Osmá třída

Manifest of Youth. Bo Burnham rozumie mládeži a patrí medzi najlepších komikov v súšastnosti. To, že dokázal spraviť film z ktorého ide nadhľad a je milý, úsmevný a skutočný, vypovedá o jeho inteligencií. Elsie Fisher a Josh Hamilton sú neskutočne dobrý. Malé kaleidoskopy príbehov prezentované skrze pohľad hlavnej hrdinky majú v sebe nehu, bolesť, odvahu a vtip. Je to úprimné ako prasa a ku koncu ste do malej Kayli zamilovaný. Takú dcéru by som dakedy chcel mať. Fuck system a hlúpych ľudí. Držím jej palce nech sa jej všetko podarí. A Bo.. skús nám o nej dakedy ešte niečo povedať. Úprimne bude mi chýbať. Jeden z najúprimnejších filmoch o najhoršom období v živote teenagera, aký som za veľmi dlhú dobu videl. Netlačí na pílu, zbytočne nedramatizuje a znova prebudí chuť na sečuánsku omáčku. (02.11.2018)

Exhibice opravdovosti nabalená na standardní příběh. Asi bych ocenil větší cit pro nuance - kdyby třeba hrdinka nebyla ultimátní loser, ale pevnější součást svého okolí. Jenže to by se pak psalo hůř a bylo by těžší tu holku udělat konvenčně sympatickou, o což se ten film bohužel pokouší. Abych ho plně docenil, musel by se téhle snahy vzdát a plně se ponořit sám do sebe - jestliže je okázalá autenticita prakticky jediná deviza filmu, mělo jí být podřízeno vše. Dokud zůstává základní klišé kostra o sympatické awkward holce, co nezapadá do svého okolí, je to pro mě jen "napůl". Je to určitě fajn film natočený s citem a empatií - ale volí hodně zkratek a vyhýbá se největším výzvám. Že je v důsledku dělaný z mindsetu dospělého, dokazuje, že ultimátní šťastný konec si představuje jako sžití s minulou generací, kdy je po umanutém odmítání přijat monolog otce, který má samozřejmě jen málo společného s realitou. Je to prostě taková příjemná hra na autenticitu, i když jde nakonec jen o autenticitu takovou, jak by si ji dospělý divák přál. (28.09.2018)

Když jsem Eighth Grade doporučil kamarádovi, tak mi napsal, že mi často sednou divné věci, kde hlavním hrdinou je loser. :) Tohle mi ale sedlo náramně. Prostředí americké základní školy, čerstvý vítr do subžánru teenagerských dramedií představuje věci, které jsem ještě v tematických filmech neviděl (např. školení v případě střelby na škole) nebo o nich ani neslyšel (High School Shadow Program). Celé je to ale strašně super a scény, které mají být trapné, jsou vždy trapné tím roztomilým způsobem a ne že byste se za aktéry v jejich situaci styděli. A "Bedtime Stories" jedna z nejlepších scén roku, přesně kvůli takovým scénám miluju film. Díky. (08.02.2019)

8. třída nejlépe ukazuje můj celoživotní problém s "awkward"/"second-hand embarassment"/"cringe" komediemi - nepřijde mi nic z toho vtipné, rozhodně se ale nedá říct, že by to ve mně nevyvolávalo emoce. Naopak. Emocí jsem si zde za tu zhruba hodinu a půl užil dost. Viděl jsem lidi vychvalovat zvukový doprovod, já bych vypíchnul práci s kamerou - nevypadá nikterak umělecky, spíše než k artovému filmu to má blízko k domácímu videu nebo dokumentárním záběrům, což ale rozhodně nemusí být na škodu, filmů sledujících život v tomto věku pomocí růžových brýlí, líbivých lidí, událostí a záběrů je dostatek. Tento aspekt se mi nejvíce líbil ve chvílích, které jsou možná nedůležité pro děj jako takový, ale jsou nedílnou součástí každodenního života - přemisťování z místa na místo, kdy má člověk čas přemýšlet a přemítat nad možnými scénáři toho, co se bude dít dál. Zkrátka je sám se svými myšlenkami. A kamera věrně v těchto chvílích šla s hlavní hrdinkou. U ní a jejích spolužáků musím dát filmu velkou jedničku s hvězdičkou za věrnou reprezentaci věkové skupiny, ať už co do věku nebo podoby. A v 99% filmu to samé mohu napsat i pro zážitky hlavní hrdinky (alespoň co soudím podle těch svých) - jsem rád, že se točí i filmy o lidech jako je Kayla a ne jen o "výjimečných" lidech (ať už z toho či onoho důvodu). (07.07.2020)

Není to příběh o outsiderech, kteří jsou na svou odlišnost pyšní a vždy vědí, co říct, a sypou se z nich cynické poznámky a břitké odpovědi. Zde je hlavní postavou nevýrazná a nesmělá dívka, co si přeje být cool, ale neví, co pro to udělat. Film nepřináší žádnou dramatickou zápletku, ale zato nabízí realistické zobrazení současných dospívajících i s jejich ponořením do sociálních sítí, jež mi místy připadalo až dystopické, ale pravděpodobně je reálné. Oceňuji realističtější zobrazení vztahů panujících na střední škole, které mají obvykle spíše podobu nezájmu a neosobní zdvořilosti než otevřené šikany, jakou ve filmech obvykle vídáme. Každopádně je to dílko především pro ty, kteří mají rádi pomalé filmy tak trochu o ničem. (18.11.2018)