Reklama

Reklama

Manželské etudy po 35 letech

(seriál)

Epizody(6)

Obsahy(1)

Dokumentaristka Helena Třeštíková se po uplynutí dalších několika let vrátila k partnerským párům, které poprvé na kameru zachytila při uzavření manželského svazku. (Česká televize)

Recenze (25)

tron 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Mám rád tvorbu Heleny Třeštíkovej. Nielen pre ňu, ale dalo by sa povedať, že aj pre mňa je megaprojekt Manželské etudy (ktorý nakrúca od 80. rokov!) srdcovou záležitosťou. No návrat po 35. rokoch (!!) podľa mňa vyšiel napoly. Nie je to zlé, to určite nie. Ale nie je to ani nič, z čoho by som bol odvarený, padol na zadok alebo niečo podobné. Jasné, to ani nebol účel tohto v podstate jedinečného dokumentu. Třeštíkovej v Manželských etudách nikdy nešlo o lacné šokovanie, ani o samoúčelnú kontroverziu. Ale proste jej „manželské trojky“ ma nenadchli až tak, ako svojho času jednotky následne doplnené o dvojky. V „trojkách“ sú hrdinovia starí, miestami sa blížiaci až k dôchodcovskému veku a je to už tak trocha nuda. Navyše, kým v jednotkách ste im mohli držať palce, lebo boli iba na začiatku svojich životných ciest, v trojkách už sú pomaly na ich koncoch. Je načase sumarizovať a, pravdupovediac, to sumarizovanie v mnohých prípadoch je dosť smutné, negatívne a hrozné (po peniazoch odjakživa hladný pár vychová dcéru, ktorá si nabrnkne potetovaného, vyholeného svalovca a rýchlo splodia decko, ktoré ešte nevie poriadne ani chodiť, ale hlavné je, že už má motokáru v cene garsónky). Třeštíková sa pomerne múdro venuje aj ich deťom, prípadne už dokonca vnúčatám. Najviac ma zaujal silný príbeh Marcely (hoci tú mám občas tendencie súdiť, tak ale proste v jadre je to veľmi silný, zdrvujúci a ťažký príbeh) a absurdný svet Vladimíra, ktorý tri desaťročia (!) rozpráva o tom, ako kedysi fotil pre Playboy, ktorého fotky sa údajne predávajú za 2000 dolárov (kus), ale ktorý býva u dcér a keď toho začnú mať po krk, vypisuje SMS mame, či môže ísť bývať k nej. Inak, je troška diskutabilné TOTO vydávať za pokračovanie Manželských etud, nakoľko mám pocit, že väčšia polovica z jednotlivých párov odmietal pokračovať v nakrúcaní (niektorým sa vôbec nečudujem, naopak u niektorých je to škoda). ()

