Utøya, 22. července

Jeden z nejsugestivnějších filmů, které jsem kdy viděl. Film bez jediného střihu z pohledu obětí přináší autentický zážitek z pronásledování démona Breivika po malém ostrově, kde náhání nic netušící děti. Syrové, drsné a především nekonečně děsivé. (03.07.2018)

Filmy o skutečných událostech týkající se terorismu by asi neměly být vůbec natáčeny jako filmy, maximálně jako dokumenty, protože podle mě každý, kdo tohle viděl, si musel hned potom,nebo během toho hledat na wikipedii všechny možné informace o 22.červenci 2011 a co za hovado přesně ten Breivik je. Je to hrůza, když lidské zvíře, evidentně v době konání zcela při smyslech, dostane 21 let za mřížemi, nechápu nic a je mi smutno.................... (23.10.2018)

Patřím k lidem, kteří se ptají, k čemu má být podobnej film dobrej. Na to, abych nenáviděl Anderse Breivika, ho nepotřebuju. A že to byla hrůza? Tak to snad všichni víme... Kdo to neví, ten by mohl vystačit s ústním podáním. My ale bažíme po krvi. Geniální film na jeden záběr? Victoria. Tohle je jen bohapustá lekačka z prťavýho ostrůvku parazitující na lidským neštěstí. (12.10.2018)

Pietní drama bez explicitního násilí, fyzický zážitek a krutost. Zažil jsem střelbu v ulici a vypadala podobně. Ale v mém případě se neumíralo. Autentičnost sice zesiluje natočení bez střihu jako v 1917, trochu ho zde však kazí žánrové berličky, např. načasování příchozího hovoru matky. Se scénářem si tedy mohli tvůrci víc pohrát a zkomplikovat. Celkově dobře zahraná nepříjemná podívaná s přijatelnější stopáží než 22. července. 65 % (04.08.2018)

To co se stalo je neuvěřitelný( myslím ve špatném měřítku) a hrozný zároveň. Asi si nedokážu představit jak bych se zachoval. Existuje ještě jeden snímek, na který se určitě podívám protože tohle je spíše snaha o realistické zobrazení. Já bych ale rád věděl více a to mi určitě zodpoví ten další snímek. Snímek určitě nechává běhat mráz po zádech a nějaké té špatné myšlence se po konci snímku taky neubráníte. Opravdu nevím co bych dělal 72 minut na ostrově obklopeným jezerem a magorem co má nabito. Vžití do postav tu funguje ale snímek jako takový mě moc nezaujal. Něco mi tam chybělo tenhle snímek mi moc neřekl, tak asi proto. Doufám, že ten další snímek, který se tohoto incidentu týká mi ty odpovědi dá. Tenhle film ale hodnotím jen na 60% ale hodnotím pouze film jako takový událost rozhodně ne! (04.11.2018)

Afghánci zvysoka kašlou na to, co říká norský premiér. Válka je válka. Utøyu lze v zásadě konzumovat a nahlížet dvěma relevantními způsoby. Jako dokument událostí z 22. července 2011 to nefunguje špatně. Ani nemůže. Jen těžko lze tvrdit, že na základě zhlédnutí nelze učinit přesnou představu o tom, jaká tenkrát bojovka na malém ostrůvku byla (a kdo vyhrál). Druhému hodnocení musí podléhat formální stránka filmu a způsob produkce. Vůle tvůrců k jednomu záběru je obdivuhodná, ale každý, kdo viděl více případů téhož druhu tuší, že se kvalitativně pohybuje nanejvýš v průměru. (Německá Victoria v tomto sportu nemá konkurenci.) Je samozřejmě hulvátské hovořit o rozměru zábavy, ale od toho se bohužel odvíjí i to, kolik diváků film uvidí do konce a bude tak mít šanci nechat jej na sebe edukativně působit. Ve filmu na ploše několika desítek minut prchání vznikají prostoje (schovávání, vyhlížení, zmatení apod.), jejichž intenzitu ne-nacítí každý divák a zbytek se bude pohledem na k smrti vyděšené mladé sociální demokraty ryjící tlamami v lesním humusu prostě nudit. Čas lze kontraproduktivně využít třeba k pozorování toho, že hlavní hrdinka běhá jako pytel sraček. Argument autenticity je ovšem pádný. Pochopitelný záměr vynechat Breivika činí z jeho osoby ve filmu vábivý předmět různě vychýlených fantazií, mystické zlo, Michaela Myerse evropských dějin, jímž tento samozřejmě nebyl. To, že se Poppe vystříhává hovořit o tom, o co šlo, a soustředí se výhradně na to, co se dělo, podtrhuje zrůdnost činu. Rád bych věřil tomu, že rozměr hrůznosti střílení teenagerů, kteří přijeli na tábor diskutovat, podtrhávat nutné není. Naproti tomu rozměr kontextu citelně schází. Zbývá též doufat, že Breivik neměl z filmu radost; to by bylo totiž možné a navíc to nejhorší, co by se mohlo stát. (30.06.2019)

