Manželské etudy po 35 letech
Obsahy(1)
Nejaktivnější pár. V době svatby studenti architektury. Oba se snaží podnikat už za socialismu. Postupem času se jim narodí pět dětí a postaví si dům na kraji Prahy. Po revoluci se pustí naplno do podnikání, kupují dům na Vinohradech a prodávají nábytek. Obchod ale neprosperuje podle jejich představ. Děti dospívají a generují různé problémy. Ivana se cítí na konci sil, vypukne manželská krize. Ivana a Vašek jí ale nakonec ustojí a upevní svoje vztahy. (Česká televize)
(více)Recenze (25)
No co no, dokud nás smrt nerozdělí, jak jednoduché. Jednoduché to není prožít, jednoduše to jde vyjádřit. Šest. ()
Ja tomu nerozumiem, z čoho vlastne žili, skadiaľ brali na svoj pomerne náročný život (veľa detí, rodinný dom...)? Táto otázka napadne aj režisérske a spýta sa na to, ale hoci sa odpovede dočká, ja som jej moc neporozumel. Bohužiaľ je dosť smutné, ako nakoniec Strnadovi dopadli – aj na najsympatickejší pár Manželských etud dopadla temnota a depresia. Jasné, na konci to vyzerá nádejne, ale, na druhej strane, s takou duševnou poruchou to už asi do konca života nebude med lízať. ()
Tak tenhle díl mě zaujal z toho důvodu, že tu jejich dceru si vzal za manželku můj spolužák ze základky. Jinak přiženit se do takový famílie, to je asi výhra. Přišlo mi, že celá ta rodina bere nějaký tvrdý drogy. ()
To nejlepší nakonec. Recept na šťastné manželství není, je to hodně o kompromisech, toleranci, odpouštění si a chce to začítat pořád znova. Když se to povede, je to hezké, ale není to zadarmo. ()
Ivana Strnadová je pořád stejná. Za těch 35 let se skoro nezměnila. Přesně tak - ,,takovouhle bombu nikdo nemá´´. ()
Jeden z těch párů, který končí happyendem. Ale samozřejmě to není zadarmo, jak se ostatně v tomhle třetím ohlédnutím za svatbou dozvíte. Ivana mě fascinovala už když se snažila podnikat před revolucí a strašně jsem jí (oběma) fandila. ()
Každý příběh je jiný, ale tenhle asi nejsilnější. Imponuje mi, že drží pohromadě, ikdyž tam byla tak obrovská krize! Moc se mi líbil závěr, kde došlo i na reflexi vlastního natáčení, který se chtě nechtě do těch životů taky promítne. Samozřejmě se najdou i nezodpovězené otázky třeba na ekonomickou základnu rodiny, kdy léta hořekují nad bídou vlastního podnikání a přitom rozhodně nežijou jako chudáci, ale tak zas je prostor pro spekulace :-). Jsem zvědav, jestli dojde i na další řadu etud... ()
Ju ,viděl jsem už Strnadovi... ()
Všechny tři části Strnadovejch jsou (ještě s nějakou minimální omáčkou navíc) řešený v samostatnym filmu, tak se tady nechci opakovat - díl po 35 letech je vlastně jen poslední třetinou filmu. Ivaně a Václavovi obrovsky fandim, stejně jako asi většina lidí, ani jim se ale problémy nevyhnuly - otázkou je, jak velkej podíl na tom má ta jejich workoholičnost. Osobně jsem se Martinově revoltě (v dílu po 20 letech) ani moc nedivil, když vyrůstal v rodině, kde rodiče na nic a na nikoho neměli nikdy moc čas a kde se všechno obětovalo práci (a když práce náhodou nebyla, tak se nějaká vymyslela), o to víc mě ale potěšilo letošní pokračování, ze kterýho je vidět, že dneska už je z Martina skvělej, pohodovej a pozitivně naladěnej kluk (jakej rozdíl oproti pesimistickýmu a škarohlídskýmu otci, co?), schopnej dokonce založení vlastní rodiny. Super, to pro mě byl obrovsky pozitivní moment. Naopak mrazení jsem měl z Václavovy a Ivaniny manželský krize vyústivší v odložení svatby jejich dcery (dyť už kurva měli i oznámení! A všechno kvůli jejím rodičům... To musela bejt docela pecka, teda) a taky v rozpad vztahu jejich nejstaršího syna - tolik k názoru, že když se rodiče rozvedou už s dospělejma dětma, tak to tolik nevadí. Tady to naštěstí rozvodem neskončilo, ale například z toho Václavova pro mě nesmyslně konfliktního a zbytečně ješitnýho předsvatebníího ultimáta "Já jsem řek, že na tu jejich svatbu nepudu, pokud neuvidim jejich rodiče. A teď si představte, že oni za mnou nepřišli. Tak já jsem si řek, že prostě ne", z toho mi fakt šel mráz po zádech. Stejně jako z poznámky směrem k Martinovi, když začínal s cykloservisem, typu "No on je spokojenej, řiká, že se má dobře, no. Ale kdyby si to uměl spočítat, tak by zjistil, že se dobře nemá" (trochu