Eighth Grade
8. trieda
Eighth Grade
Eighth Grade
Eighth Grade
Režie:
Bo BurnhamScénář:
Bo BurnhamKamera:
Andrew WehdeHudba:
Anna MeredithHrají:
Elsie Fisher, Josh Hamilton, Emily Robinson, Missy Yager, Daniel Zolghadri, Imani Lewis, Jake Ryan, Frank Deal, Natalie Carter, Luke Prael, Fred Hechinger (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Přežije introvertka poslední týden katastrofální osmé třídy před odchodem na střední školu? ... Kayla (Elsie Fisherová) je teenagerka, která se potýká s úzkostí, ale snaží se získat společenské uznání svých vrstevníků a první lásku během posledního týdne osmé třídy. Aby se vyrovnala sama se sebou, publikuje videoblogy jako samozvaná poskytovatelka motivačních rad, ačkoli většinu času tráví posedlostí sociálními sítěmi. To frustruje Kaylina jinak podporujícího otce (Josh Hamilton), kterému se odcizuje, přestože si jako její jediný rodič přeje být přítomen v jejím životě... Hořká komedie Osmá třída byla pro Bo Burnhama celovečerním debutem. Scénář začal psát v roce 2014, chtěl jím reflektovat vlastní úzkostné stavy a záchvaty paniky během své kariéry komika. Rozhodl se zprostředkovat své zkušenosti prostřednictvím postavy školačky Kayly a chtěl také prozkoumat, jak se její generace vyrovnává s duševními nemocemi, jak vyrůstá za přítomnosti sociálních médií, jak se orientuje v sexualitě, jaký má vztah ke svým rodičům a jak přijímá sama sebe. Burnham se snažil o realističnost a obsadil skutečné žáky osmých tříd – včetně hlavní herečky Fisherové –, kteří se rovněž podíleli na scénáři i režii. (Česká televize)
(více)Recenze (78)
Ve schopnosti vystihnout důležitost určitého okamžiku v životě mladého člověka srovnatelně přesvědčivé, upřímné a nesentimentální jako Call Me By Your Name (k vrcholům obou filmů zároveň patří monolog postavy otce). Nečekejte teen komedii. Je to převážně drama, v přístupu k hlavní hrdince ojediněle citlivé, občas vtipné. Mnohé filmy o potřebě být sám sebou jen mluví. Tenhle ji chápe a ukazuje, jak strašně obtížné je sebepřijetí, překonání strachu z toho, že se ztrapníte, že nebudete dost cool. Věk přitom nehraje takovou roli. Někdo svádí boj mezi svou přirozeností a tlakem okolí ještě v dospělosti. Burnhamův cit pro nuance života sociálně úzkostlivé internetové generace a jeho pochopení pro jednu nadprůměrně inteligentní, trochu nesmělou dívku jsou výjimečné a doufám, že bude vznikat jen víc podobně empatických portrétů mladých hrdinů jako je tenhle (nebo Lady Bird, The Edge of Seventeen, The Diary of a Teenage Girl...). Film, se kterým chci rozhodně strávit víc času a víc docenit, jak zapojuje do vyprávění soundtrack nebo jak chytře pracuje např. s interakcí hlavní hrdinky a okolního prostředí (pomocí subjektivního zvuku, velikosti a ostrosti záběrů), díky které vnímáme a prožíváme okolní realitu jako ona. A Elsie Fisher by, bez jakéhokoliv přehánění, měla být nominována na Oscara. 90% ()
Exhibice opravdovosti nabalená na standardní příběh. Asi bych ocenil větší cit pro nuance - kdyby třeba hrdinka nebyla ultimátní loser, ale pevnější součást svého okolí. Jenže to by se pak psalo hůř a bylo by těžší tu holku udělat konvenčně sympatickou, o což se ten film bohužel pokouší. Abych ho plně docenil, musel by se téhle snahy vzdát a plně se ponořit sám do sebe - jestliže je okázalá autenticita prakticky jediná deviza filmu, mělo jí být podřízeno vše. Dokud zůstává základní klišé kostra o sympatické awkward holce, co nezapadá do svého okolí, je to pro mě jen "napůl". Je to určitě fajn film natočený s citem a empatií - ale volí hodně zkratek a vyhýbá se největším výzvám. Že je v důsledku dělaný z mindsetu dospělého, dokazuje, že ultimátní šťastný konec si představuje jako sžití s minulou generací, kdy je po umanutém odmítání přijat monolog otce, který má samozřejmě jen málo společného s realitou. Je to prostě taková příjemná hra na autenticitu, i když jde nakonec jen o autenticitu takovou, jak by si ji dospělý divák přál. ()
