Utøya, 22. července

Asi zhruba pred mesiacom a pol dozadu som videl Angličanovu verziu, alebo ak chcete, rekonštrukciu z júla 2011 na malom ostrovčeku Utøya s poetickým názvom- 22 JULY, keď tento mrazivý snímok bol spracovaný z viacerých uhľov pohľadu, a taktiež sa nekompromisným spôsobom priblížil na centimetre do mysle masového vraha A.B.B. _ Jeho originálny nórsky kolega Erik Poppe tiež veľmi účinným, realistickým, a strašne bravúrnym štýlom pracuje s touto desivou víziou, ktorá sa odohrala v 72. minútach, kedy sa táto mládež v hojnom počte nachádzala v pozícii „škodnej zveri” , ktorú prišiel brutálne vystrielať jeden človek, ktorého identita ostáva utajená... Vezmite si, že títo študenti nemali ani tušenia, čo sa tu vlastne KURVA deje, síce začuli častú streľbu, ale sprvoti si mysleli, že sa jedná o cvičenie, alebo neskôr zase, že páli do nich samotná polícia. Utekali, schovávali sa všade, kde sa dalo, a ja sa na tento film pozerám prostredníctvom Kaji, ktorá tu je so sestrou Emíliou, keď hlavným motorom snímku je- nájsť ju, a k tomu- vydržať a prežiť ? ! . _ Už som načrtol, že teroristický útok trval vyše niečo nad hodinou, kedy sa všetko sníma, pozoruje v naprosto REÁLNOM ČASE, keď pohotová, ručná kamera Martina Otterbecka je doslova nalepená na ksichte herečky Andrey Berntzen, ktorú v surových, krutých, neprerušovaných záberoch sprevádzam po miestach, kde počuť samé kriky, náreky, bolesť, utrpenie. Pristúpilo sa na to, že film sa nakrútil na jeden, jediný, nikdy neprerušovaný, dlhý záber bez akéhokoľvek strihu a hudby, akoby ste tam priamo boli, a zažívali to na vlastnej koži !!!!! Skrátka, predstavte si, že niekto tam vtedy mal, malú, ručnú kameru, batéria bola nabitá na maximum, keď nakrúcal úplne všetko z pohľadu študentov, ktorí boli vo najnevhodnejšom čase na najhoršom mieste ich doterajšieho života. _ Bezpečnostným zložkám trvalo extrémne dlho, pokiaľ sem konečne dorazili, trvalo im to aj preto, lebo boli zamestnaní prvým teroristickým útokom, t.j. bombovej explózii vo vládnej štvrti v hlavnom meste Oslo, a to len podtrhuje, zdôrazňuje, ako dokonale odpútal od seba pozornosť, aby mohol i naďalej vyčínať na ostrove, kam prišiel za jedným CIELOM- vykonať MASAKER, z ktorého ma bude ešte dlho mraziť_ Erik Poppe mi na milimetre priblížil, čo sa vtedy uskutočnilo... (04.12.2018)

Sugestívna intenzita prebiehajúcej masakry je ohromujúca. Dôvodom je štýl spracovania látky, ktorá pomocou kamery sleduje len napadnutú mládež, takže nič a nikoho iného nevidíme. Tento spôsob je však aj veľmi kontraproduktívny, lebo časom zunuje a ťažko sa na snímok pozerá. (28.10.2018)

A já se ptám proč? Proč bylo nutné z toho udělat jednozáběrovku? Kdyby se to trochu nazáběrovalo a sestříhalo, mohlo by to být mnohem intenzivnější. Pár působivých survival momentů ze začátku filmu a na jeho konci nevyváží nudu uprostřed. Dramatická situace je šílená, ale to divácký zážitek automaticky nezajišťuje. Sledovat stále dokola, jak hlavní hrdinka někde x minut leží a nic se neděje, mi jako divákovi nedávalo vůbec nic. Jako představa o prožité hrůze dostačující, jako funkční dramatický tvar silně pokulhávající. V kontextu jednozáběrovek pak průměrné. 5/10 (22.02.2020)

Zdar odvaze! Odvaze hlavní hrdinky, byť třeba není přímo ona skutečnou postavou. Odvaze tvůrčího týmu zpracovat tak citlivé a stále poměrně čerstvé téma tou nejnaturalističtější cestou. Odvaze každého, kdo dokouká tento hypnotický film do konce. Já to dal. K židli jsem byl jak přišpendlený a kdyby snad jediný špendlík spadnul na zem, bylo by jej v plném sále slyšet. Husí kůži mám ještě teď! Velmi snadno se totiž člověk díky "živé kameře" ponoří do situace a tu pak až nepříjemně fyzicky prožívá spolu s táborníky. Nic tak drsného jsem ještě neviděl. A zakazuji tento film všem rodičům, zejména těm, kteří vysílají své ratolesti na letní tábory! Ono je totiž filmově - a filmově... Woo. (04.07.2018)

