Une folle envie d'aimer
Paranoia
Režie:
Umberto LenziKamera:
Guglielmo MancoriHudba:
Piero UmilianiHrají:
Carroll Baker, Lou Castel, Calisto Calisti, Colette Descombes, Tina Lattanzi, Lilla Brignone, Franco Pesce, Tino Carraro, Jacques Stany, Kees van EyckObsahy(1)
Mladá vdova Kathryn sa vracia do Talianska po smrti svojho staršieho, ale veľmi bohatého manžela. Kathryn sa presťahuje do luxusnej vily, zatiaľ čo všetky právne úkony jej zariaďuje jej známy, právnik Brian. Kathryn pokračuje v osamelom živote, až kým do jej života nevstúpi mladý Peter. Obaja začnú túžiť po tom druhom, až to vyvrcholí intímnym vzťahom. Kathrin konečne začne žiť a Petra miluje, až dokým sa ten voči nej nezačne prejavovať agresívne. Keď k nim príde jeho sestra, pre Kathryn sa začína najťažšie obdobie jej života. Ponúka sa otázka, či sa tí dvaja do Kathryninho života priplietli len náhodou, alebo od začiatku išlo o prepracovaný plán s cieľom získať jej bohatstvo. (Astaroth12)
(více)Recenze (14)
První z Lenziho zdařilé psychologické trilogie a první spolupráce týmu Lenzi/Baker. Film vyšel v americe pod názvem "Paranoia", stejně tak jako poslední díl trilogie z roku (69), viz oficiální italský název. Tohle je podle mého gusta povedený film, svou formou a provedením místy i zábavný, na svou dobu samozřejmě ještě přirozeně krotký a decentní, ale s dobře napsaným chytrým příběhem (plného nemocných myšlenek, lstivých intrik a úkladného lidského jednání, alkoholu, drog, erotiky a nějakého psychického mučení) s dobrými hereckými výkony (slizký a amorální mladý Castel neměl chybu, Baker v roli bohaté vdovy pomalu propadající do stavu šílenství, byla rovněž výborná a přesvědčivá podle mě) s některými zajímavými momenty (ropucha k večeři) a samozřejmě zajímavým pevným spiknutím a intriky. Stejné finále jsem poté (teď nevím jestli i dříve), párkrát už viděl (hlavně v giallo filmech). Film drží dobře pospolu, udržuje diváka stále v nějakém tom zájmu až do samého pěkně zakrouceného zároveň však trochu předvídatelného finále. Rozčilovalo mě tu akorát monotónní hudební skóre Umilianiho, jinak nemám k tomuto ranému giallu (zde hlavně příběhem), nebo spíše psychologické detektivce mnoho výtek. Lenzi odvedl dobrou práci, fanda by vůbec neřekl že později v 70s tento režisér natočí něco jako "Cannibal ferox" nebo "Mangiati vivi". ()
Kathryn, vdova po milionáři, si nasadí do svého domu nedaleko Říma veš. Přímo štěnici. Mladík Peter ji zamotá hlavu a ona netuší, nebo si spíše nechce připustit, že se dala na špatnou cestu. S whisky stále při ruce si užívá šťastné chvilky, než se objeví Peterova sestra Eva. Služebnictvo je propuštěno, radovánky trojice nemají konce a Kathryn si ani neuvědomuje, že whisky a prášky, které jí dvojice nutí, se pro ni stanou zhoubou. Ono je to spíše na tři hvězdy, ale půvabná Bakerová předvedla ukázkovou trosku a poslední čtvrtina byla opravdu jízdou na horské dráze. Ano, mohlo být víc násilí, ale to psychické bylo drsné dost, gore chybí, nahoty tak akorát. Píseň Fate Had Planned It So v podání Lydie MacDonaldové je excelentní a připomněla mi staré bondovky. Přese všechno bych tohle drama doporučil hlavně žánrovým fanouškům a především sběratelům. 3,5* ()
