Reklama

Reklama

Devadesátky

  • Česko Mid90s (festivalový název) (více)
Trailer 1

Kalifornské slunce, holky, mejdany, skejt a parta starších kluků, do které by hrozně rád zapadl. Tohle je prostě léto všech velkých poprvé, na které Stevie nikdy nezapomene. Tím spíš, že ho prožívá v polovině devadesátek – neopakovatelné době, jejíž atmosféru Jonah Hill (Vlk z Wall Street, Superbad) ve svém režijním debutu dokonale vystihl, hudbou počínaje a módou konče. (Aerofilms)

(více)

Recenze (169)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Jonah Hill mě svým debutem dostal naprosto do kolen. Fantastická dobová atmosféra zve k návratu do našeho dětství, případně dospívání, úžasný soundtrack a především famozní práce s herci mladého věku. Sunny Suljic podává totálně přirozený výkon, ale zvládá při něm i herecky velmi těžké scény, při kterých to hlavní musí říct oči. Další velký objev je Na-kel Smith, velmi charasmatický kluk a jen jsem přemýšlel jestli se skejťáci učili hrát a nebo herci skejtit, ale ať tak nebo onak, maj ode mě za jedna. Jonah přes tenhle film zařval do celýho světa "sem tady a mám kurva talent" . Již druhý košický pětihvězdičkový filmový zážitek. BTW, Košický artfilm fest se mě začíná dostávat do srdce nejen svou filmovou dramaturgii, ale i svou atmosférou a totální pohodou, kavárničky, hospody, bary, spousty prostoru, krásný město, kino Slovan, herci a návštěvníci jedno jsou. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Subkultura kluků z rozvedených rodin očima outsidera aka sebejistý, nepodbízivý a pozorovatelsky přesný debut, který si na nostalgii z předminulé dekády neujíždí, ale dokáže jít proti srsti... ()

Toren 

všechny recenze uživatele

9/10. Jo, je to tam. Coming of age v nejryzejší podobě. Hill do svého debutu narval srdce, atmosféru a hodnoty, které z tohoto osobitého projektu dělají naprostou feel-good povinnost. Sunny Suljic je talent jako kráva - snad si vydláždí cestu do Hollywoodu. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

US kmeny 90's - díl skateboardová subkultura. Celovečerní americký nezávislý návrat do devadesátek, tak autentický, že tomu bylo přizpůsobeno vše, téma, kostýmy, hudba, všechny ty propriety oné doby, mizanscéna, dokonce i formát obrazu. Zaostřením na skateboardovou komunitu to trochu připomíná Legendy z Dogtownu, důrazem na pouliční kulturu i sociální aspekt zase třeba rané filmy Spikea Leeho, ale jednoznačně nejvíce z toho čni opravdu skvěle provedený pokus popsat ten složitý přechod mezi dětstvím a dospělostí, složité období pre/puberty, formování osobnosti i hledání si svého místa ve společnosti, i přes (autenticky) vulgární jazykový projev film citlivý a empatický... Opravdu povedený režisérský celovečerní debut Jonah Hilla...kdo by to do něj byl řekl... Fuckshit ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Úplně to vidim na ČT2 v nezávislym létu. Užil jsem si to a v porovnání s titulním chlapečkem mi moje dětství přijde dost uťáplé. ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Nebudu se tvářit, že moje časově obdobně zasazené dětství vypadalo takhle, protože bylo mnohem umírněnější, klidnější a adekvátně introvertnější. Přesto se mi moc líbí, jak Hill onu dobu zachycuje. Ne jako milou dekádu tvárného dětství, ale jako problémovou, ztracenou a tím pádem až trochu tesknou chvíli v kulturním vývoji, do jisté míry i slepou uličku. Takový protisměr nejde než docenit, protože trefuje tu palčivou děravost a nedokonalost a v ní vystihuje, proč mě budou devadesátky fascinovat i na smrtelné posteli. ()

tron 

všechny recenze uživatele

To si robíte srandu? Herecké výkony? Scenár? Soundtrack? Fakt ste to tam videli (počuli)? Pravdupovediac, mal som z toho rovnako negatívne pocity, ako z Kids Larryho Clarka. Pamätáte? Príšerný film o otrasných ľuďoch (pre)žijúcich v hnusných podmienkach. Poetika ošarpaných ulíc amerického predmestia 90. rokov má niečo do seba a nepochybujem o tom, že presne takto to Jonah Hill chcel natočiť a je s výsledkom spokojný. Ja nie. ()

