Das schweigende Klassenzimmer
The Silent Revolution
Režie:
Lars KraumeScénář:
Lars KraumeKamera:
Jens HarantHrají:
Leonard Scheicher, Tom Gramenz, Lena Klenke, Jonas Dassler, Ronald Zehrfeld, Carina N. Wiese, Florian Lukas, Jördis Triebel, Daniel Krauss, Michael Gwisdek (více)Obsahy(2)
Je rok 1956, pět let před postavením Berlínské zdi. Dva středoškolští studenti, Theo Lemke a Kurt Wächter, se vracejí z návštěvy západoberlínské zóny do Stalinstadtu (dnešní Eisenhüttenstadt). V Berlíně byli v kině a v týdeníku viděli záběry z povstání v Maďarsku. Dochází jim, že východoněmecká média u této události informují úplně jinak. Tajně poslouchají RIAS, rozhlasovou stanici vysílající ze západoněmeckého sektoru Berlína, a když se dozvědí o úmrtí známého fotbalisty Ference Puskáse a o tom, že v Evropském parlamentu drželi minutu ticha, navrhne Kurt ve třídě symbolickou minutu ticha za oběti povstání. Učitel dějepisu se nejprve domnívá, že se domluvili proti němu, ale Erik, jediný ze třídy, který byl proti, mu řekne, že šlo o protest. Učitel nahlásí incident řediteli. Celá třída se semkne, sejde se u Edgara, strýce jednoho z nich, a poslouchají RIAS. Theo navrhne, aby se všichni vymluvili, že chtěli uctít jenom památku Puskáse… (TV Nova)
(více)Recenze (42)
Vyšší princip Made in DDR. V události, vzdáleně připomínající Kunderův Žert, kdy na celkem banální studentské iniciativě tvůrci přesně ukazují podstatu totalitního režimu a metonymické mechanismy komunismu a fašismu (respektive nacismu, tedy národního socialismu), dvou totalitářských režimů podobajících se sobě navzájem jako vejce vejci...stejně jako analogické metody Gestapa a Stasi (což už je ale téma jiných filmů). ()
Film srovnatelný s Vyšším principem. Emotivní snímek reality padesátých let na územích osvobozených-okupovaných ruskými vojsky, jedno kde v kterém státě. Kdyby byla taková možnost, ještě bych dvě* přidal. ()
Klasika. Ale hezká. ()
Príbeh to bol zaujímavý, spracovanie a herecké výkony slušné (Jonas "Fritz Honka" Dassler je vážne šikovný). Mňa by len zaujímalo, že z čoho tie deti potom žili a kde bývali .. ale to by bol už asi druhý film. 3,5* ()
Výborné atmosférické historické drama. Je to film o tom, jak můžeme změnit svět. Jako jednotlivci. Postavy jsou široce vykreslené. Proletariát byl opravdu krutý, ale zřejmě v té době byly ještě bolavé jizvy z kruté války. ()
Na príbehu jednej triedy maturantov sa rozohráva silná dráma plná emócií a zvratov a tento exkurz do čias, keď komunisti vládli neobmedzenou mocou a rozhodovali o osudoch mnohých ľudí je určený predovšetkým mladým ľuďom, ktorí nie sú zasiahnutí komunistickým režimom. Príbeh podľa skutočnej udalosti rozpráva o sile vôle, sile osobného názoru, ktorý bol v tých dobách potieraný. Dobové reálie sú uveriteľné, skladba filmu je postavená na mnohých motívoch, ktoré znásobujú emotívny zažitok. Silný film. ()
Východní Německo, 1956. Maturitní ročník drží během hodiny minutu ticha za padlé, kteří zemřeli během Maďarského povstání. Pouhé gesto v očích úřadů přeroste v kontrarevoluci a začíná kolotoč vyšetřování. Němci zase zabodovali. Je sice pravda, že film nepůsobí až tak naléhavě, protože studentům nehrozí drakonické tresty, kterým by se za nacismu nevyhnuli, ale tady jde spíš o to, jestli se třída dokáže semknout proti státní moci. A na téhle bázi film funguje výborně. Emotivní závěr, který připomene Vyšší princip mě pak dotlačil k téměř maximálnímu hodnocení. Respekt všem tehdejším studentům. 90% ()