MikeCool 

všechny recenze uživatele

Dokumentární TV-seriál. Sledování rodiny (či manželského páru) jak žijí, co je náplní jejich života, jaké mají vztahy s příbuzenstvem, a podobně. Na to samé se jich zeptají po 20 letech. Je krásné a překvapivé vědět, co se za těch 20 let od posledního natáčení přihodilo. Je vidět, že Helena Třeštíková s hlavními postavami jednotlivých příběhů soucítí a o to kvalitnější tyto příběhy jsou. | Mirka a Antonín: Mirce a Antonínovi se narodil syn, dcera zatím odešla z domu a chce si vyzkoušet život se svým přítelem. Mirka má vlastní kadeřnictví, Antonín pracuje pro velkoobchod s automobilovým příslušenstvím. Netrvá dlouho a jejich dcera Lucie se vdává a do roka dělá z Mirky a Antonína prarodiče. (zdroj CSFD.cz) 70% ___ Ivana a Václav: Ivana a Václav si spolu pořídili 5 dětí, mezi nejmladším a nejstarším synem je věkový rozdíl téměř jedné generace. Václav prodává nábytek Ton a své prodejně se snaží vybudovat honosné sídlo. Ivana se krom domácnosti věnuje účetnictví a výrobě dekoračních předmětů. (zdroj CSFD.cz) 80% ___ Ivana a Pavel: Pavel začal podnikat, pracuje v biliárovém klubu, syn Dominik je už dospělý a prodává mobilní telefony. Manželům se narodila dcera Růžena, která miluje společenský tanec. Ivana zůstala v domácnosti a věnuje se především Růženčině kariéře tanečnice. Pavel vymýšlí stále nové způsoby, jak bavit lidi a mít z toho peníze. (zdroj CSFD.cz) 80% ___ Zuzana a Stanislav: Stanislav se od Zuzany odstěhoval do Prahy, kde podniká. Zuzana uklízí v místní lékárně, sleduje televizní seriály a zatrpkle svaluje všechnu vinu na Stanislava. Syn se odstěhoval do Prahy a věnuje se programování. Dcera záhy odchází také do hlavního města. Zuzana zůstává sama a snaží se najít si přítele, což při sledování seriálů pro pubescenty není zrovna snadné. (zdroj CSFD.cz) 70% ___ Zuzana a Vladimír: Z Vladimíra se stal uznávaný umělecký fotograf, který 6 let pracoval v New Yorku. Zuzana se zatím v Praze starala o jejich 3 dcery. Po návratu Vladimíra podala Zuzana návrh na rozvod. (zdroj CSFD.cz) 80% ___ Marcela a Jiří: Marcela se s Jiřím nestýká, jejich dcera Ivana již dospěla a marně shání práci. Marcela si během uplynulých dvaceti let našla vážnou známost a narodil se syn Tomáš s mozkovou dysfunkcí, který svého otce nezajímá. Marcela bojuje s malým a plesnivým bytem, hyperaktivitou syna, nedostatkem peněz i absencí partnera. Ale to nejhorší ji teprve čeká. (zdroj CSFD.cz) 85% ___ > Průměr: 78% (4*) | ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Dost výjimečný dokumentární projekt spolu s režisérčiným Soukromým vesmírem vlastně tvoří docela přehlednou kroniku doby na konkrétních osudech. Klobouk dolů před všemi zúčastněnými, kteří si nechají zřejmě doživotně lézt do soukromí. Kvalita obrazu a zvuku šla zase výše. Jediným menším nedostatkem tedy je, že dává smysl seriál sledovat pouze v řadě s oběma staršími, což je už vždy celkem celovečerní kláda. ()

gogos 

všechny recenze uživatele

Manželské etudy beru jako celek a naproto ideální je sledovat jednotlivé páry vždy v serích za sebou. Je naprosto unikátní sledovat vývoj člověka po tak dlouhou dobu. Nejen jeho fyzickou změnu, ale také osobnostní. To jak se vyvíjí především po narození potomků je zajímavé srovnávat třeba s osobními zkušenostmi. To nejlepší, co kdy Třeštíková udělala a doufám, že to dotáhne až do "konce" závěrečnou sérií... ()

