The Distant Barking of Dogs
Olegs barndom
Oleg, eine Kindheit im Krieg
The Distant Barking of Dogs
Režie:
Simon Lereng WilmontScénář:
Simon Lereng WilmontKamera:
Simon Lereng WilmontObsahy(1)
Desetiletý Oleh vyrůstá ve vesnici Hnutove na východě Ukrajiny, jen pár stovek metrů od frontové linie. Nedávno přišel o matku a žije jen s babičkou a mladším bratrancem Jurikem. Na východě Ukrajiny se válčí už téměř čtyři roky. Ze zbídačených měst a vesnic na frontové linii mnozí odešli. Ne každý ale má kam jít. Domem Oleha, Jurika a jejich babičky takřka každou noc otřásají exploze raket a granátů. Všichni musejí být neustále připraveni seběhnout do improvizovaného bunkru ve sklepě. I přes hrůzy, které se dějí okolo, se chlapci s babičkou snaží žít normální životy. Intimní kameře, sledující Oleha během jednoho roku, ovšem neuteče, jaké stopy všudypřítomná válka postupně zanechává na duši desetiletého chlapce. (Jeden svět)
(více)Recenze (5)
Autentický príbeh malých chlapcov a babičky, ktorý netlačí citovo na pílu a nemá žiadne veľkolepé momenty. Zaujme však svojou prirodzenosťou a ponúka divákovi možnosť, aby sa pozrel do sveta obyčajných ľudí žijúcich v blízkosti vojenského konfliktu. ()
Je strasne v cem a jak musi zit lide jen par stovek kilometru od nas. Ukrajina je prokleta zeme, kde se vetsina lidi snad nikdy nebude mit dobre. Namet dobry, kluci, babicka taky. Ale co dokument? Uz ma asi za sebou vsechny festivaly, ted pujde do nejakych statnich televizi, kde ho uvidi hrstka lidi a zapomene se na nej stejne jako na Olega s Jurikem... ()
Dospievanie za zvukov bombardovania. Wilmont má talent nie len na to nájsť si skvelých protagonistov, ale má aj neuveriteľný cit na to zobrazovať kamerou ich emócie. Záber po zábere nám tak skladá emocionálnu mozaiku traumou poznačeného detstva, ktoré nemôže skončiť inak ako fatálne. Intímny protivojnový masterpiece. ()
Hodně silný depresivní pohled na válečnou zónu na příkladu jednoho malýho kluka. Moc smutný, že nejde hodnotit za víc hvězd, ikdyž to je v podstatě dokonalý dokument, který řekne, co má. ()
Velmi silný film, zachycující snahu dětí vyrovnat se s životem na válečné linii v Donské oblasti. Válka oba kluky silně ovlivňuje - Oleg je sirotek (matka zabita střepinou, o otci ve filmu není zmínka) a jeho bratranec Jurik má tátu na frontě. Mamka/teta na ně pěkně kašle a tak obou klukům zbývá babička, která je pro oba záchytným bodem jejich života. Dává jim to nejdůlžitější - lásku a porozumění. Působí jako citlivá protiváha odosobněného ostřelování a blízkého dunění smrt přinášející dělostřelby. Oleg je ve věku "klukovského objevování" a své strachy zahání snahou přiblížit se tomu čeho se bojí. V nepodnětném, chudém prostředí východní Ukrajiny mu snad ani nic jiného nezbývá - rozbíjí lahve kameny, sbírá nábojnice, navštěvuje opuštěné kasárny, střílí z Kosťovy pistole žáby i přesto, že ho tato zábava stála zranění. Je z toho cítit jak se v nich brzo bude svářet dobro, které do nich vkládá babička, s mužskou potřebou činu, kterou ještě poženou jejich vnitřní strachy a bolesti. Dokument určitě více osloví někoho kdo již má vlastní děti nebo vnoučata. ()