Němci umějí točit filmy. Dokonce i filmy o vlastní minulosti. Maturitní třída studentů uspořádá na začátku vyučování dvě minuty ticha za oběti maďarského povstání. Jen jeden z nich je proti. Rozběhne se vyšetřování a studenti musejí projevit velkou sílu, aby nátlaku vyšetřovatelů nepodlehli. Někteří z nich to neustojí. Film je hezkou vizitkou poměrů v socialistických zemích v 50. letech minulého století. Na povrch vyplouvají stará tajemství a tváře odkrývají nejen studenti, ale i jejich rodiče. Film je podle skutečné události. ()
Velmi dobrý film, Němci opět nezklamali. Je tam několik drobností, které jsou spíš na efekt než podle skutečných událostí, ale podstata filmu tím neutrpěla. Naopak, ta šílená doba je tam tak vykreslena, že bych to dával jako "povinnou četbu". Skvěle zahráno. ()
Absurdní, šílená, nespravedlivá, násilná, neústupná.... první slova co mě napadají k vyjádření síly sovětského bloku a pusťte mi jakýkoliv film z této části historie a nejspíš u něj budu nehnutě sedět po celou dobu nehledě na kvalitu čistě jen z toho, že mě opět přiměje přemýšlet nad fungováním tohohle zhoubného systému. Takže jsem proseděla nehnutě i Tichou revoluci, která tuhle absurditu a nespravedlnost a nesvobodu ukazuje moc pěkně a jednoduše na skupince maturantů, mladých lidech co hledají svůj názor a jakýkoliv svobodný názor je špatný názor a i minuta ticha ze soucitu zvedne tamního ministra ze židle. A už to jede, soudruzi pobíhají, děti se udávají, soudruzi vydírají, rodiče varují a prosí a ti druzí rodiče tahají za nitky na správných místech. Ve filmu byl moc pěkně vidět kontrast mezi generací studentů a jejich rodičů, kdy možná rodiče měli za mlada podobné smýšlení, ale držet pusu a krok, motto té doby, se vyplatilo víc. Bohužel se mě moc nedotkly jednotlivé příběhy postav a i když se jim na obrazovce dělo něco smutného a hrozného nic moc to se mnou neudělalo a to je pro mě ten největší mínus filmu. ()
Dobrá práce po všech stránkách. Ale ten příběh mi přijde takový... nevýznamný. Nemusím to vidět podruhé. ()
Na jedné straně agitka, na druhé příspěvek k systematickému přepisování dějin, jak se o to německá kultura a politika pokouší v tomto tisíciletí. Výsledkem by nakonec mělo být masmediální přesvědčení, že válku vyhráli Rusové, Američané a Němci, protože všechny tyto národy bojovali proti nacismu. Pozn. 1: V NDR jsem chodil do školy sice až v sedmdesátých letech (5 let), a vím, že se nějaká "třída", o to víc školní, nemůže sjednodit bez vedení seshora, a pokud ano, tak rozhodně ne v politických otázkách, ale pouze ve sportu (velebení Puskáse Ference je tedy na místě) a zábavě (popíjení při zpěvu a pohupování sem a tam). - Na Connyho Bauera jsme jezdili s "maďarama" do kostela v Lipsku a na Richarda Wagnera chodili taky ne se třídou. A tak se domnívám, že tato "skutečná událost" patří mezi ty události, které se někde opravdu staly, i když trochu/hodně jinak. Hodnocení události a událost sama jsou samozřejmě dvě věci. Tady je nepatřičné "cherchez la famme", ale "cherchez la utilité". Přestože film nabízí ucelenou zábavu, ve všech detailech klame. Pozn. 2: V jednom komentáří se tvrdí "A niektorí idioti budú aj tak ešte stále tvrdiť, že socializmus bol skvelý... (doprial by som takým ľuďom si to vyskúšať priamo v takomto totalitnom režime)." Socialismus skutečně nabídnul úžasnou šanci lidem z nižších tříd (jako je tu třeba pan ředitel), ale jsou to právě oni, kteří jej nejvíc zdiskreditovali a dokázali jeho praktickou nemožnost. Pozn. 3: V jiné rencenzi se proklamuje (je jich tu jen deset) : "Východní Němci měli smůlu, protože přešli od jedné totality ke druhé, které nebyla o nic lepší." Překlepy dělám taky, o to nejde, ale celé toto prohlášení je naprostá blbost. ()