Poměrně slušný film se skvělou Carroll Barker v roli psychicky (no, trochu i fyzicky) týrané ženy dvěma mladými lidmi... Nejde o žádný strhující thriller, tempo i atmosféra je budovaná docela pomalu, ale zato zajímavě a to až k pěknému (lehce předvídatelnému) konci... Musím se přiznat, že jsem byl chvíli trochu zklamán, přece jenom jsem od Lenziho čekal trochu větší brutalitu, ale pak jsme si uvědomil rok vzniku, takže jsem nakonec byl i docela spokojený... Musím však konstatovat, že pozdější Lenziho gialla (Orgasmo se o tento žánr lehce opírá) jsou mnohem lepší... ()
Slušný psychotriler, ktorý zaujme šesťdesiatkovou atmosférou, luxusným prostredím, aj ústredným komplotom. Dnes ale pôsobí už mierne naivne, pretože hlavná postava, v tomto prípade obeť, sa zľakne vydierania na základe dosť smiešneho dôvodu a aj počas následnej hry sa chová až príliš pasívne. Poteší však dvojitý záver, Lenzi totiž na postavy neberie ohľady, je patrične sarkastický a krutý, čo je v tomto prípade len a len dobre. Odvtedy sme ale podobných trilerov videli stovky. ()
Křehká Caroll Baker výborně zahrála psychicky i fyzicky zotročenou ženu která se stala obětí vlastní touhy a zaslepená vášní vpustila do svého života dvě hyeny . Moc pěkný psychologický thriller s prvky ranného gialla. Lenzi ve formě. ()
Tak za prvé ma ubíjala naivita hlavnej hrdinky,lebo pozná ľudí len pár hodín a už si od nich berie tabletky a plno im dôveruje a za druhé ktorý pako prehlásil toto za giallo,len preto že to natočil Lenzi to musí byť giallo?Normálne nechápem.Za tretie je to psychologická dráma,ktorá je z polovice zoznamovacia a tým pádom nudnejšia a druhej polke sa to otočilo a prišlo aj na psychické a trocha aj na fyzické tyranie.Podobné príbehy som už videl a hlavne ta predvídateľná a dosť často vo filmoch používaná pointa ma nemohla prekvapiť.Ale aj tak príbeh mal úroveň.Hlavná ženská postava zahrala psychicky týranú ženu z prehľadom ale tá dvojica tyranov bola nesympaticky úlisná.Čakal som od tohoto filmu väčšiu intenzitu napätia. ()
Přehnaná naivita hlavní hrdinky, jak zde uvádí předhodnotitel peter12, dost kazila dojem z celého filmu, který by jinak nebyl úplně špatná komerční psychologizující kriminálka. Nějak mi připadá, že tento film sloužil jako předobraz filmu Il Sorriso della iena, tedy aspoň konec je pomalu identický. Pěkná hudba, ()
Opäť jeden elegantný Lenzi, skvelé proto giallo v nádherných talianskych lokáciách. Baker ako vždy výborná, pointa na záver prekvapí aj poteší. ()
Musím přiznat, že mne představitelka hlavní role Carol Baker příliš nenadchla, její výkon mi připadal nevýrazný a nepřesvědčivý, ale jako vyložené mínus to nevidím… --- po další projekci jednoznačně o jednu hvězdu méně, je to sakra nudný a nepoutavý příběh, i když je asi dobře vybudovaný, zkrátka mne neoslovil. --- Jedná se o Lenziho první film s podobnou tematikou, které vznikly v krátké době po sobě, dalšími jsou Così dolce... così perversa (1969) a Paranoia (1970) a ve všech také hraje Carol Baker. A z Orgasma pak vychází např. i El Ojo del huracán (1971). Film pro fanoušky Umberta Lenziho a této odrůdy gialla kříženého s psychologickým thrillerem, kde netečou potoky krve... ()