Helmutek 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Dva. Jenom a slovy dva. Na ME se dá rozebírat a řešit ledacos, já bych ale zmínil předevšim to, že z původních šesti párů spolu po 35 letech zůstaly jen dva. A to se mi chce ještě dodat něco ve smyslu "spíš jeden a půl", protože Kubrovi se nikdy jako vztah zdravej a fungující, resp. následováníhodnej příklad nejevili - teď, po 35 letech to vypadá, že si už asi nějak zvykli, ale žádná idylka typu "to chceš" to teda neni. // Jinak platí všechno to, co platilo pro první dva díly, jen jsme se pomalu dostali do situace, že před kamerou ty páry strávily už významnou část svýho života - začínalo se v jejich cca 20 letech na svatbě, a teď už jsou někteří z nich v důchodu... a Třeštíková je s nima pořád. Z čehož (alespoň mně) běhá mráz po zádech. Nejsem žádnej filmovej vědec a samozřejmě vůbec netušim, co podobnýho se ve světě může točit, ale po krátkym (samozřejmě laickym a nesměrodatnym) pogůglení začínám bejt přesvědčenej o tom, že se z toho pomalu stává projekt celosvětovýho významu. Třeba za rok 2014 se dost mluvilo o Linklaterově Boyhoodu, u nějž mnozí vyzdvihovali právě tu časosběrnou metodu (včetně mě), ale je zajímavý uvědomit si, že Linklater s hercema strávil "jen" 10 let. Třeštíková už 35. U Linklatera šlo o autentičnost předevšim hranou, u Třeštíkový je to autentický opravdově - jasně, je to film vs. dokument, takže je to porovnávání očividnýho a asi i neporovnatelnýho, chci tim jenom říct to, že z těchhle dvou projektů je to zatim jenom Boyhood, kterej je známej celosvětově - a že nám tady před očima dost možná roste projekt, o kterym se jednou bude mluvit ještě víc právě i v zahraničí. Každopádně, ME po 35 letech se už často věnujou další generaci, což je vzhledem k životu tak trochu pochopitelný, a i tady znovu platí, že ne vždycky jde o "filmově" zajímavý typy nebo zajímavý příběhy, ale i tady je to pro mě jen podtrženim tý autenticity a ryzosti - k životu patří, že ne všechno je fotogenický, ne všechno by se prodalo do Hollywoodu jako námět pro rodinný drama, ne všechno je tak nějak "zajímavý". Ale patří to k životu stejně jako ty případy, který "filmovější" a "dramatičtější" jsou, jakkoli se mi z těch příměrů dělá šoufl a trochu se za sebe stydim, protože kdo jsem, abych hodnotil hvězdičkama životy jinejch lidí? Třeštíková nicméně servíruje jak ty pasáže usedlejší a nevýraznější, tak ty dramatičtější a výrazný - protože všechny se týkaj životů, jejichž cesty dokumentuje. Jediná škoda na celym projektu je, že ne všechny "hlavní postavy" jsou po letech ochotni v natáčení pokračovat, ale to už je holt riziko povolání, riziko časosoběru i riziko života, resp. zásahu vyšší moci, se kterejma se asi musí počítat - jen prostě u dvanácti původních protagonistů každá ztráta znamená vlastně nenahraditelnou škodu. Ale neni všem dnům konec a já doufám, že se ještě dočkáme dalších dílů. // Pro úplnost doplňuju, co jsem psal k prvním dvěma dílům: Naprosto a doslova dechberoucí sonda do života manželskejch párů, kterejch je sice jenom šest, ale přesto jde o celkem vypovídající vzorek generace, která polovinu svýho života prožila za komoušů a tu druhou žijou teď po revoluci. Třeštíková s nima strávila nějakejch pět, šest let po roce 1980, a pak podobnou dobu okolo roku 2000 - celej dokument je tak o to hodnotnější, že pokrejvá dvě naprosto odlišný společenský zřízení a "doby". Tohle samozřejmě zásluha dokumentaristky tak úplně neni, ale všechno ostatní už jo. Na absolutní hodnocení by pro ryzí dokumentaristiku nejspíš byla i jen ta první sada (z těch osumdesátek), ale celej ten projekt je korunovanej až tim pokračováním po dvaceti letech, kterym dostává naprosto jinej, větší a zásadnější rozměr a punc přímo přelomovýho díla. Proto to z dnešního pohledu beru jako jeden projekt. To, co z toho totiž vzniklo, je doslova úchvatný - tady totiž člověk nesleduje filmový postavy, nesleduje herce schovaný za mejkapem, kostýmama a za scénářem, ale pravý lidi z masa a kostí; sleduje skutečný, obyčejně (ne)zajímavý lidi žijící si svoje obyčejný, lidský životy plný normálních a přízemních problémů, sleduje pravý lidi, na který se často špatně kouká, protože prostě nejsou nijak krásný nebo charismatický, lidi, kterejm by člověk po pár minutách nejradši dal pár facek... Sleduje životy a rozhodnutí lidí, který často ani nejsou moc zajímavý, ale jednoduše jsou pravý a nic než autentický. A v tom je ta největší hodnota a význam Manželskejch etud; Třeštíková to totiž dokázala tak bravurně ukočírovat, že to je skutečně silný, i když