Intenzivní zážitek. Vlastně taková teroristická verze Nolanova Dunkirku v tom smyslu, že se pracuje čistě s emocemi strachu, paniky a zoufalosti, bez toho aniž by byl kdykoliv vidět nepřítel či smrt (až na pár výjimek). Kamera sedí k typu filmu, ale i tak je místy dost rušivá, každopádně to vynahrazuje způsob, jakým divák veškeré emoce je nucen prožívat s táborníky. Nemůžete si pomoct a v hlavě říkat: "No, tak nebuď blbá, teď musíš být ticho, utíkej." A to se mi už u filmu dlouho nestalo. Morálně mi na filmu bohužel vadí, že byl natočen tak brzo. Chápu, že se snaží o osvětu a varování, ale zároveň vydělává na tragické události stejně jako fakt, že nyní vznikají dva filmy o klucích v thajské jeskyni. (01.08.2018)

Podle mě si to k one tragedii zaslouží mnohem víc než se nam ukazuje. (16.08.2018)

Strach, panika a logicky nelogický boj o život... Nic víc v tomto pojetí notoricky známé tragédie hledat netřeba. Filmu je vyčítáno, že nepokládá otázky a nenabízí odpovědi. A já se ptám, raději pouze sám sebe, jaké otázky bych si v dané situaci kladl krom "Co se to sakra děje?". Film není o Breivikovu motivu a mám dojem, že samotní tvůrci se mu ani věnovat nechtěli. Sugestivní a velmi nepříjemný divácký zážitek. Ač film nesází na explicitní vyjádření a krve je poskrovnu, od žaludku vám dobře nebude. Pocitový film a je na každém jednotlivci, jestli danou hru přijme nebo ne. Samoúčelné? Dost možná (telefonát od matky - zemřelé dívce - určitě). Ale já těm děckám věřil... (21.09.2018)

Kamera mě zpočátku silně otravovala, ale později jsem pochopil, že velice dobře dotváří tísnivou atmosféru, kterou se tvůrcům podařilo vytvořit. Téma bylo jasné, tím pádem jsem samozřejmě věděl, jak film dopadne, ale zpracování se mi velmi líbilo, pobíhání zpanikařené mládeže po lese a hledání jakéhokoliv úkrytu se zvuky střelby v pozadí vytvářelo slušné napětí a snímek mě i díky tomu hodně bavil. (31.10.2018)

sadomasochistická inscenácia skutočnej udalosti. Poppe má veľmi dobre zvládnutý štýl, budovanie a hlavne udržiavanie napätia. Sfilmovanie podobnej udalosti by si ale žiadalo aj niečo iné - aspoň trošku myšlienkového ponoru a interpretácie udalostí, čo by spravilo film relevantným a naozaj výpovedným. Ako (v tomto prípade) nedosiahnutú métu je dobré uviesť napríklad Slona Gus van Santa, v ktorom sa téma streleckých útokov na amerických stredných školách podchytila majstrovskou filmovou rečou, vedúcou aj k analýze diania. Nie len k jeho thrilleroidnému a veľmi plochému vyobrazeniu. Toto je iba atrakcia. (23.12.2021)

Filmu se rozhodně nedá objektivně upřít autenticita a syrovost, bez ohledu na to, jestli divák sympatizuje s politickými názory členů jakéhosi levičáckého "Svazu dělnické mládeže". Ale sledovat několik fiktivních postav, kterak se hodinu a půl krčí schovány v lese nebo pod útesy, přičemž občas okolo proběhnou nějací jiní ječící lidé a v pozadí bouchají petardy, mě opravdu nebavilo. (23.12.2021)

Celkem svižné seznámení s prostředím tábora a několika jeho účastníky včetně hlavní hrdinky, první výstřely a pak začal mazec plný křiku a utíkání. Jenže po čtvrthodině to začala být nuda. Ono se to totiž nikam nehýbalo. Pořád jen běh, řev, občas nějaké povídání v provizorním úkrytu a na pozadí toho všeho zněla neutichající střelba. Je sice moc hezké, že Poppe točil autenticky, ale pojmout to v reálném čase s omezením na jednu postavu, to byla podle mě chyba. Tedy všechna čest Andree Berntzen, která to všechno oběhala a odehrála, ale i přesto jsem názoru, že tato událost si zaslouží mnohem lepší zpracování. 50% (23.09.2018)

72minutové psychologické peklo v kontinuálním záběru. Erik Poppe v Utoya, 22. července děsí diváky prvním i posledním výstřelem. Technicky uchvacující dílo, to zbylé už je poněkud diskutabilní. Oceňuji ale, že ačkoli všichni známe jméno střelce, snímek ho ani jednou nezmíní. (KVIFF 18) (02.07.2018)