Vyšší princip mravní po německu pěkně zkomplikovaný minulostí rodičů... Kam se hrabe polská Studená válka ze stejného období... ()
...východní nemci mohli voľne chodiť 16 rokov po vojne do západného Berlína a ostali prdieť vo východnom Berlíne...komu nie je pomoci.....16 rokov hádam bolo dosť času vidieť čo sa deje-čo majú vo východnom Berlíne a čo je-čo majú v západnom.....bez slov..... ()
4* dříve z Německa přicházeli filmy odsuzující nacismus a teď v posledních letech je na řadě komunismus. Je to potřeba, každá diktatura je špatná a lidé zapomínají a jsou nepoučitelní. Tento nám přibližuje skutečnou událost z jedné školy, kdy se opravdu drobný protest zvrátil do nečekaných rozměrů. Není divu, protože každý nedemokratický systém nemá rád svobodné myšlení a individuality vybočující z nastavených norem a k potlačení využívá všeho možného a ničeho se neštítí. Filmové zpracování je přesvědčivé jak herecky, tak i po vizuální stránce a samozřejmě i příběhem, a proto doporučuji a dávám své čtyři hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
A niektorí idioti budú aj tak ešte stále tvrdiť, že socializmus bol skvelý... (doprial by som takým ľuďom si to vyskúšať priamo v takomto totalitnom režime). Film Das schweigende Klassenzimmer nás zaviedol do roku 1956, kedy vypuklo v Maďarsku povstanie. Koho by to napadlo, že nevinná minúta ticha ako prejav solidarity rozpúta na strednej škole takéto peklo? Príbeh rozhodne zaujímavý, obzvlášť, keď vezmeme do úvahy, že vznikol na základe skutočných udalostí. Čo sa filmu týka, tak najmä úvod mi prišiel dosť vlažný a dlhšie trvalo, kým sa príbeh dostal do tempa a začal sa rozvíjať a zamotávať. Každopádne, zápletka napokon bola viac než len dobrá, takže chválim. Odporúčam pozrieť všetkým búrlivým obdivovateľom komunistického režimu (aj keď tým asi oči neotvorí už nič). ()
Vyšší princip bez cukru, protože logicky zvůle nacistů a komunistů je přece jenom neporovnatelná, což ovšem neznamená, že by se tu komouši nechovali jako největší svině. Obecně za mě velké překvapení, spousta skvělých nečekaných momentů v podobě rozhodnutí malých i velkých lidí, emoce, napětí. 95% ()
Mam pocit, ze v poslednich letech Nemci toci nametem velmi zajimave snimky. Ticha revoluce neni vyjimkou. Vyborny rozbor jedne tridy, ktere par desitek vterin ticha, zmenilo zivot... Filmu nechybi napeti, krasna vyprava a cela rada vybornych hereckych vykonu. Opet me zaujal Jonas Dassler. Vyborny film, pro me jeste lepsi nez nas Vyssi princip. ()
Z dnešního pohledu téměř neuvěřitelný historicko-politický film o jednoduchém lidském gestu, které zatáhlo celou třídu studentů do politické mlýnice výslechů a hrozeb. Došlo to opravdu tak daleko, že byli dotlačeni k rozhodnutí, které jim změnilo životy. Výborný emotivní film a za mě jasné doporučení. ()
