Sette orchidee macchiate di rosso
Sedem krvavých orchideí
Seven Blood-Stained Orchids
Režie:
Umberto LenziKamera:
Angelo LottiHudba:
Riz OrtolaniHrají:
Antonio Sabato, Uschi Glas, Pier Paolo Capponi, Rossella Falk, Marisa Mell, Petra Schürmann, Renato Romano, Marina Malfatti, Claudio Gora (více)Obsahy(1)
Klasické italské giallo v Česku poprvé na DVD! Sedm mladých žen, jedna krásnější než druhá. Sedm mladých žen, které spojuje pouze společný pobyt v přímořském hotelu před několika lety. Sedm mladých žen, postupně zabíjených nelítostným vrahem v černých rukavicích. Vrahem, jehož vizitkou je náhrdelník ve tvaru půlměsíce. Podaří se manželovi jedné z dívek vypátrat hrozivé tajemství minulosti a odhalit zabijáka dříve než bude pozdě? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
„Čakali ste, že ho na cintoríne nájdete živého?“ Pokiaľ to nie je úchvatná lesná PHENOMENA, tak mi giallo skoro vôbec nič nehovorí: hodinu a pol niekto v maske vraždí polonahé až nahé ženy (čo najkrvavejšie, napríklad vŕtačkou), popritom zúfalí muži (policajti, milenci obetí, milenci potenciálnych obetí) pátrajú po jeho identite a tváia sa pokerovo (aby si divák myslel, že vrahmi sú oni), sem-tam nejaká kočka umrie, iná sa v poslednej chvíli zachráni, herecké výkony sú drevené (muži sa tvária tajomne a prísne, ženy majú veľké prsia a dlhé vlasy) a na konci príde viac či menej (väčšinou menej) šokujúce odhalenie. Ale ak SEDEM KRVAVÝCH ORCHIDEÍ porovnáme s neskorším Lenziho filmom (ŽENY OD HLBOKEJ RIEKY)... ()
Od roku 1968 v pořadí už čtvrté Lenziho giallo, předtím "Orgasmo" (68), "So Sweet... So Perverse" (69) a "Paranoia" (70). Zajímavost: Právě tady byl použit stejný hudební motiv, který hudební skladatel Ortolani použil už v "So Sweet... So Perverse" (69) včetně krásné titulní balady "Why", která je tu slyšet na konci z gramce. Film sám o sobě není tím nejlepším, co se zmíněného subžánru týče, ač jsem v to tiše doufal (jen v prvních pár minutách přijde rychlý sled snad tří vražd, vůbec vraždami se tu nešetřilo, jak ostatně napovídá sám český název filmu). Příběh balancuje na pomezí gialla a krimi žánru (které šly Lenzimu vždy skvěle - doporučuji), je dosti zmatený a kompletně předvídatelný, je tu i dost hluchých míst, ale jsou tu i místy povedené injekce, co se týče občas efektního napětí, postupného odhalování tajemství příběhu spolu s vrahovou totožnosti a nechybělo samozřejmě trochu té sražené krve (bohužel všechny vraždy tu jsou hodně sestříhány) a částečně i některé slušné herecké výkony (herečky však nebyly vyloženými krasavicemi typu Fenech nebo Bouchet, žádná z nich mně vyloženě nijak nepřirostla k srdci), to vše drží film nad vodou a dělá ho částečně zajímavým a snesitelným. Úsměvné finální rozuzlení nebylo tak zajímavé jako u jiných filmů z té doby, celkově mě film, bohužel, do svého děje až zas tak moc nevtáhl. Ano, právě odtud pochází vražedná scéna s vrtačkou (chudák kráska Marisa Mell), která byla ale např. už rok předtím použita v jiném klasickém giallu "My Dear Killer "(71). ()
