Museo
Museum
Museo
Režie:
Alonso RuizpalaciosKamera:
Damian GarciaHudba:
Tomás BarreiroHrají:
Gael García Bernal, Simon Russell Beale, Leonardo Ortizgris, Lynn Gilmartin, Alfredo Castro, Lisa Owen, Ilse Salas, Leticia Brédice, Bernardo VelascoObsahy(1)
Štědrý večer 1985. Zatímco rodina večeří, rozhodne se Juan realizovat svůj plán – vykrást s nejlepším kamarádem Národní antropologické muzeum. Vtahující heist film Alonsa Ruizpalaciose, inspirovaný největší krádeží mexické historie, s Gaelem Garcíou Bernalem excelujícím v hlavní roli. (MFF Karlovy Vary)
Recenze (7)
Zdar Bernalovi! Marná sláva, opět film, který stojí na jeho hereckém projevu. Bravo! To díky němu dvě a čtvrt hodiny utečou rychle jako dva zloději z národního muzea. Rodinná pouta jsou krásně vybarvena, záběry jsou promyšlené a hlavně v muzeu překvapivě působivé. Netradiční příspěvek do škatulky bank-robbery movies. O to víc, že se "více méně" stal, jak stojí v úvodním titulku. Viva la Mechiko! I tam se umí mít filmově. Woo. ()
Problémem tohoto snímku je, že diváka naláká na největší krádež mexické historie, tu odbude v první třetině a ve zbylých dvou třetinách už se jen plácá v pomalé a nastavované kaši zamýšlené pro absurdní zakončení, na které si divák musí dlouhou chvíli počkat. Gradace děje bohužel chybí a zdlouhavý scénář ani krásné a nápadité kamerové záběry Damiana Garcii nezachrání. Navíc si celou dobu říkáte, jaká motivace dohnala hlavní postavy k takovému činu, a pak film skončí, aniž byste se dočkali odpovědi. Mírně nevyrovnaná podívaná. [KVIFF 2018] ()
Takhle by možná vypadali Dannyho parťáci, kdyby se Soderbergh vykašlal na komerci a rozhodl se zůstat artový. Hlavní hrdina, plánující vykradení Národního muzea, je dlouze představován včetně své komplexní rodinné a sociální situace a avizovaná loupež se nevýrazně odbude v první polovině příběhu během patnácti minut, aby se pak mohly ve zbytku snímku řešit různé existenciální otázky a krize identity zoufalých a do poslední chvíle váhajících hlavních postav. To je doprovázeno množstvím originálních a až magických motivů a scén záměrně natáčených navzdory žánrovým předpokladům, celé to ale nemá skoro vůbec tah a všechno to směřuje jen k cílenému boření diváckých očekávání. ()
Upozorňuji všechny, kteří se po přečtení obsahu budou těšit na intenzivní mexický heist film – loupežné přepadení je sice natočeno velmi poutavě, ale je vcelku prosté a rychle odbyté. Většinu čase se film zaměřuje spíš na psychologickou stránku hlavních postav, kdy zkoumá, co je k jejich činům vedlo a proč se zachovali tak, jak se zachovali. Odpověď na tyto otázky ale nedostanete – tvůrci vám na začátku a na konci jasně sdělí, že často nemůžeme plně pochopit své vlastní činy, natož činy těch druhých. Na můj vkus se tam mísilo příliš mnoho motivů, jakoby tvůrci chtěli do svého filmu narvat úplně všechny různorodé myšlenky, které se jim zrovna v době vzniku honily hlavou. Nejpovedenějším aspektem je zobrazení dekadence a neúcty dnešní generace vůči umění a historii. Z toho všeho nakonec vznikl film, který je sice výborně natočený, ale jinak hrozně nesourodý a díky své délce i dost roztahaný. ()
Když se objevily úvodní titulky filmu, běhal mi téměř mráz po zádech a těšil jsem se na velký festivalový zážitek. I ohlasy, které film provázely před uvedením na varském festivalu zvedaly očekávání hodně vysoko. Co však tak epicky začalo, to se po slibných úvodních minutách zhroutilo jako domeček z karet. Zajímavé provedení jednotlivých sekvencí vystřídaly nudné pasáže, tempo se zadrhlo a celý film jako kdyby se po úvodní slibné půlhodině ponořil do jakési tvůrčí hibernace, ze které až do konce filmu nenašel cestu ven. Ty 2 hodiny jsem tak neskutečně pronudil a upřímně litoval, že tak šikovná a tvůrčím způsobem zábavná imitace filmařiny 80. let je tak zbytečně prošustrovaná na tak ve výsledku nezajímavém díle. Velká škoda, velká nuda. 3/10 ()
Naprosto zmatená věc, do ktere se tvůrcům nepodařilo vnést jakoukoli logiku, stejně tak získat můj jakýkoli zájem o postavy pohybující se na plátně. Film začíná (nebo se snaží vypadat) jako mnohovrstevny film s message, pak se mění na pomalý akcnak o loupezi, aby se po té změnil ve stupidní road moive a skončil jako afektovaný a patetický film o 'lisnim celoveku', který je vlastně kabrňák a nepochopime ho. Posledních 5 min sledování byla moje frustrace z toho, že film sleduju, tak vysoká, že jsem měl co dělat, abych si nepozvracel polobotky. ()
Zajímavý námět o velké krádeži v antropologickém muzeu v Mexico City v roce 1985. Zavítáme do každodennosti mexické rodiny v 80.letech a narazíme také na to, že člověk často neví, co se svým životem. “Lidi ze satelitu neumějí žít. Jen čekají, že se něco stane.” Určitá bezradnost, jak naložit se životem, se režisérovi podařila ztvárnit výborně. Jen mi přišla škoda, že tak učinil právě v tak pěkném námětu jako je velká loupež v muzeu. Upoutala mě hudba, občas těžkopádná, až na hranici kakofonie, ve správných okamžicích napínavá, ke každé scéně padla. Přesto všechno mě film nedokázal vtáhnout do děje. Nejspíš je třeba mít na podobná díla emoční rozpoložení. ()