On Her Shoulders
On Her Shoulders
Režie:
Alexandria BombachKamera:
Alexandria BombachHudba:
Patrick JonssonHrají:
Nadia MuradObsahy(1)
S každým svým projevem, rozhovorem pro média i schůzkou se Nadja Muradová vrací do roku 2014, kdy tzv. Islámský stát páchal genocidu jezídů v severním Iráku a ji držel jako sexuální otrokyni. Znovu si připomíná všechna zvěrstva a vraždy svých nejbližších. Je to silná žena, bojovnice za práva jezídů, na které svět pomalu zapomíná. Režisérka ovšem s Nadjou byla i ve chvílích, kdy opustila budovu OSN nebo televizní studio. Natočila tak příběh o citlivé dívce, která se obětovala pro vyšší zájmy. Dřív Nadja toužila otevřít si salon krásy ve své vesnici. Teď chce dostat ISIS před Mezinárodní trestní soud a domoci se práva pro všechny válečné oběti. (Jeden svět)
(více)Recenze (7)
Silný dokument o hlubokých jizvách a zachování vůle k životu. ()
Silné emotivní film o sexuální otrokyni islámského státu. Bohužel trošku zbytečně natahováné. ()
80% ()
Takhle si představuju boj za práva a svoje etnikum. Nadja je hodně silná ale zároveň skromná a citlivá holčina, která jde jak beran hlavou proti zdi a ve svém boji to z mnoha důvodů nemá lehké. Zaprvé známé soukolí politiky, zadruhé dnešní situaci jak v severním Iráku tak širším okolí a v neposlední řadě a za třetí, Jezídové jako etnicko-náboženská skupina jsou na pokraji zájmu snad celého světa, což celou situaci ještě hodně ztěžuje. Jsem zvědav co její aktivismus ještě přinese. KAždopádně ale pojmy feminismus a aktivismus, které se pro mě v dnešní době staly skoro sprostými, v jejím pojetí najednou dávají zcely jiný smysl. Velice dobře natočené. ... Popravy, sexuální zotročování nebo znásilňování dětí, pokud vás všechny tyto činy nedonutí jednak, tak co už?? (Jeden svět Benešov - 30. 4. 2019) ()
Pokud mám hodnotit obsah, jsem ráda že je tenhle příběh venku, že se vypráví a že ten film vidí co nejvíce lidí. Jestliže necháme zaniknout jedno z nejstarších náboženství na Zemi, pak je něco špatně. A to ani nezačínám o těch zvěrstvech, které se bohužel ještě pořád dějí. Styl Alexandrie Bombach se mi líbil, i když musím přiznat že v některých částech je trochu unylý a táhne se. Nicméně si myslím, že u dokumentárních filmů jde velmi často o sdělení, než o stopáž. ()
Hodně emocí, utrpení ale i marnosti. Peklo, který prošla komunita Jezídů oproti pekle politické neschopnosti, které je plné slibů, pochopení a snahy, která je plná proklamací, ale nikam moc nevede. Držíte Nadje palce, chcete jí pomoct, ale nevíte jak. Tak aspoň soucítíte a přidáte k tomu prázdné fráze. Na druhou stranu chci věřit, že tlak, medializace a výdrž, kterou Nadja předvádí má a (bude mít) efekt. Filmově bych se obešel bez trýznivé a emoční hudby, protože myslím, že utrpení na obrazovce není nutné ještě zvyšovat, ale budiž...Jsem za tento dokument hodně rád a jsem rád, že se mohl promítat na festivalu Jeden svět. ()
Fakt depresivní film o bezmocnosti individuálního člověka nejdřív v otroctví IS a pak v otroctví médií a mezinárodní diplomacie, který vám pořád opakujou, že to, co děláte, má smysl, ale přitom, kromě slavnýho udělování oficiálních titulů, velkolepejch zbytečnejch slyšení u prezidentů a spousty krásnejch prázdnejch slov, pro vás nejsou schopný vůbec nic udělat, film, kterej nemůže skončit dobře, protože nevypráví žádnou obvyklou pohádku o hrdinným vítězství spravedlnosti, ale reálnej příběh každýho z nás. ()