Jeden by řek, že když už je to Lenziho čtvrté giallo, bude to mít trochu v paži, a ne že vystřihne tenhle nevzrušivý, nenápaditý kousek. Asi se vyčerpal... Standartní pátračka amatérského detektiva-módního návrháře s nezajímavými vraždami vyvrcholí naprosto zabitým finále, kdy odhalení identity vraha, jeho motivu a souboj s ním nijak nezaujmou. Žádná atmosféra, žádný tajemný flashback na událost, která před dvěma lety celé vraždění spustila. Jediným pozitivem je zástup atraktivních hereček. ()
Ničím neohromí tento krimithriller, který má slušnou atmosféru, zkrátka klasické giallo s klasickým koncem. ()
Ďalšie fádne giallo so síce obstojným body i boobie countom, no mizerne zrežírovaný, s nezaujímavým príbehom a úplne mizerným rozuzlením a finále. Len pre giallo-kompletizátorov. ()
Debilní závěr s komickým vrahem, který během závěrečného souboje odříkává své přihlouplé motivy, sráží celkem povedenou kriminálku směrem do stok, které nelze nikdy vyčistit. ()
Talianske Giallo Umberta Lenziho, ktorý k tomuto druhu pristúpil celkom seriózne, avšak zabudol okrem iného na horor a des ako taký. Príbeh je tradičný, vrah zabíja ženy s potešením, nie však vždy mu to ide dobre. Pred ich smrťou sa ich snaží vydesiť rôznymi spôsobmi, nijako zložitými a premyslenými, ale keďže ich smrť nebola nejako moc vygradovaná, Lenzi použil túto vrahovu predohru, aby tie scény mali aspoň nejakú atmosféru. Neuškodilo by tomu, keby sa film trocha prestrihal, použilo sa viac tmy a hudba sa viac obmieňala. Lenzi zohnal do filmu celkom pekné devy na vraždy, avšak u niektorých bola škoda, že ich nevyužil na nahotu. Sette orchidee macchiate di rosso je tradičné, priemerné, ničím nevyčnievajúce Giallo, ktoré však priaznivcov neurazí, ale ani nenadchne. U mňa má rozhodne väčšiu hodnotu napr. Giallo od Argenta – Tenebre, ktoré ponúka rozhodne viac hororu. ()
Ten konec s vrahem rozumbradou je těžkej provar. Škoda. Ty mrtvý roštěnky jsou really cool. ()
Par skvěle natočených vražd s krasavicemi a jinak spíš průměrná a hlavně nudná + ukecaná detektivka než horor. Každá z těch tří hvězdiček je za jednu sexy vraždu. ()
Jeden z těch známějších ale taktéž průměrných giallo kousků, který svýho čas bylo možno zakoupit na stáncích a v trafikách za 39kč. ()
Že je to až žalostne zle napísané aj zahrané by sa ešte nejak prekusnúť dalo, keby to nebola tak strašná nuda. Mal som v pláne si Lenziho napozerať viacej, toto ale na začiatok nebol najlepší film. ()
Tentokrát to Lenzi rozbalil už naplno a neostal nič dlžný ani Fulcimu, ani Argentovi. Vraždí sa hneď od začiatku a neprestane sa do konca. A použije sa aj vŕtačka. Bohužiaľ popritom masakri sa zase zabudlo na logiku a bije to do očí dokonca aj v žánri giallo. Chlapík, ktorý chce ochrániť svoju ženu pred vrahom chodí po meste s jednoduchou kresbou, na ktorú by sedelo asi tak milión chlapov. Napriek tomu ho niektorí dotázaní spoznajú a ja som si zase spomenul na jednu scénu z Nabitej zbrane 1. Inak scenár je slušný, zápletka je premyslená a motivácia vraha absolútne jasná. 70% ()
Hned na začátek musím řící, že mě Lenzi opravdu příjemně překvapil. Já ho mám totiž, bohužel zaškatulkovaného jako brakmakera(asi toho od něho musím nakoukat více). Jenže sedm kravavých orchidejí je klasické giallo s vrahem v rukavicích a nožem/lankem v ruce a to já mám rád. Co se mi na filmu opravdu líbilo, tak to byly moc pěkné exteriéry (zjevná inspirace Bavovou The girl who knew too much, akorát že v barvách), pěkně nasnímané scény a krásná děvčata. Horší už to bylo s mizernou hudbou od Riza Ortolaniho a prostřední vleklou vyšetřovací částí. Celkově tak 3,5*. PS:Za filmový materiál děkuji Ingrid a už se docela těším na Lenziho Gatti rossi in un labirinto di vetro. ()