Označit tohle za komedii je cynický obchodní eufemismus, jehož nestoudná faleš při podávání přebarvené reality jen ještě lépe osvětluje, proč jsou na tom tyhle dnešní děti s vnímáním skutečnosti tak, jak jsou. *** Děsivě přesvědčivé, přesvědčivě zahrané drama ze života dnešních čtrnáctiletých školáků očima jednoho z nich. Vtahující kamera působivě a bez možnosti úniku zprostředkovává rozdílnost prožívání téže situace různými postavami, nutí diváka rozumět jejich nepříjemným, tísnivým vnitřním pocitům, tělesným i myšlenkovým pochodům a zároveň na dřeň vnímat tu zoufalou vyprázdněnost a marnost vztahování, sebehodnocení, sebeujišťování, když chybí reálné prožitky, zkušenosti, možnost pochopení a dorozumění, a když chybí i vědomí, že to hlavní, obsah, od něhož se to teprve má odvíjet, chybí - když je jen zpanikařelé zkoušení gest a frází bez kýžené odezvy, rostoucí nervozita, nejistota, obnaženost a tápání, stud, komunikační ochromenost a neprobořitelná samota. Nepříjemně dotíravě natočený alarmující film o digitální generaci středoškoláků a jejich digitální odtrženosti od čehokoli a všeho, o opuštěnosti, izolovanosti, bezradnosti. Film v závěru nabízí slabý náznak happy-endu pro ty, kteří ho tam chtějí spatřovat, ale při o fous hlubším uvážení je jasné, že zároveň nepřekládá žádný důvod, aby to dál nebylo už jenom horší. Těžko se ten prožitek vydýchává, zvlášť když sám režisér, jen o málo starší než děti, o kterých točil, přiznává, že těm dalším v řadě, o čtyři roky mladším, už úplně přestal rozumět i on. *~ ()
Ve světě každého dítěte / puberťáka asi vždy musí přijít chvíle, kdy se ptá sám sebe: Jsem dostatečně in? Z náznaků lze pak vždy vypozorovat, jaká je realita. Kayla není in. Ale není jí ani nijak ubližováno, není ani terčem šikany. Jen je to tichý diblík bez přátel a bez kluka. Kde se stala chyba? A lze na tom něco změnit? I o tom, ale nejen o tom vypráví toto odlehčené drama, které ví kdy zahrát na vážnou strunu, a kdy situaci odlehčit. A já jsem nadšený, že někdo dokáže o problémech dospívání natočit film, u kterého si řeknu, wau, přesně takhle by to mohlo v reálu fakt vypadat. Navíc jsem možná lehce zaujatý v tom, že i já byl vždy v kolektivech stranou, nezván na oslavy mých spolužáků, často sedící tiše v koutku a sám se bavící. A tak jsem se v životě hlavní hrdinky místy až velmi nebezpečně poznával.. A o to více oceňuji tento vhled do života současných puberťáků, kdy zjišťuji, že se vlastně nic moc nezměnilo. A ať už je to jakkoliv, Kayla úspěšně dokončila základku a já jako divák jí můžu jen přát, ať je to na střední lepší a ať najde své štěstí pod sluncem. Tenhle film nejde nemilovat. Já se zamiloval na první pohled! [27. Art Film Fest Košice] ()
Klasicke indiecko o dospievani, ale toto ma jednu velku devizu. Ten posun zo strednej skoly na zakladnu posobi prekvapivo originalne. Tematicky sa tu sice riesia rovnake veci ako vzdy, no tu je to o jeden vekovy level nizsie. Takze nejde o predchod od mladosti k dospelosti, ale ake to je prestavat byt dietatom a zacatat za svoj zivot zodpovednost. Velmi svieza zmena 8/10 ()
Takhle autentické dialogy a uvěřitelné postavy jsem v rámci odlehčených teen dramat snad ještě neviděl. Velká škoda, že všechny ty inteligentní podzápletky a vynalézavé zdůrazňování klíčových životních okamžiků prostřednictvím videozáznamů hlavní hrdinky, které zároveň oddělují jednotlivé pubertální etapy, jsou součástí hrozně nepůvodního příběhu, jehož emocionální vyústění už nikoho moc neohromí. Přesto hlavně Burnhamovi patří můj obdiv, jelikož takhle dobře a zábavně natočit tak ohrané téma, a nespadnout při tom k neosobní tvůrčí onanii, to chce notnou dávku vrozeného talentu.. 80% ()
