Touch Me Not
Nu mă atinge-mă
Touch Me Not
Не ме докосвай
Touch Me Not
Nedotýkaj sa ma
Touch Me Not
Režie:
Adina PintilieScénář:
Adina PintilieKamera:
George Chiper-LillemarkHudba:
Ivo PaunovHrají:
Laura Benson, Tómas Lemarquis, Christian Bayerlein, Grit Uhlemann, Adina Pintilie, Seani Love, Hermann Mueller, Irmena Chichikova, Georgi Naldzhiev (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Laura již léta pracuje v továrně na výrobu figurín. Kvůli nemožnosti vlastního prožívání nahlíží do intimního života druhých a za navození iluze intimity platí mladým mužům. Tudorovi, herci, jenž si vydělává jako masér, se líbí žena, která odmítá jeho snahy o kontakt. Začne ji tedy pronásledovat a nachází jiné způsoby, jak se jí dotýkat, prostřednictvím věcí, míst, kterých se dotýkala ona. Laura jednoho dne mezi diváky interaktivní show Paula a Tudora pocítí jistou fascinaci. Postupně se stává tichým svědkem jejich životů i jejich osamělé touhy, která rezonuje s její vlastní zkušeností. V průběhu tohoto zrcadlení se zdi, jenž kolem sebe Laura tak pracně vystavěla, začínají hroutit pod návalem potlačených citů. (Czech Film Center)
(více)Recenze (18)
Eat Pray Love pro festivalové publikum. Chápu, že to pro někoho může mít velký terapeutický účinek a nechci snižovat účinnost toho filmu, i když já se jednoduše nudil. Zpřítomňování štábu mi přišlo zbytečné, jako u dokumentů většinou, jinak je největší problém, že v půlce už je naprosto jasné, o čem má film být a co si z něj člověk má odnést, a pak to pokračuje ještě další hodinu. Všichni moji oblíbení uživatelé tomu dávají buď 2 nebo 4, tak mě mrzí, že nemám silnější názor nějakým směrem, ale pravda je, že mi to přišlo trochu dlouhé a trochu čitelné, ale taky potenciálně silné pro člověka, který to potřebuje vidět. ()
Hledání krásy tam, kde ji hledat nechceme či spíš přehlížíme. Je to chvílemi (záměrně) odpudivé, dlouhé, zvrácené a opravdu experimentální, protože na dokument je to dost hrané a na film dost dokumentární. Ale zároveň je tenhle debut netradiční, hodně otevřený a překvapivý, takže ho z hlavy jen tak nevymažu .. ()
Ani hraný, ani dokumentárny, aj hraný, aj dokumentárny, ale najmä experimentálny je tento prazvláštny film vypovedajúci čo to dá o ľudskom tele, ľudských túžbach, ľudských hrozbách, intimite, sexe, slobode, pupočnej šnúre a ešte všeličom možnom, čo vás len napadne. Priam za zázrak považujem svoj subjektívny pocit, že mi podobný typ filmu ubehol ako voda a kľudne by som prejavy postáv na kameru dokázal sledovať ešte hodinu. S tou nahotou som si ale bohate vystačil na dve hodiny. Z filmu si odnesiete ústrednú myšlienku, že nie je dôležité, čo si o vás myslia druhí, do akej škatuľky a noriem sa vás budú snažiť napchať, ale ako vnímate samých seba vy sami... teda okrem iného, je tu aj množstvo materiálu na premýšľanie a pokladané otázky, na ktoré hľadáme tisícročia odpovede. ()
Hodně zajímavé, divné, odpudivé, ale i přitažlivé. ()
