And it's so much lower than I thought! ()
"Fuckshit, that was dope." Velmi těžko se mi hledají slova, kterými bych shrnul snímek, který jsem měl právě možnost vidět. Očekával jsem nostalgický návrat do doby, ve které Jonah Hill vyrůstal, do prázdných bazénů obklopených partičkami skateboarďáků a nějakého toho venkovního vandalismu a poflakování, ale tenhle film přinesl mnohem víc. Jonah Hill předvádí svůj dosud neobjevený, zato obrovský talent na vyprávění neskutečně autentického příběhu, o kterém lze jen těžko pochybovat, že by jej nenapsal sám život. Zároveň jsem na Jonaha pyšný, že se jako známý herec nevydal na cestu mainstreamových trháků, ale nezávislé artovky (ať už neobvyklými rozměry kamery nebo stylem vyprávění), které jsou festivalová kina ušitá na míru, přesto má ambice oslovit široké publikum. To co mě ale dostalo do kolen, bylo jak přirozeně ve mě Devadesátky dokázaly (jako člověka, který v životě na skateboardu nestál) vyvolat emoce a zapřemýšlet o veškerých motivech, které film rozvíjí. Mnohokrát jsem v příběhu spatřil reálné paralely se svým životem a okolím a težko se mi chce uvěřit, že tohle bylo zahrané. Opět se mi potvrdilo, že na filmových festivalech nejvíc miluji překvapení, které přináší. Mid90s mě oslovily a zasáhly neskutečným způsobem, že ve mně vyvolané pocity budou odeznívat ještě několik dní po festivalu. Zatím jednoznačně nejlepší filmový počin letošního KVIFFu, který se bude horko těžko překonávat. Edit: Zpětně mohu prohlásit, že překonán nebyl. ()
Letní oddechovka jak má být. Ono teda žádné vyrůstání není lehká věc. Najít si nové přátele, poprvé se postavit matce, určit hranice staršímu bráchovi. Chce to pořádnou dávku odvahy, ale něčím takovým si musí projít každý. V Devadesátkách je navíc vše zahaleno do slunečných paprsků LA, kde vám v uších zvoní kolečka projíždějících skatů. A to je fajn. ()
S devadesátkama to má společnej fakt jen název. Škoda, snad někdy jindy. ()
Suďte si mě, ale skejt mě baví, a tenhle film mi na ráno sednul taky. ()
Neo-Ostalgie ()
Tady mě Jonah Hill doslova odzbrojil. Celou dobu ho mám za kašpara z levnějších holyůdských komedií, aby potom mohl vymetam afterpárty s celebritama a sjetej machrovat. No a najednou vleze na režisérské křeslo a svoji prvotinou předvede tuhle parádu o klukovi, který přichází do puberty a nutně potřebuje změnit prostředí svého dětského pokojíčku za nelítostnou ulici plnou divokých skejťáků a nejrůznějších pobudů L.A. předměstí. Citlivý kousek života zřejmě Jonahova zkušenost o hledání nových přátel a celoživotní lásky v podobě svobody na skateboardu. Chválím úzký formát, občasné zrno pro pocit nostalgií naplněného snímku a neskutečný Sunny Suljic, kterého sem si svojí přirozeností a bojovností hnedka oblíbil. Těším se na něho v dalších filmech. Soundtrack+ 85% ()
Plusy jsou atmosféra, hudba, obraz, zvuk. Mínusy jsou děj chvílemi nedávající smysl, hlavní herec kterej vypadá spíš na deset let než na třináct, takže mu spoustu probíhajících věcí moc nevěříte, vedlejší linka s bratrem vyznívající do ztracena a občas zbytečně hysterické herecké výkony. Jinak ale Jonah Hill překvapil a do tohodle komediálního poloretardovanýho herce bych takovej film určitě neřek .) ()
Tak nějak nevím, proč tomu dávám tak "nízké" hodnocení. Je to dobrý, na debut téměř skvělý a devadesátý léta to vystihuje víc než dobře. Párkrát jsem si při sledování vzpomněl na Kids, ten feeling a vizuál mi je připomněl, ale celkově jsou Devadesátky lepší film a nesnaží se levně šokovat. Zároveň ukazují dospívání bez příkras a se vší jeho bolestí a kouzlem. Takže se mi na to koukalo dobře, je to fajn film, ale jaksi mě nedokázal chytnout za srdce. Možná, že jsem v 90. letech nebyl v tom správným věku, aby u mě zafungovala nostalgie, možná mi není skate komunita té doby blízkým tématem. Ale určitě na to koukněte. Tři betelně silný gyöngyhajú lány. ()
Související novinky
Keanu Reeves si zahraje v komedii od Jonaha Hilla
Tuhle kombinaci by nejspíš čekal málokdo. Keanu Reeves (The Matrix Resurrections), herec téměř univerzálně milovaný napříč všemi cílovými skupinami, však už loni přislíbil svou účast na nadcházejícím… (více)