jde v zásadě o "nezajímavý" nebo "nevýznamný" lidi nebo záležitosti. Je to silný, aniž by si musela pomáhat ať už hudbou nebo kamerou, návodnejma otázkama nebo já nevim, čim ještě, a je to silný, aniž by se uchylovala k patosu, klišé nebo k nějakejm přiznanejm scénám. To její vedení v tom výslednym vyznění je ale tak upozaděný, že člověk opravdu vnímá pouze ten pár, o němž danej díl je, aniž by byl vyrušovanej nějakou moderací; a pokud někdo o něčem mluví na kameru, je to tak pochopitelný, že neni ani třeba, aby byla slyšet otázka - Třeštíková ty lidi prostě nechá mluvit, nechá je na kameru působit, nechá je vyjádřit se, dává jim prostor. Dění nebo životní situace nijak nekomentuje, nesoudí, neodsuzuje - každej z dílů je tak málo citově zabarvenej nebo tendenční, jak je to jenom u lidskýho díla (podle mě) vůbec možný. A je zajímavý, že Třeštíkový vyšlo natočit šest párů, tzn. "jenom" dvanáct lidí (plus členové rodin a pozdější potomci, samozřejmě), ale že i tak se tam našly nejrůznější vztahový a manželský modely nebo až "archetypy" - manželství, který přežilo, funguje a vzešlo z něj pět dětí (Ivana a Václav Strnadovi), pár, ve kterym se chlap po revoluci začal realizovat ve všem možnym podnikání a matka v koníčku svý dcery, a nakonec spolu nezůstali (Ivana a Pavel Halamkovi - v době natáčení druhýho dílu spolu ještě byli), našel se tam i pár, kterej nefungoval ani předtim, než se vzali (chlap - snílek, mimoň, vědátor; ženská - jednodušší typ bez přesahu, která nakonec zahořklá a obtloustlá skončí u křížovek a telenovel - Zuzana a Stanislav Čeřovský); našel se tam pár bez vzdělání a kvalifikace žijící jen z dávek (Marcela a Jiří Haberlandovi), kterej se taky rozpadl a kde Marcelu navíc postihly rodinný tragédie; našlo se tam manželství, kde si chlap razil kariéru rodině navzdory, a podle toho i tohle nakonec skončilo rozvodem (Zuzana a Vladimír Gdovínovi), a nakonec i pár, kterej se sice nerozvedl, ale kde to skřípalo už od začátku - Mirka a Antonín Kubrovi spolu sice zůstali, ale šťastný podle všeho spolu za celou dobu jejich manželství nikdy nebyli; takže by se dalo řict, že spíš přežívaj v odumřelym vztahu. Najít se tam dá skoro všechno - amatérskej herec, podnikatel, fotograf, programátor, nábytkář, mamánek, snílek, workoholik; rodiče zodpovědní i nezodpovědní a nepřipravení; děti, který jsou hodný, ale i rebelující a vymezující se... Prostě navzdory tomu, že se jedná o zdánlivě malej vzorek, tak je to mimořádně hodnotná záležitost, která má co říct možná ještě víc, než se může zdát. Mimochodem, poznámka pod čarou - ten dokument je i celkem názorná odpověď na otázku, proč asi je u nás 50% rozvodovost. To, že se za soc lidi brali brzo a všichni, to rozhodně nesvědčilo o větších vztahovejch kvalitách nebo ničem jednoznačně pozitivnim - lidi očividně jsou stejný mamlasové, sobci, omezenci a pro vztah (ne)vhodný dneska stejně jako před 30 lety; tehdy jen byla doba, kdy bylo normální se brát, dnes je naopak doba, kdy je normální se nebrat. Ani jeden extrém neni správně, ale vzpomínkovej optimismus týkající se dob minulejch očividně neni na místě. Ono to asi v zásadě neni nic moc novýho, ale tady to je krásně vidět černý na bílym. Lidi to dřív možná hnalo k větší zodpovědnosti, ale i za cenu toho, že do manželství vstupovali často v absolutně nefunkčních vtazích, který prostě přežít nemohly (viz Zuzanu a Stanislava Čeřovský)... - a přežily-li, pak zase za cenu toho, že jeden s druhym prostě za celej ten svůj partnerskej život nejsou šťastní a jen to prostě nějak přežívaj a doklepávaj; o nic pozitivního teda v žádnym ohledu rozhodně nešlo (viz Mirku a Antonína Kubrovy). A spousta z tadytěch párů, který se braly v sedumdesátejch až osumdesátejch letech, se pak po revoluci rozvedly, nebo spolu sice papírově zůstaly, ale v naprosto mrtvym a nefunkčním svazku. Zvýšenou rozvodovost pro roce 89 bych rozhodně neviděl jako bezvýhradní ovoce nový společnosti a novejch hodnot, ale i jako důsledek shnilejch manželství uzavřenejch v druhý polovině komunistický éry právě těmahle typickejma a výhradníma odkojencema komunismu. Je to sice trochu OT, ale často se to dnes řeší, a tenhle projekt v podobnejch diskusích celkem má co říct. WTF moments: Jak může táta říct, že je zklamanej, že má dceru, že chtěl kluka - jak si to může nejenom myslet, ale dokonce i nahlas říct, a ještě k tomu na kameru - to je něco, co fakt v životě nepochopim. A tady to byla záležitost každýho druhýho (pravda, někdy nepřímo - "mám kluka, tak to je dobrej pocit, to je dobře...", ale stejně). () (méně) (více)