Ja by som snímok ani nebral ako komédiu, aj keď sa tu pár úsmevných momentov nájde. Skôr ide o drámu na tému dospievania, zabalenú do pomerne realistického pláštika a to bez nátlakovosti či zbytočne cukríkových emócií, tak ako sme si zvykli u väčšiny teenagerských filmov. Pre mňa rozhodne veľmi príjemné prekvapenie. To ako sa hlavná postava vyrovnávala s problémami na škole alebo v súkromí bolo brilantné, vrátane tých jej niektorých monológov. Film poteší každého introverta, slušný nadpriemer. 80/100 ()
Podľa hodnotenia a komentov súdim, že sa tu zbehli samí odborníci na ôsmačky! ()
welcome. ()
Celkem trapásek, ale tak pro osmačky asi super film. ()
"Eighth Grade" by som ohodnotil ako zaujímavú sondu do života štrnásťročného amerického dievčaťa, ktoré je akosi stratená sama v sebe a vôbec nevie ktorým smerom sa má dať. Bavilo ma to sledovať, občas som sa od srdca zasmial, no boli tu aj momentky, kedy som sa pre Kaylu skutočne citil trápne. A nevedel som ako to celé zo seba dostať. Elsie Fisher jej dala celkom dobrú osobnosť a myslím si, že robí maximum preto, aby pôsobila Kayla uveriteľne. Akosi som mal pocit, že vôbec nevedela čo má robiť a pritom vie druhým radiť ako sa v živote správať. Lenže takí sme občas všetci. Vieme čo máme robiť. Alebo čo by mali robiť iní. Len často to nevieme sami správne urobiť. A to je aj vždy náš najväčší problém. Ja osobne to zo svojej skúsenosti poznám. A rovnako poznám aké to je, keď sa príliš niekto snaží o to niečo dosiahnuť. Pretože nie vždy to znamená úspech, a skoro vždy to znamená, že človek robí veci, ktoré by normálne nikdy nerobil. Je tu pár scénok, ktoré sa mi vo filme veľmi páčili. Najmä otcov monológ počas scénky pri ohni a záverečné 2 videá, ktoré Kayla spracovala. Páči sa mi ako sa často v jej videách objavujú tie slovné barličky ako "like" alebo "you know". Pôsobí to veľmi prirodzene. Potom musím pochváliť Emily Robinson, ktorá za tú chvíľku čo tu bola skutočne urobila dobrý dojem novej a jedinej skutočnej kamarátky. Pôsobila veľmi milo. Veľa scénok vo filme vyplynie možno trošku divne, no na druhú stranu celé toto obdobie hľadania sa je asi najťažšie v živote. Moc si už síce nepamätám aké to bolo keď som mal 13 až 14... ale z toho čo si pamätám, tak to bolo pre mňa asi zložitejšie obdobie ako 16 alebo 18. Vtedy asi prechádzame prvýkrát veľkými zmenami a nevieme ako správne fungovať. A myslím si, že film to celkom dobre ilustruje. Určite to nie je film pre každého a rozhodne sú tu momentky, ktoré mi moc nepasovali, ale som rád, že som ho videl. Hodnotenie: B+ ()
Když jsem Eighth Grade doporučil kamarádovi, tak mi napsal, že mi často sednou divné věci, kde hlavním hrdinou je loser. :) Tohle mi ale sedlo náramně. Prostředí americké základní školy, čerstvý vítr do subžánru teenagerských dramedií představuje věci, které jsem ještě v tematických filmech neviděl (např. školení v případě střelby na škole) nebo o nich ani neslyšel (High School Shadow Program). Celé je to ale strašně super a scény, které mají být trapné, jsou vždy trapné tím roztomilým způsobem a ne že byste se za aktéry v jejich situaci styděli. A "Bedtime Stories" jedna z nejlepších scén roku, přesně kvůli takovým scénám miluju film. Díky. ()
Sonda do tela a hlavy 13-ročného dievčaťa, to je všetko ok, chvályhodný pokus. Možno tu pochváliť možno herecké výkony, ale najmä režiséra a scenáristu v jednej osobe, že to dokázal natočiť z pohľadu teenagerky a jej sveta. A rozhovor otca s ňou na konci je jediné, čo naozaj stojí za to. Lenže už prvá minúta je iritujúca, keď tá blbka tam za minútu povie asi 20 krát "like" a "You know". Slovná zásoba na úrovni krovaka. Ďalej film má byť o čom, aké posolstvo má za nechať? Vidíme tu debilné deti súčasnosti, ktoré vidia zmysel života v natáčaní videí na Instagrame a Youtube. A keď nenatáčajú, tak pozerajú videá o tom, ako najlepšie vyfajčiť vtáka. Naozaj obdivuhodné a rodičia sú iste hrdí. Film neobsahuje ani náznak kritiky alebo zamyslenia sa, či je to v poriadku. Takže summa summarum sa tento film môže páčiť len teenagerom, ktorí si prešli alebo prechádzajú rovnako plytkou existenciou. ()