parafrázuju). Každopádně naopak k Václavově cti budiž počítáno to, že žít s dalším workoholikem, ještě k tomu s psychickou poruchou, to neni žádná legrace, a Václav to ustál - ustálo to i to manželství, kde se oba nakonec pořád maj evidentně rádi. A to je obdivuhodný, a i v rámci ME jde vlastně o podle mě ojedinělej případ, kdy to partnersky dopadlo vlastně dobře - o jedinou pozitivní vlaštovku, která se sice proletěla pár uragánama, omlátilo jí to o několik zdí a protáhlo pár kalužema, nakonec ale letí dál a je naděje, že v pořádku jednou i doletí. A naposled - Ivaně i Václavovi respekt za to, že jsou schopný s takhle intimní zpovědí jít ven. Protože soudit a hodnotit je je tak snadný... A tim, že dokument pustěj do světa, tu možnost bejt odsouzený dávaj každýmu; i to je pro mě obdivuhodný gesto. Stejně jako oni jsem ale i já přesvědčenej, že jejich příběh má sílu lidem ve vztazích pomáhat. ()
Prišli aj dramatické udalosti, ktoré nikto nečakal, to je daň za hektický život. Druhá, pokojnejšia polovica filmu začína Honzovým skvelým neobratným akoby požiadaním o ruku popri vylievaní cesta na koláč z misky. Záhadou celej tejto série mi zostáva, ako sa dá 20 rokov žiť z neprosperujúcej predajne nábytku, do ktorej nikto nechodí. Na konci prichádza v plnej paráde slávnostná premiéra filmu Strnadovi. Lepší záver ani nemohol byť, takže ja s percentami určite nebudem trocháriť. –––– Po těch letech, co jsou spolu, třicet let, si myslím, že úplně zlatí. Jezděj na výlety, hubičkujou se, objímají se, jsou v pohodě. Občas nějakej průser, ale to je vždycky nějakej, viď? Je to tak naopak, že blbnou oni, když to tak vezmem. –––– No tak pani Spáčilová nám dala 70 %. Jenom 70 %! My jsme si vždycky říkali, jestli dostanem aspoň 45. ... A teď jsem si říkala, jestli těch 70 % je za kameru, za zvuk, nebo jako za hereckej výkon. Protože oni lidi si myslej, že je to hereckej výkon, ale to není hereckej výkon. –––– Tisíckrát si promítni tu misku, jak jsi míchal, a už to nikdy nedělej. Nikdy už to nedělej! ()
Zrestituovat činžák v Praze na Vinohradský, více méně z plezíru pak rozjet byznys, kterej se záhy ukáže být monkey byznysem, přesto si ho moct dovolit držet dalších 20 let, aniž bych už nedlužil prachy každýmu, na koho mi padne zrak, aniž by mě rvali na kusy exekutoři nebo insolvenční správci, to je českej porevoluční sen. Málo komu se zdál, většina lidí za svůj podobně špatnej odhad tvrdě zaplatila, platí a v mnoha případech ještě dlouho platit bude. Pět dětí je nálož, ale Marie Terezie jich měla 16 a podle dochovaných svědectví to s pomocí 250 služebných dávala taky s velkým přehledem. Ivana s Václavem se měli o co opřít. Měli pevný bod. Vadí mi, že z něj paní Třeštiková zabírala většinou jen přízemí, a že umožnila, aby se o téhle dojné krávě prakticky nemluvilo. Byl to chybějící kusanec v mozaice tohoto příběhu a já ji za to coby tvůrce trestám. ()
„Já právě takovej jsem, ale vy to nevíte." ()
V titulcích epizody uvedeno: rok výroby 2017. ()
Tento pár mě zaujal nejvíc, všechny díly byly zdařilé. Paní Spáčilové si vážím, ale nevím, proč jen 75 %. Dala bych víc, ovšem nejsem odborník. ()
Asi nejsilnější (ačkoli, s Marcelou se to špatně porovnává) příběh série. Zůstali spolu, ale to, čím si procházejí, tedy rozhodně není žádná romance. (6. 1. 2022 - druhé zhlédnutí) ()
Nejemotivnější reklama na židle, kterou jsem kdy viděl. Ale vážně - na pozadí příběhu Strnadových zůstává nezodpovězená otázka: jak jde dohromady obraz neúspěšných podnikatelů s obrazem rodiny žijící si na vysoké noze, s několika nemovitostmi a pěti dětmi? Třeštíková se zaměřila na vztahy, až zanedbala jejich ekonomickou, provozní stránku, která je přitom tak důležitá; promítá se do všech ostatních stránek života. ()
Já jim fakt přála změnu. Ale snad jsou spokojeni. Je mi sympatická jejich aktivita. ()
Tahle dvojice mě oslovila nejvíc. Před těmi 5 lety mě to asi oslovilo hodně, že jsem tomu tehdy dal 5 frček. A nebyl jsem sám. Z dnešního pohledu to zase trhák nebyl. ()
Tak tohle jsou konečně Manželské etudy nomen omen. Respekt. "Paní Spáčilová nám dala 75%." ()
Já brečím, no a co? Ale takovej ty prostě nejseš. Mně se to prostě nelíbí. Já právě takovej jsem, ale vy to nevíte ()