Průměrné giallo které se bohužel ztratí na poli jeho dalších slavnějších žlutých kamarádů. Vlastně je to takový moc obyčejný a jediný čím tohle dílo vyniká je vrah, kterej je skvěle napsanej a sehranej. Prsíčka vydíme celkem často a vraždy jsou celkem pěkné. A hlavně tu máme opět dokonalou vizualizaci co se barev týče. Byl jsem poměrně spokojen, ale už jsem bohužel viděl i o dost lepší Gialla. ()
Giallo sklouzávající do školometské detektivky s mnoha topornými dialogy a až otravně "příliš důvtipným" klaďasem. Obvyklé žluté ingredience potěšily, byť je Lenzi nedokázal vypilovat k dokonalosti a zůstalo jen u jakžtakž zvádnutého žánrového řemesla. Za vyslovený faul pak považuju hlavní roli Uschi Glas, která vedle Marisy Mell, jíž se dostalo jen malého prostoru ve vedlejší roli, působila jako bodlák poblíž rozkvetlé růže. Zbytek údajně krásných orchidejí sice tu a tam odhalil i nějaké to poupě, přesto jsem čekal větší důraz na smyslnost. A křečovité vyvrcholení v bazénu místo parádního elektrizujícího orgasmu, na nějž jsem v těchto filmových vodách zvyklý, mne pak vede pouze k dvěma poměrně neuspokojivým hvězdám. ()
Príjemné giallo, ktorého silná stránka je začiatok a koniec. Na začiatku vidíme hneď niekoľko vrážd v krátkych časových intervaloch. Vraždy sú celkom dobré spravené, dosť krvi a príjemne vás na film naladia. Potom bohužiaľ začína tá nudnejšia časť, kde vidíme iba vyšetrovanie, získavanie dôkazov a indícii. Koniec je perfektný, úžastné vyvrcholenie ako v každom gialle. Asi nikto by dopredu neodhalil vraha... 70%. ()
Spíše než horor jedná se o podprůměrnou detektivku, která plyne pomalu a nedokáže diváka vtáhnout do děje nebo ho alespoň držet v napětí. A rozuzlení je taky nezajímavý. A pokud čekaté nějaký pořádný gore efekty tak si nechte zajít chuť jelikož je zde nenajdete. ()
Jedná se o klasické italské giallo. Jde spíše o detektivní příběh, kdy jsou zabíjeny mladé ženy, policisté jsou neschopní jako vždy a tak musí přijít na scénu zoufalý manžel, který chce zachránit svji milou. Možná si řeknete, že to z horrorem nemá moc společného, ale to se mýlíte. Vrah je skutečně mazaný, pěkně střídá vražedné nástroje, krve je taky dost. Film má dobrou zápletku a tajemství příběhu vám filmaři odhalují pěkně po kouskách. Dojde i k několika zvratům a celý příběh přemýšlíte, kdo by mohl být ten tajemný vrah. Hudba je na tehdejší dobu dobrá, i když by jí tam mohlo být víc. Výběr herců byl dobrý a jejich výkony byly zajímavé. ()
Dokud byl vrah zobrazen pouze jako stín na zdi, špičky černých bot či mizející silueta, měl film poměrně slušné napětí. Trochu vlažná policie by mi ani tolik nevadila, jako hodně zkrácený a divný závěr, který předchozí Lenziho snahu srazil na hranici naivity. Škoda, přeškoda... ()
Celkom vydarené giallo, Umberto Lenzi nebol zlý filmár, škoda len, že sa v 80. rokoch nechal zlákať trashovou módou a vďaka dvom - trom kontroverzným filmom si pokazil režisérsku reputáciu. ()