Letošní 53. KVIFF jsem si chtěla užít v intelektuálnějším duchu. Ze zpráv v televizi nebo na internetu nebo v novinách se dovídáme tragická neštěstí a občas se v tom ztrácíme, máme den dva depresi a život jde dál. Jenže film Utoya je perfektní hranou dokumentární rekonstrukcí, která nás donutí příběh prožít. Tam kde hrdinka mluví v úvodu o bezpečí na pustém ostrově, tam začíná nebezpečí. Co nejvíc ale zarazí je pojem o čase, během kterého se masakr udál. Představte si tu nejistotu, strach a nebezpečí trvající více jak hodinu! (14.07.2018)

Jsem si jistý tím, že o takovém neštěstí, které otřáslo nejen Norskem, měl vzniknout film. Nejsem si ale jistý, že to mělo být takhle. Četl jsem před jeho zhlédnutím článek o tom, jak se režisér dlouho připravoval a volil koncepci dlouhého - 72 minut trvajícího nepřerušeného záběru. Vsadil na to, že díky tomu bude divák vtažen do děje a čas bude téci stejně rychle jemu, jako dětem, které na ostrově čekaly na pomoc. Nefunguje to. Jsem profesí kameraman a tak jsem tím možná více postižen, ale díval jsem se polovinu filmu na hlavní představitelku Kayu zezadu, jak někam jde nebo běží. Tvůrci se také rozhodli pro jedno ohnisko, které je ale poměrně úzké a díky tomu téměř nevnímáme okolí, navíc je často neostré, protože je zaostřené na kapuci Kayi. Kameraman se nikdy nevzdálí od hlavní hrdinky (kromě jednoho okamžiku, kdy běží k moři) a tak nemáme moc představu, co se kolem děje. Slyšíme jen neustálou střelbu. Obdivoval jsem však Andreu Bertzenovou, která musela hrát celou tu dlouhou dobu a věděla, že jakákoliv chyba by celou koncepci zničila a muselo by se hrát od začátku. (08.08.2018)

Pecka neskutečná!! K tomu, abych dal 5* chybělo malinko, ale především ten hold obětem, který jsem v tom nenašel. Ale... Jako neskutečně natočeno, několikrát jsem se přistihl, že skoro nedýchám. Atmosféra naprosto skvěle vytvořena. A. Berntzen byla luxusní volba. Skvěle to zahrála a smekám jak před jejím výkonem, tak výkonem celého štábu, protože to je projekt jako blázen. Na jeden zátah?? Jste normální?? Jste!! A jste skvělí!! Nemám moc, co víc psát. Hledat logiku doma z gauče lidí, kterým jde o život, rozhodně nepřichází v úvahu. Tohle nejde nacvičit. Ti lidé tam zažili peklo. Politicky se vyjadřovat nehodlám. Skvělá práce. (16.09.2018)

Strašná událost. Ufff... Nemůžu hodnotit jako film. (18.09.2018)

Ani špatný, ani dobrý. Tohle téma chtělo zpracovat fakt líp.. I tak se tvůrcům povedlo nastínit atmosféru toho dne.. Takže za mě prostě průměr. Možná trochu lepší průměr. Ale rozhodně se na to už nikdy nepodívám. Neni vlastně proč.. Breivik si teď lebedí v luxusnim norskym vězení, což je na celý věci největší mazec. https://cs.wikipedia.org/wiki/Anders_Behring_Breivik (25.12.2018)