Puberta pohledem dospívající, nevýrazné dívky, díky které je daný pohled uvěřitelný a zábavný. Film není pubertální taškařicí a myšlenky na sex a podobné neřesti jsou zde na posledním místě. Přesto film dokáže pobavit a nejedné dospělé dívce možná i připomene její dospívání, protože to co se zde řeší jsou standardní věci ze života. ()
Artovější hořká verze The Edge of Seventeen zakládající si na opravdovosti opřené převážně o neskutečně přirozený výkon Elsie Fisher a podkreslené dnešním všudypřítomným vlivem sociálních médií. Úsměvná a trefná mozaika, která funguje jako možná trochu bolestivý návrat do 8. třídy. ()
Ne fakt mě její život na škole nebaví nuda a hrůza zároveň. ()
Není to příběh o outsiderech, kteří jsou na svou odlišnost pyšní a vždy vědí, co říct, a sypou se z nich cynické poznámky a břitké odpovědi. Zde je hlavní postavou nevýrazná a nesmělá dívka, co si přeje být cool, ale neví, co pro to udělat. Film nepřináší žádnou dramatickou zápletku, ale zato nabízí realistické zobrazení současných dospívajících i s jejich ponořením do sociálních sítí, jež mi místy připadalo až dystopické, ale pravděpodobně je reálné. Oceňuji realističtější zobrazení vztahů panujících na střední škole, které mají obvykle spíše podobu nezájmu a neosobní zdvořilosti než otevřené šikany, jakou ve filmech obvykle vídáme. Každopádně je to dílko především pro ty, kteří mají rádi pomalé filmy tak trochu o ničem. ()
Manifest of Youth. Bo Burnham rozumie mládeži a patrí medzi najlepších komikov v súšastnosti. To, že dokázal spraviť film z ktorého ide nadhľad a je milý, úsmevný a skutočný, vypovedá o jeho inteligencií. Elsie Fisher a Josh Hamilton sú neskutočne dobrý. Malé kaleidoskopy príbehov prezentované skrze pohľad hlavnej hrdinky majú v sebe nehu, bolesť, odvahu a vtip. Je to úprimné ako prasa a ku koncu ste do malej Kayli zamilovaný. Takú dcéru by som dakedy chcel mať. Fuck system a hlúpych ľudí. Držím jej palce nech sa jej všetko podarí. A Bo.. skús nám o nej dakedy ešte niečo povedať. Úprimne bude mi chýbať. Jeden z najúprimnejších filmoch o najhoršom období v živote teenagera, aký som za veľmi dlhú dobu videl. Netlačí na pílu, zbytočne nedramatizuje a znova prebudí chuť na sečuánsku omáčku. ()
Film si nehraje vůbec na nic. Snaží se být reálný, co to jen jde. Je to místy dost cringe - stejně jako bejvaj samotní puberťáci - ale taky tísnivé a nepříjemné. Kamera se drží zuby nehty, mnohdy skoro až klaustrofobicky, hlavní hrdinky. Šikovně tak přenáší na diváka pocity úzkosti, které hlavní hrdinka zažívá. Dobrá festivalovka, kterou bych měl, být baculatá osmačka, jistojistě za modlu. ()
Natočit originální teenange snímek ze školního prostředí je v dnešní době očividně už docela problém, protože spousta filmů se furt drží té jedné šablony, která už je opravdu dost okoukaná - hlavní hrdina je nesmělý, sociálně neohrabaný wallflower bez přátel, ke kterému ale divák přesto chová sympatie. Boooring. A i když se Eighth Grade řídí podobnou šablonou více méně taktéž, přesto je to v mnoha ohledech snímek originální. Ukazuje totiž, jakou sílu mají sociální sítě jako youtube, instáč, atd., na pochybné prezentování sebe sama. Hlavní poďobaná macatá hrdinka (výborně zahraná btw) instáčuje jak divá, fotí se s těmi debilními příšernými filtry, které z lidí dělají králička nebo pejska (za to bych trestal gilotinou), točí vlogy na youtubu o sebevědomí, o radách do života etc., nicméně v reálném životě je to opravdu jenom tichá stydlivka, která neví, jak pořádně komunikovat s lidmi. Navíc díky opravdu skvělému scénáři, kde obzvlášť ty dialogy jsou na prvotřídní úrovni, je to velmi zajímavá a pěkná podívaná, která mi přijde i na lepší úrovni než Lady Bird z minulého roku. Škoda jen, že filmu docházel během poslední třetiny dech. Už jen kvůli těm dialogům a pár skvěle natočených momentů však určitě stojí Osmá třída za zhlédnutí. Průměrné 4* ()