El ojo en la oscuridad
The Secret Killer
Eyeball
Režie:
Umberto LenziScénář:
Umberto LenziHudba:
Bruno NicolaiHrají:
John Richardson, Martine Brochard, Daniele Vargas, Silvia Solar, John Bartha, Ines Pellegrini, George Rigaud, Fulvio Mingozzi, Tom Felleghy, Raf Baldassarre (více)Obsahy(1)
Skupina amerických turistů se vydá na poznávací výlet do Španělska. Nepočítají ovšem s tím, že po nich okamžitě půjde bestiální vrah oděný v červeném plášti s kapucí. Vraždy si maniak opravdu vychutnává a zanechává za sebou zohavená těla s odstraněnými očními bulvami. (Chatterer)
Recenze (13)
Známy taliansky trasher Umberto Lenzi chcel evidentne splodiť slušný giallo thriller a podať si ruku s Dariom Argentom. Postavil pred kameru krásne herečky a atraktívnych hercov, poobliekal ich do farebných kostýmov, nasnímal širokoúhlou kamerou, a viedol podľa vlastného scenára o vražednom komplote, postupnom odhaľovaní vraha a falošných stopách. Lenže Lenzi NIE JE Argento a jeho film nie je ani trochu napínavý, mysteriózny ani atmosférický. A čo ešte horšie, je nudný, s minimálnym gradovaním a naivným finálnym odhalením. Ale snaha sa má ceniť. V rámci jeho filmografie ide stále o nadpriemerné dielo. ()
Nesouhlasím s Pomem, toto Lenziho sedmé a bohužel poslední giallo (nebo i slasher jak chcete), všechny vyrobené v letech 69-75, nepatří k jeho nejlepším, a to ani v samotném subžánru. Souhlas v názoru, že toto značně sleazy giallo není tak napínavé, mysteriozní, ba dokonce přímo atmosferické, finále je opravdu naivní a hloupé a ve svém pojetí značně malé. Vrah-psychopat je sice trochu netradičně oblečen do červené pláštěnky, chladnokrevně syrové vraždy (s množstvím krve) jsou místy docela dobré (viz třeba pokaždé vydloubnuté levé oko oběti!), Nicolaiovo melodické hudební skóre bylo opět velmi působivé, ale to je tak asi všechno. Herečky nebyly rozhodně tak krásné a přitažlivé jako v jiných giallo filmech, spletitost příběh měl, nechyběly falešné stopy, byla tu i spousta bezdůvodné nahoty, ale přesto přese všechno film byl málo vynalézavý. Nesouhlas: Nevím, jestli zde byla nějaká snaha, ba přímo inspirace, napodobovat Argenta, který své nejlepší fláky vytvořil až poté, kdy už měl Lenzi v tomto sužánru odzvoněno, tedy v letech '75 a dál. Dá se říct, že Lenzi, podobně jako většina taliánských režisérů té doby, se pouze svezl na módní vlně, která v té době byla na vrcholu, jeho specifikací byly přece jen trochu jiné filmy (ze začátku peplum, poté spaghetti western, a pak v 70s především poliziotteschi /10 filmů!/ nebo kanibalism a zombie úchylárny). Trochu zklamání, film se mohl stát možná jednou z dalších italských kultovních klasik, nápad rozhodně špatný nebyl, ale všechno to mohlo býti daleko lépe promyšlené..Komentář zde jako druhý v pořadí. ()
Jasně, není to žádná bomba a v rámci gialla se jedná o průměrnou záležitost. Já jsem si ale užil skvělé Barcelony (a v duchu se vracel na známá místa), stylové hudby a místy příjemné atmosféry. Vraždy jsou sice klasické, bodné rány jsou zpestřovány jen vydloubáváním očí, i když ne v přímém přenosu, kromě úplného závěru, ale i tam detail chybí, a jedním podříznutím, ovšem rudá rukavice s dýkou místo obvyklé černé je fajn. Z ranku nahoty jsou několikrát předvedena prsa bez silikonu, milostná scéna jen jedna v náznaku, lesbická. Protože mi ale film příjemně utekl, dám 4*. Nižšímu hodnocení většiny rozumím... Děkuji za titule Pepuovi. ()
Umberto Lenzi nezavršil, bohužel, svoji giallo kariéru pořádnou žlutou drsňárnou, jak by člověk znalý jeho tvorby očekával. Naservíroval jen utahanou podívanou s velmi nepovedenou zápletkou a ještě horším finálním vyústěním. Velmi mě to mrzí dát tak nízké hodnocení i přes skvělou hudbu Bruna Nicolaie, ale Gatti rossi in un labirinto di vetro bylo natočeno jenom a pouze pro rychlé uspokojení hladu po giallo fimech. 1,5* ()
Kromě barvy, do které se tentokrát vrah odívá, tady není originálního nic, párkrát se dokonce krade z Torsa či Argentových filmů. FIlm je ale zábavný a jeho hlavní postavy dostatečně sympatické, abych se u tohoto oddechového gialla dobře bavil. Trashový závěr by mi jinde možná vadil, ale do tohohle seděl přesně. ()
