A dýchejte klidně

Příběh dvou žen a jejich životních cest, přesněji řečeno útěků. Obě dojdou skoro až na konec, přesněji řečeno na dno. Nicméně se znenadání setkávají s něčím, co člověka v běžném životě jen tak nepotká...s upřímným lidským pochopením a pomocí. I když v divákovi může zůstat mnoho nevyřčeného, včetně všemožných důsledků, které z velmi otevřeného závěru mohou vyplynout, jedná se o mistrně zvládnutý debut s klasicky precizní severskou atmosférou a skvělým herectvím, přičemž rád vyzdvihnu představitele malého Eldara, jehož celkový pohled na dění kolem je dalším, silným atributem filmu a skvěle doplňuje toto poklidné, přesto, v dnešní době, tématicky kontroverzní drama. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (15.01.2019)

Zdánlivě minimalistický, zdánlivě rozvláčný, zdánlivě nudný. Ale pozor!!! Opravdu jen zdánlivě. Všechno má své opodstatnění, nic není samoúčelné. Stejně jako úsporné herecké výkony. Film si zvolil téma hýbající minimálně Evropou, ale neparazituje na něm, dokázal zvolit přístup, který vám umožní se na věc dívat z mnoha stran a přesto nezaujatě. Severská kinematografie, včetně ne zrovna často vídané islandské, bez nadsázky ukazuje v tomto případě cestu. (14.01.2019)

Film, který vypráví o hodně důležité chvíli, která dozajista ovlivní život obou hlavních protagonistek. To co nám však režisérka Uggadóttir sděluje je fakt, že i když je tento výřez z jisté chvíle života obou žen důležitý, je to pořád jen výřez. Co se stalo před tímto okamžikem a co bude následovat, to nechává už jen na divákově fantazii. Z předchozího života obou žen se dozvídáme jen málo, ale i to málo je dostatečné k tomu, aby dokázalo dotvářet atmosféru a alespoň částečně dovysvětlovat jejich motivace. Na škodu tu jsou však občasné zkratky, kterými si snímek usnadňuje a vyprávění. (29.12.2020)

[KVIFF] Nemluvil bych vyloženě o špatném filmu. Ale lehce spíše o nudě. Film má jasné poselství, které je zajímavé, dobré a zajímavé. Problémem je, že zorientovat se přímo v příběhu je někdy nelehké a postavy si mnohdy dělají nějaké své záležitosti, až podivuhodné, které na příběh nemají žádný vliv. Pro mě jde vlastně o úplně první historicky autorský islandský film. Moc jich vlastně ani není. V tomto ohledu to beru pozitivně. Ale hodnotím zde hlavně to, jestli mne příběh a film samotný nějak zaujal. A bohužel musím odpovědět negativně. Ve výsledku mi nepřijde, že bych viděl něco extrémně výjimečného, což se u jiných filmu říci dá. (08.07.2018)

Nekonečných sto minut ústí v ponaučení, že by jeden měl konat, jak mu svědomí, nikoliv zákon velí. Uggadóttir napsala ústřední postavu zmatečně, tu vedlejší prvoplánově, nevysvětluje výchozí pozice, motivace, přesto se neustále snaží vzbuzovat lítost, ale divákovi není jasné, s kým vlastně a proč by měl soucítit. Potenciálně edukační rovina s migrační praxí je pojata velmi povrchně a metafory typu kočky v kleci jsou nepříjemně křečovité. Nádech, výdech. (31.01.2019)