Jedno záberovka z ktorej mrazí. Poppe necháva putovanie svojej hrdinky po Utoyi v rámci naratívu v jednote miesta, deja a času. Sujet je rovný fabule a my sledujeme celú útok in real time. Atmosféru by sa dalo krájať. Film dáva dôraz na realistické zobrazenie, civilnosť a dokumentárne postupy, kedy sa kamera stáva jedným z ľudí čo uteká a schováva sa. Film, ktorý je silný vo svojej výpovedi aj keď neukazuje hrôzy, tých ktorý sa stretli s vrahom tvárou v tvár. Je to niečo, čo si človek po dopozeraní začne postupne vyhľadávať. Je to niečo čo zarezonuje a prinesie smútok. Dôležitý film. (16.01.2020)

Greengrassov film nas zahltil informaciami, ale kaslal na emocie. Tento film na to ide opacne. Informacii je minimum, takze som rad, ze som predtym videl Greengrassov film. Zato sa do divaka snazi od zaciatku hustit emocie strachu. Lenze u mna sa to tomu filmu nepodarilo. V prvom rade mi vadila hlavna hrdinka, ktora vsetkych poucuje a ja som ju znenavidel behom par sekund. Fakt som sa cely film tesil jak to schyta. No a prilis ma nenadchol ani samotny koncept filmu, ked celu udalost sledujeme z pohladu hlavnej hrdinky, pretoze aj ked bolo krute, co sa na tom ostrove stalo, tak z filmoveho hladiska to vlastne bola nuda. Cely cas tam ta neznesitelna postava len zmätene pobehovala a to bolo vsetko. 4/10. (02.11.2018)

S trochou nadsázky norský Revenant. Jen s tím rozdílem, že na motivy skutečné události, ze které dodnes mrazí. Naprosto vtahující kus kinematografie, který jede od začátku do konce v reálném čase a bez (samozřejmě zdánlivě) jediného střihu. Hustá poletující a zoomující kamera, výborné herecké výkony a i když toho divák vlastně moc nevidí, tím že se kamera neustále drží hlavní postavy, je to fakt drtící thrillerový zážitek. A zároveň parádní filmařina. (15.02.2020)

Z môjho pohľadu vynikajúci, strhujúci snímok, ktorý je napínavý od začiatku až do konca s veľmi presvedčivými hereckými výkonmi. Vo mne zanechal hlbokú stopu. (17.10.2018)

Nástup střelby byl neskutečně silný a já se těšil na obrovský zážitek. Ten se ale bohužel nekonal, protože takový pocit jako při začátku střelby už po zbytek filmu nenastal ani náznakem. Naopak přibylo šíleně nudných a zbytečných scén, kde se třeba 15 minut leží za stromem a nic se neděje ( i když si dokážu představit, že to tak třeba v reálu bylo tak tady to prostě film zabíjí) o dialozích a telefonátech domů nemluvě. O tento masakr jsem se hodně zajímal takže za mě veliké zklamání, protože ve mě kromě začátku emoce vůbec nevzbudil. Doporučil bych spíše nějaký dokument. (23.07.2018)

Tady se mi sice výjimečně líbil ten efekt jednoho záběru a uvítal jsem i zvrat na konci, ale jinak, řečeno filmovou hláškou "To bylo málo." Po úvodní, rychle představovačce přichází z dálky náhlý útok a chvíli to diváka drží skrz paniku a totální informační slepotu.. Tohle se ale velmi rychle vyčerpá a protože má protagonistka tolik štěstí, že na útočníka ne a ne narazit, tak po chvíli divák (nebo teda aspoň já) začne cítit pach nudy.. Po chvíli mi to začalo být ukradené a když se v úkrytech vedly slepé dialogy, snažící se vatoidně vyplnit realitou předepsanou minutáž, začalo mě to dokonce až srát (zpívání jsem musel přeskočit)....jestli bylo cílem filmu udržet mě po celou dobu v sugestivním napětí (a věřím, že to cílem bylo, protože žádné jiné využití a ambice takový film mít nemůže) tak se to prostě nepovedlo. (16.02.2020)

Film zprostředkovává přímý prožitek dětí, na které v červenci 2011 útočil Anders Breivik. Pachatel ve filmu téměř není vidět, slyšet jsou jen výstřely a křik obětí. Přesto jde o silný zážitek a nelituji, že jsem film viděla. (09.04.2019)

To si takhle jedete na ostrov, prý nejbezpečnější místo. No a co se dělo asi každý ví. Filmařsky odvážné dílo, které bylo točeno bez střihu což samo o sobě je dost netradiční. Nejdříve menší uvedení do děje a pak už jenom z dálky střelba, panika, útěky a schovávání. Natočeno velmi realisticky, ze začátku z toho až mrazilo, ale pak nevím proč, nějak jsem se o hlavní postavu nebál. Čekal jsem od toho určitě víc, než samotný film je spíš fascinující ta událost sama o sobě. Každopádně ale režisérovi fandím a dávám pěkné 3. (08.08.2018)