Michelle75 

všechny recenze uživatele

Tenhle dokument mě baví a chápu, že někteří zúčastnění o natáčení už nestojí. Minulá série byla ještě taková šťavňaťoučká, lidé v nejlepších letech hledající smysl kde se uplatnit, odrůstající děti, porevoluční nové možnosti. To s některými zamávalo a s některými naopak. Líbí se mi, že do tohoto dokumentu byly dvojice vybírány náhodně, podle toho jak chodili na matriku. Třetí série po 35-ti letech mě také baví,ale mám pocit, že pánové jsou pořád ve skvělé formě a dámy, které se věnovaly dětem, domácnosti, ustrnuly na mrtvém bodě a ta dravost tam už není. Tedy po třetí epizodě, takže se těším na další a věřím i v silné ženy.:) ()

velkyvezir 

všechny recenze uživatele

Velký respekt všem, kteří se natáčení zúčastnili takovou dobu a byli ochotni sdílet své soukromí. Monumentální počin Třeštíkové. ()

bohemia_regent 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Na první pohled zaujme, že mezi Manželskými etudami po 20 letech (2006) a Manželskými etudami po 35 letech (2017) neuběhlo celých 15 let, jak by se dalo čekat, nýbrž jen 11. Ale nevadí, stane se; horší je, že zatímco druhá řada zaznamenala oproti první progres, tentokrát tomu bylo naopak. U většiny dílů se ukázalo, že potenciál v podobě nových zajímavých událostí se víceméně vyčerpal. -------- V titulcích (všech šesti epizod) seriálu uvedeno: rok výroby 2017. ()