Specifická studie tehdejší NDR 1) ukazuje sice dnešní pohled a uvažování, ale vzhledem k tomu, že to je jen nějakých 70 let, nepůsobí chování studentů tak ahistoricky. Uniformy Hitlerjugend (HJ) vyměnili za uniformy organizace Freie Deutche Jugend (FDJ), lehce změnili způsob pochodování a napřaženou ruku v polovině pohybu zalomili k čelu. Vlastně se toho tak moc nezměnilo._____ 2) Ale teď vážně. Mladí v NDR tehdy žili v podivné situaci. Hitlera sami pamatovali jen jako malé děti, i když se jim nacistický brainwashing musel v jejich myslích odrazit. Země žila prakticky bez mužů ve středním věku, bez mužů, kteří padli na frontách anebo se právě v této době v omezeném počtu vraceli ze sovětského zajetí. Důchodci postupně vymírali a mladí byli stále ještě příliš mladí. V zemi jedna diktatura vystřídala druhou, která na rozdíl od nacistů (před válkou) asi příliš oblíbená nebyla - socialismus byl spojený s válečnou porážkou (tu Němci vždy nesli těžce), s následnou sovětskou okupací a s vládou proletariátu, kterou realizovali někteří neustálým bojem zhrublí antifašisté (viz ministr lidového vzdělávání) a příležitostní kariéristé, kteří využili již zmíněného nedostatku mužů ve svůj prospěch. Území NDR bylo již před válkou méně průmyslově rozvinuté. Probíhaly zde nejvíce devastující boje. Východní blok pak neměl prostředky ani chuť investovat do znovuvýstavby NDR tak, jak investoval Západ do BRD._____ Ještě v sedmdesátých létech jsem viděl ve východním Berlíně (byl jsem tam měsíc na studijní praxi) vedle nových sídlišť a některých opravených budov hromady sutin z války. To v této době v západním Německu už nebylo._____ 3) Universální story s výstižnou dobovou atmosférou se mohla odehrát v jakékoli diktatuře. Nicméně příběh je autobiografický, autor knižní předlohy patřil ke studentům, kteří uprchli. Vše se odehrálo ve Storkowě ležícím na polovině vzdálenosti mezi Berlínem a polskou hranicí. Film se poměrně přesně drží skutečných událostí ve škole, ani návštěva ministra není vymyšlená. Přidány byly postavy Erika (levičák) a Edgara (homosexuál), pro které neexistují žádné reálné vzory a které měly upozornit na některé aspekty poválečné doby. Oproti skutečným událostem hrají poněkud větší roli žákyně, režisér chtěl dát prostor i ženským identifikačním postavám. Protože se zmodernizovaný Storkow pro natáčení nehodil, přesunuli se tvůrci do Eisenhüttenstadtu, postaveného v 50. letech 20. století jako Stalinstadt, jehož obytné komplexy I-III jsou dosud kompletně zachovány. Některé budovy byly pozměněny, stovky obyvatel Eisenhüttenstadtu si zahrály v komparsu. Další scény vznikly ve velké venkovní scéně Neue Berliner Straße ve Studiu Babelsberg v Postupimi se 120 komparsisty. Autor knihy Dietrich Garstka a jeho bývalý spolužák Karsten W. Köhler působili při natáčení filmu jako poradci režiséra s ohledem na historickou autenticitu. K tomu Garstka: Alles treffsicher. Ve všem se strefili._____ 4) K útěku studentů lze jen s povzdechnutím dodat, že alespoň měli kam utéci. Jako bych ze socialistické Prahy utíkal do kapitalistického Brna. Navíc měli štěstí, že tehdy se ještě utíkat dalo poměrně snadno._____ 5) Maďarský fotbalista Ferenc Puskás zemřel v roce 2006 ve věku 79 let. Jeho údajná smrt během maďarského povstání sehrála tedy v našem příběhu podobnou roli jako fáma o smrti studenta Martina Šmída v listopadu 1989 u nás._____ 6) Zaujali mě 21letý Jonas Dassler (zrádce Erik), který nosí prsten ultralevé paramilitární organizace Roter Frontkämpferbund (RFB), 26letý Tom Gramenz (inspirátor protestu Kurt) a 25letý Leonard Scheicher (Kurtův kamarád Theo). Na maturanty jsou herci tedy silně přezrálí, ale nějak mi to nevadilo. Věk protagonistů uvádím k roku natáčení, t.j. 2017._____ 7) Film je velmi vhodný jako výuková pomůcka pro hodiny dějepisu a výchovy k občanství. () (méně) (více)