Eyeball sa dá v podstate považovať za ukážkové giallo a režisér Lenzi tu vzorovo použil príznačné žánrové atribúty ako sú detektívna zápletka s prekvapivým záverečným rozuzlením, niekoľko surových vrážd s trochou gore, spáchaných záhadným vrahom v neodmysliteľných rukaviciach, výrazný hudobný doprovod či nahota v nenásilnej forme. Vyšetrovanie prípadu prebieha na dvoch úrovniach. Po vrahovi pátra civilista, poháňaný osobnými pohnútkami a rovnako tak miestni kriminalisti, vedení dosluhujúcim inšpektorom, ktorého predstaviteľ Andrés Mejuto to pred natáčaním evidentne dosť prešvihol v soláriu. Hoci Gatti rossi in un labirinto di vetro nemá tak vyhrotenú atmosféru, ako by sa možno žiadalo a počínanie ústredných postáv občas postráda logiku, oceňujem Lenziho zodpovedný prístup k tomuto filmu ako aj fakt, že sa mi tentokrát vôbec nepodarilo vopred odhaliť identitu vraha. ()
Lenzi točil toto giallo zrejme z jediného dôvodu. Ukázať na plátne pár sexy ženských v spodnom prádle ( poprípade bez neho ). Mordy sú nezaujímavé, pointa hlúpa a tak sa dá na snímok pozerať len ako doprovodný film k budúcej návšteve Barcelony. ()
Koncentrované giallo "best off", geniálne dávajúce fanúšikom to, čo si želajú, a možno aj niečo naviac. Akurát killer má červené rukavice namiesto čiernych, čo ale nijako neprekáža. Super zábavná jazda slnečným Španielskom, so skvelou hudbou, obvyklým castom podozrivých, trochu drsnejšími kills, red herrings a kvapkou t&a, až k relatívne jednoduchému, ale dobre zamotanému rozuzleniu na krásnom zámku. Pecka, ktorú si stále rád pozriem! ()
Herci předvádí lehce béčkové výkony, vývoj příběhu je klasický: proběhne vražda, pak seznamování se s vztahy mezi určitou skupinou lidí, nějaké ty falešné stopy, ani nahoty se Lenzi neštítí… tradičních propriet žánru se víceméně dočkáme, jen mě překvapuje, že Lenzi, který v té době již měl značné zkušenosti, vytvořil takové jalové a neumětelské giallo. Připadá mi totiž, že tu není nic pořádně dotaženo do konce, vše je hotovo/rozjeto jen tak na půl plynu… Ale i přesto mne film vlastně bavil, tak to prozatím zvedneme na průměr... Jinak POMO píše, že „v rámci jeho filmografie ide o nadpriemerné dielko“, což je samozřejmě naprostý nesmysl, kdo od Lenziho viděl dost filmů, ví… ()
Umberto Lenzi /Giustiziere sfida la citta, Manhunt in the City, Milano odia - La Polizzia non puo sparare/ urcite nie je thrashovy reziser- tam patril jednoznacne uchylny Fulci, a dalsi megauchyl Joe D´Amato. Tu je Lenzi skor za zrucneho rutinera, ktory si odbil to svoje. Nie je to kult /lenzi tymto nijako neprerazil a film je pravom v zabudnuti/, ale ani vyslevene plane to nie je. Skor taky sivy, sedivy, nevyrazny priemer, film dobry na cestu z mesta A do B, konkretne tu sa riesia spanielske rewalie - Ci to bolo Bilbao, ci Gijon ci Madrid, to uz neviem, ale celkom ma to bavilo. Napinave to nie je, o mysterioznosti sa nemozno ani bavit, skor v strede prevazuje nuda. Jo a Lenzi k Dzallu mi moc nepasuje, zacinal peplum filmami, potom presedlal na polizzioteschi, takze dost rarita -Lenzi a dzallo. V ramci jeho filmografie ide o vysloveny priemer, vyssie su vsetky mnou vymenovane filmy : 54 % . ()
Tak úplně nesouhlasím s místním hodnocením. Pro mě nenudící, odpočinkové a hlavně zapamatovatelné giallo s drsnými scénami vražd, stylovou muzikou a Lenziho typicky "špinavou" produkcí. ()
Když to srovnám s nedávno viděnou Paranoiou vzniklou v 60. letech, tak musím uznat, že v téměř všech ohledech byla lepší než Eyeball. Je znát, že Paranoiu se jistě Lenzi snažil natočit, co nejlépe jak dovedl, zatímco Eyeball se zdá být produkt povinnosti. Na druhou stranu Eyeball je díky charakterům a i díky svojí absurdnosti, lehkosti a naivitě nakonec možná i zábavnější. ()
Nevím co to ten POMO zase mektá. Srovnávat Lenziho s Argentem prostě nejde. A ne, opravdu se nejedná o nadprůměrný dílko v jeho filmografii. Třeba jeho Spasmo, Orgasmo nebo Sedm krvavých orchidejí jsou mnohem lepší. A teď k filmu - Nezajímavej příběh, odehrávající se v nezajímavym prostředí s nezajímavejma postavama, se směšnou pointou. Lacinej "gore" (jestli to tak můžu nazývat) by mi až tak nevadil (ale Lenzi měl na víc), ale co už mi vadilo a dost sralo byla nulová atmosféra a napětí. Dávám dvě protože jsem neuhod vraha a za Nicolaiovu hudbu. ()