Slasher 

všechny recenze uživatele

Skvělý návrat do nezaměnitelný doby "Tony Hawků", nadávání do buzíků, punk rocku, discmanů a 4:3 videí -- Jonah režijně hned na poprvé s bezchybnou, filmařsky citlivou sérií zásahů do emocí, navíc posílenou o soundtrack Reznora & Rosse. A myslím, že je to dostatečně rozměrný a poutavý příběh i v případě, že vás to nechytne nostalgicky, nevyrůstali jste tou dobou náhodou v Kalifornii, ba nejste ani sami generací y. Za mě mnohem lépe fungující "rekonstrukce dětství", než s čím teď přišla cinefily oslintaná ROMA. P.S. A teď šup na LORDS OF CHAOS :) ()

Zeck 

všechny recenze uživatele

Po současné ubíjející pásové velkovýrobě nostalgických návratů do 80. let, někdo konečně oprášil devadesátky a přinesl film i pro doposud opomíjenou generaci. Fakt, že tím člověkem bude ve svém režijním/scenáristickém/producentském debutu zrovna Jonah Hill, to bych si asi nikdy nevsadil. Doslovný název je zcela namístě, protože pro kohokoliv jiného než pro cílovou skupinu bude tento film skoro o ničem, do hloubky totiž moc nejde. V polovině devadesátek mi bylo méně než hlavní postavě a vzhledem k tomu, že v době bez internetu nějaký ten rok trvalo než se libovolný trend ze zámoří dostal do postkomunistické ČR, období největší módy v prohánění fošen mě zastihlo už celkem odrostlejšího. Když jsem byl ještě o něco víc odrostlejší (tím myslím poslední ročníky na základce), začalo se chodit chlastat do hip-hop hudebního baru pro mladistvé, kde vám alkoholický barman (který si před otevíračkou nechal pravidelně kouřit ptáka od štětky na stole přímo naproti skleněným dveřím) nalil i když jste vypadali jak z šesté třídy. Hip hop s hippie rovným přístupem byl na vrcholu popularity u mladé generace a díky němu jsem ostatně také narazil na partu starších "týpků", kteří byli v mých naivních očích dospělí cool hrdinové (bylo jim tak 17), kteří mě brali, i když jsem byl o roky mladší než oni. Pro nejistého teenagera hledajícího vzory to bylo neskutečné zadostiučinění, zvláště pokud byl zvyklý, že se jemu a jeho vrstevníkům na chodbě ve škole podkopávaly nohy od o půl roku starších retardů, právě kvůli "rozdílnému" věku. Rodiče by patrně z mých nových idolů, jointů a chlastání na dánský způsob moc odvaření nebyli, ale koho v té době zajímali, já byl v sedmém nebi jako kluk ve filmu. Sečteno a podtrženo, v tom filmu jsem se neustále zpětně viděl, i když v různých obdobích mého dospívání, takže se spokojeným úsměvem retarda a totálně zaplaven nostalgií, neschopen objektivně hodnotit, jsem tomu nasolil plný počet. Film sice má pár náznaků hlubších momentů a témat, ale klouže po povrchu a místo řešení postavy bratra raději přinese ukázkový dobový soundtrack. Primárním účelem snímku je retrospektivní vzpomínání na dospívání v konkrétní části minulosti, tedy podporování zkreslené sentimentální vzpomínky na dobu, ve které bylo "všechno skvělé". 90 % ()

H34D 

všechny recenze uživatele

Jonah Hill má zjevně osobní vztah nejen k době devadesátek, ale i ke konkrétnímu prostředí a postavám, které do svého filmu umístil. Je z něj cítit příjemná, avšak poněkud temná nostalgie. Z filmů číší "realita", za každou hloupostí a vulgaritou je lidskost, takhle to bylo. Velmi se mi to líbilo, ale zdviženým prstíkem musím pohrozit, že další filmy pouze touto téměř "bezdějovou" nostalgií Jonah Hill neutáhne, na svém scenáristickém umu bude muset ještě trochu zapracovat... Držím palce a těším se na další kousky. PS: Tak mě napadá, jestli Devadesátky neznamenají dnes to, co v osmdesátkách Stůj při mě. 8/10 ()