Hra na kocku a mys (pripadne na schovku) natocena na jeden zaber (za coz tleskam) v realnem case. Uprimne jsem si pred navstevou kina rikala, ze me to pravdepodobne psychicky semele i presto, ze jsem o tomhle masakru dost cetla a vim, do ceho jdu. To se ale bohuzel nestalo. Po celou dobu filmu ve mne nejak nic nedokazalo vyvolat uprimny pocit strachu, coz jsem tak nejak predpokladala. Vetsina zaberu je dlouhych, kdy jen z dalky slysite vystrely, pripadne se podle zvuku priblizuji, vidite stale nekoho utikat, ale nevidite to samotne zabiti, jak slibuje popis filmu, ze zachycuje masakr na letnim tabore na ostrove Utøya, protoze nezachycuje. Abych neznela jak nenazrana krvelacna bestie, podle me je na realny zobrazeni tehle tragedie dost brzy, vsichni to mame v zive pameti. Verim, ze s odstupem casu nekdo natoci film na stejne tema, kde veci budou ukazany, tak, jak skutecne probehly - napr. amputace koncetin, strileni do deti, kteri ve snaze uplavat skakali do vody, schovavani se pod sve mrtve kamarady, abyste unikli pozornosti strelce atd. Kazdopadne ocenuju fyzicku jak kameramana, tak predstavitelky Kaji, verim, ze nataceni nebyla prochazka ruzovym sadem (19.07.2018)

Intenzivní. Originální způsob podání tak traumatické události. Střelcovo jméno ve filmu nepadne, skoro v něm nejde vidět, což mi připadá jako asi jediné rozumné řešení. O glorifikaci teroristického násilí se nejedná, ale těžko říct, jak by ale film působili, kdyby nebyl na motivy skutečné události. Přece jen to, že máme tento čin ještě v živé paměti a zažíváme určité období společenského strachu, tak film způsobuje velmi silné emoce. Jen pro mě zůstává otázkou, zda lze za filmový zážitek považovat to, že si během hodiny a půl v kině prožijeme/zhlédneme trauma na vlastní kůži. Nejspíš proto nemám potřebu se vyjadřovat k filmovým aspektům (kamera, absence střihu, skvělá hlavní herečka), i když jsou tyto prvky skvělé. Téma je v tomto případě pro mě trochu více než film. (29.07.2018)

Teroristický útok vystřílení 69 teenagerů na ostrově Utoya zpracovaný ve velmi neotřelé formě - vždy jsem filmy na jeden záběr považoval spíš za kuriozitu ( viz. česká Hany ), kde nejvíc oceňuji tu techniku jako takovou, ale tento film je plnohodnotný dechberoucí napínavý zážitek sám o sobě. Silné téma, které se mi ale více líbilo v tradičním zpracování ve filmu 22 July. (11.11.2018)

Zvláštní přechod ve vnímaní snímku jsem zažil. Zhruba ve 4minutě začne poslední střih a rozběhne se jednolitý záběr z ruční kamery a ten trvá až do konce filmu. To je jedinečná věc tohoto norského pokusu o překvapení, které se povedlo. Sledujete, co nejvíce přiblíženy stavy šokovaných dětí v extrémně duševním stavu v reálném čase. Chvílemi jsem nedýchal a obdivoval mladé norské herce, jak vše pečlivě prožívají, ale zároveň je tam pro diváka ta nemohoucnost vidět trochu více. Dokonce tam často vidíte i méně než samotní protagonisté. Kamera do země, do keře, do skály. Prostě se tam vedle nemohoucí oběti válí ještě někdo s kamerou. Dlouhé rozmluvy deprimovaných postav, které pro diváka po nějaké době působí velmi nudně a střelba střelce někde z dáli, kterého ve filmu prakticky neuvidíte, jsi chodí kdesi a vám to přestane stačit. Tvůrci se rozhodli nepodívat tváří v tvář, což je škoda. 65% (30.12.2018)

Dechberoucí drama .. Muselo to být šílené v den události .. toto je zajímavě pojaté zpracování .. Vůbec se nedivím, že během filmu byli přítomni i psychiatři .. (30.12.2018)

Kvůli neschopnosti norské policie, ukolébané tím, že se v Norsku nikdy nic neděje, bylo utrpení těch děcek příšerně dlouhé (Trvalo 50 minut, než dostal policejní tým pokyn vyjet na ostrov, 20 minut zabrala jednotce cesta z Osla, 20 minut hledali loď..). Natočeno strašně silně. Bez střihů a hlavně: Bez záběrů z pohledu střelce. Žádná videohra úchylného nácka. Andrea Berntzen je hodinu a půl v záběru (!) respekt. + Aleksander Holmen (31.12.2018)

70% (01.03.2019)

V titulcích filmu uvedeno: český název 22. července 2011. (12.11.2020)

Bože to je neskutečná sračka, celé film vidíte hovno a jednu debilní rozstresenou kameru, fakt úžasná autencita. 70% z nakyho soucitu? Jdete s tímhle laskavě do háje. (21.11.2022)