La Titanus presenta... Pozor ! pozor ! Nejedná sa o žiadne giallo. Ide o nehoráznu pseudopsychologickú zlátaninu v ktorej autori neefektívne tlačia na emócie divákom. Milujem kinematografiu rokov šesťdesiatych, ale toto ma extrémne nebavilo a vo všetkých smeroch sklamalo. Vdova po milionárovi sa vracia späť ku strýčkovi alebo komu aby si na chvíľu oddýchla. Do jej života "náhodou" vstúpi mladý chlapík. Zamiluje sa a tajne sním intímne žije.. Vzťah začne naberať obrátky, a z muža sa vykľuje násilník. Skôr než si to vdova uvedomí. Chlapík už má fotky s ich sexuálnych hrátok ktoré keby sa dostali na verejnosť zruinoval by jej biznis. A tak prežíva psychické aj fyzické týranie ktoré je tu nesmierne smiešne a totálne nereálne. Hlavne tá neustále dookola hrajúca pseudo pop skladba ktorá ma neuveriteľne rozčulovala. Na silu vložený koniec ktorý sa snaží v pól minúte vysvetliť všetky záhady tiež nefunguje. Slabota. ()
Jo, tiez som si dal do gula Orgasmo 1969 a vysla mi US Paranoia - potom som si zistil, ze v USA vysiel film pod tymto nazvom. Taxom sa upokojil, lebo slo o totozny film a dal som sa do sledovania. Tiez sa mi nezda zaradenie dzallo, v tomto s uzivatelom Peter12 suhlasim. Viem cim sa vyznacuje dzallo a z atributov dzalla tu toho bolo minimum. Pacil sa mi pribeh o zenskej, ktora sa zoznami s chlapom, zamiluje sa ... a taxa potom zacne zamyslat, ci ju ten chlap nahodou nechce komplet vykostit od majetku a penazi. Za mna teda slusny, namet na film, ktory je pravom v sivom, sedivom priemere : 69 % ()
Miestami hlúpy film, v ktorom neviete, či máte držať palce prachatej, ale hlúpej a naivnej alkoholičke na práškoch alebo manipulujúcej dvojici, ktorá by večne iba tancovala, pila, zabávala sa a má to rada do trojky. Slabšie spracovanie nedáva veľa šanci inak OK fungujúcej zápletke. Hlavne ona drží film nad vodou. Herci ničím neoslovia, vrátane američanky Carroll Baker v hl. úlohe, režisér z nich nedokáže nič vydolovať. Nefungujú ani cudné pokusy o nahotinky, ale vzhľadom na rok to nie je žiadne prekvapenie. Taliansky názov je preto (očakávane) zavádzajúci. Poteší tak aspoň predzáverečný zvrat, menej už záverečná spravodlivosť na intrigujúcich, ktorá sa ale vykonáva formou náhody. ()
Vynikající psychoteror! I napříč nějakými nelogicnostmi, nejasnostmi a skoro absencí krve dávám 4. Stejnou pointu jsme sice mohli vidět ve většině giall, ale tohle je z r. 1969, tak to možná znamená, že tohle je první giallo, ve kterým je takováto pointa. Baker byla dobrá, to je jasný. Lenzi mě překvapil. Po debilní Nebezpečný pláži jsem s Lenziho dalším počinem spokojenej. ()
Musíte mít opravdu málo rozumu a opravdu hodně peněz, aby se vás odhodlala o ně připravit partička prosťáčků. Ale když už za to stojíte, jako atraktivní z Anglie do Itálie se navrátivší mladá vdova v titulní roli, je to Orgasmo, Une folle envie d'aimer, Paranoia. Vykutálenci ji izolují, opíjejí, mlátí, šoustají, nervují a oblbují tak dlouho, až z toho ona určitě a málem i publikum skočí z okna. A její falešná poslední vůle její před nedávnem nabité dědictví přesměruje kam jinam než k nim. Scenáristé Ugo Moretti, Marie Claire Solleville a též režírující Umberto Lenzi to však dlouho nevydrží a po zásahu jejich prozřetelnosti se životy a úkorné majetky těchto Filištínců promění v prach. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o filmu z něj. MacGuffin ()