Morien 

všechny recenze uživatele

Tak to se Jonahovi hodně povedlo! Mám velkou radost, a to zvlášť proto, že se teď nějak hodně dívám na nové/novější filmy a většina mi připadá tak špatná, až si občas kladu otázku, jestli filmaři zapomněli, jak se dělají (pořádné) filmy a nebo jestli je chyba na mém přijímači. Zvlášť obdivuhodné mi připadá, jak velmi jistě pan debutující autor ví, co ukázat, co neukázat, kde přesně střihnout, co vyslovit, co nevyslovit. Fantastickou oporu má v perfektně zvolených hercích. Sunny Suljic mi připadal skvělý už v Zabití posvátného jelena, a tady jenom potvrzuje, že to nebyla náhoda, že dokáže utáhnout i hlavní roli a že dokáže přirozeně ztvárnit i tak komplikované emoce, jaké by u některých "dospělých herců" člověk stěží pohledal. Lucas Hedges navzdory minimálnímu prostoru jede jako drak, u něj se opravdu těším, v co se vyvine v budoucnosti, protože si vybírá samé zajímavé a vyzývavé projekty, a řekla bych, že on a asi Timothée Chalamet potáhnou nastupující generaci na svých bedrech, pokud se někde něco nepokazí. U Katherine Waterston mám poprvé pocit, že do své role přesně patří a je v ní skvělá, což je super, protože v každém jiném projektu, který jsem s ní viděla, mi byla extrémně nesympatická. Kluci z "gangu" byli taky skvělí, zvlášť Na-kel Smith, ale to souvisí hlavně s tím, že jejich role byly přesně a civilně napsané. Zároveň mi přišlo super, že film se nijak neutápí v té aktuálně tak populární nostalgii po osmdesátkách a devadesátkách. Využívá dobu jako zasazení příběhu, ale nedělá z toho samoúčelnou fetiš. V tom nejvíc pomáhá hudba tím, že kombinuje rapery a Nirvanu na pozadí s atmosferickou hudbou, která to celé aktualizuje a "znadčasovává". Zkrátka a dobře, velká radost. ()

choze 

všechny recenze uživatele

Povedená citlivá, melancholická nezávislárna o dospívání v devadesátkách se skejťáckými kámoši. Hledání si kamarádů a místa v partě, žárlení, obdivování starších kluků, první pití a kouření, první kontakty s holkami, vzpoura proti rodičům... Výborná atmosféra i mladí herci. ()

Psema 

všechny recenze uživatele

Režijní debut komika Jonaha Hilla (21 Jump Street, Superbad) mnoho lidí překvapí. Nejedná se totiž o komedii, nýbrž o tuze realistické „coming of age“ drama o klukovi Steviem, co hledá s přicházející pubertou své místo ve společnosti. Situaci mu komplikuje agresivní starší bratr a matka-samoživitelka, od kterých Stevie utíká k partičce místních skejťáků, kteří nejsou zrovna dokonalou ukázkou morálky, ale přesto mají srdíčko na správném místě.. Filmu vládne neskutečně přesná atmosféra 90. let, umocněná natáčením na 16mm film v poměru stran 4:3. Herecky je film naprosto parádní, včetně zcela neznámých dospívajících herců. A režijně a scenáristicky debutující Hill válí vysoustruženými dialogy, přesným tempem a schopností nechat diváky prožít příběh bez zbytečné doslovnosti. Jeden z nejlepších filmů roku. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Pracovala v Disney Worldu. Bylo...bylo jí všechno jedno. Překročila hranice.“ - „Co jsi udělal?“ - „To se neříká. Jsem gentleman.“ Ano, skutečný gentleman… Zpočátku mě film vůbec nebral, upřímně řečeno, celkem jsem se u něj nudil. Ale postupně se mi do něj podařilo vpravit a jeho „hrdinové“ si mě čím dál víc získávali. Navzdory jejich chování (nebo právě kvůli němu?). Ostatně, nikdo z nich to neměl jednoduché (sám hlavní hrdina neustále bojoval s matkou a hlavně bratrem) a na nikoho nečekala žádná zářná budoucnost, spíš naopak. A atmosféra filmu se mi líbila, ani jsem k tomu nepotřeboval pocítit nostalgii. Přátelství, první zkušenosti s pitím, kouřením, opačným pohlavím…a hlavně trávení veškerého času s partou na skateboardech, nechyběla pohoda i vážnější momenty. Přišlo mi, že tvůrce dobře ví, o čem vypráví. Tím se dostávám k tomu, že mě Jonah Hill hodně (mile) překvapil. Zřejmě to byl pro něj i dost osobní film. Mid90s sice není úplně super pecka, ale počin hodný slušných 4* určitě (a to nejen na debut). ()

freddy 

všechny recenze uživatele

Nostalgické filmy a příběhy jsou fajn, mají-li co říct. Tenhle film mě částečně zklamal tím, že je to prostě jen sled scén a událostí bez výraznější příběhové linie, bez pořádného děje, bez nějaké zapamatováníhodné scény, díky které bych si ho dokázal vybavit i za delší dobu. Vlastně je to celé takové na pohodu, občas nějaký konflikt, aby se neřeklo, a než jsem stihl jako divák začít sympatizovat s aspoň nějakou postavou, nastal konec. Filmu se nepovedlo mě vtáhnout do děje, mnohdy jsem u filmu myslel i na řadu jiných věcí s filmem nesouvisejících, a tak to vlastně kolem mě jen tak profrčelo stejně jako ta partička na skejtu na kinoplátně, která se poflakuje, řeší život, skejt a holky a snaží se přežít v té zvláštní době, které se říká devadesátky. Neříkám, že film byl vyloženě špatný, ale nebyl bohužel ani dobrý. Taková typicky průměrná nostalgie na pohodu, která nenadchne, neurazí a ve výsledku je vlastně člověk rád, že to viděl, ale nic to v něm nezanechá. Maximálně tak pocit nebo spíše něco jako vzpomínku na to, jak to bylo fajn, když člověk v 90. letech jako dítě nemusel řešit žádné starosti a povinnosti a jen plul životem. A to je vlastně to krásné, co mi film nabídl. [27. Art Film Fest Košice] ()

