Tajnosti a lži

Už dlouho se mi nestalo to, co u tohoto filmu - pokud vůbec někdy. On je doslova s každou minutou lepší a lepší. Zpočátku vidíme černošský pohřeb, pak výjevy manželů, co se hádají... Tak na takovýhle britský sociálně-kritický realismus trvající dvě a půl hodiny opravdu nemám, říkal jsem si. Pak se ale provázky splétají, uzlíky utahují, až příběh dospěje do fantasticky natočené rodinné večeře, kde má každá replika, každý pohyb, gesto, svůj význam. Když kvůli ničemu jinému, tento film je dobré vidět kvůli úžasným hereckým výkonům. Režisérův styl (film se zkouší půl roku jako divadlo) je na výsledku hodně znát, protože tu nevidíme napsané postavy, ale skutečné lidi, kteří ani v nejvypjatějších a téměř groteskních momentech nespadají do karikatury. Neustále s nimi musíme soucítit. Moje oblíbená scéna? Cynthia vychází z kina se svou nově objevenou dcerou. Dříve neurotická troska, nyní s novým účesem a úsměvem na tváři. Proměněná dcerou, které se kdysi dobrovolně vzdala. Ale nebylo to tehdy - i vzhledem k současnosti - správné rozhodnutí? Silný film, který ve vás zanechá řadu otázek. (19.08.2018)

Našly se, po dlouhé době se konečně poprvé setkaly a musí si vybudovat vztah, který se měl rodit několik desetiletí, během několika dní. Trochu mě mrzí, že se film věnoval více vedlejším příběhovým liniím, mnohdy i odbočil do slepé uličky (žena po autonehodě, kolega z Austrálie) a bez couvání se rozhodl vrátit zase zpět na hlavní. Snímek by rozhodně snesl prostříhání, aby více vynikla kresba zrání vztahu mezi matkou a dcerou. (26.09.2012)

Brenda Blethyn - asi nejznámější jako Bílá voda - předvádí se svou postavou to, co se jen tak nevidí. Hraje odzbrojujícím způsobem obyčejnou jednoduchou ženskou, která dá svoje dítě, aniž se na něj po porodu podívá, k adopci a ono - urostlá vzdělaná černoška - se po letech ozve. Jejich "našlapování" kolem sebe, poznávání a přibližování je komplikováno nejednou zkouškou. Okouzlující, nádherný film. A to jsem k němu přistupovala velmi ostentativně, jako nakonec ke všemu, co je vynášeno, nominováno a opěvováno do aleluja. V tomto případě oslavováno plným právem!!!! (05.07.2005)

Asi do polovice som nevedel, o com to je, taziva atmosfera, ludska bieda, ponure prostredie. Herci naozaj skvele zapaduju do toho bezvychodiskoveho prostredia. Asi od polovice nabera film spad, zivoty znacne odlisnych protagonistov sa prelinaju a nakoniec sa splet vztahov podari prijatelne ludsky rozpliect. Cenim si vykreslenie postav, kde nie je jasne, kto je dobry a kto zly, kto skaredy a kto pekny. Zaujimava studia o hladani vlastneho povodu a identity, riskovani zranenia z pravdy a vyrovnavania sa s nou. Tazke otazky okolo adopcie a odhalovani roky zamlcovanych osudovych rozhodnuti. Kto tento film oznaci 'komedia', mal by skumat, comu sa zvykne v zivote smiat; smiesne boli asi len grimasy Hortenz na rozveselenie Cindy. (09.11.2013)

Leighova metoda vypadá tak prostě. Vymyslí si několik situací, které by mohly potkat kdekoho, obsadí herce, kteří nemají problém improvizovat a spustí kameru. Jeho přístup k zachycování velkých dramat malých lidí je ve skutečnosti mnohem svědomitější, vyžaduje precizní přípravu, hodně trpělivosti, ale také kapku štěstí. Na výsledku každopádně není poznat, že byl dlouze plánován a promýšlen. Působí velmi syrově, velmi živě. Kdykoli to obsah scény umožňuje, nechává Leigh běžet kameru nepřetržitě a herci si hezky na jeden zátah oddřou své. Zvlášť v záběrech s více postavami bych ale neopomíjel ani obrazovou kompozici – slouží přehlednosti a vypovídá o vztazích mezi postavami. Dominující modrošedý barevný tón pak odpovídá „zamrzlosti“ citů, neschopnosti otevřené komunikace, strachu z pravdy a zodpovědnosti. Smutná témata, ale velmi blízká tomu, čím žijeme. Konec filmu přesto nabízí jistou naději. 85% (01.08.2018)