Obsahy(1)
Jiří Dvořák a Ondřej Brousek v hlavních rolích slavné hry P. Shaffera, která se ve své jevištní podobě u nás poprvé dostává na obrazovku v inscenaci Divadla na Vinohradech. Hru Amadeus o střetu geniálního a průměrného tvůrce napsal anglický dramatik Peter Shaffer v roce 1979. Využil v ní legendu, kterou svého času vymyslel Puškin a která líčí Salieriho jako Mozartova vraha. Hra se okamžitě stala bestsellerem a uvedla ji spousta českých divadel. Jako první u nás Divadlo J. K. Tyla v Plzni 11. 5. 1982 v režii Oty Ševčíka. Amadea tehdy hrál skvěle Antonín Procházka. Navzdory tomu, že Shafferův text není životopisnou hrou a s některými fakty nakládá velmi volně, jeho text inspiroval tvůrce k řadě vynikajících inscenací v Čechách i na Slovensku. Bohužel, žádnou z nich se nám nikdy nepodařilo natočit, protože vysílací práva byla zakoupena pro film Miloše Formana z roku 1984, který jak známo byl ověnčen osmi Oscary... Vinohradská inscenace Martina Čičváka z roku 2014 je pravým hereckým koncertem. Jiří Dvořák v něm dospěl ke skutečnému mistrovství, kdy je divák stržen příběhem, a přitom si neustále uvědomuje hloubku a sugestivnost jeho výkonu. Ideálního představitele našel Amadeus v Ondřejovi Brouskovi, který kromě spontánního hereckého projevu ještě výborně hraje na klavír, a tak vytváří mimořádně věrohodnou postavu. Kombinace, která se hned tak nenajde. Za to, že vám můžeme tuto znamenitou inscenaci nabídnout, patří velký dík panu Formanovi a producentu jeho filmu panu Asplandovi. Představení vysíláme přesně v den, kdy se v Divadle na Vinohradech hraje Amadeus naposledy (5.2.2018), aby po létech uvolnil místo zase dalším premiérám. (Česká televize)
(více)Recenze (4)
Jaká škoda, že pro příští generace zůstane zachována tato otřesná verze (protože neuvěřitelně nepřesvědčivý Brousek, protože na Salieriho příliš výrazný Dvořák, protože přehrávající Uhlířová, protože nešťastné řešení scény, protože kostýmy, protože jakože humory skrze dvořany, protože přepálená teatrálnost všeho a ne jen postavy Mozarta; k tomu zvuková režie záznamu, kdy publikum je slyšet více než scéna čili každé pokašlání přehlušuje dialogy) a nikoli například Hřebejkova inscenace z přelomu tisíciletí z Divadla pod Palmovkou s Langmajerem a Bartoškou. ()
Byť stejný scénář, vyznívá divadlení Amadeus příznivěji než Formanův film. ()
Příšerná nuda. [39. hodnocení, 3. komentář, 74%] ()
Po vrcholném zážitku z Shafferova Amadea v moskevském MCHATu ve druhé polovině osmdesátých let v době rozvolněné perestrojkové atmosféry, která přála tamějšímu kulturnímu kvasu zhruba podobně, jako druhá polovina šedesátých let u nás, vrcholící pražským jarem, jsem nedoufal, že bych něco podobného mohl ještě někdy na divadle zažít. Tehdejší strhující výkon Olega Tabakova v roli Sallieriho mě doslova přimrazil do divadelní sedačky a považuji jej až dosud za nepřekonatelný vrchol hereckého divadelního mistrovství. Vinohradská inscenace téže hry tak měla u mě už předem velký handicap, kterého jsem ji zpočátku jen stěží dokázal zbavovat. Právě ale herectví Jiřího Dvořáka mě postupně zcela vtáhlo a uchvátilo, i když bylo samozřejmě jiné než kdysi to Tabakovovo, takže neporovnatelné. Podobně si mě získal svým výkonem i Ondřej Brousek, nápaditá byla mnohdy i scéna, kdy postupné zvednutí vodorovné plochy s hrajícím Mozartem (na spinet?) až do kolmé horizontální polohy bylo až fascinující, i když o Ondřeje Brouska jsem měl přitom zároveň obavy, kdyby se něco technicky zvrtlo. Škoda jen některých až příliš ukřičených a přeexponovaných scén – méně by bylo podle mne více, psychologické rovině hry to podle mne spíš ublížilo. Hlavně díky oběma hlavním představitelům ale nakonec hodnotím čtyřmi hvězdičkami. ()