castor 

všechny recenze uživatele

Jonah Hill nikdy nebyl můj oblíbenec. Vnímal jsem ho nejprve jako neprofláklého (a docela přirozeně vystupujícího) komika (Superbad), pak zejména vedlejšího přicmrndávače v méně či více vydařených komediálních projektech, pak jako velmi solidního přicmrndávače v dramatických kouscích (Moneyball vedle Pitta, Vlk z Wall Street vedle DiCapria) a nyní tenhle hekavý hošan překvapil režijním debutem, který poměrně syrově pojednává o životě osamělých skejťáků. A na prvotinu je to hodně vydařená záležitost. Je jedno, zda jeho hrdinové jezdí na skateboardech nebo brigádničí třeba na plovárně, Hill sleduje jejich dospívání a obtížná životní rozhodnutí. I když nepřináší nic nového, ve svém pojetí je citlivý a upřímný. Hlavním hrdinou je svou vlastní cestu a identitu hledající Stevie. Je to roztomilý klučina, kterého pravidelně řeže starší bratr, matka samoživitelka je pořád v práci, a tak hledá porozumění jinde, což má suplovat jeho chybějící rodinné zázemí. Ač je přemýšlivý a zdrženlivý, obdivně se začne scházet s partou skateboardistů, kteří obráží mejdany a jednají na hraně zákona. A ze stydlivého hocha se stává někdo „jiný“, jež vyzkouší alkohol, drogy a zasune své dva prsty tam, kam ještě starší kluci zdaleka nezabrousili. Postupně ale pochopíme, že u každého zkaženého obalu je i jádro, které ještě nemusí být nakyslé. A že právě ani hoši z party to rozhodně nemají lehké. Hill kouzelně zachytil všednodennost, je autentický v detailech, má obyčejné cíle, předkládá několik špatných rozhodnutí i následných kroků s jistou dávkou naděje. A hlavně posbíral velmi dobré mladé (mnohdy neherecké) tváře. Kdyby ještě lépe vklouzl do několika témat, výsledek mohl být dochucenější a pocitově naplněnější. ()

Davies182 

všechny recenze uživatele

Na pohoduuu. Člověk má najednou pocit, že jsme si jako děcka víc vážili esence přátelství. Že z čirého kamarádství v dospělosti cosi nezaměnitelného vyprchá, a jeden dnes více než na všechny ostatní myslí hlavně na sebe. Smutný film. ()

Xmilden 

všechny recenze uživatele

Tady stojí že co se týče žánru jedná se o drama/komedii. Komedie to prosím vás není. V Pátku 13. se člověk taky usměje, když nějakému trdlu skončí mačeta zaseknutá v hlavě a rozhodně bych jej neoznačil za horor/komedii. Omlouvám se, ale musel jsem se k tomuhle vyjádřit, protože pak Devadesátky spadnou žebříčkově do komedií a tam rozhodně nepatří. Takže jednoznačně drama. Mladý Steve neví kam patří, vždy tak nějak kouká po starších a když se mu nedostane uznání u staršího bráchy vyrazí přímo do ulic. Samozřejmě má to štěstí že se zkamarádí s jednou tuze odrzlou partičkou stejkáťů a divák tak nějak tuší že to nemusí dopadnout happy endem, protože Steve skotačí na pěkně šikmém prkýnku. Nejsem a nebyl jsem nikdy stejťák, nicméně Jonah Hill prokázal tolik režisérského umu a za pomocí parádního soundrtacku, snadno zapamatovatelných a jasných charakterů dodal snímek, který u mě vystřelil pocitově dosti vysoko. Hrozně bych si přál mít jako bráchu Raye, ale Fuckshit skvěle topil pod kotlem. 80% ()

pepo 

všechny recenze uživatele

Vynikajuce coming age retro. Jonah Hill sa ukazal ako velmi schopny reziser zvladajuci formu aj pracu s hercami. Je to svizne, obcas mile, obcas krute a stale posobive. Akurat to trochu vysumi do stratena, takze zaverecny dojem nie je tak silny ako by sa mohlo zdat z jednotlivosti. Velmi pozeratelna indie zalezitost. 8/10 ()

Reklama

Reklama