Chrustal
Хрусталь
Krišťáľová labuť
VOD (2)
Obsahy(1)
Mladá Evelina má sice vysokoškolský titul z práv, ale jejím snem je odjet do USA a živit se jako DJ. Píše se však rok 1997 a dívka žije v postsovětském Minsku. Země se potýká s ekonomickou krizí, vládne v ní nezaměstnanost a lidé dostávají výplaty v naturáliích. Aby Evelina získala vízum a splnila si svůj sen, potřebuje na ambasádě doložit, že má stálé zaměstnání. Souhrou okolností se tak ocitá v provinčním městečku, kde se její osudy na čas protnou s životem místní rodiny, chystající svatbu... (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (7)
Trochu jsem naletěl tradičně zavádějící festivalové anotaci, těšil jsem se na nahlédnutí do běloruské houseové scény 90. let, ale o DJing tam vůbec nejde a kdyby hrdinka byla křížková vyšívačka, vyšlo by to nastejno. Většina filmu se odehrává v provinčním městečku, kde se hrdinka sbližuje s jednou jednodušší rodinkou a zápletka s vízem úplně vyšumí (ani se nedozvíme, zda ho dostala). Film je nakonec jen další sociální drama z východu, kterých je sekce Na východ od západu plná. Režisérka Darja Žuk je moc sympatická slečna a vypadá na 20. Nejlepší běloruský film, jaký jsem kdy viděl. ()
Hlavný motív "boja o slobodu", je mi blízky, a film pomerne úspešne vykreslil zopár stereotypov, ktoré boli bežné v postkomunistických krajinách (a niekde žiaľ ešte stále sú). Hrdinka vo filme pôsobí oproti iným postavám značne excentricky, čo len podporuje sympatie voči nej, nakoľko sa dá lepšie vcítiť do toho s akým druhom predsudkov sa v spoločnosti musí stretávať. V podstate ide o prostý film, ktorý sa nevyhne zopár chybám, a mohol byť o 15 minút kratší. Napriek tomu prezentuje príbeh, na ktorý by sa nemalo zabúdať, a je drobnou časovou kapsulou, ktorá úspešne zachytáva problémy niektorých mladých ľudí v postkomunistických krajinách po páde režimu. Hrdinka možno nemusí byť sympatická svojím konaním, i tak by však mala mať právo na to byť sama sebou bez nenávisti okolia. Posledné minúty vnímam ako vyjadrenie nádeje, že hoci sa generácií mladých tesne po páde komunizmu nepodarilo úplne vymaniť z predsudkov spoločnosti, zobrala si pod svoje krídla mladšiu generáciu, ktorej poskytla priestor, vedúci k tomu, že dnes môžu mladí ľudia v týchto krajinách žiť podstatne slobodnejšie. 3.5*. ()
Prvotřídní prvotina, která příjemně překvapila. Herci vás na ten gauč s pověšeným kobercem zkrátka na tři dny nastěhují a vy koukáte na strýčka Michalyče, jak chodí kouřit na balkon. ()
Nedivím se Evelině, že chce z Běloruska pryč. Hlavně na venkově se poměry a vztahy vůbec nezměnily, jediným symptomem konce éry SSSR je ztráta jistot. Jistot, na které všichni nostalgicky vzpomínají. Absence vymahatelných pravidel znamená, že člověk je člověku často vlkem, kterého z lesů žene nouze. I Evelinina maminka nakonec vymění vlastenecké poučky a ideály za margarín a brambory. Široká (bělo)ruská duše pojme hodně, ale vyznění snímku je hořce depresivní, byť jako portrét živého postsovětského skanzenu dokonalé. Nakonec se přikláním ke čtyřem hvězdám. ()
Hnusne. Bezduche, plne svinstva, nezmyslu bez zmyslu, potacanie sa mladostou smerom nikam. Tetovanie, slopanie, drogy, pankaci, odporne kreatury - uz sme len pretacali a nakoniec to zmazali. ODPAD ()
MFF KV 2018: Běloruské převapení! Neklidný příběh z devadesátkového Minsku a přilehlého okolí, kterému kraluje Alina Nasibullina. Chtěla bych její červený kabát a modrou šálu, nikoliv její hořkou zkušenost. Scéna hodná zapamatování: house party mezi sochami sovětských potentátů. ()
Dedina vykreslená cynicky, no bez skĺznutia do komédie, autentické retro s kontinuálnou energiou bez hluchých miest. Z opisu sa to môže zdať, no o DJing, či politiku sa film len obtrie, čo mi nevadilo, bolo to naturálne a napriek chvíľami nepríjemnej jednoduchosti rodiny film nie je zas taká depka. ()