Dokumentární formou natáčený snímek na hraně hraného filmu a dokumentární rekonstrukce o lidech, kteří kvůli různým formám psychických blokací nejsou schopni prožívat intimitu, sexualitu a pomalu ani obyčejný fyzický dotek, aniž by se obešli bez terapeutických sezení a rad "profesionálů" (ať už jde o psychoterapeuty, prostituty nebo transvestity). Celý film je hrozně povrchní dvouhodinová terapie s poselstvím, že ve světě sexuality neexistuje nic jako úchylka, fetiš nebo odklon od standardu, zkrátka že všechno by mělo být považováno za normální, a to včetně nočních swing/bdsm klubů, které jsou ale přitom kontraproduktivně natáčeny hrozně naivně a klišovitě tak, aby působily prvoplánově odpudivě. Výsostně umělecky nasnímaný film plný nahých těch se zaobírá emocionální cestou svých hrdinů k vnitřní otevřenosti, nicméně všechno, co z jejich úst zazní, má pro diváka nulovou výpovědní hodnotu, protože se všichni jen rýpou sami v sobě a ve svých pocitech, ale jejich auto-reflexe není podrobena žádné smysluplné analýze. ()
Film na pomezí dokumentu zkoumá lidskou intimitu. Centrem je Laura, žena neschopná fyzického kontaktu s jinými lidmi. Už ani nevím, jak se od toho časem film dostal až do BDSM salónů, nechápu proč kromě věčně před kameru lezoucí režisérky mám ještě koukat na záběr přes filmařskou techniku. Nakonec se pro mne tohle rumunské umění stávalo spíš utrpením. Zlatý Medvěd z Berlinale je pro mne nepochopitelný (co to tam bylo za porotu?). ()
Představení poctivosti a otevřenosti, který se dosáhlo druhu pozvání k léčivé síle tělesného kontaktu. Touch Me je trochu abstraktní a intelektualizovaný a většinu času mě to nechalo studeným a nudícím se. Je to obtížně sledovatelné, ale zároveň obtížně setřasitelné ze sebe. Pro mě vizuálně velmi odpudivé. Autoři si myslím vzali za cíl zodpovědět více otázek než zvládli. ()
Hnus, to snad není ani možné, nedá se ns to dívat, katastrofa bože, lidí dejte se dohromady. ()
Velmi intimní, lidské, citlivé, otevřené, upřímné, pravdivé, autentické, pokrokové, film působí jako na rozhraní hraného filmu a dokumentu, velmi originální počin, chcete-li se o sobě něco dozvědět a nejste prudérní, určitě na něj běžte ;) Tleskám za odvahu, boření tabu a stereotypů. Moc pěkný a výstižný komentář "vystřihl" Kokska. Škoda, že tento film nebyl oficiálně podpořen v distribuci. Uvedlo ho pouze minimum vybraných kin (mimochodem mých oblíbených ;). ČR takový film potřebuje jako sůl aneb "to, čeho se nejvíce bojíme, je přesně to, co nutně potřebujeme!" ()
Udrelo ma to ako rana z jasného neba. Majstrovské búranie hraníc medzi hraným filmom a dokumentom, úplné podmanenie si filmu ako média. Úprimnosť až na dreň a do naha. A keď som myslel že už film ani nemôže byť dokonalejší, ozvali sa Einstürzende Neubauten. Vizionársky masterpiece fungujúci ako švajčiarske hodinky - jeho domodra vygrejdené srdce je ľadové, no i tak sebaisto pumpuje krv. Všetko v ňom má svoje miesto. Bál som sa, že takto sa už pri filme nikdy cítiť nebudem. Dokonalo sa mi to trafilo do vkusu, ako už niekoľko rokov nič iné. Ďakujem. ()
Naprosto nekoukatelná a chvílem i nechutná slátanina s nesympatickou hlavni postavou, ktera nepracuje - jak tvrdi anotace filmu - v tovarne na figuriny, nybrz cele dny travi tim, ze pozoruje lidi pri onanii, posloucha historky stareho transsexuala, nebo chodi po sado maso salonech. Co měl tento velmi nepovedený experiment sdělit, zřejmě netuší ani režisérka ... ()