PaRi 

všechny recenze uživatele

Mě tento, dle mého názoru přeceňovaný formát, nijak neokouzluje a nebaví. Nikdy nemůže jít o autenticitu, protože je tu vždy přítomen objektiv kamery a minimálně tři lidé ze štábu, kameraman, režisérka a zvukař. Tak jak se chcete chovat tak jako, když jste sami? Navíc mi tento experiment přijde jako taková lepší Peep Show. Koho budou třeba za 50 let zajímat tyto postavičky, kterým se dala důležitost, protože si je režisérka náhodně vybrala? Čím jsou jinak zajímaví, aby se o nich točila tato sága? Přitom chybí dokumentárně zpracovat řadu významných osobností našich dějin. Ale to není holt tak populární, zde si dokumentarista velkou popularitu nevydobude. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Ani osudy po pětatřiceti letech nejsou nezajímavé. Páry byly zachyceny jako mladí při svatbě a končí po padesátce a před důchodem. Mají vlastní děti, někdy i vnoučky. Teď už není mnoho cest, kam se hrdinové mohou ještě posunout, takže jde spíše o následovníky. Jaké problémy mají jednotlivé páry s dětmi, to především. Jaké startovní podmínky mají dnešní mladí v porovnání s rodiči? Je jasné, že jsou uvědomělejší a neberou se příliš mladí, ani si zbytečně brzo nedělají děti. Na druhé straně řeší prakticky tytéž problémy s vlastní existencí, bydlením či dokonce prací. Zatímco nedostatek bytů byl v komunismu jedno z černých témat, rodiče dochází poznání, že nová doba je v tomto stejně těžká, přidávají se ještě starosti se sehnáním práce. V socialismu nepochopitelná věc - každý musel pracovat, nyní práce není. Navíc se mladí lidé musejí vyhýbat nástrahám v podobě drog, automatům a dalším... Nezdá se mi, že by to dnešní děti a mládežníci měli jednodušší než jejich rodičové, ba právě naopak. Nastává též čas pro bilancování. A když celkově zhodnotíme, že spolu zůstaly jen dva páry, tak je to dost málo... ()

pOne 

všechny recenze uživatele

Fakt děkuju České televizi, že před každým dílem etud náležitě spoileruje a veškerý zásadní "děj" každého dílu předem prozradí..... ()

koza3 

všechny recenze uživatele

Když se začala vysílat řada po 35 letech, rozhodli jsme se sjet to celé od začátku. Ty první roky, kdy se mladé páry plné lásky rozhodovali co dál se životem byly super. Třeštíková byla nenápadná, nikam nikoho netlačila a snažila se ukázat pohled do života běžných lidí. Kontrast charakterů byl cítit už tady a mohli jsme tipovat, které páry vydrží a které se rozpadnou. Trošku taková TV show. Po dvaceti letech bylo naprosto boží. Podchytilo to asi největší období, éru šílených devadesátek a tvořivost jednotlivých protagonistů. Tady byly největší změny, zvraty a bylo to nejvíce zábavné, ale i poučné. Některé páry mě inspirovaly k tomu, jak v životě nepostupovat. Etudy po dvaceti letech tedy ode mě mají ultimátní hodnocení, protože předávají nejen dokumentární pohled, ale i hodnotu a poselství. Myslím, že ovlivnilo spoustu diváků. Poslední díl po 35 letech byl slabší. Spousta protagonistů odmítlo natáčení, čemuž rozumím. Zásah do soukromí musí mít velký dopad na jejich životy. Jedná se o takové shrnutí života, tak jak jednotlivci dopadli. Bylo to místy smutné (tedy většinou), ale nemělo to ten správný drive. Možná by bylo zajímavé více se věnovat stopám dětí, ale je pravda, že tím by byla v rozporu korespondence s původním párem. Celkově vzato se jedná o zajímavý cyklus, za který si Třeštíková zaslouží metál. Dočkáme se i dílu po 50 letech? ()

blondboss 

všechny recenze uživatele

Možné zavŕšenie tejto dá sa povedať epickej časozbernej sondy do životov obyčajných ľudí, ktorí si riešili svoje bežné trápenia a starosti dlhých 35 rokov. U niektorých to dopadlo dobre, u mnohých nie až tak. Každopádne ale tento dokument má skutočný význam práve tým, že divák si môže pozrieť, aké problémy môžu nastať, a že základom je rodina. Naozaj veľká poklona Třestíkovej za jej vytrvalosť. 75 % ()

amundseen 

všechny recenze uživatele

Jediná škoda je, že časti po 20 a 35 rokoch nie sú nasnímané tou poetickou filmovou kamerou. Dá sa ale pochopiť, že časozberný projekt na film by bol z finančných dôvodov neúnosný. V Manželských etudách je v hlavnej úlohe všedná každodennosť a je až zarážajúce, aká je zaujímavá a nepredvídateľná. ()

Reklama

Reklama