Oiktos
Litość
Ľútosť
Obsahy(1)
Život bohatého právníka ovládá jeho manželka, která je v kómatu. Lidé se neustále vyptávají na její zdravotní stav a zahrnují jej objetími a útěšnými pohledy. Když se však jeho žena nečekaně zotaví, s tím vším je rázem konec. Pro našeho bezejmenného, blíže nepopsaného hrdinu je to však nesnesitelné. Jeho identita je totiž živena sklíčeností a zármutkem – bez projevů lítosti se cítí prázdný. Navenek zůstává civilizovaný, ale jeho manipulativní snaha budit v ostatních soucit začne záhy hraničit s chorobností. Kdykoli ho někdo polituje, rozezní se dramatická hudba. Stal se totiž na smutku závislým. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (13)
Topení psů je takovej leitmotiv letošního ročníku Varů. Jako když třeba posílal svoji ženu na mamograf, nebo dával francouzáka tomu dědkovi, tak jsem se zasmál, ale o (nebo na?) cirka 20 minut bych to zkrátil určitě. Takovej průměrnej festivalovej film s minimem dialogů, co si pořád hýčká tu svoji jedinou puoentu. #mffkv (40%) ()
Když vám lidi přestanou vyjadřovat svou lítost, je potřeba se zamyslet. Souhlasím s kolegy, že řecká kinematografie je dlouhodobě divná, přesnější výraz neexistuje, však vzpomeňme na Chlapce pojídajícího ptačí zob. Bral bych ten byt u moře, asi někde na Glyfadě, ale v jednom ze záběrů byla vidět i ta šestiproudovka kolem, to už taková sláva není. Herecky sterilní, nebyl prostor. Líbil se pes, jehož příběh když zříte, budete si asi ťukat na čelo. Tedy od této chvíle si začnete ťukat na čelo. ()
SPOILER ALERT. Na drama je to příliš komické, na komedii málo vtipné. Film o totálním magorovi, kterému dělá dobře, když ho lidé litují. Takže si asi umíte představit, jakou čáru přes rozpočet mu udělá nenadálé probuzení manželky z kómatu... O té jsem stejně přesvědčená, že chtěla spáchat sebevraždu, protože život s takovým pacientem musí být nesnesitelný. Nápad asi nebyl úplně marný, ale z filmu na dálku stříká snaha o artový, intelektuální, prostě takový podivně nabubřelý, typicky festivalový počin. Nuda, šeď, nuda znásobená příšernými sedačkami v Lázních III. Druhý film na KVIFF 2018 a deprese se prohlubuje... ()
Neskutečná deprese, až jsem si chvílemi myslel, že to snad ta hlavní postava na scéně nemůže s tou depkou myslet vážně. Utápí se v totálních sračkách a ještě to dává všem najevo, aby o něm náhodou někdo neřekl, že vlastně pro nemocnou manželku vůbec netruchlí. Do smutku ale spadne tak brutálním způsobem, že když se mu manželka vyléčí, tak on v depce “vesele“ pokračuje dál. Natočeno rozhodně zajímavé, ale dokazující, že řecká kinematografie je prostě nejdivnější evropskou kinematografií vůbec. ()
Další řecký divnofilm, který vnímám jako podobenství, protože lidí, kteří si libují v sebelítosti, je mezi námi moc a moc a v tomhle směru neručím ani sám za sebe. Možná právě díky tomu jsem tu podivnost pochopil a jsem na ni ochoten přistoupit. Námět jako takový se mi opravdu velmi zamlouvá. Horší je to se zvolenou, afektovanou a nepřirozenou formou. Ta mi neseděla a je to film, u něhož jsem si říkal, jak rád bych ho viděl v jiném, civilnějším provedení. ()
Reklama