něco tak odporně,asi cíleně,natočeného jsem dlouho neviděla.Jakou to má přidanou hodnotu? ()
Film sa snaží skúmať tému intimity, dotykov, sexuality, telesných hraníc medzi ľuďmi. Celé dielko sa ťažko vlečie a pred kameru nám dokonca predstúpi režisérka a dokonca aj filmová technika, tomu už hovorím amaterizmus. Režisérka s kamennou tvárou, no pre mňa vtipne, skonštatuje, že pred kamerou je to fakt ťažšie. No to sme sa dozvedeli novinku :) Film má jednoznačnú misiu a to presvedčiť nás, že každá úchylka, hocičo čo si telo pýta po sexuálnej stránke, je povolená a má byť spoločnosťou akceptovaná. Hahaha, toto však nežeriem a určite si to nemyslím. A ešte čo viac, ak takýto názor obhajuje nechutný transvestita či trošku ošemetný terapeut, ktorý donútil Lauru až ku kriku. Ľudia sú pozraňovaní na duši, vo vnútri, a ich "odbočkové" názory na poli intimity sú zväčša dôsledkom. ()
Ide o celkom zaujímavý náhľad na ľudskú intimitu a sexualitu. Vo väčšine času mi však pripadalo, že ide o povrchný náhľad a tvorcovia nešli moc do hĺbky. Páčila sa mi experimentálna zložka filmu a taktiež bolo zaujímavé a poučné sledovať mladého muža telesne znevýhodneného, ako si užíva život, svoju sexualitu a spokojnosť so svojím telom. 6,7/10. ()
Rozmýšľam, či som niekedy už videl odpornejší film, ako je toto, a to musím povedať, že som ich videl už dosť. Akože chápem tvorcov poukázať na krásu tela a rôzne pohľady na ňu, ale toto bolo jednoducho niečo, na čo som sa pomaly nedokázal ani pozerať. Nudné, chaotické s otrasnými zábermi plných odpornej nahoty bez nejakého konceptu. No strašné niečo. Podľa mňa aj art by mal mať akési medze a hranice vkusu. 10 % ()
Náročně podivnej a vleklej autorskej film. Nějak jsem nepostřehla tu továrnu na výrobu figurin ;cD Vůbec ten Obsah je takovej mimózní, ale úplně jinak než to, co popisuje. Tolik nahejch těl asi taky krom porna (a to naprosto odlišných) v jiným filmu neni. ()
Touch me not je pro mě zásadní kinematografické dílo především v tom, že překračuje hranice mezi realitou a fikcí, dokumentem a hraným filmem, filmem a psychoterapií. V tomto je film zároveň kontroverzní; ne každý, kdo přišel do kina, má chuť se v sobě začít šťourat a konfrontovat se s tím, jak moc je v kontaktu sám se sebou a s vlastní sexualitou. K tomu přidejme fakt, že režisérka místy vchází na scénu a hovoří s postavami, tedy vidíme i jakousi její terapii, a výbušné reakce diváků jsou na světě. A já je chápu. Mně se ale film strefil do vkusu i do životního období. Není to příjemná oddechovka. Kdo se filmu otevře, ten si do sebe pěkně hrábne, ale ve výsledku vás film obohatí tím, že se dozvíte něco o sobě. ()
V jednom filme bola scéna, keď mala byť vernisáž obrazov, avšak zriadenec sa opil a obrazy zabudol zavesiť. Prišli kritici, chvíľku nechápali a potom prvý povedal: Geniálne, biele steny ako výraz nevinnisti umenia. Geniálne, povedal druhý, prázdne steny majú vyjadriť prázdnotu dnešného sveta. A tak sa rozplývali hodnú chvíľu. A toto je film pre takýchto kritikov. Isto v ňom nájdu posolstvo, hĺbku, myšlienku. No a my ostatní nechápavo krutime hlavou. To bolo čo? ()